Strenna_2013 :: Strenna

Expand document

Collapse document

Strenna_2013

1 Pages 1-10

1.1 Page 1

1.2 Page 2

1.3 Page 3

1.4 Page 4

1.5 Page 5

1.6 Page 6

1.7 Page 7

1.8 Page 8

1.9 Page 9

1.10 Page 10

2 Pages 11-20

2.1 Page 11

2.2 Page 12

2.3 Page 13

2.4 Page 14

2.5 Page 15

2.6 Page 16

2.7 Page 17

2.8 Page 18

2.9 Page 19

2.10 Page 20

3 Pages 21-30

3.1 Page 21

3.2 Page 22

3.3 Page 23

3.4 Page 24

Strenna_2013

1 Pages 1-10

▲back to top

1.1 Page 1

▲back to top

ACG 415

Heslo 2013

Don Pascual Chávez Villanueva

HLAVNÍ PŘEDSTAVENÝ

Po vzoru Dona Boska vychovatele

pedagogikou dobroty

nabízíme mladým

evangelium radosti

1.2 Page 2

▲back to top

1.3 Page 3

▲back to top

Heslo 2013

„Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ (Fp 4,4)

Po vzoru Dona Boska vychovatele

pedagogikou dobroty

nabízíme mladým

evangelium radosti

překlad: P. Ladislav Heryán SDB

Obsah:

Úvod

Znovu objevit preventivní systém

Znovu o „poctivém občanu“ a „dobrém křesťanovi“

Vrátit se k mladým s větší odborností

Výchova srdcem

Konkrétní závazky pro salesiánskou rodinu:

1. Evangelium radosti

2. Pedagogika dobroty

3. Výchova je záležitost srdce

4. Formace poctivého občana a dobrého křesťana

5. Salesiánský humanismus

6. Preventivní systém a lidská práva

7. Co je třeba si přečíst

Závěr

Když sis myslela, že se nedívám

1.4 Page 4

▲back to top

Drazí bratři a sestry Salesiánské rodiny,

druhý rok tříleté přípravy na dvousté výročí narození Dona

Boska bude zaměřen na jeho pedagogiku. V roce 2012 jsme soustředili

pozornost na jeho životní příběh a snažili se lépe pochopit, jak byl celý

jeho život ovlivněn přednostní láskou k mládeži. K tomuto cíli upřel

všechny své síly právě proto, že v tom rozpoznal poslání, jež mu svěřil

Bůh.

V roce 2013 se budeme snažit prohloubit záměr výchovy Dona

Boska: co chtěl mladým nabídnout a jakou metodu použil k otevření

jejich srdcí, aby získal jejich důvěru a mohl budovat silné osobnosti

z lidského i křesťanského hlediska. Konkrétně vzato, chceme se

přiblížit k Donu Boskovi jako vychovateli. Jde tedy o prohloubení

preventivního systému a jeho aktualizaci, a právě to je tématem Hesla

2013.

Náš přístup ani tentokrát nebude přístupem pouze

intelektuálním. Jistě je zapotřebí prohloubeného studia salesiánské

pedagogiky a její aktualizace podle vnímání a požadavků dnešní doby.

Společenské, ekonomické, kulturní, politické i náboženské kontexty, ve

kterých dnes prožíváme povolání a konáme salesiánské poslání, se

hluboce proměnily. Pro charismatickou věrnost našemu otci Donu

Boskovi je však stejně nezbytné ztotožnit se s obsahem a metodou jeho

výchovné a pastorační nabídky. V kontextu dnešní společnosti jsme

povoláni být svatými vychovateli jako on tím, že jako on darujeme svůj

život a budeme pracovat s mladými a pro mladé.

Znovu objevit preventivní systém

Jestliže znovu přemýšlíme nad výchovnou zkušeností Dona

Boska, jsme povoláni ji i dnes věrně uvádět do života. Jistě, všichni

jsme přesvědčeni, že se preventivní systém díky některým zvláštním

výrazům a interpretacím evidentně jeví jako „dobový“, svázaný se

světem, který již neexistuje; vždyť co „revolucí“ na pedagogické,

psychologické, náboženské, politické, kulturní, filosofické,

technologické a demografické úrovni ve 20. století proběhlo, a svět se

1.5 Page 5

▲back to top

již stal „globální vesnicí“. Je proniknut neustálými mediálními

globalizujícími inovacemi, které ovlivňují všechny kultury planety.

Způsob myšlení se zdá být poznamenán dříve neslýchanými kritérii

produktivity, účinnosti, kalkulace a vědecké racionality. V tomto

interpretačním rámci společenských jevů se tedy mnohé předešlé

interpretační kategorie jeví jako překonané.

