Heslo na rok 2008

Komentář k Heslu od dona

Pacuala Cháveze Villanuevy

hlavního představeného SDB

přeložila

Sr. Michaela Pitterová, FMA

Vychovávejme

srdcem Dona Boska

k všestrannému rozvoji života mladých,

zvláště těch nechudších

a nejvíce znevýhodněných,

zasazováním se o jejich práva

„Duch Hospodinův je nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.“ (Lk 4,18-19)

Milí bratři a sestry ze salesiánské rodiny,

na konci roku 2007, ve kterém se naše úsilí zaměřovalo ve prospěch života po vzoru našeho Boha, který „miluje život“, a na začátku roku 2008, který se před námi otevírá jako „rok milosti Páně“, se na vás obracím se srdcem Dona Boska.

Představuji vám nové Heslo spolu s duchovním a pastoračním programem na rok 2008. Jak jste mohli vidět z názvu a obsahu, které jsem vám sdělil již předem, chtěl bych se zaměřit ani ne tak na adresáty výchovného působení, ale přímo na vás, milí vychovatelé a vychovatelky, kteří vnímáte jako Ježíš, že jste Duchem Páně posvěcení a poslaní evangelizovat, osvobozovat z otroctví, navracet zrak a nabízet rok milosti těm, na něž se vaše výchovné dílo zaměřuje (srov. Lk 4, 18-19).

Heslo na rok 2008 je tedy výslovně určeno členům výchovně pastoračních komunit, výchovným komunitám, pastoračním radám atd. v širokém prostoru salesiánské rodiny. Chce se stát výzvou k posílení naší identity vychovatelů, k objasnění salesiánské výchovné nabídky, k prohloubení výchovné metody, k vyjasnění cíle našeho poslání, k tomu, abychom si uvědomili společenský význam výchovy.

Byli jsme povoláni právě k tomuto poslání. Text z Lukášova evangelia, který jsem vybral na úvod Hesla, určuje naše povolání vychovatelů ve stylu Dona Boska. Ne náhodou byly tyto verše ve Stanovách salesiánů vybrány za inspirující biblickou citaci „naší pastoračně výchovné služby“.

Ježíš na začátku svého veřejného života poznává v textu proroka Izajáše, který čte v nazaretské synagoze, své mesiášské poslání a před svými spoluobčany prohlašuje: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4, 21).

Toto Ježíšovo „dnes“ pokračuje i v našem výchovném poslání. Ve křtu jsme posvěceni pomazáním Ducha a posláni hlásat mladým novost života, který nám Kristus nabízí, abychom ho podporovali a rozvíjeli výchovou, která osvobozuje mladé a chudé od všech způsobů útisku a vyloučení. Tyto situace jim brání hledat pravdu, otevřít se naději, dát životu smysl, být radostní, budovat vlastní svobodu.

Heslo na rok 2008 navazuje na Hesla posledních dvou let. Život je velký dar, který nám Bůh svěřil jako „semeno“, abychom s Ním spolupracovali: dávali mu růst a přinášet hojné plody. Semeno potřebuje „padnout do dobré půdy“, v níž by mohlo vzklíčit a přinášet užitek; touto půdou je rodina, kolébka života a lásky, první místo, kde se člověk učí být člověkem. Přijímá s radostí a vděčností dar života a nabízí přirozené prostředí příznivé pro jeho růst a rozvoj. Tak, jak to platí pro semeno, dobrá půda nestačí; vyžaduje se trpělivá a přičinlivá práce zemědělce, který ho zalévá, pečuje o něj, pomáhá mu růst. Zemědělec, který pomáhá životu rozvíjet se, je vychovatel. Don Bosco v tomto ohledu říkal následující: „Jelikož neexistuje nevděčná a neplodná půda, která by se velkou trpělivostí nedala nakonec přivést k plodnosti, tak je to i s člověkem; ten je skutečnou mravní půdou, která byť sebevíc neplodná a vzdorující, přináší dříve nebo později počestné myšlenky a pak ctnostné činy, když vůdce (vychovatel) horlivými modlitbami připojí své úsilí k Boží ruce, aby tuto půdu pěstoval a učinil ji plodnou a krásnou“ (MB V, 367).

Považuji za vhodné zopakovat zde to, co jsem již řekl při jiné příležitosti. Heslo na tento rok nemá v úmyslu předložit nové téma, jako by ta z předchozích let byla definitivně uzavřená a odložená stranou. Jsem přesvědčený, že výchovně pastorační práce se nedá chápat a vykonávat čas od času, jako by se jednalo o ohňostroj; dá se přirovnat k práci zemědělce, která vyžaduje dlouhý čas, přesně mířené zásahy, pozornou péči a především velké nasazení a lásku. V tomto případě se jedná o nejlepší typ zemědělství: o kulturu, to znamená o pěstování člověka. Téma zvolené tímto způsobem navazuje na ty předchozí – rodina a život.

