Když jsem byl v postnoviciátu, napsal jsem P. Luc Van Looy, pozdějšímu rádci pro misie,
a on mi nabídl nějakou možnou oblast misií. A pak zase jako student teologie a také jako
mladý kněz...
Vzpomínám si, že mi napsal a radil, abych se i nadále modlil na ten úmysl... a že Pán mi
odpoví skrze mé představené. Od té doby uběhlo mnoho let... V roce 1996, když jsem
byl pátým rokem novicmistrem v Argentině a Paraguayi, jsem pocítil výzvu k návratu
do Japonska. Nevěděl jsem, zda-li se mám vrátit jako misionář, ale rozhodl jsem se
vrátit a svěřit budoucnost svého života pouze Bohu ... Vnímal jsem stejně jako moji
rodiče, kteří se odstěhovali do Argentiny v roce 1964, Boží volání. Podobně jako
Abraham jsem se vrátil do Japonska ... Byl to můj druhý exodus ... První byl v roce
1964, když jsme odjeli do Argentiny s rodiči a čtyřmi bratry .... Angel a Fidel SDB ...
Domingo a Paulino. Moji čtyři bratři a sestra, která zemřela při porodu, se tam narodili ...
Mou první výzvou byla japonština. V Japonsku jsem žil pouze do třetí třídy (bylo mně 8 a půl roku, když jsme se
vystěhovali) a v Argentině, kde jsme žili (v městečku Media Agua), nebyly žádné japonské rodiny... Zpočátku jsem si nebyl
vědom, že jsem Japonec, tak jsem se rychle naučil nejen španělsky ..., ale také pít maté a jíst asado, hrát fotbal a být minis-
trantem na nedělní mši v naší farnosti ...
Teď je mi 58 let a jsem viceprovinciálem Japonska. Ale v roce 1997, kdy jsem se vrátil do Japonska po třiatřiceti letech, mně
bylo 42 let. Byl jsem jako Ursashima Taroo (legendární Japonec, který se po letech strávených v podmořském ráji vrátil do své
vesnice, kde ho již nikdo neznal a nikdo nevěděl, kde ležel jeho dům). Mít japonskou tvář a nemluvit dobře japonsky bylo docela
frustrující ... stal jsem se zase dítětem ... učil jsem se nejen jazyk, ale také kulturu a zvyky japonské společnosti, včetně toho,
jak být v Japonsku křesťanem,
Vystěhovali jsme se do Argentiny... protože katolíci jsou tu ve
výrazné menšině (jeden milion
A já se do Japonska vrátil... jako misionář! Japonců a cizinců ze 126 milionů
obyvatel).
Pro mě jako misionáře jsou mojí
největší radostí spolubratři a přátelé, které mi Pán dal v Japonsku ... Jsou pro mě všichni nádherní, zvlášť pokaždé, když si
více uvědomím jejich laskavost, trpělivost, solidaritu, respekt, jejich religiozitu,
ukázněnost a čistotu ... Dokonce i poté, co bylo zasaženo vlnou tsunami, zejmé-
na v oblasti Fukušima, jsem objevil nové Japonsko, s duchem solidarity za zdmi
křesťanských kostelů a buddhistických klášterů. Zažil jsem sílu mezináboženské
solidarity ...
V průběhu svého života jsem musel říci “ano” k úkolům, které byly vždy nad
mé schopnosti. Lidský strach z neznáma je normální, ale důvěra v láskyplnou
přítomnost Boží dodává člověku tolik klidu a sílu jít dále. Proto vás vyzývám
všechny, kteří jste pravděpodobně mladší než já, abyste měli více odvahy naslou-
chat hlasu Pána volajícího vás do misií a vydali se do dobrodružství plného naděje.
Ti, kteří okamžitě uposlechnou Boha, budou vždy dostávat jeho požehnání a On
je nikdy neopustí!
SALESIÁNSKÝ MISIJNÍ ÚMYSL
Za “Projekt Evropa” v zemích severní Evropy
Ať salesiánské komunity v Evropě, které pociťují silné účinky stárnutí, uvěří v sílu re-
generace díky mladým misionářům a spolubratrům z jiných zemí a mohou reagovat na
očekávání mládeže a podporovat ji v hledání smyslu života. Ať se polské provincie více
otevřou a nabídnou skutečný přínos pro Projekt Evropa mimo vlastní zemi.
Země na západě severní Evropy trpí nedostatkem povolání a stárnutím spolubratrů. Revitalizaci zevnitř napomáhá přítomnost
mladých spolubratří i laických dobrovolníků z jiných provincií. Spolubratři začínají věřit, že je zde možné obnovit charisma.
Proces projektu Evropa si vyžaduje i nadále podporu celé kongregace. Potřeba salesiánského charismatu vzdělávání v Evropě
je samozřejmá. Mladí lidé se často ztrácejí v evropské společnosti, čekají na pomoc a podporu prostřednictvím vzdělávání
při hledání životního naplnění. Veškeré úsilí a mezinárodní spolupráce je dobře přijímána a nese s sebou znaky obnovení
nadšení a praxe tak zásadní pro budoucnost. Naše podpora v modlitbě je vždy velmi užitečná, můžeme věřit, že pouze Duch
může oživit křesťanskou naději a víru ve stárnoucí Evropě, a dát tak mladým lidem vizi šťastného křesťanského života.