Abychom preventivní systém aktualizovali správně, spíše než

hned myslet na programy, formulace nebo pro každou dobu platné

obecné „slogany“, se dnes budeme snažit o dějinné pochopení metody

Dona Boska. Víme, že zvláštní hodnocení situací vedla k základním

pojetím a ke zpracování teologických, antropologických, pastoračních

a pedagogických metod, které se mu pro mladé lidi jeho doby zdály

vhodné. Toto pochopení v kontextu dějin nám napomůže jeho

zkušenost neizolovat, nýbrž ji s jejími principy a prostřednictvím

nových způsobů aplikovat. Konkrétně jde o analýzu toho, v čem se

činnost Dona Boska pro mladé, lid, církev, společnost a řeholní život

odlišovala a v čem se lišil i jeho způsob výchovy mládeže v první

sváteční oratoři, v malém valdockém semináři, způsob výchovy

salesiánských i nesalesiánských kleriků a misionářů. Je jasné, že již

v první oratoři v Pinardiho domě byly v zárodku přítomny některé

důležité prvky, jejichž platnost Don Bosco následně prohloubil

v komplexní humanisticko-křesťanské syntéze. Jsou to:

pružná struktura (tj. způsob, jak si Don Bosco

představuje oratoř) jako prostředek komunikace mezi

církví, městskou společností a mladými z lidových

vrstev;

úcta k lidovému prostředí a jeho doceňování;

náboženství jako základ výchovy podle učení

katolické pedagogiky, jež si osvojil v prostředí

kněžského konviktu;

dynamické propojení náboženské formace a lidského

rozvoje, katechismu a výchovy; jinými slovy: soulad

mezi výchovou a výchovou k víře (integrace víry

a života);

přesvědčení, že vzdělání je podstatným prostředkem

k osvícení mysli;

1.6 Page 6

▲back to top

výchova, stejně jako katecheze, která probíhá ve všech

svých formách i přes nedostatek času a zdrojů:

vyučování čtení a psaní u těch, kteří nikdy neměli

jinou možnost vzdělání, hledání pracovních

příležitostí, asistence během týdne, rozvoj dovedností

činností v rámci různých spolků a sdružení atd.;

plná zaměstnanost a kvalitní využití volného času;

laskavost jako výchovný styl i jako styl křesťanského

života obecně.

Metoda, v určitém momentu pojmenovaná jako preventivní

systém, se tak z jeho osobní zkušenosti stane „systémem“, zveřejněným

a prezentovaným jako metoda univerzální. Don Bosco jej nabízel a

chtěl, aby byl používán pro výchovu a převýchovu mladých

z nejrůznějších skupin.

Jak je známo a jak o tom hovoří dokument Charta identity

Salesiánské rodiny, preventivní systém „shrnuje pedagogickou

moudrost Dona Boska a představuje prorocké poselství, které on sám

zanechal svým dědicům a celé církvi. Je duchovní a výchovnou

zkušeností, která se zakládá na rozumu, náboženství a laskavosti.

Rozum zdůrazňuje hodnoty křesťanského humanismu, jakými je

hledání smyslu v práci, studiu, přátelství, veselosti, zbožnosti, svobodě

spojené s odpovědností, v souladu mezi lidskou a křesťanskou

moudrostí.

Náboženství znamená vytvářet prostor pro spasitelnou milost,

pěstovat touhu po Bohu, napomáhat setkání s Kristem Pánem, které

dává plný smysl životu a naplňuje touhu po štěstí, postupně se

zapojovat do života a do poslání církve.

Laskavost vyjadřuje skutečnost, že k navázání účinného

výchovného vztahu mladí nejen potřebují být milováni, ale potřebují

vědět, že je někdo miluje; je to zvláštní typ vztahu a je to láska, která

probouzí energii v srdci mladých lidí a uzrává v nich až ke schopnosti

obětování.

Rozum, náboženství a laskavost jsou dnes více než kdy dříve

nezbytnými prvky výchovné činnosti a vzácným kvasem, který oživuje

1.7 Page 7

▲back to top

společnost, aby byla více lidská a odpovídala očekáváním nových

generací.“1

Jestliže jsme správně poznali to, co nám bylo předáno

z minulosti, je třeba uplatnit velkou intuici a základní prvky

preventivního systému přetlumočit do současnosti. Je zapotřebí

modernizovat principy, pojmy a původní směrnice a na teoretické i

praktické rovině reinterpretovat jak základní velké ideje, které všichni

známe (větší sláva Boží a spása duší; živá víra, pevná naděje,

teologicko-pastorační láska; dobrý křesťan a poctivý občan; veselost,

studium a zbožnost; zdraví, studium a svatost; zbožnost, mravnost,

kultura, civilizace; evangelizace a civilizování…), tak hlavní metodické

směrnice (aby nás mladí milovali a ne aby se nás báli; rozum,

náboženství, laskavost; otec, bratr, přítel; rodinný duch především při

rekreaci; získat srdce; vychovatel „zasvěcený“ dobru svých žáků; široká

možnost skákat, běhat a libovolně křičet…). To vše ve prospěch

„nových“ mladých 21. století, v povolání v radikálně proměněné době

žít a konfrontovat se s nesmírně pestrou a dříve neslýchanou paletou

situací, které jsou předmětem kritické reflexe i ze strany společenských

věd.

Chci nabídnout tři perspektivy, přičemž tu první rozeberu

podrobněji.

1. Znovu o „poctivém občanu“ a „dobrém křesťanovi“

Ve světě, který se vzhledem k 19. století hluboce proměnil, by

bylo vážným nedostatkem sociologické i teologické povahy

uskutečňovat charitu podle úzkých, místních a pragmatických kritérií

(a zde musíme uznat, že Don Bosco jistě nemohl učinit více, než učinil)

a zapomínat přitom na širší rozměry společného dobra v národním

i světovém měřítku. Etická zralost současného uvědomování si věcí

totiž vnímá, že asistencialismus (tj. různé formy pomoci), který

zapomíná na politický rozměr nedostatečného rozvoje, již není schopen

pozitivně ovlivňovat příčiny chudoby a struktury hříchu, ze kterých se

tato všemi neustále odsuzovaná sociální situace rodí. Chápat charitu

1 Identita Salesiánské rodiny Dona Boska, čl. 21.

1.8 Page 8

▲back to top

pouze jako milodar, naléhavou pomoc, znamená vystavit se riziku, že se

budeme pohybovat pouze v mezích „falešného samaritánství“, které se

– bez ohledu na dobré úmysly – nakonec stane výrazem špatné

solidarity, podřízené způsobům rozvoje, které jedny posunují

k blahobytu a druhé nechávají spolknout pozlacenou hořkou pilulku.

