2 6. generální kapitula

DA MIHI ANIMAS CETERA TOLLE

Závěrečný dokument 26. GK

Znovu začít od Dona Boska – Naléhavost evangelizace –

Nutnost svolávat – Evangelní chudoba – Nové hranice

USNESENÍ 26. GK

ACG 401 květen 2008

Poznámky k překladu těžko přeložitelných slov:

^*„passione“ (v úvodním představení 6x, v dokumentu 15x) – v etymologických slovnících definováno jako vnitřní hnutí, které svým charakterem a svou vnitřní silou ovládá celou osobnost; vášeň; silná láska; silný zájem a sklon k něčemu; dominantní úmysl, který řídí myšlenku a chování a ovlivňuje hodnotící soudy a mění logické procesy; postoj totálního přilnutí či nadšení; vyjadřuje ale také silné fyzické či psychické utrpení; jde také o zvláštní termín pro utrpení a smrt Ježíše Krista (v češtině zůstalo slovo „pašije“)… Každému českému ekvivalentu něco chybí: vášeň, nadšení, zápal, zaujetí (chybí rozměr nasazení a schopnosti přijmout i utrpení), nasazení, horlivost (poněkud postrádá citový rozměr). V překladu tentokrát nejčastěji nahrazeno slovem „horlivost“.

^**„aggiornamento“ (v textu 7x) vyjadřuje „zdnešnění“ („aktualizaci“, „neustálé doplňování znalostí a vědomostí, aby se co nejlépe odpovědělo na současnou realitu“) a v dokumentu je zpravidla překládáno jako „další vzdělávání“.

„Linea d’azione“ (anglicky „line of action“, německy „Eingriffslinie“) – směr, kterým je třeba se vydat, kde je třeba zabrat, zasáhnout – v dokumentu překládáno jako „směry další cesty“, anebo u jednotlivých „linee d’azione“ jako „směr“ (1.–17.).

PŘEDSTAVENÍ

Milí spolubratři,

jsem rád, že vám mohu představit akta 26. generální kapituly, která byla zakončena v sobotu 12. dubna 2008. Toto datum zakončení kapituly v sobě skrývá symbolický význam: připomíná nám příchod Dona Boska na Valdocco o Hodu Božím velikonočním roku 1846. Jestliže tento den pro něho znamenal začátek nové etapy jeho poslání, pro nás 12. duben 2008 představuje vstup do šestiletí, které nás má přivést k slavení dvousetletého výročí narození našeho milovaného zakladatele a otce.

Již v průběhu kapituly jste měli příležitost být průběžně informováni o intenzivní salesiánské zkušenosti, kterou jsme v průběhu kapitulních prací prožívali a skrze niž jsme prohlubovali různá témata. Jistě nasloucháte zprávám o této události, jak ji prožívali účastníci kapituly: provinciálové, delegáti a pozvaní. Nyní nás vyhlášení kapitulních usnesení zavazuje k tomu, abychom je uskutečnili (applicazione) (srov. S. 148).

Vydání Akt s dokumenty, které jsou jejich součástí, činí směrnice přijaté na kapitule oficiálními a naznačuje výchozí bod pro šestiletí 2008–2014. Přeji si, aby plodem osobní četby, komunitního studia a uskutečnění směrů další cesty bylo zapálené srdce každého z vás stejnou duchovní a apoštolskou horlivostí^*, jako tomu bylo u Dona Boska. Kéž Pán Ježíš může prostřednictvím svého Ducha „otevřít vaše srdce“ (srov. Sk 16,14).

V tomto svém představení vám chci nastínit téma, metodu rozlišování, kdo všechno se do kapitulního dění zapojil, smysl a atmosféru kapituly a přijatá usnesení. Tento soubor různých prvků vám má posloužit jako průvodce při četbě dokumentu a především při jeho aplikaci.

Téma Da mihi animas, cetera tolle

Téma 26.GK je jednotící, i když je formulováno do tematických okruhů. Na první pohled se může zdát, že 26.GK pojednává o pěti různých námětech. Ve skutečnosti se jedná o jediné téma: o program duchovního a apoštolátního života Dona Boska.

