V misiích se učím, co je opravdové štěstí
ěhem mého dětství nás občas navštěvovali Uruguayští misionáři. Když mi
bylo 15, nabídl mi salesiánský kněz, abych se připojil ke skupině Juventud
Misionera Salesiana, kde jsem v chudých okrajových částech Montevidea
získal své první misionářské zážitky. V 18ti letech jsem vstoupil do aspirantátu.
Ve 24 jsem měl v srdci jistotu, že mé salesiánské poslání znamená všeho nechat
a odejít kamkoliv mě chce Ježíš vzít. Následující roky byly léty mnoha osobních
modliteb a rozhodování, zatímco moje vnitřní touha uvědomit si toto poslání
rostla. Rozhodující pro mě byla pomoc mého duchovního vůdce, stejně jako i
pomoc představeného na teologii, kteří mě moudře a uvážlivě radili.
Chtěl jsem být misionářem ad gentes, i když je v Uruguay mnoho lidí, kteří nepraktikují víru. Stát se
misionářem není vlastní nápad ani nevychází z osobního přání, ale z jistoty toho, že člověk objevil povolání
od Boha, které nás učí sdílet to, kým jsme a co máme, z naší chudoby, a ne z našeho nadbytku. Chci jen být
věrný poslání, které jsem dostal, následovat ho a neohlížet se zpět.
Mám pocit, že kurz pro nové misionáře byl dar od Boha! Pomohl mi jasněji si uvědomit, že misijní poslání ad
gentes je na celý život, že není možné vyrazit na moře a přitom se stále ohlížet na břeh, který člověk
nechává za sebou. Také mě naučil s pokorou přijmout, že člověk přichází do nové misie jako dítě, které se
musí učit, poslouchat a respektovat, a že je normální, že někdy tato situace vyvolá netrpělivost nebo vztek.
Nakonec mě kurz také ujistil, jak pravdivá je ta stará, ale stále platná myšlenka, abych učinil Ježíše středem
svého života a dal mu celé své srdce jednou provždy.
Jsou to teď 3 roky, co žiji v nejchudší čtvrti ve městě Luanda, zvané „Lixeira“, což znamená ,,skládka
odpadu“. Pro mě je ale Lixeira výborná škola života, kde Bůh opravdu přebývá. V této škole jsem se brzy od
animátorů naší oratoře naučil: Jednoho dne přišli se smutnými a naštvanými tvářemi. Když jsem s nimi mluvil,
jeden z nich mi řekl: ,,Jeden z těch bílých lidí, kteří přijeli… byli jsme u nich doma a
oni nám řekli, že je čas na rodinné jídlo, ať přijdeme později. Cítili jsme se hrozně.“
Zde jsem pochopil, že v této škole je vždycky doma místo pro jednoho navíc. Nebo 2,
nebo 10! Tady je pohostinnost a starost o druhé naprosto přirozená, což jsme v naší
kultuře bohužel zapomněli, protože žijeme obklopeni branami, alarmy, a někdy je
dokonce i nejlepší přítel „virtuální“. Objetí, úsměv, chléb, střecha nejsou věci, které
se někomu odepřou, protože zítra budeš na řadě ty, abys jedl a spal v mém domě. Toto
je lekce solidarity od chudých, přátel Ježíše.
A tak se v této škole učím, že je jen pár věcí nezbytných pro život, že štěstí je
v drobnostech, nebo spíš v jediném: v Ježíši Kristu! Dřív jsem to věděl, ale teď, ve
„skládce odpadu“ s nimi, to cítím, prožívám a nekonečně si to užívám, dokud mi to Bůh dovoluje.
P. Santiago Boix Puig
Uruguayec, misionář v Angole
Brazílie – misijní dobrovolná služba
Aby se všechny brazilské provincie staraly o růst
misijního dobrovolnického hnutí.
Materiály a video pro Salesiánský misijní den 2011 nabízejí
pohled do zkušeností některých brazilských provincií. Růst
dobrovolné služby se chápe nejen jako kvalita výchovných
nabídek – pastorační vedení mladých lidí a pomoc v orientaci v
povolání, ale i jako zapojení celé salesiánské komunity. Chceme
zapojit děti a mladé lidi všech věkových kategorií, od zkušeností Misijního dětského společenství po
dobrovolnou misijní službu mezi mladými dospělými. Chceme tyto skupiny doprovázet od krátkých
intenzivních zážitků (Vánoce, Velikonoce, letní a zimní prázdniny) po dlouhodobé nasazení či životní volbu.
Pošlete své návrhy a příspěvky v angličtině nebo italštině na cagliero11@gmail.com
