koadjutor1 :: Salesian spirituality

Expand document

Collapse document

koadjutor1

1 Pages 1-10

1.1 Page 1

1.2 Page 2

1.3 Page 3

1.4 Page 4

1.5 Page 5

1.6 Page 6

1.7 Page 7

1.8 Page 8

1.9 Page 9

1.10 Page 10

2 Pages 11-20

2.1 Page 11

2.2 Page 12

2.3 Page 13

2.4 Page 14

2.5 Page 15

2.6 Page 16

2.7 Page 17

2.8 Page 18

2.9 Page 19

2.10 Page 20

3 Pages 21-30

3.1 Page 21

3.2 Page 22

3.3 Page 23

3.4 Page 24

3.5 Page 25

3.6 Page 26

3.7 Page 27

3.8 Page 28

koadjutor1

1 Pages 1-10

▲back to top

1.1 Page 1

▲back to top

Salesiánský koadjutor

podle představ sv. Jana Boska

Hlavní představený Don Filip Rinaldi doporučuje k prostudování – u příleži-

tosti vysvěcení ústavu „Conte Rebaudengo“, určeného pro misionáře a žáky

odborného zdokonalování – r. 1930.

S. Benigno Canavese – Scuola Tipografica D. B.

1931

1.2 Page 2

▲back to top

Boží prozřetelnost nám uchovala ve vzácném písemném dokladu živý obraz

salesiánského koadjutora; načrtl jej nám svatý Don Bosco. Vnější hodnoty,

vnitřní vlastnosti, poslání a duchovní profil koadjutora jsou v něm načrtnuty

pevnou rukou a s přesnou výrazností. Učinil to náš svatý zakladatel při první

přednášce, kterou měl pro své koadjutory r. 1883 ve formačním domě v San

Benigno Canavene. Budu zde uvádět jeho slova odděleně na různých mís-

tech této knížečky podle rozdílnosti projednávaného tématu.

„Nolite timere, pusillus grex!“ – „Nebojte se, malé stádce!“ Vy jste to malé

stádečko, ale nebojte se, vždyť se rozrostete.

Předložím vám dvě myšlenky. Tou první vám chci vyložit, jak si představu-

ji salesiánského koadjutora. Neměl jsem dosud čas a možnost vysvětlit svou

představu.

1) Nuže, shromáždili jste se zde, abyste se vyškolili ve svém oboru a po-

kročili v náboženství a ve zbožnosti. Proč? Protože potřebuji pomocníky. Jsou

věci, které kněží a klerici nemohou vykonávat, a ty budete konat vy.

2) Potřebuji z vás někoho vybrat a poslat do tiskárny a říci mu: Hleď, abys

ji vedl době. Ty se starej, ať to jde kupředu!

– Jiného z vás poslat do knihařství a říci mu: Ty to tam řídíš, ať je vše v po-

řádku.

– Někoho jiného z vás poslat do domu a říci mu: Ty se budeš starat, aby tato

dílna nebo tyto dílny byly v řádném provozu; ať nic nechybí, obstarej vše po-

třebné, aby práce byly provedeny náležitě.

3) Potřebuji mít v každém domě někoho, jemuž by se mohly svěřit záleži-

tosti větší důvěry i správa peněz, někoho, kdo by zastupoval dům i ve spor-

ných otázkách.

4) Potřebuji, aby bylo vše v pořádku v kuchyni, na vrátnici, v šatně, v ošet-

řovně, v sakristii apod., aby vše bylo včas obstaráno, aby se ničím neplýtva-

lo, aby nikdo nevycházel z domu bez vědomí, atd.

5) Potřebuji osoby řádně připravené a důvěryhodné, abych jim ony úkoly

mohl svěřit. Vy jimi máte být…

6) Jedním slovem: vy nemáte být těmi, kdo se jen přímo lopotí a dřou,

nýbrž spíše těmi, kdo věci řídí. Máte být jako nadřízení vůči ostatním, nikoli

jejich sluhové. To vše však podle pravidel a v náležitých mezích. Ve vedení

máte vše zastávat vy, vy sami jako vedoucí provozu dílen.

7) Taková je představa salesiánského koadjutora. Velice potřebuji mnohé,

aby mi takto přispěli na pomoc tímto způsobem. Jsem proto rád, že máte

čistý a přiměřený oděv, že máte vhodné pokoje a lůžka, vždyť nemáte být slu-

hy, ale hospodáři, ne pouhými podřízenými, nýbrž i představenými.

1.3 Page 3

▲back to top

II.

8) Nyní vám vyložím druhou myšlenku. Máte-li být takto ku pomoci ve ve-

likých choulostivých záležitostech, musíte získat mnoho ctností; máte-li vést

jiné, musíte především sami dávat dobrý příklad.

9) Je třeba, aby tam, kde je někdo z vás, byla jistota, že tam bude pořá-

dek, dobré mravy, prospěch, atd.

10) Vždyť – si sal infatuatus fuerit – sůl, která chrání před rozkladem, ztra-

tí-li svou slanost – pak nezbývá, leč aby byla pošlapána…

11) Uzavřeme tedy jak jsme začali: Noli timere, pusillus grex. Nebojte se

malé stádce! Nebojte se, vždyť váš počet vzroste. Ovšem jedno je zapotřebí,

aby tento počet vzrůstal v dobrém a v odhodlání. Pak budete nepřemožitelní

jako lvi a budete schopni vykonat mnoho dobrého.

12) A posléze – complacuit dare vobis regnum – zalíbilo se Bohu dát vám

království, ano království a ne otročinu, a hlavně dostanete věčné království.

Tento proslov našeho svatého zakladatele a otce nám poněkud odhaluje

vynalézavost jeho mysli a jeho srdce. Vyjadřuje program a nového ducha, kte-

rý se přizpůsobuje současnosti a apoštolátnímu poslání, které Don Bosco

měl ve světě splnit.

Je vhodné poněkud se nad tím zamyslet. Rozvrhneme proto slova našeho

blahoslaveného otce do dvanácti bodů. Tak bude snazší pochopit onu podi-

vuhodnou jedinečnost jak v její podstatě, tak v jejím projevu a zároveň se

ukáže, jak náš blahoslavený zakladatel měl velmi jasné a přesné pojmy o ve-

likém díle a mimořádném poslání, které dostal od Boha a které svěřil svým

synům.

Předmluva

Don Bosco začíná úvodem, v němž se snaží dodat odvahu své mladé skupi-

ně noviců řemeslníků; bylo jich asi dvacet. Praví jim, aby neztráceli odvahu

proto, že jich je málo a prorocky je ujišťuje jak na začátku, tak na konci své-

ho projevu, že jejich počet brzy vzroste; tak tomu opravdu bylo. Potom před-

kládá námět své přednášky. Rozdělil ji na dvě části, které odpovídají násle-

dujícím dvěma myšlenkám:

1. Vysvětluje pojem, účel, cíl a zvláštní charakteristiku salesiánského koad-

jutora.

1.4 Page 4

▲back to top

2. Rozvádí jeho postavení a morální vlastnosti, čili jeho zvláštní ctnosti, aby

odpovídal svému povolání a mohl dosáhnout cíle salesiánského díla a po-

slání.

Část I.

1. Řeholní život a zbožnost. Umění a řemeslo. Účel školy.

První bod vysvětluje účel noviciátního domu: je jím duchovní a odborná pří-

prava spolubratří koadjutorů – budoucích salesiánských představených

a mistrů-učitelů; rovněž nám odůvodňuje toto nové dílo pro spolubratry ko-

adjutory. Don Bosco praví: „Nuže, shromáždili jste se zde, abyste se vyučili

řemeslu a zacvičili se do řeholního života zbožnosti.“ Uvedení do řeholního ži-

vota a návyk trvalé zbožnosti, to je účel noviciátu i dalšího dvouletého zdo-

konalování, které po noviciátě přímo následuje. Tato řeholní formace ovšem

musí být doprovázena výcvikem v umění a řemeslu, pro které se každý roz-

hodl.

V tomto dvojím, duchovním a hmotném výcviku, vidíme takřka obnovení

programu dávných benediktinských řeholníků. Ti asi před tisíci roky obývali

tentýž dům, kde blahoslavený Don Bosco promlouval ke svým mladým sy-

nům a jenž byl budován opatem sv. Vilémem z Volpiana. Jejich program byl

vyjádřen heslem: Modli se a pracuj. Znamená to přivyknout si pravidelně se

modlit a pracovat. Don Bosco v duchu církve motto přizpůsobil novým poža-

davkům.

Náš otec pak dodává další motiv, proč se jeho novicové shromáždili v tom-

to formačním domě: aby se věnovali výuce, vnitřnímu životu a práci. Táže se:

„Proč jste zde?“ – a odpovídá: – „Protože potřebuji pomocníky.“ Vysvětluje

pak důvod proč potřebuje pomocníky čili koadjutory (spolupracovníky). „Jsou

věci, které kněží a klerikové nemohou vykonávat a ty budete dělat vy.“

K salesiánskému působení mezi chudou a opuštěnou mládeží, ke které-

mu se Don Bosco odhodlal, aby odvedl jinochy od zahálky a z ulice, aby jim

vštěpoval zalíbení a návyk k práci, k tomu již nestačili kněží a klerici. Potře-

boval řeholní dělníky a pracovníky, opravdové mistry do pracoven a dílen.

Nuže, co nemohli vykonávat klerici a kněží, to měli dělat salesiánští koadju-

toři. Toto základní a charakteristické pojetí salesiánského díla Don Bosco ro-

zebírá a vysvětluje v sedmi bodech první části s obdivuhodnou přesností

1.5 Page 5

▲back to top

a prostotou, ano, oním otcovským, pochopitelným a přesvědčivým slovem,

kterým si získal sympatie a lásku tolikeré mládeže. Zdá se nám, jako bychom

opět slyšeli opakovat to, co apoštolové pravili svým prvním učedníkům, je-

jichž počet značně vzrostl: – Nebylo by správné, abychom my zanedbávali

Boží slovo a sloužili při stole (Skutky 6,2). Totiž věnovat se charitativní čin-

nosti, rozdělovat almužny chudým a dávat jim najíst. To byl téměř tentýž dů-

vod, který přiměl zakladatele svátečních oratoří a ústavů, aby si pro výuku

umění a řemesel vyhledal jiné pomocníky než kněze a kleriky, aby jim svěřil

nejen údržbu budov a domácí práce, nýbrž hlavně výuku umění a řemesel

a zemědělství.

