2002 - 2008

Projekt animace a řízení

hlavního představeného a jeho rady

pro šestileté období 2002 – 2008

ACG 3808. 12. 2002

Projekt animace a řízení

hlavního představeného a jeho rady

pro šestileté období 2002 – 2008

Představení projektu ze strany hlavního představeného

Řím, 8. prosince 2002

Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie

Drazí spolubratři,

s radostí vám představuji Projekt animace a řízení hlavního před­sta­ve­né­ho a jeho rady pro šestileté období 2002 – 2008. Tento projekt je dějinným počinem, který chce kongregace uskutečnit v období mezi 25. a 26. GK. Jako takový se proto v kontinuitě začleňuje do směru, který ve svém programu zvolil projekt předcházející, a zároveň má v úmyslu zavést novinky, jak nám je nabízí 25. GK.

V závěrečné řeči 25. GK jsem vás vyzval, abychom „přešli od papírů k životu“. Tento výrok se samozřejmě vztahuje k Dokumentu kapituly, který je potřeba uskutečnit v životě komunit, jimž je svěřován: ty jsou totiž jeho adresátem i subjektem. A je třeba s uznáním říct, že podle informací z jednotlivých provincií v různých částech kongregace probíhají skutečně stimulující iniciativy směřující k tomu, abychom dokument znali, přijali a uskutečňovali.

Projekt hlavního představeného a jeho rady, který nyní vychází, si klade za cíl proměnit Dokument kapituly v plán a program animace řízení tak, aby hlavnímu představenému a jeho radě umožnil stimulovat, doprovázet a ověřovat proces obnovy, jak ho generální kapitula započala.

Vznik projektu a jeho důvody

Bylo osobní iniciativou dona Juana E. Vecchiho před šesti lety vytvořit organický program rady jako celku a nikoli jednotlivých sektorů, a zveřejnit ho ne jako pouhý nástroj koordinace práce jednotlivých rádců, nýbrž se snažit, aby jednak každý spolubratr věděl, kterým směrem se kongregace ubírá, které volby a cíle si klade a použitím jakých strategií a činností je chce uskutečnit, a jednak usilovat o větší jednotu a účinnost řízení.

Iniciativu mého předchůdce však nesmíme považovat pouze za dobrou myšlenku. On sám při její prezentaci říkal, že od kapitulního shromáždění pociťoval neustále se vracející požadavek, aby působení jak regionálních tak oborových rádců bylo více organické. Vytvoření tohoto programu mělo tedy být odpovědí na možné riziko roztříštěnosti ve službě hlavního představeného a jeho rady. Onen program před šesti lety se mimo jiné chtěl zařadit do projektové mentality, k níž kongregace tak silným způsobem povzbuzovala jako součásti nového modelu pastorace mládeže, protože si byla vědoma, že evange­li­­za­ce, výchova, formace i řízení mají dnes nezbytně zapotřebí promýšlení, stanovení objektiv a cest k jejich dosažení, vytyčování cílů a procesů, které uvolní potřebnou dynamiku k jejich uskutečnění.

Třebaže rozdílným tempem, všechny provincie postupně přijaly tuto plánovací mentalitu, která není žádným pastoračním „snobismem“ ani aplikací ekonomických a politických praktik na náboženský život a výchovně pastorační praxi. Nový pastorační model vznikl právě z potřeby reagovat na výzvy, které nám klade nové prostředí, v němž se náš život a poslání odvíjí. Toto prostředí charakterizuje stále větší roztříštěnost, a proto má zapotřebí nového budování jednotlivých složek prostřednictvím integrace výchovně pastoračního společenství. Mnohotvárná rozmanitost nabídek si žádá projektu, který si z nich vybírá, určuje priority, formuluje je podle určitých cílů a k nabízí postupné kroky k jejich uskutečnění. Programování není nic jiného než pobídkou ke společné práci.

Od pouhého zapisování našich aktivit do kalendářů v dobách, kdy kulturní změny probíhaly pomalu a společnost se zdála více monolitickou a homogenní, jsme tak přešli projektům a programům. Možná jsou ještě některé komunity, které tuto změnu zatím plně nepochopily, a práci podle společného projektu se brání. Avšak rozvoj této projektové mentality je stále patrnější a přirozenější; nelze ani jinak.