Vzpomeňme, že v pokoncilním období pojmy jako „chudoba

církve“ a „církev chudých“ měly více podob, které si někdy protiřečily,

ale připomeňme i to, že jsme to nebyli my, kdo vymyslel evangelium,

ani jeho osudný dopad na politiku a ekonomiku. Víra se dotýká dějin,

ale neomezuje se na ně. I když celé křesťanské poselství nespočívá jen

v lásce k bližnímu, lze snad popřít, že láska v něm má ústřední a

podstatné postavení?

Bylo řečeno a napsáno, že v moderním státě, který převzal

sociální ochranu občanů, již církev nemá takový prostor pro charitu

a asistenci jako v minulosti. Avšak skutečnost, ve které dnes žijeme,

tuto hypotézu, jež živila laicistické a státotvorné ideologie, vyvrací.

Církev se velmi často znovu stává opěrným bodem i v rámci Welfare

state. Dlouhá léta jsme slýchávali, že charita a asistence jsou starými

a překonanými prostředky, které se v moderní společnosti

a v demokratickém státě staly nepotřebnými. Dnes se však i v laických

prostředích uznává sociální funkce křesťanského volontariátu, tzv.

třetího, neziskového sektoru iniciativ, které vycházejí z farností,

sdružení a institucí místních církví.

Posloužíme-li si formulí Dona Boska „poctivý občan a dobrý

křesťan“, může v nás skutečnost, že miliardy lidí dnes žijí

v podmínkách značně vzdálených „civilizaci lásky“, jak si to přál papež

Pavel VI. a jak to opakovali jeho nástupci, najít „specifickou odpověď“?

Chceme-li hovořit o „poctivém občanu“, je třeba provést

hlubokou reflexi. Ta musí především na badatelské rovině do svého

zorného pole zahrnout všechno, co se týká tématu lidského růstu

mládeže a lidových vrstev, a zároveň musí mít na zřeteli různé

kompetentní poznatky filosofie, antropologie, teologie, historie a

metodologie. Tato reflexe pak musí být konkretizována na rovině

1.9 Page 9

▲back to top

zkušenosti a operativní reflexe jednotlivců i komunit. Chtěl bych zde

připomenout, že 23. generální kapitula, pro salesiány Dona Boska velmi

významná, za důležitá místa a cíle výchovy označila „sociální rozměr

lásky“ a „výchovu mladých k angažovanosti a účasti v politice“, což je

námi „poněkud zanedbávaná a nepoznaná oblast“ (srov. 23. GK, čísla

203-210-212-214).

I když chápeme volbu Dona Boska nedělat nic než „politiku

Otčenáše“, musíme se zároveň ptát, zda jeho původní volba výchovy

chápané v užším slova smyslu a následná praxe jeho vychovatelů, kteří

vyloučili „politiku“ ze svého života, neovlivnila a neomezila důležitý

společensko-politický rozměr formace vychovávaných. Nepřispěli

k tomu náhodou, kromě objektivních obtíží, vyvolávaných různými

politickými režimy, s nimiž Don Bosco musel žít, také vychovatelé se

sklonem ke konformismu a izolaci, s nedostatečným vzděláním a slabou

znalostí historicko-společenského prostředí?

Musíme tedy pokračovat ve směru „společensko-politicko-výchovné

volby“ Dona Boska, aktualizovaným způsobem potvrzené. Nechceme

tím razit ideologický aktivismus, spojený s určitými politickými postoji,

nýbrž formovat společenskou a politickou citlivost, vedoucí

k investování vlastního života jako poslání pro dobro společnosti, se

stálým východiskem v nezcizitelných lidských a křesťanských

hodnotách. Jedná se tedy o činnost ve znamení důslednějšího

praktického provádění v konkrétním sektoru. Jinak řečeno, nové

promýšlení společenské kvality výchovy (to, byť ještě ne plně

uskutečňováno, je již vlastně přítomné v základním rozhodnutí pro

mladé, a to i v jejích vyjádřeních a formulacích) by mělo podněcovat

vytváření explicitních zkušeností v sociální angažovanosti v nejširším

slova smyslu. To však předpokládá i specifické teoretické a praktické

úsilí, inspirované rozšířenou vizí výchovy samotné a zároveň realismem

a konkrétností. Nestačí prohlášení a manifesty. Je zapotřebí rovněž

teoretických pojmů a konkrétních operativních projektů a je třeba

převést je do dobře definovaných a formulovaných programů.

Ten, komu skutečně záleží na výchovném rozměru, se snaží

uplatňovat vliv prostřednictvím politických nástrojů, aby byl tento

1.10 Page 10

▲back to top

rozměr brán v potaz ve všech oblastech: od urbanizace a turismu po

sport a radiotelekomunikační systém, tedy tam, kde jsou často

upřednostňována kritéria trhu.