Ve volbě prvních sedmi jáhnů nalézáme ještě jinou pěknou obdobu s ko-

adjutory Dona Boska. Vždyť jáhnové, ačkoliv byli určeni a ustanoveni zvláště

ke konání skutků milosrdenství a rozdílení almužny chudým, přesto pomáhali

též kněžím v jejich posvátném úřadu a při poučování nově pokřtěných. Tak

také Don Bosco chtěl mít své koadjutory u oltáře, aby pomáhali knězi a zvláš-

tě aby vyučovali křesťanské nauce.

2. Potřebuji mnoho vedoucích a mistrů.

Již aspoň po čtvrté opakuje náš blahoslavený otec s důrazem: Potřebuji! Je

to zvolání plné úzkosti, horlivosti a znepokojení jeho otcovského srdce při po-

hledu na tolik mládeže, která propadá zkáze v zahálce, v opuštěnosti a ne-

řesti. „Potřebuji pracovníky, vedoucí nebo mistry umění, řemesel a zeměděl-

ství.“ Chtěl-li uchránit před ulicí s tolikerými nástrahami mnoho chudé

mládeže, mnoho opuštěných sirotků, potřeboval zřídit pracovny a dílny a uči-

nit z nich křesťanské školy práce. Mezi všemi dává Don Bosco přednost knih-

tisku a knihvazačství. Vždyť salesiánský apoštolát mezi lidem začal nejen ka-

techismem, jemuž vyučoval chlapce ve svých svátečních oratořích, nýbrž

také šířením dobrého tisku, mravně nezávadného, s náboženskou tématikou

a všímajícího si vztahů mezi lidmi ve společnosti.

Činil to prostřednictvím brožur – Letture cattoliche; ty tiskli a rozšiřovali ji-

noši jeho tiskáren a knihařských dílen zároveň s jinými knihami a tiskovina-

mi, jež měly vzdělávat mládež a lid a uchránit je před moderními bludy.

Uplynulo již 35 let od té doby, co v r. 1847 založil Don Bosco svůj první uč-

ňovský domov ve Valdoku. Shromáždil chudé sirotky a opuštěné hochy, vy-

zkoušel všechny možnosti, jež mu jeho láska radila, a jež mu dovolovaly jeho

nuzné podmínky, aby tyto opuštěné mohli naučit řemeslu. Od r. 1847 je po-

sílal pracovat k mistrům do města a na noc je ubytoval v domě Pinardiho. Od

r. 1854 bydleli již hoši v Oratoři a externí placení mistři je učili krejčovskému

a ševcovskému řemeslu. Od r. 1860 pracovali pod firmou najatých mistrů.

1.6 Page 6

▲back to top

Konečně provozovali táž řemesla pod vedení externích placených mistrů,

avšak pod hlavičkou a pro účely jeho ústavů.

Tolik těžkostí, zkoušek a rozčarování přimělo Dona Boska, že opakoval

opět a opět ono naléhavé volání: –„Potřebuji učitele a vedoucí, kteří by pat-

řili k mému domu, kteří by byli mými syny, řeholníky a salesiány a měli naše-

ho ducha zbožnosti, mravní úroveň a lásku, kteří by pracovali pro Pána Boha

a pro duše.

Nuže, Don Bosco od samého založení oratoře a konviktu pomýšlel na ře-

meslnické a zemědělské školy a chtěl, aby každá pracovna a každý školní

statek, určený k pobytu synů z lidu, měl za vedoucí učitele salesiány; aby kaž-

dé umění a řemeslo bylo opravdovou školou, kde teorii a praxi by vyučovali

salesiáni; aby žákům-chovancům poskytovali vše potřebné, aby se z nich sta-

li zruční pracovníci, schopní nejen si vydělat na živobytí, nýbrž i založit sa-

mostatnou živnost, a přitom aby byli vzory počestnosti a křesťanského živo-

ta mezi dělnickou třídou v občanské společnosti. A tohoto nádherného

úspěchu dosáhl Don Bosco u tolika národů prostřednictvím svých řemesl-

nických a zemědělských škol, hlavně přičiněním dobrých koadjutorů, vedou-

cích a učitelů umění a řemesel.

Představme si, že nyní slyšíme téhož Dona Boska, který po tolikerých sna-

hách a zkouškách, po tolika tužbách a obětech, obklopen v San Benigno svý-

mi mladými koadjutory řemeslníky, jim opakuje s důrazem své otcovské hor-

livosti: „Potřebuji vybrat někoho z vás a poslat ho do tiskárny a říci mu: – Ty

se starej, ať to jde kupředu. – Jiného z vás poslat do knihařství a říci mu: –

Ty to tu zařídíš, ať to jde, ať je vše v pořádku. – Poslat z vás někoho do domu

a říci mu: – Ty se budeš starat, aby tato dílna nebo tyto dílny byly v řádném

provozu; ať nic nechybí, obstarej vše, co je zapotřebí, aby práce byly prove-

deny náležitě.“

Jak se asi tito mladí novicové cítili povzbuzeni, když slyšeli onu výzvu Dona

Boska, který potřeboval pracovníky, vedoucí, mistry, aby řídili pracovny. Jako

bychom je viděli pohotové a velkodušné: – Otče, zde jsme: Pošlete mne, kam

chcete! –

Je to výjev, který se dnes opakuje ve všech našich domech pro čekatele,

novice, studenty a učně. Jejich představení, tak jako Don Bosco, jim opaku-

jí: – Potřebuji někoho z vás poslat tam, kde je to nejvýš zapotřebí pro zá-

chranu jinochů, zvláště učňů. – Kéž tedy všichni odpoví: – Ano! Jsme ochot-

ni jít tam, kam nás volá hlas Dona Boska!

3. Potřebuji dobré koadjutory pro každý dům a ústav…

V předešlé stati jsme viděli našeho otce Dona Boska jak vybírá a rozděluje

svůj personál koadjutorů do tiskáren, knihařských a jiných dílen, do učňov-

1.7 Page 7

▲back to top

ských škol a svěřuje jim úkol, aby jednali a vedli vše zodpovědně a přesně.

Externí vedoucí nestačí vše takto zvládnout.

Každá odborná škola Dona Boska má své čtyři, šest, osm nebo deset pra-

coven různých oborů a řemesel; v každé z nich, kromě mistra nebo vedoucí-

ho, je několik jeho zástupců pro pět kurzů, do nichž je učební látka a doba

rozdělena. Tedy jeden nebo několik pomocných mistrů jsou pověřeni vyučo-

váním teorie i praxe v příslušných kurzech. Proto je velice zapotřebí četných

schopných koadjutorů pro každou pracovnu.

Don Bosco však důvěrně praví, že kromě těchto koadjutorů potřebuje

v každém domě někoho, komu lze svěřit záležitosti větší důvěry i správu pe-

něz, někoho, kdo by řešil sporné otázky domu a kdo by ústav zastupoval na-

venek. Nuže, zde máme další pohled na salesiánský dům, v němž vzniká nut-

nost specializovaného personálu. Pro styky s dodavateli materiálu, nářadí,

strojů apod. Pro styk se zákazníky, kteří si objednávají práci; pro dohled na

externí dělníky, bez nichž se některé dílny neobejdou; je třeba též vystavovat

faktury, nakupovat, vést účetnictví v každé dílně, ba údržbu celého podniku;

to vše vytváří spoustu starostí, úsilí a práce a vyžaduje složité administrativ-

ní zařízení a obrovskou zodpovědnost.

A Don Bosco, ústy všech, kteří jej v těchto podnicích v práci a zbožnosti

následovali a reprezentovali, pozvedá svůj hlas prosebně žádající o pomoc

a vyzývající jinochy dobré vůle, aby mohl z nich utvářet muže boží prozřetel-

nosti, salesiánské koadjutory, kteří by vedli a zbožně a odpovědně řídili vel-

ké dílo přeměny dětí ulice v dobré a zručné pracovníky.

Tak Don Bosco se svými salesiánskými řediteli opakuje: – Potřebuji mít

v každém domě někoho, komu se mohou svěřit náročné, delikátní a zvlášť

důležité úkoly. – V ústavech, útulcích, v odborných a zemědělských školách

dodnes zaznívá tato prosba Dona Boska: – Potřebuji salesiánské koadjuto-

ry! – Tato naléhavá potřeba, tato stálá nezbytnost, se projevuje zvláště v mi-

siích, kde laický bratr nejen že je přítelem na cestách, věrným pomocníkem

kněží, ale též katechetou, opravdovým kmotrem nově pokřtěných, učitelem

a průvodcem, věrným přítelem, andělem strážným všech mladých křesťanů.

Obdivujeme tedy prozíravé dílo výchovy těchto koadjutorů, učitelů nebo

vedoucích dílen ustanovených blahoslaveným Donem Boskem. Chvalme

a blahořečme jejich činnosti v každém domě a v misijním díle. Ale především

poslechněme výzvu a prosbu našeho otce: on potřebuje značný počet těch-

to spolubratří, kteří by měli jeho ducha, a byli zařazeni do každého našeho

domu. Snažme se poučovat o této potřebě všude tam, kde jsou hodní dělní-

ci, kteří se řídí jeho radami a zdají se schopnými plnit jeho program.

1.8 Page 8

▲back to top

4. Potřebuji koadjutory pro domácí práce.

Zvláštní předností Don Boskova koadjutora bylo vždycky láska k salesián-

skému domu, čili k domu Dona Boska, jako by to byl jeho vlastní rodný dům.

A tak bylo vždy tradiční mezi našimi koadjutory, že se zajímali o všechno, co

k ústavu náleží; tak jako hodný syn v rodně se stará o vše, co náleží k domu

otce, i o náležitosti, majetek a vše, co patří rodině.

