Cagliero 11 – Květen 2011

razí misionáři a přátelé salesiánských misií!

posílám vám srdečné velikonoční pozdravy v mariánském měsíci. První den v měsíci jsme děkovali Pánu za dar blahořečení Jana Pavla II., skvělého misionářského papeže, který měl velmi blízko k mladým lidem i mnoha nekřesťanským národům.

Před 25 lety jsem byl od něj vysvěcen a vzápětí na to poslán do Jižní Koreje. Děkuji Pánu za jeho svědectví misionářského života i za jeho encykliku o misích "Redemptoris missio".

Slavnost Panny Marie Pomocnice křesťanů je také dnem modliteb za církev v Číně. Vzpomeňme si ve svých modlitbách na výzvy našich bratrů a sester z velké Číny.

P. Václav Klement, SDB

Hlavní rádce pro misie

Misijní směřování ad gentes je podstatou zasvěceného života

Blahoslavený Jan Pavel II. na jedné ze svých apoštolských poutí řekl: „Jsem nástupcem Petra a také Pavla, který s cílem hlásat evangelium cestoval po celém světě“. Opravdu. Byl velkým misionářem v první řadě proto, že hlásal Krista skutečně svým životem. Jeho život byl hluboce zakořeněný v Kristu a tak nemohl dělat nic jiného než jít a setkávat se s lidmi a dělit se s nimi o svoji víru v  Ježíše Krista. U příležitosti jeho blahořečení je vhodné znovu přečíst jeho slova z „Vita Consacrata" č. 76-78, kde zdůrazňuje, že misijní směřování ad gentes neodmyslitelně patří k zasvěcenému životu:

„Konkrétním přínosem zasvěcených osob, mužů i žen, k evangelizaci je především jejich život odevzdaný Bohu, bratřím i sestrám, jímž napodobují Spasitele, který se z lásky k lidstvu sám stal služebníkem… Zasvěcený život jasně ukazuje, že čím více žije člověk v Kristu, tím lépe mu může sloužit. Jde až do nejvzdálenějších míst a čelí největším nebezpečím.“

„Ti, kdo milují Boha, Otce všech, nemohou selhat v lásce ke svým bližním, těm, které uznávají jako bratry a sestry. Právě proto nedokáží zůstat lhostejní k tomu, že mnoho mužů a žen neví vše o Boží lásce v Kristu. Následují přikázání Krista a vydávají se na misie ad gentes. Tuto touhu sdílí s celou církví, která je svojí povahou misijní. Obzvláště ji sdílejí se členy jakýchkoli institutů, kontemplativních i aktivních. Zasvěcené osoby by měly i mezi nekřesťany přinášet Krista, který je čistý, chudý, poslušný, zbožný a misijní“.

„Kristova láska nás vede" (2 Kor 5, 14): členové každého institutu by měli být schopni opakovat tuto pravdu se svatým Pavlem. Úkolem zasvěceného života je pracovat v  každé části světa, posilovat a šířit Kristovo království a přinášet evangelium až do nejvzdálenějších oblastí. Ano, historie misií svědčí o velkém přínosu zasvěcených mužů a žen pro evangelizaci národů…. I dnes směřuje naléhavá výzva institutům zasvěceného života a společnostem apoštolského života: co nejvíce přispívat k hlásání Kristova evangelia.

Můj misionářský život je cestou naděje

Jsem přesvědčený, že začátek misií je cestou, ve které se sen setkává s realitou. Fakt, že jsem nyní misionářem, pramení ze snů v minulosti.

Zaprvé, přání být misionářem pro mě jako hořící keř, jehož zdrojem je rodina. Jsem nejstarším synem svých rodičů, ale své dětství jsem strávil daleko od nich. Šest let odděleného jim ulehčilo dát mi svolení, abych vstoupil do misijní kongregace. Dalším důvodem bylo mé zapojení ve farnosti svatého Aloysia pod správou palotinů, kteří považují misijní činnost za jednu ze svých priorit. Moje touha zesílila během kontaktu se salesiány, kteří aktivně pracovali v mém rodném městě Nord Kivu/Goma. Moje motivace se prohlubovala i během mé formace. V noviciátu jsem byl přesvědčený, že moje Sequella Christii (následování Krista) bude efektivní jen tehdy, budu-li sloužit mladým daleko od svého domova. Každý sen podpořený správnou motivací se stává realitou. Můj sen se splnil tehdy, když jsem byl poslán jako misionář k mladým lidem uprostřed Papuy Nové Guiney a Šalamounových ostrovů.

Moje aktuální působení na Šalamounových ostrovech je výsledkem oné naděje. Během kursu pro nové misionáře v Římě byla pro mě komunita, do níž jsem byl poslán, stále ještě neznámá. Přesto jsem toužil do ní patřit. V předvečer svého odletu po kurzu angličtiny v Keni jsem si opakoval slova Dona Ruy: „V Mirabellu budu Donem Boskem.“. Pro mě to znamenalo: „na Šalamounových ostrovech budu Donem Boskem“.

V této cestě naděje na Šalamounových ostrovech bylo pro mě zpočátku všechno nové: čas, klima, jídlo, jazyk, prostředí. I vedro mě mořilo. Nemohl jsem pochopit, jak můžu učit ve škole s britským vzdělávacím systémem, který je tak odlišný od francouzského vzdělávacího systému, na který jsem byl zvyklý. Byl jsem jediný mladým bratrem na asistenci. Žil jsem mezi dvěma kněžími z jiných kultur a mezi studenty, kteří se zdáli neaktivní, bez života. Často jsem byl ponořený do samoty.

Ale byl jsem opravdu překvapený, když jsem objevil, že moji mladí lidé mají schopnosti tvořit. V této kultuře se hodí všechno, co trochu souvisí s uměním. To byl začátek mojí radosti a zakořenění v nové kultuře.

Jako mladý misionář jsem byl přesvědčený, že život v mezinárodní komunitě je podporou, zejména když mají všichni společný cíl: následovat Krista ve stopách Dona Boska službou mladým lidem. Sdílení jedinečnosti života každého, misijního povolání i času pomáhá navíc přijmout a ocenit místní kulturu. Trpělivost a vnitřní radost v každém smyslu převyšovaly nebezpečí nemocí.

Zúčastnil jsem se Kurzu pro zahraniční misionáře všech církví organizovaného Melanéským institutem. Můj postoj k tajemstvím kultury Šalamounových ostrovů se změnil. Jsem opravdu vděčný za všechny nabídnuté prostředky, které mi pomáhají zlepšit svůj pohled na místní kulturu, kde žiji každý den jako cestu k naději.

Bratr Moise Paluku z Konga, misionář na Šalamounových ostrovech

Čína: formace laiků oddaných misiím

Za salesiány a jejich laické misijní spolupracovníky, kteří žijí v regionu Východní Asie + Oceánie, zvláště v čínské provincii, aby byli věrni evangeliu a respektovali důstojnost každého člověka jako dítěte Božího určeného pro věčnost.

I přes obtížné výzvy materialistického a ateistického prostředí Číny jsme svědky jara křesťanských komunit. Křesťané se rozrůstají v Asii velmi rychle zvláště v posledních 25 letech. Formace laiků zapojených ve společnosti a vytváření duchovních komunit je hlavním směrem budoucí církve ve Východní Asii.

Pošlete své návrhy a příspěvky v angličtině nebo italštině na cagliero11@gmail.com