Ptejme se: Činí v tomto směru Salesiánská kongregace,

Salesiánská rodina, naše provincie, skupiny a domy vše, co je v jejich

silách? Má jejich solidarita s mladými pouze podobu láskyplného gesta,

peněžního daru, anebo je také kompetentním příspěvkem, racionální,

přiměřenou a relevantní odpovědí na potřeby mládeže a nejslabších

sociálních vrstev?

Stejně tak by se mělo znovu hovořit o pojmu „dobrý křesťan“.

Don Bosco, „spalován“ horlivostí pro duše, pochopil nejednoznačnost

a nebezpečnost situace, postavil se proti jejím předpokladům a i přes

nedostatečné kulturní, ekonomické a jiné zdroje, jež měl k dispozici,

nalezl nové formy boje proti zlu.

Jde o to objevit a pomoci vědomě prožívat povolání člověka

a pravdu o jeho osobě. A právě zde mohou věřící lidé přispět tím

nejcennějším způsobem.

Vědí totiž, že bytí a lidské vztahy jsou definovány stvořeností

člověka. Tento stav neznamená podřízenost nebo závislost, nýbrž

nezištnou a tvořivou lásku ze strany Boha. Člověk za svou existenci

vděčí daru. Je postaven do vztahu k Bohu, který má opětovat. Mimo

tento vztah jeho život nenachází smysl. Ono „za“ a „nad“, které vnímá

a po kterém nejasně touží, je Absolutno, a to nikoli absolutno cizí

a abstraktní, nýbrž pramen jeho života, který jej k sobě volá.

Pravda o člověku, kterou rozum počátečním způsobem vnímá,

nachází v Kristu své plné osvícení. Ježíš Kristus svými slovy

a především silou své božsko-lidské existence, ve které se ukazuje jeho

vědomí, že je Božím Synem, člověka otevírá plnému pochopení sebe

sama a svého osudu.

V něm jsme ustanoveni za syny a dcery, a jako takoví povoláni

žít v dějinách. Jde o skutečnost i dar, jehož smysl člověk musí postupně

2 Pages 11-20

▲back to top

2.1 Page 11

▲back to top

proniknout. Povolání Božích dětí není luxusním přídavkem, vnějším

doplňkem pro realizaci člověka. Naopak, je jeho naprostým dokonáním,

nezbytnou podmínkou autenticity a plnosti, naplněním jeho

nejradikálnějších potřeb, těch, jež tvoří podstatu jeho struktury jakožto

stvořené bytosti.

Jak ale Don Boskova „dobrého křesťana“ uskutečnit? Jak dnes

ve formálně či převážně náboženských a pastoračních iniciativách

lidsko-křesťanskou celistvost projektu uchránit před nebezpečími

starých i nových omezení a vylučování? Jak tradiční výchovu, jejímž

prostředím byla „společnost jednoho náboženství“, v podmínkách

současného pluralismu transformovat ve výchovu otevřenou a zároveň

kritickou? Jak vychovávat k samostatnému životu a zároveň k účasti na

životě v multináboženském, multikulturním a multietnickém světě?

Je-li překonána tradiční pedagogika poslušnosti, jež odpovídala

určitému modelu eklesiologie, jak se dnes snažit o šíření pedagogiky

svobody a odpovědnosti, s cílem budovat osobnosti zodpovědné,

schopné zralých a svobodných rozhodnutí, otevřené ke vzájemné

komunikaci, s nekonformním, ale konstruktivně-kritickým postojem,

aktivně zapojené do společenských struktur?

2. Vrátit se k mladým s větší odborností

Bylo to mezi mládeží, kde Don Bosco vypracoval svůj životní

styl, své pastorační a pedagogické dědictví, svůj systém a spiritualitu.

Jedinečnost poslání k mládeži byla u Dona Boska vždy a v každém

případě skutečná; i tehdy, když ze zvláštních důvodů nemohl být

s mladými v kontaktu; i tehdy, když jeho činnost nespočívala přímo ve

službě mladým; i tehdy, když proti ne vždy osvíceným církevním

autoritám houževnatě chránil své charisma zakladatele pro mladé

z celého světa. Salesiánské poslání je zasvěcením, je „přednostní

láskou“ k mládeži a víme, že tato přednostní láska je ve svém

počátečním stádiu darem Božím a že je úkolem naší inteligence a

našeho srdce ji rozvíjet a zdokonalovat.

Skutečný salesián pole mladých neopouští. Salesián je ten, kdo

zná mladé do hloubky; jeho srdce bije tam, kde bije jejich srdce.

2.2 Page 12

▲back to top

Salesián pro ně žije a pracuje, snaží se odpovídat na jejich potřeby

a problémy; jsou smyslem jeho života: práce, škola, citový život, volný

čas. Salesián je tím, kdo mladé zná i z teoretického a existenciálního

hlediska, které mu umožňuje odkrývat jejich skutečné potřeby

a realizovat pastoraci mládeže odpovídající požadavkům doby.