Heslo Da mihi animas, cetera tolle může být plně pochopeno jen na základě poznání života a díla našeho milého otce a zakladatele Dona Boska. Skutečně jde o jeho osobní životní projekt, který je vyjádřen jako osobní modlitba. Toto heslo musí být interpretováno ve světle apoštolátní obětavosti, pastorační tvořivosti a neúnavné práce Dona Boska, což lze vyjádřit pojmem apoštolská mystika Dona Boska, ale také v jeho ochotě všeho se vzdát, překonávat množství těžkostí, převzít řadu závazků, což můžeme nazvat jeho asketikou. Ten, kdo zcela uskutečnil toto heslo, je Don Bosco. První tematický okruh „znovu zažít od Dona Boska“ chce toto heslo ozřejmit a položit jako základ všeho ostatního.

Da mihi animas se stává úsilím evangelizovat mladé lidi, zejména nejchudší. Skutečně apoštolská horlivost^* Dona Boska a salesiána se bezprostředně vyjadřuje ve schopnosti postihnout naléhavost evangelizace a udělat všechno pro to, aby všichni obdrželi dar Ježíše Krista a jeho evangelia. V evangelizačním působení předáváme apoštolátní horlivost^* také laikům, rodinám a především mladým lidem. Zejména jim máme mít odvahu nabídnout salesiánský zasvěcený život jako následování Ježíše po vzoru Dona Boska – ne jako jednu z mnoha možností vlastní seberealizace, ale jako povolání Boží.

Cetera tolle nás uschopňuje opustit všechno, co nám brání jít tam, kde jsou největší potřeby mládeže: nové hranice salesiánského poslání. Evangelium je dobrá zpráva pro chudé a musí být zvěstována chudými. Naléhavými potřebami mládeže je jejich chudoba hmotná, ale také chudoba citová, kulturní, duchovní. Tyto formy chudoby nás volají k radikální disponibilitě a k tomu odložit stranou všechno ostatní. Tyto formy chudoby od nás také vyžadují, abychom s nimi byli solidární, abychom s nimi sdíleli prostý a chudý život a dali jim k dispozici všechno, co máme.

Výzvy postmoderny na nás naléhají, abychom překonávali roztříštěnost svého života a své kultury. Proto nám téma 26.GK musí pomoci prožívat „milost jednoty“, neboli přijmout dar sjednocení našeho života, převzít program duchovního a pastoračního života Dona Boska jako kritéria jednoty, přetlumočit ho do našich osobních a komunitních, provinciálních, regionálních a celokongregačních rozhodnutí.

Metoda rozlišování

Podobně jako 25.GK použila i 26.GK ke studiu tematických okruhů metodu rozlišování. Převzetí vyzkoušené metody, která je využívána pro osobní i komunitní projekty, usnadnilo práci, ale především napomohlo lépe docenit potenciál rozlišování. Toto nám dovolilo kráčet po jisté cestě a nabídnout postupné rozvinutí kapitulního tématu a nejen jeho doktrínu.

V Božím volání prostřednictvím rozlišování byly v každém tematickém okruhu stanoveny naléhavé výzvy a priority. Boží volání tedy nepopisuje vyčerpávajícím způsobem všechny okolnosti, které se vztahují k danému tematickému okruhu, ale jen ty prioritní. Rozlišování nás přivedlo k tomu, že jsme zvolili priority. Rozlišovat znamená odlišit od sebe to, co je podstatné, od toho, co je v určitém okamžiku jen podružné, a jednat podle těchto zvolených priorit.

V analýze situace nás rozlišování přivedlo k tomu, abychom shromáždili pozitivní prvky, známky naděje, zdroje, ale i těžkosti, to, co nás brzdí a svazuje, výzvy vzhledem k základním rozhodnutím, která byla stanovená v předcházející části – v Božím volání. Z toho se vynořuje vize témat zaměřená na pochopení priorit. Ozřejmuje se tak obraz světel a stínů, který nás směruje k hledání nejvhodnější cesty do budoucnosti.

Ve směrech další cesty každého okruhu nacházíme jednu novinku: na začátku je stanoveno, jaké procesy je třeba nastartovat, aby došlo ke změně. Jsou tam zachyceny situace, které je třeba překonat, a je naznačen cíl, ke kterému mají dovést směry další cesty. Jde o to přejít ze stavu ochablosti k novému uspořádání života. Jsou to procesy změny mentality a proměny struktur. Ty určují náš exodus a naši paschu.

