H eslo na rok 2007

Komentář

dona Pascuala Cháveze,

hlavního představeného

Salesiánů Dona Boska

přeložila

Sr. Michaela Pitterová, FMA

Dejme se vést

Boží láskou k životu

Milí bratři a sestry, všichni členové salesiánské rodiny,

na závěr roku 2006 – který byl pro salesiánskou rodinu rokem milosti, protože jsme dostali velký dar uznáním hrdinskosti ctností Maminky Markéty, která tak byla prohlášena za „ctihodnou“ – a na začátku roku 2007, který se před námi otevírá plný naděje, se s vámi setkávám, jak to dělal Don Bosco, abych vám popřál plnost života v Kristu a předal vám duchovní a pastorační program pro tento rok, jehož tématem je život.

Loňské heslo vzbudilo v salesiánské rodině velké nadšení a dalo podnět k velkému množství akcí. Letošním heslem bych chtěl navázat na to, co bylo začato a zároveň otevřít nové obzory.

V průběhu roku 2006, který jsme věnovali rodině, jsme prožili velkou církevní událost 5. světového setkání rodin, na němž byla znovu potvrzena hodnota lásky a lidského života, jejichž privilegovaným prostředím je rodina. Papežova slova adresovaná stovkám tisíc účastníků, mezi nimiž bylo i mnoho členů salesiánské rodiny, vlévají naději a zavazují nás, abychom pokračovali na naší cestě obrany života a obnovy rodiny, kolébky života a lásky.

Zároveň jsme však prožili dramatické události, které nám znovu odhalily, nakolik se lidským životem pohrdá: válka v Iráku a na Blízkém východě, teroristické násilí, nezadržitelný růst emigrace, zneužívání a vykořisťování dětí a žen, zákony, které schvalují experimenty na embrionálních buňkách atd.

To všechno nám ukazuje, že velký dar života je dnes ohrožen, jak to tvrdil Jan Pavel II., když mluvil k mladým při VIII. světovém dni mládeže: „S postupem času neubývá hrozeb proti životu. Naopak, nabývají obrovských rozměrů. Nejedná se jen o hrozby, které přicházejí zvenčí, z přírodních sil nebo od „Kainů“, kteří zabíjejí „Ábely“; ne, jedná se o hrozby programované vědecky a systematicky. 20. století bude považováno za epochu masivních útoků proti životu, za nekonečnou sérii válek a trvalého ničení nevinných lidských životů. Falešní proroci a falešní učitelé dosáhli nejvyššího možného úspěchu.“¹

Tváří v tvář této skutečnosti nemůžeme zůstat lhostejní, především jako členové salesiánské rodiny, která je animovaná humanistickým duchem sv. Františka Saleského, duchem, který Don Bosco naplno prožíval a nám předal jako cenné výchovné dědictví. Jedná se o humanismus, který nás přivádí k tomu, abychom si vážili, abychom bránili a rozvíjeli všechno pozitivní přítomné v životě lidí, ve věcech i v dějinách; abychom věřili v sílu dobra a raději se snažili ho podporovat, než abychom nad zlem naříkali; abychom milovali život a všechny lidské hodnoty, s nimiž se v něm setkáváme.²

Musíme vnímat, že se na nás obrací Bůh, který miluje život. Vychází-li lidský život ze samotného Božího Ducha, je-li božským dechem, jestli jsme byli stvořeni k jeho obrazu a podobě, nevyhnutelně se nad naším životem vznáší božská láska. Bůh miluje všechny tvory. Nemůže nenávidět nic z toho, co s láskou stvořil. Jako protiklad k tomu, co si mohou myslet ti, kteří žijí s podvědomým přesvědčením, že Bůh představuje pro člověka hrozbu a tísnivou přítomnost, jíž je potřeba se zbavit, aby mohli naplno žít a užívat si života, my chceme rozhlašovat svou víru v Boha, který je nejlepší přítel člověka a nejjistější ochránce jeho života. Tak se projevil v dějinách Izraele a tak se také vyjadřuje autor Knihy moudrosti.

„Miluješ všecko, co je, a neošklivíš si nic z toho, co jsi učinil, vždyť bys ani nemohl připravit něco, co bys měl v nenávisti. A jak by mohlo cokoli trvat, kdybys ty to nechtěl, anebo být zachováno, kdybys to nepovolal k bytí? Šetříš všecko, protože to je tvé, Panovníku, který miluješ život. Tvůj neporušitelný duch je ve všem. Proto jen pozvolna káráš chybující. Připomínáš jim, v čem hřeší, a napomínáš je, aby opustili zlo a uvěřili v tebe, Hospodine“ (Mdr 11,24-12,2).

Bůh z lásky dává život, udržuje ho v lásce a určuje ho pro lásku. A je to Boží láska, která nás vede k tomu, abychom život milovali, podporovali ho zodpovědnou službou, bránili ho nadějí, hlásali jeho hodnotu a smysl především nejslabší a bezbranné mládeži a těm, kteří se zmítají mezi prázdnotou a neklidem.

Proto navrhuji celé salesiánské rodině, aby se nechala vést tímto Bohem, který miluje život, jeho láskou k životu a aby se odhodlaně podílela na obraně a podpoře života.

V období, kdy je život zvláště ohrožený, se jako salesiánská rodina společně snažíme:

• vděčně a radostně přijímat život jako neporušitelný dar,

• odpovědnou službou s velkou láskou podporovat život,

• s nadějí bránit důstojnost a kvalitu každého života, především toho nejslabšího, nejchudšího a nejbezbrannějšího.

Toto heslo chce, aby byla „opět jasně a jednoznačně potvrzena hodnota lidského života a jeho nedotknutelnost a zároveň aby byla všem lidem i každému jednotlivci ve jménu samotného Boha adresována tato důrazná výzva: chraň a opatruj, miluj a zachovávej život, život každého člověka! Pouze na této cestě nalezneš spravedlnost a pokrok, pravou svobodu, pokoj a štěstí!“³