090779


090779

1 Page 1

▲back to top
newsletter for salesiánskou misijní animaci
Číslo 19 – červenec 2010
MISIJNÍ SNY DONA BOSKA
Drazí
misionáři,
spolubratři i
přátelé salesiánských
misií!
Srdečně vás zdravím
z Říma během letního zasedání
hlavní rady.
Kontemplování misijního srdce
Dona Boska nás přivádí k tomu,
abychom si tento měsíc znovu
připomněli jeho druhý misijní
sen. Každý misijní sen našeho
Otce ukazuje, jak jeho srdce bije
touhou přinést radostnou zprávu
mladým lidem celého světa.
Učme se z jeho způsobu
myšlení!
Materiály pro Domisal 2011
(Salesiánský misijní den) – DVD,
plakáty atd. – již určitě dorazily
do vašich provincií. Téma zní:
dobrovolníci ohlašují radostnou
zprávu.
Uskutečňujme sen Dona Boska
vytvářením
misijního
společenství v každém domě,
misijním
dobrovolnictvím
v každé salesiánské provincii na
celém světě!
Jeden z misijních snů Dona Boska – druhý – byl dramatickou alegorií ukazující
budoucnost salesiánského misijního díla na jihoamerickém kontinentě. Ti,
kteří žili s Donem Boskem, tušili, že v těchto výpravných snech je něco více
než jen lidského. Don Bosco vyprávěl tento sen 4. září 1883 během
odpoledního setkání generální kapituly. Plný text viz: MB XVI, 385-398;
SDL.SDB.ORG.
„Můj mladý přítel pokračoval: - Tedy: tyto hory jsou jako
okraj, hranice. Za nimi čeká na salesiány bohatá úroda. Jsou
tam tisíce a miliony lidí čekajících na pomoc, čekajících na
víru. Tyto hory byly Kordillery v jižní Americe. Moře bylo
Atlantický oceán. ...
Aniž bych věděl jak, ocitl jsem se na nádraží. ... Nastoupili
jsme do vlaku. Ptal jsem se, kde jsme. ... Krásný nový vlak se
dal do pohybu vpřed. ... Cestovali jsme skrz lesy, tunely,
míjeli jsme obrovské viadukty, jeli jsme přes mosty nad
horskými roklinami, jezery, močály... Přejížděli jsme divoké
řeky, jeli skrz prérii a velké pláně. Viděli jsme břehy Uruguaye. Myslel jsem si,
že jen to jenom krátká řeka, ale ve skutečnosti byla velmi dlouhá.
V jednom okamžiku jsem zahlédl řeku Parana, která teče blízko Uruguaye. ...
Vlak chvíli sjížděl dolů, pak se stočil k jedné straně, pak zase k druhé. Po dlouhé
době zastavil podruhé. ...
Vlak poté začal opět cestu přes pampy a Patagonii. Byly
tu roztroušeny domy i obdělávaná pole. Důkaz, že do
této pouště již dorazila civilizace.
Na začátku Patagonie jsme minuli rameno řeky Rio
Colorado nebo Rio Chubut. ... Konečně jsme dorazili k
Magellanskému průlivu. Šli jsme dolů.
Před námi byla Punta Arenas. ... Můj přítel mě na
všechny tyto věci upozornil.
Zeptal jsem se: - A co tím vším vlastně míníš? Odpověděl: - Co jsou jen plány do
budoucnosti, se jeden den stane realitou. ...
Viděl jsem zázračnou budoucnost katolické církve, naší kongregace a civilizace
v těchto regionech a jen jsem děkoval Božské prozřetelnosti, že se odhodlala
mě použít jako nástroj své slávy a spásy tolika duší ...“
P. Václav Klement, SDB
Hlavní rádce pro misie
Chcete-li dostávat „Cagliero 11“ v angličtině přímo na váš email, napište na
cagliero11@gmail.com.

2 Page 2

▲back to top
Pojď, podej pomocnou ruku Mongolsku!
Dorazil jsem do Mongolska 14. listopadu 2009, abych si splnil svůj misijní sen.
Toužil jsem být misionářem a jsem velmi šťastný, že se můj sen stal skutečností.
Věřím, že Don Bosco mě neopustí a bude mě vždy chránit, abych mohl s pomocí
Marie, Pomocnice křesťanů sloužit Pánu Ježíši v misiích až do konce života.
Naše misijní dílo v Mongolsku je plné snů a příslibů. Jsem si jist, že Don Bosco
viděl Mongolsko i ve svých snech. Teď zde máme dvě komunity: jedna
v Ulaanbaataru, druhá v Darhanu. V komunitě v Ulaanbaataru žijí čtyři salesiáni.
Máme i mongolské spolupracovníky. Spolubratři zde pracují v technickém učilišti
a středisku pro chudé. V Darhanu se naše komunita skládá ze čtyřech salesiánů.
Všichni z nich pracují v našem farním kostele, škole pro neformální vzdělávání,
tiskařském obchodě a denní oratoři.
Když jsem přijel do Mongolska, zůstal jsem na čas v komunitě v Darhanu, abych se učil mongolsky a pomáhal
bratru Chrisovu v animaci mladých lidí během denní oratoře. Po čtyřech měsících jsem se přestěhoval do
Ulaanbataaru. Zde jsem pokračoval ve studiu mongolštiny a pomáhal otci Viktorovi jako asistent v Don Bosco
Care Center, kde máme 21 dětí z ulice. Tyto děti ztratily kontakt se svými rodinami žijícími na venkově. Žijí
s našem centru a my je posíláme do školy. Hledáme také jejich rodiče, aby se k nim děti mohly vrátit.
Jsem ve své misijní zemi velmi šťastný. Naučil jsem se být flexibilní a tvrdě pracovat, abychom zachránili duše
mladých lidí. Postupně se začínají mladí lidé ptát na náš život, našeho ducha a apoštolát. Někteří z nich
přicházejí do kostela a přidávají se k chlapcům v oratoři. Skutečně věřím, jak řekl Don Bosco, že mladé lidi
přicházející do našeho domu sem přivádí Panna Maria. Pracujeme společně i s dalšími kongregacemi, abychom
evangelizovali a pomáhali.
Naším jediným problémem je nedostatek spolubratrů k tomu, abychom mohli začít pracovat i na dalších
místech Mongolska. I tam nás čekají mladí lidé.
Prosím přijďte a pomožte!
Bro. Anton Werun
původem z Indonésie, nyní misionář v Mongolsku
Salesiánské misijní úmysly na červenec 2010
Salesiánská rodina ve středoamerickém regionu
Aby členové salesiánské rodiny, kteří pracují v metropolích Severní a Latinské
Ameriky, věděli, jak doprovázet mladé migranty a jejich rodiny.
Již od apoštola Pavla se církev pouštěla do misií ve městech. Dnes v éře světové
migrace máme za úkol opět proniknout do jejich dynamiky (viz apoštolské listy
Korintským, Efezským, Aténským ...). V Americe vidíme dvojí migrační pohyb – z jihu
na sever a z venkovských oblastí do městských center. První generace migrantů čelí
mnoha výzvám na úrovni náboženství a často zůstávají bez pastorů, kteří rozumí
jejich řeči a kultuře.