V dokumentu je představeno sedmnáct směrů další cesty. Ve skutečnosti se jedná o pět hlavních směrů, které se specifikují v různých konkrétních způsobech uskutečnění. Jde vskutku bytostně o to uskutečnit tyto úkoly: znovu začít od Dona Boska, odpovědět na naléhavost evangelizace, mít odvahu nabídnout mladým lidem salesiánské zasvěcené povolání, dát věrohodné svědectví evangelní chudoby a jednoduchého života, dostat se na nové hranice (fronty) salesiánského poslání.

Směry další cesty dostávají konkrétní vyjádření v přesných úkolech, které jsou přiřazeny k různým subjektům. Je nutné poznamenat, že ne všichni musejí dělat všechno, ale od různých subjektů je požadován specifický přínos každého z nich. Pokud se všechny subjekty zapojí, směry další cesty budou moci být konkretizovány. Každý je vyslán udělat svůj díl. Zde je důležitost subjektů, které je třeba zapojit.

Zodpovědné subjekty

26.GK může uskutečnit požadovanou změnu v životě kongregace a učinit tím tuto změnu realitou jen tehdy, existují-li subjekty, které velkodušně a zodpovědně přijmou mentalitu kapituly a její směrnice. Pluralita zapojených subjektů je garancí účinného uskutečnění kapituly.

26.GK se na prvním místě obrací na salesiána. Po 23., 24. a 25. kapitule, které daly důraz místní salesiánské komunitě, chce 26.GK dát do centra některých svých záměrů jednotlivého spolubratra. Je to on, který od Boha přijal dar salesiánského povolání. Je to on, který byl povolán odpovědět na tento dar s tvořivou věrností a převzít duchovní a pastorační program Dona Boska „da mihi animas, cetera tolle“.

26.GK chce znovu oživit v srdci každého salesiána apoštolátní horlivost^* a předkládá mu profil charakterizovaný charismatickou identitou. Tímto způsobem může být Donem Boskem pro mladé lidi dnešní doby. Je povolán k tomu, aby měl intenzivní a hluboký duchovní život, aby v rodinné atmosféře a s radostí prožíval bratrský život, byl s mladými lidmi, byl odvážný v evangelizačním působení, aby šel do míst, kde se má přednostně odehrávat naše poslání, aby žil chudě, aby zapojoval laiky, rodiny a samotné mladé lidi do pastoračního zápalu, aby mladým nabízel salesiánský zasvěcený život, aby miloval a dal poznávat Dona Boska.

26.GK pak přímo obrací na každou komunitu. Ve směrech další cesty jsou skutečně téměř vždycky úkoly, které jsou předloženy komunitě, aby je na své cestě vzala za své. Zvláště je to právě komunita, která přebírá iniciativu v evangelizačním působení, která přebírá péči za povolání k salesiánskému zasvěcenému životu a která vydává svědectví evangelní chudoby. Komunita, která přijala evangelium, je povolána, aby byla komunitou evangelizující. Její svědectví je první nabídkou povolání. Její život prožívaný v jednoduchosti a střídmosti představuje její lásku k chudobě. Ona se s odvahou snaží dostat mezi chudou mládež. Tam, kde žije, znovu společně s mladými vytváří zkušenost Valdocca.

Tímto způsobem žádá 26.GK po salesiánské komunitě, aby pokračovala v těch procesech, které započala 25.GK, a vybízí ke kvantitativní a kvalitativní soudržnosti. V komunitě spolubratr roste v následování Krista a uskutečňuje darování sebe sama Bohu a mladým. On je povolán vzít na sebe v první osobě nové nároky svého povolání. Současně komunita, která prožívá naplno svůj vývoj a růst, podporuje jeho stálou formaci.

26.GK se obrací také na další subjekty: na provincii, region, hlavního představeného s jeho radou. Tím, že se respektuje subsidiarita, každý rozvíjí své úkoly a všichni spolupracují na uskutečnění stejného Božího povolání a stejných směrů další cesty. Není pochyb o tom, že realizace nemůže být omezena na tyto subjekty. Stejně tak vstupuje do hry zapojení a protagonismus mladých, laiků a rodin, a tím také výchovně pastoračních společenství. Podobně je nemyslitelné žít a působit bez salesiánské rodiny a bez propojení se situací daného místa a s místní církví.