Má-li mít věrnost našemu poslání silný vliv, musí být v kontaktu

se „síťovými uzly“ dnešní kultury, se současnými základními schématy

myšlení a jednání. Stojíme před opravdu velkými výzvami, které

vyžadují seriózní analýzu, kritickou odbornost, prohloubené kulturní

srovnávání, schopnost psychologické účasti na dané situaci. Proto si

položme několik otázek:

Kdo přesně jsou mladí, kterým osobně i jako komunita

„zasvěcujeme“ svůj život? Co chtějí, po čem touží,

a co pro ně chceme my (a Bůh)? Známe dnešní

mládež? Jsme přesvědčeni, že nejrůznější problémy

současné mládeže se liší od těch, kterým před sto

padesáti lety čelil Don Bosco?

Jaká je naše pastorační profesionalita na rovině

teoretické reflexe výchovných itinerářů a na rovině

pastorační praxe? Zkušebnou, kde ji lze posoudit, je

tvořivost, pružnost, flexibilita, odmítání se vzdát. Je

jisté, že chceme-li se „inkulturovat“, nemůžeme zůstat

pouze u dokumentů generálních kapitul našich

kongregací, u důležitých rozhodnutí různých skupin

nebo u listů hlavního představeného.

Odpovědnost za výchovu dnes může být jedině

kolektivní, společná, vzájemně sdílená. Co je tedy

naším „záchytným bodem“ v „síti vztahů“ na území,

ve kterém žijí naši mladí, i mimo ně? Co je naším

konkrétním příspěvkem k účasti a spolupráci v takto

globální výchovné síti? Vzali jsme v potaz možná

řešení tak, že jsme se konfrontovali i s jinými?

Jestli se vůči mladým církev někdy cítí bezbranná, není

to i proto, že se tak cítí i dnešní salesiáni a Salesiánská

rodina?

2.3 Page 13

▲back to top

3. Výchova srdcem

V posledních desítiletích prožívají nové salesiánské generace

tváří v tvář starým formulacím preventivního systému snad určitý pocit

dezorientace: buď si neví rady s tím, jak jej dnes aplikovat, nebo si jej

nevědomky představují jako „paternalistický vztah“ k mladým. Naopak,

hledíme-li na Dona Boska v jeho konkrétně prožívané realitě,

objevujeme v něm instinktivní a geniální překonání výchovného

paternalismu, vštěpovaného velkou částí pedagogiky předešlých staletí

(16. - 18. století). Pedagogický diskurz té doby totiž odrážel evropskou

společnost, která byla i na politické rovině strukturována

paternalisticky. Život Dona Boska je naopak celý utkán z osobních

vztahů s mladými i dospělými, ze kterých se rodí i jeho osobní

obohacení. Tisíce epizod a výroků, jako „Dovolte mi, ať vám to řeknu,

a nikdo ať se neurazí: všichni jste zloději; říkám a znovu opakuji: vzali

jste mi všechno […] zbylo mi jen to ubohé srdce, ze kterého jste již

vykradli všechny city […] vzali jste si celé toto srdce, kterému již

nezůstalo nic než živá touha vás milovat v Pánu“2, ukazují na

symbiózu, modernost a aktuálnost, daleko přesahující obvyklá hesla

jako prevence, laskavost nebo láska. „Zmocnit se srdce“ je u Dona

Boska analogickým a symbolickým výrazem. Chlapci do srdce Dona

Boska pronikali, obohacovali se v něm a těšili se jím. Dnes jsou formy

vztahů mezi osobami samozřejmě různé: pluralitní společnost,

globálnost způsobů poznávání, internet, cestování atd.

Můžeme se ptát: Vstupují nebo mohou dnes mladí i dospělí

vstoupit do srdce salesiánského vychovatele? Co přitom objevují?

Technokrata? Schopného, ale prázdného řečníka? Nebo spíše bohatou

lidskost, která je utvářena a animována milostí Ježíše Krista

v Mystickém těle, atd.? Pokud zde neobjeví toto, nemohl by Don Bosco

více méně opakovat slova jako „Jestliže se v srdci salesiána nenachází

bohatství a hloubka Kristovy milosti, Kongregace a Salesiánská rodina

skončily svoji úlohu“?

2 Lettera ai ragazzi di Lanzo, 3 gennaio 1876, in Epistolario, ed. CERIA, vol. III, str. 5.

2.4 Page 14

▲back to top

KONKRÉTNÍ ZÁVAZKY PRO SALESIÁNSKOU

RODINU

Na základě poznání pedagogiky Dona Boska a ve světle shora

uvedených úvah jsou hlavní výchozím body a závazky Hesla 2013 pro

Salesiánskou rodinu tyto:

1. „Evangelium radosti“, jež charakterizuje celý příběh Dona

Boska a je duší jeho rozmanitých děl. „V Ježíši Nazaretském

se Bůh zjevil jako ‘Bůh radosti’3 a evangelium je ‘radostná

zvěst’, která hlásá ‘blahoslavenství’, účast lidí na samotné

blaženosti Boha. Není to povrchní, ale hluboký dar, protože

radost není jen nějakým pomíjivým pocitem, ale vnitřní

energií, která odolá i nesnázím života. Svatý Pavel říká:

‘Potěšili jste mě a naplnili nesmírnou radostí uprostřed

našeho soužení’ (2 Kor 7,4). V tomto smyslu je radost,

kterou zde na zemi prožíváme, velikonočním darem,

předzvěstí plné radosti, kterou zakusíme na věčnosti.

