Říjen 2010
Newsletter pro salesiánskou misijní animaci
Mnoho
srdečných
pozdravů
během
měsíce misií!
“Jak moc nás Marie miluje„
(MB XVIII, 74)! Toto zvolání
třech posluchačů v posledním
misijním snu v Barceloně
v dubnu 1886 nám pomáhá
pochopit misijní srdce Dona Boska.
Doprovází ho pastýřka a ukazuje mu
cesty k nové misijní hranici na všech
kontinentech.
V jídelnách mnoha salesiánských
komunit je často mapa světa, kde je
možné vidět nakreslenou čáru
z Valparaisa v Chile do Pekingu
v Číně, podobnou té, o které se
vypráví v tomto snu.
Sen se stává skutečností, krůček po
krůčku, každou poslední neděli
v září s každou novou misijní
výpravou. Většina ze 42 nových
misionářů v roce 2010 přišli ze zemí
spatřených v 5. snu – z Afriky (5) a
Asie (24). Pomožte nám realizovat
sny Dona Boska o 125 let později! Je
říjen, zvu vás proto ke spojení v
modlitbě misijního růžence za
misijní povolání v Africe (zelená),
Americe (červená), Evropě (bílá),
Oceánii (modrá barva) a konečně
Asii (žlutá).
MISIJNÍ SNY DONA BOSKA / 5
Z Pekingu do Santiaga
V Barceloně, v noci mezi 9. a 10. dubnem 1886, měl Don Bosko 5. misijní sen. Druhý den ho vyprávěl P. Ruovi,
P. Brandovi a Viglione, jeho hlas byl chvílemi přerušován vzlyky. (Plné znění viz MB XVIII, 72 – 74, nebo
http://sdl.sdb.org (= salesiánská digitální knihovna. )
Don Bosko se ocitl v sousedním
Castelnuovo. Stál na návrší známém jako
Bricco del Pino v blízkosti Sbarnau Valley.
... Díval se jiným směrem, hleděl
k hranicím horizontu ... Viděl obrovský
zástup chlapců, kteří k němu běželi a
křičeli: „Čekali jsme na vás. Čekali jsme na
vás tak dlouho. Teď jste konečně tady. Jste
uprostřed nás, a už od nás neodejdete!”
Don Bosko vůbec nerozuměl… Ale zatímco
tam stál omámený v jejich středu a hleděl na ně, viděl sám sebe v ohromném stádu
jehňat vedeném pastýřkou. ... Zastavila se před Donem Boskem a řekla mu: „Vidíš, co
je před tebou…“ Pak vyzvala chlapce, aby se připojili k Donu Boskovi. “Podívej se
tímto směrem,” pokračovala dále, “podívejte se daleko - všichni z vás, podívejte se
daleko a čtěte, co je tam psáno. Tak co vidíte?“ „Vidím hory, pak moře, kopce a zase
hory a moře.“ „Čtu Valparaiso,“ řekl jeden chlapec. Další řekl: „Já čtu Santiago.“ „Já
čtu obě tato jména,“ dodal třetí. „No,“ pokračovala pastýřka, „vyjděte z toho a získáte
představu o tom, kolik toho budou muset udělat salesiáni v budoucnu. Nyní se
podívejte tímto směrem. Nakreslete pomyslnou čáru a podívejte se,“ „Vidím hory,
kopce a moře!“ Chlapci také zaměřili své pohledy a jednohlasně vykřikli, „Peking!“ ...
„Dobře,“ řekla dívka, která vypadala jako učitelka chlapců. „Teď nakreslete čáru z
jednoho konce na druhý, od Pekingu do Santiaga. Udělejte střed v Africe a dostanete
představu o tom, kolik toho budou muset salesiáni udělat.“ ... „A kde máme najít tolik
lidí, a jak máme poslat misionáře na všechna tato místa?“ ... „Podívej,“ odpověděla
pastýřka. "Buď dobré vůle. Je potřeba udělat jen jednu věc: doporučovat, aby tvoji
synové měli stále v úctě Pannu Marii.“
P. Václav Klement, SDB
hlavní rádce pro misie