Zde je tedy Heslo na rok 2008:

Vychovávejme srdcem Dona Boska

k všestrannému rozvoji života mladých,

zvláště těch nechudších a nejvíce znevýhodněných,

zasazováním se o jejich práva.

Na úvod komentáře k tomuto každoročnímu duchovnímu a pastoračnímu programu, kterým Heslo je, vám připomínám příznačnou výzvu, kterou P. Duvallet, jenž po dvacet let spolupracoval s Abbé Pierrem na apoštolátu převýchovy mladých, adresoval nám salesiánům: „Máte díla, ústavy, oratoře pro mládež, ale ve skutečnosti máte jen jediný poklad: pedagogiku Dona Boska. Ve světě, v němž jsou mladí lidé zrazení, vyprahlí, zdrcení a považovaní za nástroje, vám Pán svěřuje pedagogiku, v níž vládne respekt vůči mladému člověku, vůči jeho velikosti i křehkosti, vůči jeho důstojnosti Božího dítěte. Uchovejte ji, obnovujte ji, omlazujte ji, obohacujte ji všemi moderními objevy, přizpůsobujte ji těmto tvorům dvacátého století, jejich dramatům, které Don Bosco nemohl znát. Ale pro lásku Boží, uchovejte ji! Změňte všechno, jestli je to nutné, ztraťte i domy, ale zachovejte tento poklad. Budujte v tisících srdcí ten způsob lásky a touhy po spáse mladých, který vám odkázal Don Bosco.“¹

Jen těžko se dá najít lepší naléhavá výzva než je tato. S vědomím velikosti svého povolání vychovatelů a daru, který jsme dostali v pedagogice Dona Boska, skutečné „pedagogice srdce“, se chceme snažit, aby se prorocká slova tohoto výmluvného svědectví dnes stala skutečností.

Heslo se chce konkrétně zaměřit na:

• téma salesiánské pedagogiky a preventivního systému jako odpověď na potřebu nás vychovatelů hlouběji se nad nimi zamyslet a formovat se, abychom nepromrhali jejich bohatství;

• skutečný přínos, který můžeme nabídnout prostřednictvím výchovy, abychom čelili obrovským výzvám života a rodiny;

• podporu lidských práv, především práv nezletilých, jako na cestu k pozitivnímu včlenění našeho výchovného usílí do všech kultur.

Vychovávat se srdcem Dona Boska pro vychovatele znamená nejprve pěstovat a pak dát vyvěrat ze svého srdce „rozumu, náboženství, laskavosti“. Učinit z laskavosti špičku diamantu, praktické uskutečnění toho, co náboženství a rozum nabízejí. Jedná se o to žít preventivní systém, který je láskou, jež ví jak být milovanou (srov. Stanovy SDB 20), s obnovenou přítomností mezi mladými, která se projevuje citovou a skutečnou blízkostí, účastí, doprovázením a animací, svědectvím a nabídkou povolání ve stylu salesiánské asistence. Je potřeba se nově rozhodnout hlavně ve prospěch nejchudší a rizikové mládeže a rozpoznat jejich viditelné či skryté znevýhodnění, vsadit na pozitivní potenciál každého mladého člověka, i toho nejvíce životem zkaženého, a zcela se nasadit pro jejich výchovu.

„Láska Dona Boska k těmto mladým se projevovala konkrétními a vhodnými gesty. Zajímal se o celý jejich život, zjišťoval jejich nejnaléhavější potřeby a intuitivně vytušil ty skryté. Tvrdit, že jeho srdce bylo zcela oddané mladým, znamená říci, že celá jeho osoba, rozum, srdce, vůle, fyzická síla, celá jeho bytost byla zaměřená na to činit jim dobro, podporovat jejich celkový růst, přát si jejich věčnou spásu. Být mužem srdce pro Dona Boska znamenalo, být zcela zasvěcen dobru svých chlapců a dát jim všechny své síly až do posledního dechu!“²

Abychom pochopili slavnou větu Dona Boska „výchova je záležitostí srdce a jen Bůh sám je jejím pánem“ (MB XVI, 447)³ , abychom tedy pochopili preventivní systém, zdá se mi důležité poslechnout si jednoho z nejuzná­vaněj­ších odborníků na tohoto svatého vychovatele: „Pedagogika Dona Boska je totožná s veškerým jeho jednáním; jeho jednání s jeho osobností; a celý Don Bosco je nakonec soustředěný ve svém srdci.“⁴ Zde je jeho velikost a tajemství jeho úspěchu jako vychovatele: Don Bosco uměl skloubit autoritu a vlídnost, lásku k Bohu a lásku k mladým.