Don Bosco dokázal zachytit touhu mladých po štěstí a jejich

radost ze života přeložil do jazyka veselosti, hřiště a slavení;

nikdy ale nepřestal připomínat Boha jako zdroj pravé

radosti. Některé jeho spisy jako Průvodce mladého člověka

(Giovane Provveduto), životopis Dominika Savia nebo

obrana obsažená v příběhu Valentýna jsou důkazem toho, že

Don Bosco spojoval milost se štěstím. Stále připomínal

‘odměnu v nebi’, která promítala radosti pozemského života

do perspektivy dosažení plnosti.

Ve škole Dona Boska každý příslušník Salesiánské rodiny

pěstuje sám v sobě postoje, které přispívají k radosti

a k jejímu sdílení s ostatními.

a) Důvěra ve vítězství dobra: ‘V každém mladém člověku,

i v tom nejubožejším, píše Don Bosco, je kousek dobra;

3 SAN FRANCESCO DI SALES, Lettre à la Présidente Brulart, Annecy, 18 febbraio

1605, in Oeuvres, vol. XIII, str. 16.

2.5 Page 15

▲back to top

hlavním úkolem vychovatele je hledat tento kousek

dobra, tuto citlivou strunu srdce, a rozeznít ji.’4

b) Úcta k lidským hodnotám: Následovník/ce Dona Boska

přijímá hodnoty tohoto světa a brání se naříkání nad

dnešní dobou: přijímá všechno dobré, zvláště pokud to

mají rádi mladí a obyčejní lidé (srov. S 17).

c) Výchova ke každodenní radosti: je třeba trpělivě

vychovávat a znovu a znovu učit mladé, aby dokázali

v jednoduchosti ocenit mnohé lidské radosti, které nám

Stvořitel každý den připravuje.

Jelikož se následovníci Dona Boska úplně svěřují do rukou

‘Boha radosti’ a svými činy i slovy svědčí o ‘evangeliu

radosti’, musí být stále veselí. Šíří tuto radost a umí

vychovávat k nadšenému křesťanskému životu a ke smyslu

pro slavení, pamětliví výzvy svatého Pavla: ‘Radujte se

v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!’ (Fp 4,4).“5

2. Pedagogika dobroty. „Laskavost Dona Boska je bezpochyby

charakteristickým rysem jeho pedagogické metodologie,

který je platný i dnes, ať už v křesťanském prostředí nebo

v oblastech, kde žijí příslušníci jiných náboženství.

Nelze ji ovšem zredukovat na pouhý pedagogický princip, je

třeba ji považovat za základní prvek naší spirituality. Ona je

totiž pravou láskou, protože čerpá z Boha; je láskou, ze které

se rodí touha po opětování; je láskou, která vzbuzuje důvěru

a otevírá cestu ke sdílení a hlubokým rozhovorům (‘výchova

je záležitostí srdce’); je láskou, která se šíří budováním

atmosféry rodiny, kde je krásné a obohacující být spolu.

Pro vychovatele je to láska, která vyžaduje pevné duchovní

síly: vůli být a být ve společenství, odříkání a oběť, čistotu

vztahů a sebeovládání v postojích, účastné naslouchání

a trpělivé čekání na vhodnou chvíli a vhodné způsoby

4 MB V, str. 367.

5 Identita Salesiánské rodiny Dona Boska, čl. 33.

2.6 Page 16

▲back to top

intervence, schopnost odpustit a navázat znovu kontakt,

mírnost člověka, který dokáže občas prohrát, ale neustále

věří s bezmeznou nadějí. Není pravé lásky bez askeze a není

askeze bez setkání s Bohem v modlitbě.

Laskavost je plodem pastorační lásky. Don Bosco říkával:

‘Na čem stojí naše vzájemná láska? […] Na mojí touze

spasit vaše duše, které byly vykoupeny drahou krví Ježíše

Krista. A vy mě milujete, protože se vás snažím dovést na

cestu věčného spasení. Takže dobro našich duší je základem

naší lásky.’6

Laskavost se tak stává znamením Boží lásky a nástrojem

k probuzení Jeho přítomnosti v srdcích těch, kdo se setkali

s dobrotou Dona Boska; je to cesta evangelizace.

Proto jsme přesvědčeni, že apoštolská spiritualita

Salesiánské rodiny je charakteristická ne nějakou

všeobjímající láskou, ale schopností milovat a nechat se

milovat.“7

3. Výchova je záležitostí srdce. Abychom mohli pochopit

slavná slova „Výchova je záležitostí srdce a jen Bůh je jeho

pánem“ (MB SVI, 447)8, a tedy pochopit pedagogiku

dobroty v preventivním systému, považuji za důležité si

poslechnout jednoho z nejuznávanějších odborníků na

svatého vychovatele: „Pedagogika Dona Boska se ztotožňuje

s veškerou jeho činností; a veškerá jeho činnost s jeho

osobností; celý Don Bosco je pak v podstatě shrnut v jeho

srdci.“9 V tom spočívá jeho velikost i tajemství jeho úspěchu

6 GIOVANNI BOSCO, Lettera a don Giuseppe Lazzero e alla comunità degli artigiani di

Valdocco, Roma 20 gennaio 1874, in Epistolario, a cura di Francesco MOTTO, LAS

Roma 2003, vol. IV str. 208.

7 Identita Salesiánské rodiny Dona Boska, čl. 32.

8 Srov. G. BOSCO, Dei castighi da infliggersi nelle case salesiane, in P. BRAIDO,

Don Bosco educatore. Scritti e testimonianze, LAS, Roma 1992, str. 340.