Určení programu pro uplynulé šestileté období bylo na úrovni hlavní rady prvním svého druhu. Dosáhlo však takového úspěchu, že jej mnozí provinciálové vzali za vzor a východisko svého vlastního programování. Jedná se o velice pozitivní skutečnost, protože způsobila skutečné a opravdové ztotožnění s dějinným projektem, který kongregace uskutečňovala. Doufejme, že se to v šestiletém období, které právě začalo, stane v provinciích normální praxí. Nelze se tedy divit, že účastníci kapituly vyjádřili tak pozitivní hodnocení této skutečnosti a výslovně požadovali, aby se v ní pokračovalo. Což znamená, že tento nový program pro šestiletí 2002 – 2008 operativně uskutečňuje požadavek 25. GK a znovu uvádí důvody, které dona Vecchiho před šesti lety k jeho vypracování vedly.

Potřeba mít projekt

Možná jste si již všimli, že namísto slova programování upřednostňujeme slovo projekt. Nejedná se o protikladné skutečnosti, ale spíše o rozdílné a doplňující se fáze jakéhokoli plánování.

Toto plánování především předpokládá základní vztažné hledisko, kterým pro nás jsou Stanovy a které jsou po právu nazvány „Životní projekt salesiánů dona Boska“. V něm nacházíme odpovědi na otázky: „Kdo jsme? K jaké činnosti jsme povoláni? Podle jakých kritérií máme uspořádat svůj život a poslání?“.

Úkolem Projektu je konkretizovat tento ideální obraz v určitém prostředí a dané době, a odpovědět přitom na otázky: „Jaké budou naše priority? Čeho chceme dosáhnout? Na základě jakých procesů? Jakým působením?“

Na druhé straně programování upřesňuje, „kdo, jak, kdy a kde projekt uskutečňuje“. Jinak by zůstalo pouze u vyhlášení úmyslů.

Mít dějinný projekt v našem případě znamená pochopit naše povolání jako Boží plán, který se má uskutečnit v čase, ve velice konkrétních prostředích, a vždy ve prospěch mládeže.

Chtěl bych se proto s vámi podělit o výhody, které s sebou podle mého projekt přináší. Můžeme vidět, že tato zkušenost je stejně tak obohacující, jako nakažlivá a vyžadující, protože se nejedená pouze o něco technického. Ve skutečnosti nám jde o růst osob a obnovu komunit, a nikoli pouze o apoštolátní účinnost: to je posledním a neustále přítomným cílem. Chceme posilovat smysl pro sounáležitost a odpovědnost všech spolubratří, kteří jsou povoláni ne proto, aby byli pouhými diváky, nýbrž protagonisty; ukazuje se tak jako základní prostředek a garance úspěchu.

Vytvářet projekt znamená vytvářet společenství. Toto vytváření nás nutí nahlížet na skutečnost společně, hodnotit ji na základě společných kritérií, společně určovat priority a společně vytvářet operační plán k jejich uskutečnění. Spolubratři tímto způsobem sdílejí hodnoty, motivace a volby, které jsou inspirací pro život a poslání, přičemž se vytváří skutečné společenství srdcí a myslí. Je málo věcí, které vytvářejí komunitu tak, jak to činí sdílení společného projektu! Vytvořit projekt proto není záležitostí několika odborníků, třebaže i ti jsou platní a mnohdy nezbytní, nýbrž všech zainteresovaných. Čím více je projekt vytvořen pouze některými, tím méně je přijímán ostatními. Čím více se na jeho vytváření podílejí všichni, tím více se stává projektem společným.

Vytvářet projekt již do jisté míry znamená řídit, protože nás staví před skutečnost, před výzvy, s nimiž se musíme vypořádat, a před energie, které je v kongregaci potřeba rozvíjet. Je jasné, že nemůžeme vyřešit všechny problémy nebo plně uskutečnit změny, které vyžadují čas, etapy, termíny. Máme však neoddělitelnou odpovědnost činit to, co nám bylo svěřeno jako poslání. Stojíme tedy před nutností volby prioritních oblastí.