Tato charakteristika synů oratoře měla zajisté původ v prvním domě Dona

Boska, kde on sám s matkou Markétou všechno vedl a řídil s pomocí star-

ších chovanců domu jako vlastních synů v jeho domě a vytvořil onen milý ro-

dinný způsob soužití, jakým je sdílení nebo společenství duchovních a čas-

ných záležitostí, provanutých a vyhřátých teplem synovské lásky s vroucností

domova.

Nuže, Don Bosco, zatím co rozdmýchává zvláště mezi řemeslníky tuto lás-

ku k domu a tohoto rodinného ducha, volá nyní o pomoc a ke spolupráci

všechny své koadjutory nebo ty, kteří jimi chtějí být, aby se ujali povinností

v domě nebo domácích prací jako je úklid, pořádek, údržba, opravy, vrátnice,

šatna, kuchyně, zásobování, ošetřovna, zejména pak péče o kostel a sakris-

tii.

Pro všechna tato zaměstnání a úkoly v domě „potřebuje“ ochotné, schop-

né a zkušené pomocníky, navíc obdařené dobrotou ducha; vždyť tyto práce

se musejí vykonávat s poctivostí a láskou; ta má zářit z očí všech, aby bylo

zřejmé, že toto je dům Boží a řeholníků a nikoli námezdních zaměstnanců

nebo placených sluhů.

Žáci salesiánských domů pak budou spatřovat v těchto dobrých koadju-

torech vzory v plnění základních povinností, jakými jsou péče o pořádek

a upravenost nejen vlastního zevnějšku, ale všech věcí v domě, v místnos-

tech atd., jakož i vlastních šatů, obuvi, lůžek apod. To byla první škola, která

byla otevřena ve Valdoku pod laskavým vedením matky Markéty; ona byla při

zakládání salesiánského útulku první matkou a v duchu rodinném vychova-

telkou prvních koadjutorů Dona Boska.

Byl to téměř věrný obraz nazaretského domku. Kéž dá Bůh, aby vzrostl po-

čet těchto obdivuhodných spolupracovníků. Představují anděly božské pro-

zřetelnosti; jedni se věnují zajišťování a přípravě stravy, druzí se láskyplně

starají o ostatní záležitosti ústavu či útulku, kde tolikerá mládež nachází svo-

ji spásu a prostředky k duchovnímu i tělesnému životu.

Ať se všude opakují slova Dona Boska: – „Potřebuji dobrého vrátného,

dobrého kuchaře, pak šatnáře, ošetřovatele, nákupčího, kostelníka“ atd. –

Kéž dá Bůh, aby mnozí odpověděli na tuto výzvu Dona Boska. Vždyť tím, že

přibývá tolik salesiánských domů u tolika národů, i v misiích, potřeba koad-

jutorů se stává stále naléhavější a rozsáhlejší.

1.9 Page 9

▲back to top

5. Potřebuji koadjutory dobře připravené a důvěryhodné.

Když světec vyjmenoval všechny rozmanité požadavky, které má stran per-

sonálu jeho dílo záchrany mládeže, náš otec shrnuje všechny potřeby a sta-

rosti v jednu hlavní a nejvýš důležitou, a ta mu působí nevíc starostí: – Po-

třebuji osoby dobře připravené a důvěryhodné, kterým bych mohl tyto úkoly

svěřit. –

To je důvod a potřeba těchto velkých domů, těchto ústavů salesiánské for-

mace, aspirantátů, učňovských a zemědělských učilišť pro umění, řemeslo

a zemědělství. Don Bosco potřebuje osoby dobře připravené, s mravní i ná-

boženskou výchovou, se získanými ctnostmi, se salesiánským duchem;

a kromě toho dobře připravené v umění a řemesle, které mají provozovat i vy-

učovat.

Nestačí mu jen dobrá průprava a schopnost, ale dále chce, aby jeho ko-

adjutoři byly osoby důvěryhodné; aby jim bylo možno věřit, aby byli mravně

spolehliví a odpovědní. – Potom ve druhé části opakuje důrazněji a naléha-

věji, aby se takovými stali a podali důkaz o těchto kvalitách; k tomu jsou

moudře připravování ve formačních domech.

Třeba si všimnout vybrané jemnosti a opatrnosti zakladatele, který ne-

chce tuto službu a funkci svěřit cizím nebo zaměstnancům nebo méně zná-

mým; on chce pro každé z těch odpovědných míst, pro ony delikátní úkoly

„osoby dobře připravené a spolehlivé“. Totiž muže věřící a zbožně žijící, horli-

vé a svědomité, odborně vzdělané a ochotné, kteří chápou jeho zásady, jsou

prodchnuti jeho duchem a přijali jeho poslání jako pocházející od Boha a plní

je v duchu lásky; zkrátka, aby to byli opravdoví synové Dona Boska.

On se pak obrací na mladé novice v San Benigno s láskou milujícího otce

a učitele a říká jim, že je vybral proto, aby byli jeho důvěryhodnými lidmi, jeho

věrnými koadjutory. „Vy musíte být takoví!“ Je to jakoby říkal: – Jakmile ukon-

číte noviciát nebo učitelský kurs nebo kurs odborného zdokonalování, vybe-

ru si z vás učitele a nadřízené, které potřebuji, a pověřím vás vedením ně-

které z tiskáren nebo knihvazačské dílny, té či oné pracovny, nebo vás

pověřím jinými funkcemi. Ovšem vyberu si a dám přednost dobře připrave-

ným koadjutorům, protože právě takové potřebuji, a pak je rozdělím do všech

domů a pošlu do misií. Připravujte se proto svědomitě, s vytrvalostí a nadše-

ním; ujměte se s láskou svého řemesla nebo oboru a dělejte čest vaší škole,

abyste mohli soutěžit se světskými dělníky a mistry, ba dokonce je předstih-

nout a tak dělat čest naší svaté víře a dílu Dona Boska.

1.10 Page 10

▲back to top

6. Musíte být předáky, mistry, vedoucími ve vaší práci!

Náš otec chce lépe objasnit ráz svých koadjutorů; již dříve je nazval důvěry-

hodnými, odpovědnými lidmi a dobře připravenými v umění, řemeslu a pro

různé funkce. Nuže, v tomto bodě jim propůjčuje v jistém smyslu vůdčí auto-

ritu, jakousi moc; skoro by se řeklo, že jim předává klíč od svého domu a pra-

ví: – Vy ostatně, moji synové, nemusíte být obyčejnými zaměstnanci a dělní-

ky, ale oprávněnými mistry, opravdovými předáky a řídícími práci i dílnu, a to

nejen vůči chlapcům, vašim učňům, ale také vůči zaměstnancům zvenčí; ti

jsou na vás závislí. Nesmíte být sluhy, ale pány a představiteli vedení domu

vzhledem k vašemu zařazení a postavení mezi bratry. Zde je patrný rozdíl

mezi bratry laiky starobylých mnišských a žebravých řádů a též jiných kon-

gregací a salesiánskými koadjutory Dona Boska. Tito nemají svůj úkol ome-

zený na služby pro řeholní dům, nejsou pouhými pomocníky v komunitě, ale

jsou opravdovými a dokonalými řeholníky a ač neodmítají kteroukoli nízkou

službu v domě, jsou zároveň vychovateli a učiteli na důležitém úseku naší

společnosti a tvoří nepostradatelnou účinnou složku salesiánského díla.

Snadno pochopíme, že je-li vedoucím dílny nebo pracovny, školy či jakékoli

agendy v salesiánském ústavu s a l e s i á n , je-li pověřen službou ve vrát-

nici, v šatně, v kuchyni, v ošetřovně atd. s a l e s i á n a ne světská ná-

mezdná osoba, je bezpečně zaručena pravidelnost, metodika, mravnost,

zbožnost a celkový dobrý chod a také duch naší společnosti a šťastný výsle-

dek výchovy a vytrvalosti našich žáků, jakož i dobrá pověst samotného díla.

Proto náš otec považoval za nutné zdůraznit tuto zvláštní odlišnost mezi svý-

mi koadjutory a laiky jiných řádů a kongregací.

Když vyloučil pro salesiánské koadjutory postavení nebo zdání obyčejné-

ho manuálního pracovníka či pouhého sluhy zcela podřízeného jiným, a když

zdůraznil ráz předáka, mistra a učitele, hospodáře a vedoucího, nebo lépe,

znalého vůdce a dobrého otce těch, kteří společně s ním a v závislosti na

něm pracují, Don Bosco považuje za nutné zmírnit pojem absolutní moci, kte-

rou by snad někdo mohl předpokládat u těchto salesiánských spolubratří.

Proto dodává: – To vše samozřejmě platí ve shodě s řádem a v nezbytných

a náležitých mezích. – Ty jsou stanoveny ve zvláštních pravidlech pro mistry

a vedoucí dílen a ve světle poslušnosti k představeným, ve svaté jednotě

a bratrské lásce.

Po tomto objasnění se náš otec vrací k tomuto zvláštnímu hledisku při po-

suzování salesiánského učitele a potvrzuje onu jedinečnou odpovědnost. On

ji dopřává svým lidem, aby rozhodovali jako vlastníci podniku o všem, co se

týká jejich dílny, tj. ve věcech domu, na rozdíl od toho, co by se dovolilo ex-

terním mistrům a pracovníkům. Těm by se nemohlo povolit takové svobodné

rozhodování a pravomoc nad věcmi v tomtéž domě.

2 Pages 11-20

▲back to top

2.1 Page 11

▲back to top

Don Bosco považuje tedy svého dobrého koadjutora za svého pravého

syna i za syna domu a kongregace. Proto mu po složení svatých slibů přisu-

zuje všechny vlastnosti, které přísluší opravdovému synovi jeho velké rodiny,

a to jako legitimnímu dědici nebo podílníku statků komunity pro dosažení

cílů jí vlastních i k jeho osobnímu, skromnému užívání v mezích řeholní káz-

ně tak, jak je to stanoveno pro všechny členy naší zbožné společnosti k vět-

ší Boží slávě a pro blaho duší.