9 Srov. P. BRAIDO, Prevenire non reprimere. Il sistema educativo di Don Bosco,

LAS, Roma 1999, str. 181.

2.7 Page 17

▲back to top

jako vychovatele: Don Bosco dokázal sladit autoritu

s jemností, lásku k Bohu s láskou k mládeži.

„Láska Dona Boska k těmto mladým sestávala z konkrétních

a vhodných gest. Zajímal se o celý jejich život, přičemž

vnímal jejich nejnaléhavější potřeby a vytušil i ty

nejskrytější. Tvrdit, že celé jeho srdce patřilo mladým,

znamená říci, že celá jeho osoba, inteligence, srdce, vůle,

fyzická síla a vůbec celé jeho bytí bylo zaměřeno k jejich

dobru, k podpoře integrálního růstu a k touze po jejich věčné

spáse. Být člověkem srdce tedy pro Dona Boska znamenalo

být zcela zasvěceným dobru jeho mladých a až do

posledního dechu jim darovat všechny své síly!“10

4. Formace poctivého občana a dobrého křesťana. „Formovat

‘dobré křesťany a poctivé občany’ je cíl, který Don Bosco

opakovaně vyjadřoval, aby poukázal na všechno to, co mladí

potřebují, aby žili v plnosti svého lidského i křesťanského

bytí: oblečení, jídlo, bydlení, práci, studium a volný čas,

radost, přátelství, činorodou víru, Boží milost, cestu ke

svatosti, angažovanost, dynamiku, začlenění do společnosti

a do církve. Jeho zkušenost s výchovou mu pomohla najít

zvláštní plán a styl práce, který sám vypracoval do

preventivního systému, který ‘je založen na laskavosti,

rozumu a náboženství’.“11

Výchovná přítomnost v sociální oblasti zahrnuje tyto

skutečnosti: výchovnou citlivost, výchovnou politiku,

výchovnou kvalitu společenského života, kulturu.

5. Salesiánský humanismus. „Spočíval u Dona Boska

v ocenění všeho pozitivního, co je zakořeněné v životě lidí,

10 P. RUFFINATO, Educhiamo con il cuore di Don Bosco, in “Note di Pastorale

Giovanile”, n. 6/2007, str. 9.

11 G. BOSCO, Il sistema preventivo nella educazione della gioventù, in PIETRO BRAIDO

(ed.), Don Bosco Educatore, scritti e testimonianze, LAS, Roma3 1997, str. 248nn.

(Citováno z Identita Salesiánské rodiny Dona Boska, čl. 17).

2.8 Page 18

▲back to top

v celém stvoření, v událostech dějin. To ho přimělo hledat

autentické hodnoty ve světě, zvláště když tyto hodnoty byly

pozitivně vnímány mladými lidmi; zapojit se do současné

kultury a rozvoje společnosti a v ní podporovat dobro

a nestěžovat si na zlo; moudře usilovat o spolupráci

mnohých s přesvědčením, že v každém je třeba objevit,

rozpoznat a docenit jeho dary; věřit v sílu výchovy, která

podporuje růst mladého člověka a povzbuzuje ho k tomu,

aby se stal čestným občanem a dobrým křesťanem; svěřovat

se vždy a za všech okolností do rukou Boha, kterého vnímal

a miloval jako Otce.“12

6. Preventivní systém a lidská práva. Kongregace nemá jiný

důvod existence než integrální spásu mládeže. Jako Don

Bosco ve své době, ani my nemůžeme být pouhými diváky;

musíme být protagonisty jejich spásy. Dopis z Říma z roku

1884 po nás i dnes vyžaduje, abychom jako každodenní

závazek i jako trvalé životní rozhodnutí každé naší komunity

postavili „chlapce do středu naší pozornosti“. Integrální

spása mládeže, evangelium a naše charisma nás proto žádají,

abychom se vydali i na cestu lidských práv; jde o novou

cestu i jazyk, které nesmíme zanedbávat. Jde-li o spásu

mladých, musíme se pokusit o všechno; nemohli bychom se

dnes podívat do očí dítěti, pokud bychom se nestali zastánci

i jeho práv.

Preventivní systém a lidská práva se vzájemně ovlivňují

a obohacují. Vzhledem ke skutečnosti, že podpora a ochrana

lidských práv byla doposud chápána z perspektivy

odsuzování „ex post“, tedy odsuzování jejich porušování,

preventivní systém lidským právům nabízí jedinečný

a inovační výchovný přístup. Jde o výchovu preventivní,

tedy činnost a nabídku „ex ante“.

Jako věřící lidé můžeme říci, že preventivní systém nabízí

lidským právům antropologii, která je inspirována evangelní

12 Identita Salesiánské rodiny Dona Boska, čl. 7.

2.9 Page 19

▲back to top

spiritualitou a základ lidských práv spatřuje v bytostné

skutečnosti důstojnosti každé osoby „bez jakéhokoli

rozlišování, zejména na základě rasy, barvy pleti, pohlaví,

jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení,

národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo

jiného postavení“13.

Stejně tak lidská práva preventivnímu systému nabízejí nové

výhledy a možnosti dialogu a spolupráce v síti jiných

subjektů s cílem vyhledávat a odstraňovat příčiny

nespravedlnosti, bezpráví a násilí. Dále lidská práva

preventivnímu systému nabízejí nové výhledy a možnosti

společenského a kulturního dosahu jako účinnou odpověď na

„drama moderního lidstva v rozkolu výchovy a společnosti,

školy a občanského života“14.