Uskutečňovat projekt rovněž znamená animovat, protože při vytváření projektu je potřeba upřesnit nejen velké priority, ale také si ujasnit, s kým budeme vstupovat do kontaktů; ke komu naše projekty směřují a co konkrétně budeme pro dosažení jeho cílů dělat. Je jasné, že adresáty animace ze strany hlavního představeného a jeho rady jsou všichni salesiáni, zejména však provinciálové a řídící organismy provincií a domů. Jsou to oni, kdo pracují na místních úrovních, aby zde uskutečňovali salesiánský život a poslání ve prospěch mládeže.

Sepsání projektu je dokonce určitým druhem ověřování, protože projekty se nerodí z ničeho, nýbrž představují jednu z etap dlouhé cesty, která počíná právě ověřením doposud podniknutých kroků a toho, co je ještě zapotřebí udělat. Projekt je především nutno převést v programaci, která určí jednotlivé události, odpovědné osoby, doby a místa pro uskutečnění stanovených cílů. Zároveň tato programace nabídne několik přesných a měřitelných ukazatelů, podle nichž bude možno hodnotit, zda a v jaké míře bylo cílů dosaženo. Tato část ověřování se možná pokaždé nedělá. Je to i z toho důvodu, že se někteří ptají, zda projekty, které mají co do činění s růstem a vyzráváním osob, jako evangelizace, výchova a formace, jsou vůbec ověřitelné. Odpovídám, že jsou. Všechno záleží na tom, jaké si pro toto hodnocení stanovíme parametry.

Priorita animace a hlavní směry činnosti

Tento projekt vychází z operačních modulů 25. GK, ale rovněž ze zprávy o stavu kongregace, která byla přednesena účastníkům kapituly, a ze závěrečné řeči hlavního představeného. Nalezli jsme především souhlas v hlavních prioritách, na které je potřeba zaměřit pozornost. Jsou to tyto: dát Boha na první místo, viditelnost společenství a bratrství, přehodnocení význačnosti salesiánské přítomnosti, formace. Dále jsme si určili cíle, kterých chceme v každé z prioritních oblastí dosáhnout, procesy, které chceme vyvolat, a specifická opatření, která chceme učinit.¹

Dospěli jsme tak k následující formulaci, kterou v krátkosti představím:

1. Přednostní místo duchovního života v komunitě

(25. GK, operativní modul 2)

Cíle, kterých bychom chtěli dosáhnout:

• Znovu dát v osobním i komunitním životě Boha na první místo.

• Zajistit v komunitě vysokou úroveň duchovního života.

• Učinit, aby komunita jasným způsobem svědčila o svém radikálním následování Krista.

2. Komunitní vydávání svědectví o bratrství a společenství

(25. GK, operativní modul 1)

Cíle, kterých bychom chtěli dosáhnout:

• Vytvářet v komunitě intenzivní prožívání rodiny, bohaté na lidské hodnoty a oddané službě mládeži.

• Zajistit podmínky umožňující účinnou komunitní zkušenost.

• Učinit každou komunitu domovem a školou společenství ve výchovně pastoračním společenství, v salesiánské rodině, v místní církvi a daném teritoriu.

3. Přehodnocení význačnosti salesiánské přítomnosti mezi mládeží

(25. GK, operativní modul 3)

Cíle, kterých bychom chtěli dosáhnout:

• Vést komunitu k tomu, aby přijala a sdílela svůj život s mladými, především s těmi nejchudobnějšími.

• Vytvořit nový model přítomnosti, který by byl pro mládež atraktivní a stimulující.

• Uschopnit komunity k osobnímu doprovázení mladých a k nabídce povolání.

• Znovu definovat animační a řídící struktury na všech úrovních a zajistit jejich dobré fungování.

4. Formace: osobní a komunitní úsilí

(25. GK, operativní modul 4)

Cíle, kterých bychom chtěli dosáhnout:

• Uschopnit a motivovat každého spolubratra k formaci, která trvá celý život a která zasahuje celou osobnost, jako odpověď na dar povolání.

• Učinit z komunity privilegované místo lidského růstu a růstu v povolání každého spolubratra.

• Učinit, aby každý spolubratr a komunita rostla v identifikaci s Donem Boskem a jeho apoštolátním projektem.

• Zajistit osobní studium a komunitní asimilaci pěti operativních modulů 25. GK a Ratia.