7. Taková je tedy představa o koadjutorovi!

… a já tolik potřebuji, aby jich bylo mnoho!

Don Bosco je tak přesvědčen, že nám dal přesnou představu o svém koad-

jutorovi, že na závěr svého výkladu o jedinečných vlastnostech tohoto svého

pomocníka, tohoto činitele pro salesiánské dílo, opakuje své tvrzení: – „Toto

je moje představa o salesiánském koadjutorovi.“ – Hle, jak podivuhodný vý-

tvor vynalézavosti a lásky Dona Boska!

Ovšem on se nespokojuje s naším obdivem. Jakmile jej tak hezky a mile

vykreslil, ihned volá pln vroucí horlivosti pro záchranu dětí z lidu a dělnické

mládeže: – Velice potřebuji mnohé, aby mi takto přišli na pomoc! –

Nestačilo mu, že nám řekl a opakoval, že potřebuje pomocníky, že si po-

třebuje vybrat pomocníky pro ten či onen úkol, že potřebuje dokonce mít ně-

koho v každém domě, že potřebuje nejen někoho, ale ještě další a další pro

kuchyň, vrátnici, šatnu a ošetřovnu, pro sakristii atd., že však především po-

třebuje „osoby dobře připravené a důvěryhodné“. Nuže, nyní velmi důrazně

opakuje: – Velice potřebuji mnohé, aby mi takto přišli na pomoc –, totiž, aby

mi přišli pomáhat do škol umění a řemesel jako vedoucí a jejich zástupci

v dílnách, v zemědělských školách, jako vedoucí školních statků, jako kate-

cheté a asistenti v oratořích, jako ti, jimž je možno svěřit všechny funkce

a práce v domech. Ti však se musejí připravovat, aby pak pracovali týmž způ-

sobem a podle těchže zásad, jak již bylo vyloženo.

To, že Don Bosco velice potřebuje pomocníky a že nám to vyjevuje s tako-

vou starostlivostí a naléhavostí, je výzvou a pobídkou, abychom usilovně hle-

dali povolání salesiánských koadjutorů. Opravdu nám to připadá, jako by-

chom v Donu Boskovi viděli onoho otce z evangelního podobenství, který

vychází každou hodinu a zve dělníky na svou vinici. Vychází stále prostřed-

nictvím svých provinciálů a ředitelů, aby přiváděl nové dělníky; on jim i slibu-

je hojnou odměnu, jak těm v hodině prvé, tak těm v hodině jedenácté. Pro

všechny je místo, pro všechny je práce v salesiánském domově. Don Bosco

sliboval všem svým lidem ony tři věci, které se staly příslovečnými: chléb, prá-

ci, ráj!

2.2 Page 12

▲back to top

Všimněme si vpravdě otcovské lásky Dona Boska v závěru této první čás-

ti jeho výkladu, že se zabývá s velkou jemností také vnějšími a druhořadými

věcmi. Týkají se oděvu, lůžka pokoje jeho milých koadjutorů. Nejedná s nimi

jako se sluhy, ale jako se svými syny, jako s vlastníky domu. To jsou jeho ot-

covská slova: – „Jsem proto rád, že máte přiměřený a čistý oděv, že máte vy-

hovující obydlí a lůžka, vždyť nemáte být sluhy, ale hospodáři, ne pouhými

podřízenými, nýbrž představenými.“ – Zdá se nám, že slyšíme opakovat Ježí-

šova slova k jeho drahým učedníkům po poslední večeři: „Už vás nenazývám

služebníky, protože služebník neví, co koná jeho pán. Vás jsem nazval přáte-

li, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého otce“ (Jan 15,

15).

Zdá se, že Don Bosco při ustanovení svých koadjutorů velice dbal o to, aby

odstranil onen veliký předsudek, že náš společný otec považuje jejich posta-

vení za nižší a že proto by neměli požívat stejných výhod jako jiní salesiáni;

ba naopak projevuje jim přízeň a uznává jejich synovství v projevech úcty, lás-

ky a v názorech. Zdůrazňuje a chce je ujistit, že s nimi bude zacházet ne jako

se sluhy, nýbrž jako s opravdovými syny a bratry salesiánské rodiny.

Zabývá se tedy některými podrobnostmi ohledně oděvu, pokoje a lůžka.

Chce, aby byly slušné a přiměřené stavu a funkcím, které mají koadjutoři za-

stávat v ústavu i mimo něj jako učitelé, vychovatelé, provozáři apod. V těch-

to slovech obdivujeme velkou lásku Dona Boska k jeho učňovským domo-

vům a ke koadjutorům. Ti měli být hlavním činitelem, duší a životem tohoto

velkého náboženského a sociálního díla, jež doplňuje jeho sváteční oratoře.

Kromě toho je třeba poznamenat: Když se náš blahoslavený zakladatel vy-

jadřuje těmito termíny a prohlašuje, že jistým způsobem vyvyšuje své spolu-

bratry koadjutory téměř do zvláštní úrovně účastníků a představitelů v oboru

řemeslnických škol, totiž ve vztahu k ostatním pracovníkům a chovancům

v dílnách, někdo by nad tím mohl kroutit hlavou a dokonce se i pohoršovat,

jako by tyto výrazy znamenaly naprostou vládu a nadřazenost i světsky chá-

panou. Musíme však upozornit, jak to jasně vysvětluje i text, že zde jde o re-

lativní postavení nadřazenosti, vlády a řízení, jak vzhledem k pojetí laiků u ji-

ných řádů a kongregací, tak vzhledem k zaměstnancům, familům a externím

osobám i vlastním žákům, kteří jsou závislí na našich koadjutorech a jsou

svěřeni jejich péči jako opravdovým učitelům, mistrům a vedoucím, kteří se

neliší od ostatních učitelů a asistentů všech našich ústavů.

Pojem salesiánského koadjutora u Dona Boska je jasný, přesný, úplný

a naprosto shodný. Z výkladu našeho zakladatele tedy vyplývá, že náš koad-

jutor je představeným těch, kdo na něm závisejí, je učitelem, vychovatelem,

odborníkem, vlastníkem dílny; jak se obecně praví, že má v rukou vše, co je

nezbytné k provozování řemesla a k jeho výuce: vztahy s dodavateli, svými

zákazníky a hlavně se svými učni a žáky. Je však též a především, totiž pod-

2.3 Page 13

▲back to top

statně, opravdovým řeholníkem a dobrým salesiánem Dona Boska. Žije ve

společenství, dovede plnit své povinnosti a je věrný stanovám a pravidlům

a projevuje synovskou poslušnost ke svým představeným. Proto blahoslave-

ný Don Bosco chtěl dobře objasnit smysl svých slov tímto pádným dodatkem,

který určuje a zcela vysvětluje jeho myšlenku: „Avšak vše podle pravidel

a v náležitých mezích.“ – Nuže i u takových výkladů se musí užít rčení apoš-

tola: Littera occidit, spiritus autem vivificat. (Litera zabíjí, duch však oživuje.)

Pouze doslovný výklad umrtvuje, kdežto pochopení ducha nám dává život, to-

tiž učí nás žít, jak se patří na dobré salesiány.

A naši dobří spolubratři koadjutoři dovedou správně pochopit a pronik-

nout do ducha Dona Boska. Ten nám dává pravý a jistý názor na život a po-

slání salesiána, jak to vyžaduje dělnická mládež naší doby. Nelpí na liteře

a nepídí se po nesprávně interpretovaných slovech, po prostředcích úniku,

světské volnosti či nezávislosti. Vždyť vědí, že tím vystavují v nebezpečí své

povolání a spásu duše.

Blažení ti, kdo s prostotou srdce a v salesiánském duchu naslouchají slo-

vům našeho otce a uvádějí je ve skutek.

Přistupme však ke druhé části pojednání, která je tak velice pěkná, vhod-

ná a nanejvýš zajímavá.

Část II.

Jestliže první část pojednání je více teoretická, protože nám podává před-

stavu koadjutora, tato druhá část, která má jen pět bodů, je nanejvýš prak-

tická. Zde se vysvětluje, jaký má koadjutor být sám k sobě a vůči jiným, jak

spolehlivý má být při plnění svého povolání, jak velké je nebezpečí, že selže,

že nedostojí povinnostem svého povolání. A nakonec Don Bosco uzavírá po-

dle svého stylu povzbuzením, ba příslibem vítězství a úspěchu.

8. Salesiánský koadjutor, zrcadlo ctností a dobrého příkladu.

Blahoslavený Don Bosco začíná druhou část svého proslovu takto: – „Nyní

vám vyložím druhou myšlenku. Máte-li být takto ku pomoci ve velkých a chou-

lostivých záležitostech, musíte získat mnoho ctností, a máte-li vést jiné, mu-

síte především dávat dobrý příklad.“

2.4 Page 14

▲back to top

Jeho úvaha nemohla být logičtější a působivější. Chtěl říci: – Postačí, abys-

te si uvědomili, že jste oporou, pomocí, koadjutory Dona Boska; že pokraču-

jete na díle vykoupení; že s ním pracujete na témže poli, týmiž prostředky,

stejným systémem a metodou a k témuž cíli a tedy s týmž duchem, abyste si

získali mnoho ctností. Ano, abyste uvažovali, milovali, hovořili a jednali jako

on, to znamená, abyste měli jeho ducha.

Odtud nutnost pro naše koadjutory, aby dobře studovali Dona Boska, aby

s láskou a se zájmem četli jeho životopis; aby se ztotožnili s jeho duchem

a aby se od něho učili, podle něho napodobovali a v praxi uváděli všechny

salesiánské ctnosti. K tomu velice napomáhá, když rozmlouváme mezi se-

bou o svém velikém otci, když vyprávíte chlapcům pěkné příklady a příběhy

z jeho života a když se vzájemně povzbuzujete k modlitbě k němu a k jeho

následování tou či onou ctností.

Všimněme si, že blahoslavený Don Bosco nazývá „velikými a choulostivý-

mi záležitostmi“ ty úkoly, které svěřuje svým koadjutorům, aby mu byli nápo-

mocni. A to proto, aby napravil předsudky mnohých. Ti mají ve zvyku pohlížet

svrchu na obor, řemeslo nebo funkci koadjutora v jeho dílně nebo při domá-

cích pracích jako na kteréhokoli dělníka, zaměstnaného kterýmikoliv pod-

řadnými pracemi.

