Misijní animace v provincii Vietnam
Historie provincie – její misijní kořeny
V prvních dvaceti letech od založení přišlo do vietnamské provincie 50 misionářů (1952 – 1975). Po roce 1976 museli všichni
misionáři zemi opustit. Jakmile byla překonána těžká léta začátkem 90. let, začalo se v zemi opět s počáteční formací. Od
roku 1999 bylo několik spolubratrů vysláno z provincie na asistenci, na studia nebo odcházeli jako misionáři ad gentes do
míst, která hlavní představený považoval za potřebná.
Valdocký misijní dynamismus
Výsledek výjimečné misionářské velkorysosti můžeme vidět na stoupajícím čísle mladých spolubratrů. Provincie se
v podstatě dožívá „Valdocké misijní expanze“ jako za dob Dona Boska. Čím více misionářů vysílaných do Latinské Ameriky
zde bylo, tím více mladých lidí se ptalo Dona Boska, zda se mohou k salesiánům také přidat. Celá počáteční formace je
založena na originálním modelu misijní formace, která zapaluje srdce mladých spolubratrů pro jejich poslání ad gentes.
Pouze tento rok je zde asi 450 aspirantů, 40 prenoviců, 36 noviců a 56 postnoviců.
Tento rok také sedm postnoviců zcela nabídlo sebe hlavnímu představenému k misiím ad gentes. Tito kandidáti pro
misionářský život měli mnoho asistentů, kteří pracovali jako misionáři v Africe, Asii, Oceánii nebo Evropě. Provinciální
delegát pro misie je zároveň ředitelem postnoviciátu, který díky tomu nabízí mnoho podnětů k přemýšlení o misijním
povolání. Třetí rok postnoviciátu nabízí zvláštní koncept rozlišování případného misijního povolání (tento koncept se stal také
jádrem konceptu rozlišování misijního povolání, který je rozesílán po celé kongregaci a který vychází právě z této
zkušenosti).
Provinciál vydává a rozesílá každé dva měsíce newsletter, ve kterém jsou obsaženy také informace o působení misionářů na
pěti kontinentech. Přímo na provinciální úrovni tak tato korespondence přináší zapálení pro nová misijní povolání tak jako
tomu bývalo v časopise Gioventú Missionaria založeným Filipem Rinaldim v roce 1923.
Misijní den Salesiánské rodiny
Jedním z hlavních klíčových bodů je SMD (Salesiánský misijní den). Má za cíl umožnit setkání okolo 500 členů ze šesti
skupin Salesiánské rodiny v provincii. Je animován salesiány ve formaci. Zahrnuje konferenci či prezentaci některých
misionářských zkušeností prostřednictvím divadla, tance a zpěvu. Při závěrečné mši někteří ze spolubratrů předkládají své
žádosti pro hlavního představeného o vyslání do misií. Příklad SDB inspiruje také FMA a laické misionáře. Při této slavnosti
se setkávají také rodiče misionářů, aby se podělili o radosti a starosti svých dětí, kteří bydlí daleko od nich.
Poslání v provincii – etnické skupiny a Mongolsko
Provincie má svoji vlastní první evangelizační oblast uvnitř samotného státu (v centru a na severu země, mezi domorodými
kmeny). Každý rok jsou někteří spolubratři vysíláni mezi tyto etnické skupiny. Ti jsou vybíráni na základě žádostí, zasílaných
provinciálovi. V roce 2000 bylo provincii svěřeno jako misijní území Mongolsko. V současnosti jsou zde tři mezinárodní
komunity. Je to strategický záměr provincie s cílem zaručit efektivnější evangelizaci.
Spolubratři misionáři – ad gentes v pěti kontinentech
Po prvních deseti letech se dva spolubratři ze zdravotních důvodů museli vrátit. Další spolubratři vyslaní hlavním
představeným působí v následujících misijních zemích: Oceánie – Papua Nová Guinea, Šalamounovy ostrovy; Asie –
Taiwan, Jižní Korea, Čína – Hong Kong, Kambodža; Afrika – Angola, Čad, Súdán, Jižní Afrika, Zambie; Amerika – Peru;
Evropa – Maďarsko, Litva, Albánie, Itálie, Francie, Střední východ.
Salesiánský misijní úmysl na září 2009
«Aby salesiáni v Myanmaru a Thajské provincii (Thajsko, Kambodža, Laos) byli otevřeni pro
obnovu Božím slovem a podařilo se jim podnítit rozvoj apoštolských povolání ve svých zemích. »
V zemích jihovýchodní Asie je církev drobnou menšinou ve většinové buddhistické společnosti. Křesťanství je
stále bráno jako zahraniční náboženství. Křesťanské komunity žijí v diaspoře s velkou vzdáleností mezi sebou.
Salesiáni slouží malé katolické komunitě a jsou zapojení do výchovných a sociálních děl, která jsou otevřena i
mladým buddhistům. Jejich každodenní povinnosti vyžadují, aby byli pevně zakotveni v Božím slově, tak aby
mohli jako misionáři sloužit mladým lidem ve své zemi.