Tyto animační priority a hlavní směry činnosti potom nacházejí odpovídající aplikaci v různých odborech a v každém regionu. V periodickém dialogu s rádci se jako hlavní představený budu snažit ověřovat znalost a aplikaci tohoto projektu a s radou společně provedeme dvě hodnocení: jedno uprostřed šestiletí a jedno – rovněž s výhledem na 26. GK – na konci.

Náš dějinný projekt

Toto je, drazí spolubratři, naším dějinným projektem, který nás všechny během tohoto šestiletí bude zavazovat. Odevzdávám vám jej s velkou nadějí, že jej přijmete, budete studovat a používat jako návrhu a východiska vašich provinciálních a místních programací.

Již ve svém prvním návrhu byl představen provinciálům a různým skupinám spolubratří a členům salesiánské rodiny, abychom tak mohli přijmout komentáře a návrhy pro jeho vylepšení a především aby se na jeho vytváření mohli podílet všichni.

Projekt animace a řízení hlavního představeného a jeho rady pro šestiletí 2002 – 2008 je tedy projektem kongregace, který nám pomůže posílit naši charismatickou identitu a společné povolání.

Jedná se o projekt pastorační, a to v tom smyslu, že naše zasvěcení je zasvěcením apoštolátním. Proto má na mysli adresáty našeho poslání: mládež. Ta potřebuje salesiány, kteří budou jako Don Bosko „plně člověkem… plně člověkem Božím“ (S 21), kteří dovedou v dílech a domech vytvářet rodinnou atmosféru, kteří celou svoji radost naleznou v přítomnosti mezi chlapci na hřišti, kteří budou neustále usilovat o vlastní duchovní, profesionální a pedagogickou obnovu.

Projekt animace a řízení hlavního představeného a jeho rady pro šestiletí 2002 – 2008 se rodí z vůle být věrnými salesiánskému povolání, prožívanému jako dynamický proces. Je tedy opravdovým a účinným nástrojem stálé formace. Základní součástí projektu jsou totiž procesy, kterým jde o obnovu, vyzrávání, obrácení mysli i srdce.

Jako salesiáni máme ve Stanovách svůj životní projekt, který don Viganò právem nazval řádem života. Jako salesiáni máme od tohoto okamžiku uskutečňovat rovněž tento dějinný projekt – a chceme to činit s velkorysostí a odpovědností.

Právě ve snaze o prohloubení tohoto aspektu mi přicházejí na mysl Don Boskova slova: „Když jste mě milovali v minulosti, milujte mě i v budouc­nosti přesným zachováváním našich Stanov,“ protože připomínají Ježíšovo: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo.“ To ukazuje, že nejautentičtějším společenstvím mezi osobami je společenství lásky, která se však neomezuje pouze na city, nýbrž se ozřejmuje ve sdílení společného projektu a stává se věrohodnou v jeho uskutečňování.

Posilujme svou lásku a své společenství tím, že budeme kráčet společně.

Úspěch tohoto projektu svěřuji Panně Marii. Kéž je nám Učitelkou a naučí nás přijímat Boží plán s naším životem, a tento náš život utvářet podle Božího plánu.

Pascual Chávez V.

Na následujících stránkách (str. 10 – 15) je přeložena první část Projektu animace a řízení hlavního představeného a jeho rady pro šestiletí 2002 – 2008.

Druhá část (30 stran v originále), jež obsahuje aplikaci projektu v jednot­li­vých sektorech (formace, pastorace mládeže, salesiánská rodina, sociální komunikace, salesiánské misie a ekonomika), přeložena není, ale mají ji k dis­pozici provinciální delegáti a je možné ji dalším zájemcům zaslat v italštině.

Ze třetí části (55 stran), v níž je uvedena aplikace projektu pro 8 regionů kongregace, uvádíme pouze priority a „opatření“ našeho regionu Europa Nord (str. 16). K dalším specifickým prkům pro náš region patří mimo jiné zintenzívnit spolupráci mezi provinciemi a zónami regionu, zintenzívnit spolupráci mezi polskými provinciemi, podporovat rozvoj oblasti Est (Východ), doprovázet proces spojení dvou německých provincií (GEM a GEK) a spojení belgické a holandské provincie (BEN a OLA).