Nikoli, – opakuje Don Bosco, – vaše úkoly jsou velké a delikátní, protože

máte v rukou mládež, kterou máte vzdělávat, nad kterou máte bdít, kterou

máte vést nejen k řemeslu, ale ke ctnosti, ke křesťanskému životu. Tyto úko-

ly jsou velké a jsou zaměřeny k duchovnímu blahu, k dosažení cíle, pro kte-

rý jsme byli stvořeni a vykoupeni, k životu věčnému.

Svěřil nám to jako program do erbu zbožné společnosti: „Da mihi animas,

caetera tolle.“ (Duše mi dej, ostatní si ponech – vezmi.) A pak ve stanovách

nás učil konat jakékoli dílo tělesného i duchovního milosrdenství ve pro-

spěch mládeže, zvláště pak vzdělávat naše chovance v náboženství a záro-

veň je vyučovat nějakému oboru, řemeslu nebo zemědělskému hospodaře-

ní, aby byli s to poctivě si vydělávat na živobytí. To jsou přece velké úkoly, na

kterých se mají činně podílet naši koadjutoři.

A Don Bosco dodává, že to jsou také úkoly delikátní. Rovněž chce odstra-

nit předsudek, který by mohl vzniknout i mezi námi, kdybychom považovali

funkci, kterou vykonává koadjutor, za nízkou a hrubou – zvláště v porovnání

se studenty, kleriky ba i kněžími – když koadjutor vykonává fyzickou práci.

Z hlediska salesiánské výchovy náš otec koadjutory postavil moudře na úro-

veň ostatních členů kongregace a učinil je všechny nezbytnými činiteli ve vý-

chově svých řemeslníků. Náš zakladatel napodobuje božského Vykupitele,

který dával přednost poníženým a nuzným, dětem z lidu a ztracené ovečce,

a věnuje se těmto zanedbaným, opuštěným a ohroženým duším.

2.5 Page 15

▲back to top

Proto naléhá: – Musíte si získat mnoho ctností! – Ony mnohé ctnosti jsou

hlavně ctnosti křesťanské, božské a základní, o kterých nás poučuje kate-

chismus; řeholní ctnosti, o kterých se píše ve stanovách a v pravidlech; a pak

zvláště charakteristické ctnosti, kterým Don Bosco učil, uváděl v praxi a do-

poručoval při formaci salesiánů. Tyto ctnosti by se mohly shrnout do tří. Jsou

to: opravdová a horlivá z b o ž n o s t , vroucí a účinná l á s k a , vyznačující

se dvěma zvláštními vlastnostmi, totiž dobrotou a trpělivostí či vlídností v jed-

nání se všemi, zvláště s hochy, a velké, obětavé pracovní n a d š e n í pro

slávu boží a pro dobro nám svěřených duší.

Don Bosco chce, aby tyto ctnosti doprovázel dobrý příklad. Ten ovšem je

jen odleskem a libou vůní, kterou šíří kolem sebe ty ctnosti, které se s ne-

strojenou prostotou konají trvale, a zejména mezi druhy a podřízenými.

To je to prvenství a převaha, jež má být touhou salesiánských koadjutorů,

aby přivedli k Bohu hodně duší spíše příkladem než slovem. To, že nemají ře-

holní ani mnišský oděv, je staví do postavení, že jejich příklady zbožnosti

a skromnosti mezi světskými lidmi a u mládeže mají mnohem větší váhu

a přemáhají všechny lidské ohledy a povzbuzují ostatní, aby se dobře modli-

li a přistupovali ke svátostem, naslouchali Božímu slovu, zúčastňovali se ná-

boženských obřadů apod.

Ve stanovách náš zakladatel již od počátku naší zbožné společnosti sta-

novil za základ nebo hlavní měřítko při formaci svých členů příklad božského

Vykupitele: totiž učit spíše skutky než slovy. (Počal konat a učit – Coepit fa-

cere et docere.) A dodal: – Po příkladu Pána našeho Ježíše Krista spolubra-

tři, kromě cvičení ve vnitřních ctnostech, se budou zdokonalovat i ve vnějších

ctnostech, ve studiu a v práci; potom se vynasnaží všemožně pomáhat bliž-

nímu. –

Nuže, nemluví se pouze o ctnostech, které se konají obvykle a běžně, ale

přikazuje se usilovat o dokonalost v řeholních ctnostech, bez nichž by neby-

lo možno poskytovat pomoc, kterou vyžadují tak velká a delikátní díla, jako

je duchovní obnova a křesťanská výchova tolikeré a tak opuštěné mládeže.

Právě k podnícení věrnějšího konání těchto ctností působí blahodárně vliv

příkladu; ten Don Bosco tak doporučuje svým koadjutorům jako povinnost

každého vychovatele a jako nejúčinnější ponaučení, nejlepší šíření myšlenek

a nejkrásnější a nejsvětější apoštolát.

V samotných pravidlech pro své chovance Don Bosco učil, že nejlepším

skutkem lásky vůči druhým je dávat dobrý příklad. Zvláště dobrý příklad pak

vytýčil jako specifický cíl družinám sv. Aloise, Nejsv. svátosti, Panny Marie Ne-

poskvrněné a dalším sdružením. Tak mohl docílit, že měl mnoho malých po-

mocníků ve všech členech těchto družin, aby se vytvářelo v jeho ústavech

ovzduší zbožnosti, mravnosti a všeliké ctnosti. Bylo to jedno z „tajemství

a chytrosti“ Dona Boska. A my jsme vždy obdivovali podivuhodné, ba možno

2.6 Page 16

▲back to top

říci magické účinky i výsledky tolika drahých koadjutorů v jejich světském

oděvu mezi jejich mladými řemeslníky a zemědělci, jak předcházejí nebo do-

provázejí své žáky při pobožnostech nebo při plnění povinností společného

soužití v ústavu. Zde lze procítit, vychutnat a velebit ono krásné rodinné sou-

žití mezi učiteli a žáky, které charakterizuje salesiánské dílo.

Toto je tedy ten podstatný program nebo nepostradatelná podmínka (con-

ditio sine qua non), kterou Don Bosco ukládá všem svým koadjutorům:

ctnosti a dobrý příklad. Když se plní tato morální podmínka, vše ostatní, od-

borná výuka, i prospěch svěřených žáků, za výchovné přítomnosti apoštola,

dosáhnou zdařilého výsledku.

9. Tam, kde je koadjutor, musí být jisté, že tam bude pořádek,

dobré mravy a prospěch.

Když koadjutor dosáhl a má ctnosti a vlastnosti salesiána a z celého jeho

chování září světlo dobrého příkladu, výsledkem bude to, co říká Písmo sv.

o spravedlivém člověku: … vše, co bude konat, půjde dokonale a s úplným

zdarem (omnia quaecumque faciet, prosperabuntur). Tak budou mít všichni

představení jistotu a důvěru o chodu dílny, školy, výchovného dohledu nebo

i jiných funkcích, které byly svěřeny koadjutorovi.

U tohoto bodu vyžaduje Don Bosco od svých koadjutorů nejvyšší záruky

a takto se vyjadřuje:

– Je třeba, aby tam, kde je někdo z vás, byla jistota, že tam budou dobré

mravy, prospěch atd. – Nuže, všichni naši koadjutoři musejí prokázat odpo-

vědnost a dát nějak záruku, že budou s to dosáhnout těchto podmínek ane-

bo výsledků, nezbytných k dobré a křesťanské výchově. A nesmíme se do-

mnívat, že náš otec žádá příliš mnoho od svých koadjutorů, vedoucích nebo

mistrů či učitelů; vždyť nám zanechal svá pravidla, jak pro spolubratry, tak

pro chovance a nespokojil se jen povšechnými pravidly, ale vytýčil nám

zvláštní normy ve svém vrcholném díle „Preventivní systém“. Ty má salesián

uplatňovat při výchově mládeže.

Cíl a zvláštní ráz naší kongregace, čili zbožné společnosti, která si ukládá

vést k práci a ke zbožnosti opuštěnou mládež, zavazuje všechny salesiány,

a zvláště naše vedoucí a mistry koadjutory, aby pečlivě studovali a pak peč-

livě uplatňovali v praxi zásady, které nám Don Bosco zanechal ve svém spi-

se „Preventivní systém“, a který později salesiánský historik Don Lemoyne

obšírně vyložil v životopise našeho zakladatele. (G. B. Lemoyne: Vita del ve-

nerabile servo di Dio Giovanni Bosco. Dva svazky, vícero vydání. SEI – Tori-

no, 1920.)

To je právě ono zvláštní poslání našich koadjutorů, protože mezi řemesl-

níky jsou těžké a též nesnadno poddajné povahy (chovanci Dětských domo-

2.7 Page 17

▲back to top

vů, chovanci polepšoven apod.), které Božská prozřetelnost posílá do našich

domů jako do archy útočiště a spásy. Proto bude nejen užitečné, ale nezbyt-

ně nutné znát to, co nám Don Bosco říká o svém systému. Ten spočívá

v předcházení nedostatků u chovanců prostřednictvím stálé a láskyplné vý-

chovné přítomnosti (asistence), aby se pak nemusely násilím potlačovat vý-

střelky a nekázeň. Takto se mládež dostává do morální nemožnosti urážet

Boha. Proto jsou velmi užitečné předpisy a pravidla o výchovné přítomnosti

(asistenci) a trestech u mládeže, které nám náš otec dává v kapitole V.,

v článku 102 až 111. Zvláště ve dvou článcích (105 a 108) spatřujeme celý

poklad zkušeností, které Don Bosco nahromadil, aby zajistil úspěch svého

díla v převýchově mládeže a vedl ji vlídně a trpělivě k dobru.