V novém globálním kontextu se lidská práva stávají

nástrojem schopným překračovat úzké národní hranice, klást

společné limity a cíle, vytvářet aliance a strategie

a mobilizovat lidské a ekonomické zdroje.

7. Co je třeba si přečíst. Preventivní systém ve výchově

mládeže, List z Říma, Životopisy Dominika Savia, Michala

Magoneho, Františka Besucca, to vše jsou spisy Dona

Boska, které dobře ilustrují jak jeho výchovnou zkušenost,

tak jeho pedagogické volby. Tato díla byla totiž napsána

proto, abychom mohli poznat pedagogickou a výchovnou

citlivost našeho drahého zakladatele a otce, to, co mu

vzhledem k ústřednímu postavení mladých, jejich

účinkování ve vlastní formaci a vzhledem k atmosféře,

kterou je třeba pro úspěch ve výchově vytvořit, leželo na

srdci. Z tohoto pohledu se životopisy stávají třemi různými

itineráři podle toho, odkud každý z těchto chlapců valdocké

oratoře vyšel a co bylo přiměřené jim nabídnout. Podle Dona

13 Všeobecná deklarace lidských práv, čl. 2.

14 Viz P. Pascual CHÁVEZ VILLANUEVA, Educazione e cittadinanza. Lectio

Magistralis per la Laurea Honoris Causa, Genova, 23 aprile.

2.10 Page 20

▲back to top

Boska bylo třeba vyjít z aktuálních podmínek každého z nich

a nečekat na ideální situace, klást důraz na hodnoty

a postoje, které každý z nich v sobě nesl, a předložit jim cíle,

kterých mohli dosáhnout.

ZÁVĚR

Uzavírám tento komentář k Heslu 2013 básní, kterou mi poslal

jeden indický spolubratr. Její text velmi dobře shrnuje to, co je

opravdová výchova, především proto, že je viděna a vyjádřena slovy

dítěte, které pozoruje jednání své matky a přitom říká, co se mu honí

hlavou a co mu zůstává v srdci. Četba básně mi připomněla svědectví

Dona Boska o matce Markétě.

Výchovný styl, uskutečňovaný na Valdoccu a dnes rozšířený ve

světě, má ve skutečnosti své kořeny v dětství Dona Boska, jež bylo

určeno prostým a tvrdým zemědělským prostředím Becchi a především

osobami, které byly kolem něj. Don Bosco řekl: „Ptají se mne, jak

chlapce vychovávám. Vychovávám je tak, jako má matka vychovávala

v rodině nás. Víc nevím.“

První a velkou vychovatelkou Dona Boska byla matka Markéta.

Když ovdověla, dokázala svým synům dát náročnou lásku otce

i jemnou a nezištnou lásku matky. Od ní se Don Bosco naučil oněm

hodnotám a postojům, které praktikoval vůči svým chlapcům a

postupně zanechal salesiánům, aby se nakonec staly základem jeho

pedagogiky:

• Aktivní přítomnost. Salesiánská asistence není jen pouhým

dozorem; je přítomností, která chlapci umožňuje zažít, že je milován;

která s ním sdílí chuť pracovat a společně růst, aby se stal protagonistou

vlastního života.

• Každodenní práce. Vychován zkušeností práce na poli

v Becchi a u Mogliů, Don Bosco rád svým chlapcům říkal: „Lenivý

chlapec navždy zůstane oslem.“ „Kdo si nenavykne pracovat zamlada,

3 Pages 21-30

▲back to top

3.1 Page 21

▲back to top

zůstane lenochem až do stáří.“ Lenost na Valdoccu neměla místo

a práce se střídala s modlitbou, hrou a učením.

• Smysl pro Boha. Matka Markéta byla Jeníkovi i katechetkou.

Připravila jej ke svátosti smíření a k prvnímu svatému přijímání

a především jej učila vnímat Boží přítomnost v každodennosti, ve

stvoření, ve smutných i radostných událostech života. Když pozoroval

její velkorysost vůči chudým a potřebným, v budoucím knězi zrála

zbožnost, která se ve vhodné chvíli proměnila v konkrétní, prostou a

jedinečnou lásku.

• Rozum jako synonymum dialogu. Rolnická moudrost dávala

slovu „přemýšlet“ (italsky „ragionare“, od „ragione“, česky „rozum“,

ale také „pravda“, „důvod“, „příčina“ atd. – pozn. překl.) různé

významy; používalo se pro rozhovor, vysvětlování, hledání společného

řešení bez toho, že by někdo prosazoval svůj pohled na věc. Don Bosco

pak ze slova „rozum“ učinil jeden z nosných sloupů své výchovné

metody. Dialog Dominika Savia s Donem Boskem je z tohoto hlediska

skutečnou výchovnou smlouvou, která mladého světce vedla k závazku:

„Tedy já jsem látkou a vy buďte krejčím. Vezměte mne k sobě a ušijte

krásný oblek pro Pána.“

Ve světle této vzpomínky se předkládaná báseň stává poselstvím

každému dospělému odpovědnému vychovateli, protože děti, chlapci

i děvčata, pozorují to, co děláš, a ne to, co říkáš.

3.2 Page 22

▲back to top