Duch 26. GK

Generální kapitula byla nezapomenutelnou událostí, která se velmi rychle stane kronikou, kterou je třeba vyprávět především těmi, kteří kapitulu prožili. Kdyby z kapituly zůstal jen pěkný dokument, bylo by zde riziko, že zůstane jen „mrtvou literou“ bez ducha, který by ji oživoval. 26.GK je tudíž také duch. Musíme tedy poznat, jaký je duch 26.GK.

Tak jako je živý a stále působící „duch II. vatikánského koncilu“, tak můžeme říct, že existuje „duch 26.GK“, kterého je třeba přijmout. Tento duch je utvářen stejnou horlivostí^*, která hořela v srdci Dona Boska a která ho nutila hledat slávu Boží a spásu duší. Tento duch vedl kapitulní shromáždění při rozlišování i při sepisování dokumentu a působí, že se kapitulní text přetváří v život, vitalitu, životnost pro každého spolubratra, komunitu, provincie, regiony a celou kongregaci.

Je to Duch Kristův, který animuje a oživuje. Duch 26.GK je dar Ducha Vzkříšeného pro naši kongregaci. Ten na nás všechny během nových Letnic vylil hojnost svých darů. On otevírá mysl každého spolubratra a zahřívá jeho srdce. Zapaluje ho tak do obnovené horlivosti^*, která přinese hojné plody. V tomto smyslu není 26.GK pouhou kronikou nebo jen nějakým dokumentem, ale stává se historií pro každého z nás a pro kongregaci.

Usnesení, která se vztahují ke Stanovám a Všeobecným pravidlům

Generální kapitula vytvořila několik usnesení, která se vztahují ke Stanovám a Všeobecným pravidlům a k řízení kongregace. Některé z nich se vztahují k ústředí a regionům, jiné se dotýkají vztahu mezi salesiánskou komunitou a dílem a místního ekonoma, další pak ještě našich institutů vyššího vzdělání.

Poukážu zvláště na směrnici týkající se „odborů salesiánského poslání“. Kapitula vyjádřila požadavek větší spolupráce a jednotnosti v uspořádání salesiánského poslání a při jeho realizaci. Povzbuzuji provincie, aby se i ony snažily o tuto citlivost a vzaly si z toho inspiraci pro provinciální animaci.

Zdá se mi jako důležité také připomenout směrnici, která se vztahuje ke třem regionům Evropy. Vezmeme-li v úvahu kulturní procesy sjednocování Evropy, dosavadní zkušenosti spolupráce a přeuspořádání provincií, je třeba zintenzivnit formy koordinace, podporovat spojování sil, překonávat vizi jen pro vlastní region a usilovat tak o celoevropský pohled.

Za zajímavé považuji také ustanovení o vztahu mezi salesiánskou komunitou a dílem. Nabídnutá směrnice napomůže prohloubit také z hlediska organizačního a právního to, co bylo důsledkem 25.GK, která požadovala, aby za dva autentické subjekty byla považována salesiánská komunita a výchovně pastorační společenství.

Generální kapitula je nyní předána celé kongregaci. Provincie a vizitatorie již prostřednictvím provinciálních kapitul vytvořily své směry další cesty, stanovily cíle, procesy a konkrétní úkoly. Nyní se od provincií vyžaduje, aby směrnice 26.GK začlenily do práce, kterou udělaly dříve, s východisky pro jednotlivého salesiána, místní i provinciální komunity.

Svěřme se Marii Pomocnici. Na její mateřskou přímluvu povolal Duch svatý Dona Boska, aby přispěl k záchraně mládeže (srov. S 1). Ona ho doprovázela a vedla při uskutečňování poslání ve prospěch mládeže. „Ona udělala všechno.“ Je naší Matkou a Učitelkou. Od ní se učíme být učenliví vůči Duchu svatému i být hlubocí v duchovním životě, který je kořenem plodnosti našeho poslání. Jí svěřujeme výzvy evangelizace, povolání k salesiánskému zasvěcenému životu, chudou mládež. Maria, naše Pomocnice, přimlouvej se za nás.

don Pascual Chávez Villanueva