Don Bosco se tedy nespokojuje, že jeho koadjutor je dobrý a schopný ve

svém řemesle, ale chce, aby byl schopen mravně usměrňovat své podřízené

a řádně je vést k počestnosti a k prospěchu, tj. ke ctnosti. Proto říká, že od-

povědnost při asistenci a vedení jeho podřízených musí být taková, aby vzbu-

zovala důvěru a dala záruku představeným, že v oné dílně, v oné ložnici,

v oné školní třídě, kde je spolubratr, panuje pořádek, tj. kázeň, smysl pro po-

vinnost, mravnost ve slovech, skutcích, ve vztazích mezi chovanci a pro-

spěch, který zahrnuje všechny ctnosti; a vše, co si lze přát ve výchovném

domě. Je to vystříhání se všeho, co je špatné a konání dobra v jakékoli po-

době a všemi možnými prostředky a způsoby (recede a malo et fac bonun =

zanechej zlého a konej dobro).

Jak by byl šťastný představený salesiánského domu, který by se viděl ob-

klopen těmito dobrými koadjutory, jak nám je popsal Don Bosco, muži ct-

nostnými, příkladnými v dobru, schopnými a ochotnými řídit, vyučovat a být

neustále se svými svěřenci. Jak by se klidně a bezpečně spolehl na odpo-

vědnost těchto svých spolubratří, kteří dovedou udržet pořádek, mravnost

a vše, co je dobré v každém časovém úseku a ve všech ústavních odděle-

ních, jako je kostel, škola, dílna, dvůr, jídelna, ložnice, vycházka! To by byl vr-

chol rozkvětu a štěstí domu, představených a celého společenství; chovanci

a jejich rodiče by svorně dobrořečili a chválili vzorný dům, kde našli všechny

prostředky pro křesťanskou a odbornou výchovu, a který je pokladem jejich

vlastních rodin. Takového šťastného výsledku lze dosáhnout jen láskou

k Donu Boskovi, věrným plněním jeho pokynů a vytrvalým uplatňováním jeho

pravidel, včetně jeho preventivního systému.

10. … běda, ztratí-li sůl svou solivost (slanost) –

(si sal infatuatus fuerit!)

Don Bosco však chce také, i když jen na okamžik, ukázat i rub mince. Po tak

pěkném vyobrazení salesiánského koadjutora s vlastnostmi a ctnostmi tak

2.8 Page 18

▲back to top

přitažlivými, a plody tak hojnými, nechává k nám proniknout vážnou obavu,

starost, hroznou pochybnost a tou je případné selhání některého z těchto

jeho synů. Tuto obavu vyjadřuje slovy samotného božského Spasitele, která

řekl svým učedníkům: – Si sal infatuatus fuerit! – Kdyby tato sůl země urče-

ná k uchování mládeže před zkázou ztratila schopnost předcházet, napravo-

vat… Don Bosco nechce dokončit větu, nemá odvahu zcela odhalit tuto po-

chybnost, vyslovit tuto domněnku. Končí s povzdechem, varovným

zvoláním… pozor na sráz!

My však musíme doplnit a studovat celý tento evangelní výrok, který tu

chce Don Bosco vztahovat na své dobré koadjutory, aby byli pevní a věrní

svému povolání: – Vy jste sůl země! Pozbude-li však sůl svou slanou chuť,

čím zas nabude solivosti? K ničemu se již nehodí, než aby se vyhodila ven

a po ní se šlapalo (Mt 5, 13).

Všimněme si, že sv. Matouš, uváděje ve svém evangeliu řeč, kterou pro-

nesl na hoře Ježíš ke svým učedníkům, věnuje celou pátou kapitolu pojed-

nání o dokonalosti. Začíná blahoslavenstvím a pokračuje pak zachováváním

Božího zákona a hovoří zvláště o lásce a o vystříhání se všeho, co by mohlo

být pohoršením pro nás i pro ostatní (Mat. 5, 29–30). A tentýž evangelista

pak vztahuje totéž naučení a výzvy na mládež; a záchrana mládeže je naším

posláním. A opakuje hrozby proti všem způsobům pohoršení (kap. 18).

Sv. Marek předkládá totéž učení o zásluze, kterou má ten, kdo se zabývá

mládeží (Mk 9,36); ale stejně hrozí těm, kdo ji pohoršují (Mk. 9,41). Přikazu-

je oběť a umrtvování smyslů, aby se nedali přemoci pokušením (Mk 9,

42–46) a posléze uzavírá podobenstvím o soli. – Sůl je dobrá věc. Pozbude-

li však sůl slanosti, čím ji dodáte solivosti? Mějte sůl v sobě a žijte mezi se-

bou v pokoji (Mk 9, 50).

Sv. Lukáš se také odvolává na podobenství o soli a používá je jako sym-

bolu pokory, která je potřebná všem, kdo chtějí následovat Ježíše a zříci se

tří příčin, které zdržely pozvané k účasti na veliké večeři vykoupení a milosti,

a končí stejným výrokem: – Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co

má, nemůže být mým učedníkem. Sůl je jistě dobrá věc. Jestliže však sůl po-

zbude slanou chuť, čím zase nabude solivosti? Ani do země, ani do hnoje

není vhodná, vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš! (Lk 14, 33–35)

Tak výmluvné odmlčení se našeho svatého zakladatele týkající se nebla-

hých následků i nešťastného a osudného konce zbloudilců, kteří se prohře-

šili proti věrnosti jejich povolání a posvátnému poslání i řeholnímu zasvěce-

ní, mělo by u našich koadjutorů vzbudit spasitelnou bázeň a podnítit je, aby

se semkli v družný, posvátný svazek a vytvořili mezi sebou již od noviciátu,

a navíc ještě v době dvouletého zdokonalování a přípravy na učitelství, sdru-

žení, jehož cílem by bylo uchovat zbožnost a skromnost, věrnost stanovám

a pravidlům, zachovat důvěrnou jednotu s jejich představenými, aby se od

2.9 Page 19

▲back to top

našich domů oddálilo jakékoli nebezpečí selhání nebo pohoršení. Toto spo-

lečné předsevzetí, které se koná zvláště při skládání slibů, jak vždy potěší

srdce našeho Dona Boska a jeho nástupce a jak rozradostní všechny před-

stavené a jak povzbudí celou naši kongregaci!

Náš blahoslavený zakladatel při vytváření své zbožné společnosti sám

prakticky uplatňoval preventivní systém nejen vůči svým chlapcům, nýbrž

i vůči svým společníkům; říkal, že systém spočívá v tom, že znemožňuje cho-

vancům, aby se dopouštěli hříchu a hrubých nedostatků. A že se toho do-

sáhne výchovnou přítomností a nabádáním k tomu, aby měli rádi pravidla.

Použijme mezi sebou stejných prostředků, jaké užíváme vůči našim cho-

vancům, chovejme se otcovsky, bratrsky, aby nikdo nepozbyl ctnost nebo za-

pomněl na dobrý příklad; takto se předejde pohoršení a selhání, tj. znehod-

nocení soli s přesmutnými následky, které náš blahoslavený otec neměl

odvahu odhalit nebo vyjmenovat, ale spokojil se tím, že vzpomněl slov Ježí-

šových ve sv. evangeliu, abychom o nich přemýšleli.

Studujme tedy a praktikujme preventivní systém, praktikujme tato pre-

ventivní opatření, kterým Božský učitel s takovou naléhavostí učil své apoš-

toly a učedníky. Jsou tatáž, jak už bylo řečeno, která nám naše stanovy na-

povídají v kapitolách o zbožnosti a o třech slibech s příslušným vysvětlením,

které blahoslavený zakladatel přidal v pěkném a praktickém úvodu do sta-

nov. Máme je rozvedeny v pravidlech a okružních listech představených. Tím

podpoříme a zajistíme zdar a rozkvět našeho společenství.

11. Vyrůstejte počtem, ale ještě více v dobrotě a odhodlání!

Když Don Bosco poukázal na nebezpečí selhání, ihned se vrací ke svému

obvyklému způsobu povzbuzování a veselosti. Praví: – Nolite timere, pusillus

grex! = Odložte všechnu bázeň, moje malé stádce! – Jako by říkal: Já se ne-

bojím, neztrácím důvěru ve vaši věrnost, ve vaši vytrvalost! Chtěl jsem jen

předejít onomu nebezpečí, abyste byli ve střehu! A dodejte si odvahy, že zví-

tězíte; a uchováte-li si řeholního ducha, vzrostete také počtem.

Potom opakuje svým milým koadjutorům první myšlenku a ujišťuje je také

o vzrůstu co do počtu. Je to naplnění jeho tužeb, aby měl hodně koadjutorů,

kteří by mu pomáhali v jeho dílech: – Nebojte se, vy vzrostete, vy se rozros-

tete! Je však třeba, abyste rostli v dobrotě a v odhodlání, pak budete nepře-

možitelní jako lvi a budete moci vykonat mnoho dobra. Kolik podnětů k ra-

dosti, útěše a duchovní odvaze nabízejí tato slova naším dobrým

koadjutorům!

Don Bosco začíná a končí svou pěknou promluvu slovy, která nebeští po-

slové, andělé i archandělé užívali, když přicházeli oznamovat velká tajemství

našeho náboženství. Toto přání míru a pokoje nacházíme několikrát v Písmě

2.10 Page 20

▲back to top

sv. Starého i Nového zákona: – Nolite timere! Nebojte se, nepochybujte! Pryč

s každý smutkem, s každou nejistotou nebo malomyslností! Nezneklidňujte

se pro nebezpečí, zlobu, protivenství, pronásledování, pohoršení tohoto svě-

ta! – Sám Ježíš, zvláště po svém zmrtvýchvstání, když se zjevoval apoštolům

a učedníkům, kteří byli zděšeni a ustrašení, povzbuzoval je těmito slovy: –

Nolite timere! – Tito ubožáci po zradě jednoho ze svých druhů, po slabostech

a pádech, se vpravdě styděli a báli sami o sebe a byli tak duševně zhrouce-

ní, že bylo zapotřebí veškeré Ježíšovy síly, aby se vzkřísili také oni myslí i srd-

cem a byli schopni úkonu víry a velkodušné lásky.

Tak často se naříkalo i mezi námi salesiány, že je našich koadjutorů málo

pro tolik odborných a řemeslnických škol, pro tolikeré funkce, které v každém

domě vyžadují jejich činnost. Litovalo se, že v poslední válce koadjutorů mno-

ho padlo, zatím co se vyžadoval ve vzrůstajících misiích stále větší počet uči-

telů a katechetů. Studoval se způsob, jak početně rozmnožit počet povolání

řemeslníků; začínají se u všech národů otevírat, třebaže s mnohými nesná-

zemi, formačními domy pro aspiranty řemeslníky zároveň s domy pro dvou-

leté zdokonalování nebo odborná učiliště. Don Bosco obvykle povzbuzoval

všechny své žáky vyprávěním o snech či viděních, která předpovídala velký

vzrůst, nesmírná rozšíření naší kongregace. Vídal uprostřed té mládeže mno-

hé své koadjutory. Možná, že i tehdy jeho příslib činil narážku na ona vidění;

ale teď po blahořečení našeho otce jeho slovo útěchy, povzbuzení, přání

nebo slibu, vychází z nebe. Opakuje nám: – Nolite timere, pusillus grex! Prá-

vě udeřila hodina Boží prozřetelnosti! Splňuje se slib našeho velkého otce.

Počet koadjutorů Dona Boska bude vzrůstat po celém světě.

Ale slib Dona Boska při promluvě r. 1883 v San Benigno měl určitou pod-

mínku: nespokojoval se, že vzrostl počet, ani nechtěl podle slov Izaiáše (9,3)

– ono multiplicasti gantem et non magnificasti leatitiam. Doporučoval však,

aby se vzrůstem a početností koadjutorů současně vzrůstala útěcha z jejich

dobroty, ctností a duchovní síly. A pro tento cíl požadoval spolupráci a spolu-

odpovědnost všech svých synů.

Don Bosco opakuje: Nebojte se, vždyť vzrostete. Hlavně je však třeba,

abyste rostli v dobrotě a odhodlání. – Nuže, je zapotřebí, abychom byli pře-

svědčeni, že vzrůst počtu a příliv lidí v domech Dona Boska není nejvyšším

dobrodiním, ani nejvyšším štěstím, ale že pravý rozkvět naší společnosti je

zvláště v tom, že porosteme v dobru a odhodlání, v plnění svých povinností,

v naší oddanosti ctnostem. To má být úsilím a nejvyšší snahou všech spolu-

bratří. Zde opakujeme první myšlenku druhé části světcovy promluvy: – Mu-

síte získat mnoho ctností, musíte především dávat dobrý příklad! – Zde uve-

dl ještě jednu vlastnost velmi význačnou, ve které máme růst, tj. velkodušné

úsilí konat dobro, plnit vlastní řeholní povinnosti. Je nutné, abychom se ne-

dali přemoci duchovní leností, nestálostí, vlažností v Boží službě. Proto Don

3 Pages 21-30

▲back to top

3.1 Page 21

▲back to top

Bosco tolik doporučoval věrné konání pobožností (rozjímání a duchovní čet-

bu; denně mši svatou a přijímání svátostí; cvičení šťastné smrti; zpytování

svědomí a zpravodání).

Náš svatý otec chce, aby vzrůstalo naše duchovní odhodlání a zaměřilo se

zvláště na tyto pobožnosti; abychom z nich čerpali a rozmnožovali sílu k vy-

trvalosti a ke konání mnohého dobra.

Když Don Bosco stanovil tuto podmínku, činí další příslib: – Pak budete

nepřemožitelní jako lvi a budete schopni konat mnoho dobra. – Lev je sym-

bolem síly a moci a Don Bosco chce, aby znázorňoval dobré vlastnosti jeho

koadjutorů. Ti musejí být často tváří v tvář mnohým nebezpečím jako je mar-

nivost, mravní zkaženost, možná i bezbožnost a lákadla ke světskému živo-

tu. To jsou nepřátelé, proti nimž je nutno bojovat a přemáhat lví silou, hadí

opatrností a holubičí prostotou, jak tomu učí evangelium (Mt 10, 16).

Salesiáni Dona Boska jsou však pod ochranou své Pomocnice a takovou

ochranou střežení jsou bezpeční („tali praesidio muniti certantes in vita“), ji-

stí v životě, dovedou bojovat s odhodláním a statečně; to jim zajišťuje též za-

chování stanov a společný život.

– Budete moci vykonat mnoho dobra –, dodává Don Bosco a připomíná,

co vyložil v prvé části své promluvy. Poukazuje na účel kongregace, jímž je

získat křesťanskou dokonalost a konat všechny skutky duchovního i těles-

ného milosrdenství vůči mládeži, zvláště nejchudší. Je to dílo obnovy a vy-

koupení; k němu jsme povoláni spolupracovat se samým Donem Boskem.

12. „Zalíbilo se Bohu dát vám království

a dostanete věčné království.“

Don Bosco končí svou promluvu tím, že doplňuje úryvek z evangelia, kterým

začal: – Nolite timere, pusillus grex, quia complacuit Patri vestro dare vobis

regnum… = Nebojte se, malé stádce, váš Otec rozhodl dát vám věčné krá-

lovství (Lk 12, 32), a dodává: Ano, království a ne otroctví; a hlavně dosta-

nete věčné království.

Nespokojuje se tím, že zbavuje své koadjutory všeho strachu, každé úz-

kosti; ani mu nestačí, že jim slibuje vzrůst jejich počtu a ctností i úspěšné vý-

sledky a velká vítězství v plnění jejich poslání, ale nyní slovy samého Ježíše

Krista jim oznamuje, že nebeský Otec rozhodl dát jim království.

To je důvod, proč Don Bosco rozhodl velebit své správné koadjutory a chce

je zbavit veškerých obav, že budou opovrhováni jak v duchovním tak v čas-

ném ohledu. Prohlašuje je za Boží služebníky. A jelikož servire Deo regnare

est (sloužit Bohu znamená kralovat), ujišťuje je, že budou mít velké, nesmír-

ně krásné a slavné poslání a připomíná jim Ježíšův příslib daný nejen jeho

apoštolům, ale též všem prostým učedníkům a všem řeholníkům: – Skuteč-

3.2 Page 22

▲back to top

ně říkám vám: Není nikoho, kdo opustí dům nebo bratry nebo sestry, matku

nebo otce, děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nedostal stokrát to-

lik už nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky i děti, i pole… ovšem

s pronásledováním… a v budoucím věku život věčný (Mk 10, 29–30).

Totéž opakuje sv. Lukáš (Lk 18, 29–30). O stejném příslibu pak čteme

u sv. Matouše (Mt 19, 28–30). Ježíš jej obšírněji a slavnostněji prohlašuje,

když se sv. Petr, který hovoří jménem apoštolů, odvážil otázat: – My jsme

opustili všechno a šli jsme za tebou; čeho se nám tedy za to dostane? – Je-

žíš jim odpověděl: – Skutečně říkám vám: vy, kteří jste mne následovali, až

Syn člověka zasedne na trůn své slávy, při obnově světa, usednete také vy

na dvanáct trůnů jako soudci izraelských kmenů. A každý, kdo opustí domy

nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo pole nebo děti pro mé

jméno, stokrát více dostane a za podíl bude mít život věčný. – Mnozí první

budou poslední a mnozí poslední budou první. –

Nuže, náš sv. zakladatel Don Bosco obnovuje svým hodným a věrným ko-

adjutorům tytéž slavnostní přísliby jako Ježíš svým učedníkům a zvláště

všem řeholníkům, kteří se téhož zříkají z lásky k Bohu a k duším. Splnění

těchto příslibů, totiž království, lze získat, jak opakuje Don Bosco, velkoduš-

ným opuštěním všeho. A to – propter me – pro mne, pro našeho Pána Ježí-

še Krista, jeho věrným následováním i v nekněžské apoštolátní činnosti pro

duše a v odříkání pro Boží slávu.

Odtud onen pěkný 189. článek našich stanov, kde se praví: Každý ať je

ochoten snášet, když je to zapotřebí, horko i zimu, žízeň i hlad, námahy i po-

hrdání, kdykoli je to k větší slávě Boží a k duchovnímu prospěchu bližního

a ke spáse vlastní duše.

Toto je způsob, jakým se získává království, které Ježíš přislíbil a které Don

Bosco zajišťuje svým věrným koadjutorům.

Don Bosco znovu opakuje příslib království slovy samotného Ježíše Krista:

– Complacuit Patri dare vobis regnum = Zalíbilo se Bohu dát vám království;

vždyť plně zapojil všechny své koadjutory do salesiánského apoštolátu a svě-

řil jim nanejvýš důležité místo ve svém díle.

Proto Don Bosco důrazně opakuje: – Království a ne otročinu, – poněvadž

uznává salesiánského koadjutora za důležitého činitele po způsobu a v roz-

sahu jáhnů v církvi. Ti říkali nejen kněžím, ale i papežům, jako ku příkladu sv.

Vavřinec k Sixtovi I.: – Otče, kam jdeš bez svého syna? – Musíme být spolu,

jsme nerozlučitelní jak u oltáře, tak v práci, tak v oběti. Koadjutoři Dona Bos-

ka mají také ve svých rukou každodenní stravování a převážně oni obstará-

vají denní chléb pro naše chudobné chlapce. Proto Don Bosco projevoval

svým koadjutorům zvláštní náklonnost, kterou jim dokazoval tisícerými pří-

větivými způsoby. Podle vyprávění Dona Lemoyna nazýval ty nejstarší, kteří

ho na cestách doprovázeli, zvláštními šlechtickými tituly jako baron, hrabě,

3.3 Page 23

▲back to top

markýz některých malých italských území u Becchi nebo Mondonia, kde pro-

žil svoje dětství. A takto žertem s otcovskou laskavostí a úsměvem dovedl při-

pomínat svým synům pravou duchovní vznešenost ve službě Bohu (servire

Deo regnare est), svůj příslib království a ne otročiny.

A tu je poslední slovo jeho synům, slavnostní závěr jeho mistrné promlu-

vy: – „A hlavně dostanete věčné království.“ Nad všechna dobra, která nám

přislíbil, nejvznešenější je věčné království. Ráj byl příznačným příslibem

Dona Boska: – Toto ujištění, které dává náš svatý Don Bosco všem svým ko-

adjutorům, musí vlévat do jejich srdcí velkou radost, živou důvěru, že dosta-

nou velkou odměnu, vrcholný cíl člověka, věčnou blaženost.

Toto je definice koadjutora Dona Boska, jak ji podal sám světec. Tento

krátký výklad, který nám on sám podává o svém koadjutorovi, musí u všech,

zvláště u mladých řemeslníků, vzbudit velkou úctu a obdiv jak pro souhrn ty-

pických vlastností a poslání, které bylo koadjutorovi svěřeno, tak pro pro-

gram dobročinnosti, práce a oběti, který si tito salesiáni ukládají, aby přivedli

mnohé duše k Bohu a k věčné blaženosti. Nechť je hodně velkodušných ji-

nochů i mužů, kteří se zařadí pod prapor Dona Boska.

Závěr a výhledy

Uplynulo již téměř padesát let od té doby, co Don Bosco pronesl k malé sku-

pině svých mladých koadjutorů tato slova Písma: Nolite timere, pusillus grex

= nebojte se, malé stádce, vždyť se rozrostete –; a dodával jim důvěru, sílu

a odvahu.

Ta slova apoštola mládeže byla často považována nejen za výhled do bu-

doucnosti, ale i za neomylné proroctví. Nevíme, zda současníci přikládali

oněm větám takovou důležitost, jakou měly; byla to však určitě léta podivu-

hodného rozvoje salesiánského díla, které již překročilo oceán a založilo své

misie také v daleké Americe, v Patagonii.

V onom roce bylo sotva šest odborných a řemeslnických škol, které založil

Don Bosco, a to: Oratoř ve Valdoku, Sampierdarena, Nizza, San Benigno, pak

Buenos Aires a Patagones. Ale otec mládeže měl v patrnosti celý svět, a opa-

koval svým mladým koadjutorům: – Potřebuji pomocníky… Potřebuji vybrat

někoho z vás a poslat ho daleko… Potřebuji někoho z vás v každém domě…

Velmi potřebuji mnoho těch, kdo by jako koadjutoři pomáhali… –.

3.4 Page 24

▲back to top

Tento prosebný hlas Dona Boska, toto úpěnlivé volání a modlitba Božího

muže prorážela nebesa a dospěla k Božímu trůnu a k Panně Marii Pomocni-

ci křesťanů a nalezly také ohlasy v srdcích mnohých jinochů, jimž poskytl pří-

střeší ve svých ústavech, a mnozí se přihlásili do zbožné společnosti salesi-

ánské. V průběhu pěti desetiletí početně vzrostly školy odborné, řemeslnické

a zemědělské v celém světě, téměř ve všech státech a v různých zámořských

misiích až do nynějších stotřicetipěti. Představují 675 odborných pracovišť,

řemeslnických dílen či zemědělských učilišť, v nichž se křesťansky vychová-

vají a učí řemeslu malí dělníci, asi 1000 jinochů od 12ti do 18ti let. (Údaje

z roku 1930.) Ti každoročně přibývají a jsou vystřídáni po pětiletém učebním

období. Takto Don Bosco každoročně daruje lidské společnosti několik tisíc

dobrých a zdatných křesťanů-dělníků.

Učitelé, vedoucí a jejich zástupci těchto 675 pracovišť a škol byli vychová-

ni v Oratoři ve Valdoku nebo v první formační škole pro řemeslníky v San Be-

nigno nebo v jiných salesiánských domech, které z prvních dvou škol dosta-

ly první učitele. A jestli nebylo možno mít salesiánské koadjutory pro všechny

tyto odborné školy v dostatečném počtu, pak to byli obyčejně staří žáci Dona

Boska, kteří sem nastoupili a dosud doplňují již početně vzrůstající řady sa-

lesiánských vedoucích a jejich zástupců. Don Bosco tak vidí, že se splnila

jeho předpověď, vidí, že se naplnil jeho slib: – Neobávejte se! Vy se rozros-

tete! – Ale i dnes opakuje: – Velice potřebuji mnoho koadjutorů, aby mi po-

máhali!“ –

Prohlášení Dona Boska za blahoslaveného vzbudilo veliký zájem mezi přá-

teli a spolupracovníky salesiánského díla zvláště o řemeslnické a zeměděl-

ské školy. Vždyť nejzářivější svatozáří blahoslaveného je právě láska a dob-

ročinnost, kterou prokazoval a ke které nabádal své spolupracovníky, aby

poskytovali útulek, křesťanskou výchovu a řemeslo tolikeré chudobné, osiře-

lé a opuštěné mládeži.

Proto církev nazývá ve své liturgii Dona Boska otcem a učitelem mládeže

a uvádí to jako jeho zvláštní charakteristiku. A křesťanský lid celého světa

oslavil s obrovským nadšením jeho povýšení na oltář. Nyní všichni naslou-

chají s nejoddanější pozorností a s upřímnou úctou slovům Dona Boska, kte-

rý z nebe ještě opakuje: – Potřebuji mnoho koadjutorů, aby mi takto pomá-

hali jako salesiánští vychovatelé. A nový blahoslavený z nebe uštědřuje své

požehnání a získává svou přímluvou významné milosti pro ty, kteří mu po-

máhají v jeho blahodárné práci.

Prohlášení tohoto apoštola mládeže za blahoslaveného přineslo zvláštní

užitek, a to vybudování tří velkých odborných škol pro řemesla a zemědělství,

z nichž dva pro misionáře a jeden odborný učitelský ústav. V těchto třech ško-

lách vidíme znovu, a to v širokém měřítku, že se splnil slib, ba spíše opako-

3.5 Page 25

▲back to top

vané proroctví Dona Boska, které vyjevil svým první a nemnohým učitelům-

koadjutorům ze San Benigno: – Nebojte se, vy se rozrostete! –

A aby vzrost počet koadjutorů, blahoslavený Don Bosco opakuje znovu vý-

zvu a podněcuje povolání aspirantů řemeslníků a zemědělců v celé Itálii. Ti

se pak shromáždili ve starobylém ústavu ve Foglizzo v počtu 80 – 90, ale

bylo jim slíbeno přemístění do nového, vhodnějšího sídla. Současně byla vy-

budována zemědělská škola s právem veřejnosti v Gumiano pro aspiranty

misionáře; i ta měla brzy 80 mladíků dobré vůle, kteří tam úspěšně zakonči-

li své učební období.

Vrcholným úspěchem řemeslnických a zemědělských škol Dona Boska,

řekli bychom vytouženým snem našeho blahoslaveného zakladatele, bylo

otevření učňovského ústavu „Pia XI“ v Římě u příležitosti kněžského jubilea

papeže, který Dona Boska beatifikoval; ústav byl spojen se zemědělskou ško-

lou v Mandrione, která má rovněž právo veřejnosti. Obě tato díla pro výcho-

vu zemědělského dorostu byla často poctěna zvláštní přízní papeže. Tak

v hlavním městě Itálie přispívají k věhlasu díla, které Don Bosco založil ve

skromném útulku na Valdoku s takovým úsilím a navzdory tolika překážkám.

To dílo se tak podivuhodně rozrostlo, že rozprostřelo své větve téměř do

všech států Starého i Nového světa.

–o0o–

To vše ovšem bylo málo k zabezpečení potřeb salesiánského díla, jak na to

poukazuje Don Bosco ve své promluvě. Jak uspokojit naléhavou potřebu sa-

lesiánských technických učitelů, vedoucích pracoven pro odborné školy toli-

ka provincií v různých státech?

Šlechetný a význačný spolupracovník Dona Boska, předseda spolupra-

covníků, senátor hrabě Eugenio Rebaudengo, který byl nedávno vyzname-

nán jeho svatostí papežem Piem XI. řádem Velkého kříže, věnoval velikou

částku na postavení památníku blahoslaveného Dona Boska v Turíně a sou-

časně splatil hold lásky svým drahým předkům a památce své vznešené cho-

ti. Je jím velkolepý odborný ústav Conte Rebaudengo v Turíně, určený pro

školu umění a řemesel, pro aspiranty misionáře se zvláštním oddělením pro

dvouleté odborné zdokonalování neboli učitelský kurs pro mladé koadjutory

všech salesiánských provincií.

Nuže, co hlavní představený se svou kapitulou ustanovil svým článkem již

od r. 1921 pro formaci salesiánských kněží vytvořením ústředního teologic-

kého studentátu v Turíně u mateřského domu kongregace, nyní se uskuteč-

ní též pro salesiánské koadjutory, řemeslníky i zemědělce. Někteří z nich pů-

jdou do ústavu Conte Rebaudengo, jiní do zemědělské školy v Cumianu, aby

tam vykonali kurs odborného zdokonalování, získali titul učitelů a vrátili se

3.6 Page 26

▲back to top

do svých krajů a vyučovali umění, řemeslu či zemědělství touž metodou a se

stejnými programy našich škol.

Takže my, kteří jsme měli to štěstí být přítomni prohlášení Dona Boska za

blahoslaveného, jsme svědky naplnění jednoho z jeho nejkrásnějších slibů,

ba uskutečnění jednoho nádherného proroctví o rozkvětu jeho díla, které vy-

slovil, když v San Benigno Canavese zakládal první noviciát pro své koadju-

tory a nastiňoval jako génius a světec ryzí postavu salesiánského koadjuto-

ra.

Ovšem mládeže, kterou je třeba zachránit křesťanskou výchovou v odbor-

ných a zemědělských školách, je stále přemnoho; i našim následovníkům

bude připadat stále aktuální výzva blahoslaveného otce: – Velice potřebuji

mnohé, kteří by mi přišli takto pomáhat. –

Ať je salesiánských koadjutorů hodně, třebas i velký počet, nikdy jich ne-

bude přespříliš pro tak rozsáhlou žeň!

Mitte, Domine, operarios in messem tuam!

A. M. D. G. et B. M. V. Aux. Chr.

3.7 Page 27

▲back to top

3.8 Page 28

▲back to top