Poslední měsíce byly velmi naplněné a událo se v nich několik důležitých skutečností pro naši kongregaci. První z nich bylo jmenování dona Luc Van Looye biskupem belgické diecéze Gent ze strany Svatého otce. Je to dalším potvrzením úcty Svatého stolce k salesiánské kongregaci. Zároveň jsme tak přišli o osob­nost dona Luca, který vykonával funkci vikáře hlavního představeného.

Znovu bych mu chtěl na těchto stránkách vyjádřit svou i vaši vděčnost za velikou službu, kterou kongregaci prokázal nejprve jako misionář a delegát korejské provincie, dále jako hlavní rádce pro misie, hlavní rádce pro pastoraci mládeže a nakonec po osm let jako vikář hlavního představeného.

Na základě tohoto jmenování jsem po konzultaci s hlavní radou jmenoval novým vikářem hlavního představeného dona Adriana Bregolina, a novým rádcem pro Itálii a Střední východ dona Pier Fausta Frisoliho. Také jim chci poděkovat, že přijali tyto funkce jako výraz mé důvěry v plodnou a účinnou salesiánskou práci. Hlavní rada se tak mohla v závěrečné fázi zimního zasedání znovu stát kompletní jako znamení jednoty a plné spolupráce.

Další důležitou skutečností, s níž vás chci seznámit, je dohoda mezi Sekretariátem Vatikánského státu a salesiánskou kongregací o spravování „Institutu Ratisbone“ v Jeruzalémě. Budova tohoto institutu byla po mnoho let sídlem „Centra židovsko-křesťanských studií“. Na příštích asi padesát let (s možností dalšího prodloužení) byla svěřena salesiánské kongregaci a od příštího roku se stane novým sídlem teologického studentátu, který byl doposud v Cremisanu. Návrh nám byl předložen přímo Svatým stolcem a my jsme využili této příležitosti pro formaci spolubratří studentů ze salesiánských regionů celého světa. Namísto italštiny se vyučovacím jazykem postupně stane angličtina. Přemístění do Jeruzaléma by mělo umožnit kontakt s ostatními biblickými nebo teologickými studijními středisky, a zároveň by se dům mohl stát východiskem pro kvalifikované formační (třeba i krátkodobé) iniciativy spolubratří z různých provincií.

Tímto dopisem bych chtěl začít s představováním osmi regionů salesiánského světa, jak jsem se již o tom zmiňoval dříve. Jako jsem to dělal doposud, přehled regionů budu střídat s listy o hlubší reflexi naší spirituality. Získáte tak celkový přehled o současném stavu naší kongregace v různých světadílech a prostředích, posílí se váš smysl sounáležitosti s kongregací, a budete se tak stávat stále vděčnějšími a odpovědnějšími.

Nejprve bych vám chtěl představit region Itálie a Střední východ. Zdá se mi správné začít regionem, které je vlastí Dona Boska a salesiánského charismatu. Biblický citát v názvu dopisu je velice výmluvný. Zazněl při Nanebevstoupení Pána Ježíše, který se nevrací k Otci bez toho, aniž před tím neoznámil příchod Ducha svatého, který bude darem a zároveň „prodloužením“ samotného Krista, a udělil svým učedníkům poslání být jeho svědky po celém světě, počínaje Jeruzalémem „až na sám konec země“.

Podobně i první učedníci Dona Boska dostali jeho „ducha“. Pod vlivem mocného dynamismu, kterému se naučili od našeho milovaného zakladatele a ot­ce, bez nostalgie v srdci a s podobným nadšením pro výchovu jako on, se rozptýlili po celé zemi a prodloužili v čase a dějinách jeho poslání ve prospěch mládeže, zejména té „nejchudší, nejpotřebnější a nejohroženější“. Příběh našeho otce tak pokračoval a stále pokračuje v životě jeho synů v každém světadílu, a vytváří jeden celek; zároveň po sobě zanechal místa a události, které se staly východiskem a kritériem naší autenticity. Různorodost prostředí tak obohacuje charisma o stále nové formy a projevy, které nacházejí svou jednotu v charismatické identitě.

Na začátku tohoto listu nemohou samozřejmě pominout dvě události, které považuji za velice významné pro celou naši salesiánskou rodinu.

První z nich je pouť ostatků svatého Dominika Savia po různých částech Itálie. Zatímco vám píšu, urna mladého světce již dokončila svůj pobyt v Ligurii a Toskánsku, kde byla velice srdečně přijata. Tisíce lidí se při těchto prvních dvou etapách účastnilo mší nebo modliteb v přítomnosti urny tohoto malého „velkého“ světce, nebo řečeno slovy Pia XII., tohoto „malého velikána ducha“. V současné době se pouť přesunula do krajů Marche a Abruzzo, bude pokračovat Benátskem a dalšími kraji, až dorazí do Říma před Květnou nedělí, která je již po mnoho let významným setkáním té nejangažovanější mládeže. Událost se pro celou Itálii ukazuje jako skutečná a veliká milost, a je novým poselstvím o svatosti. Z přicházejících zpráv vím, že je mládež velice zasahována a stimulována postavou tohoto chlapce z valdocké oratoře, který pod vedením Dona Boska dosáhl „vysoké míry běžného křesťanského života“ po mladém způsobu. Pro mnohé salesiány se oslava tohoto výročí stává téměř novým objevem účinnosti našeho způsobu výchovy a evangelizace.

Další důležitou skutečností je nadcházející blahořečení třech členů salesiánské rodiny: salesiána dona Augustina Czartoryského, dcery Panny Marie sestry Eusebie Palomino a členky sdružení salesiánských spolupracovníků Alexandry Marie da Costa. Žádné z předchozích blahořečení nám salesiánskou rodinu nepředstavilo tak účinným způsobem do té míry, že ji my i naše okolí můžeme v opravdovějším smyslu považovat za „rodinu svatosti“. Dalším potvrzením této skutečnosti bude i podzimní blahořečení bývalého salesiánského žáka Alberta Marvelliho. Píšu vám o tom plný radosti a naděje a toužím, abyste to tak cítili i vy.

Když jsem se v řeči na závěr 25. GK zmiňoval o blahořečení dona Luigiho Variary, pana Artemide Zattiho a sestry Marie Romero, řekl jsem: „Tyto blahoslavené, kteří se vřazují mezi početný zástup svatých naší charismatické rodiny, spojuje radostné darování sebe sama a velkorysá práce pro chudé. Není nic přitažlivějšího než svědectví naprosté odevzdanosti sebe sama bez míry a podmínek, než služba těm nejchudším, nejmenším a nejpotřebnějším. Malomocní dona Variary, nemocní pana Zattiho a opuštěné dívky sestry Romero u těchto tří postav okamžitě vyvolávají nezištné darování jejich života a jsou nám příkladem. Práce pro ty nejchudší ve spojení s naprostým darováním sebe sama tak svědčí o heroické lásce tří nových blahoslavených.“

Tři nová blahořečení nás mimo jiné i svou časovou blízkostí stále upozorňují na nejrůznější podoby salesiánské svatosti. Nabízí se nám nyní nová trojice či dokonce triologie blahoslavených, protože se pro nás i pro mládež stávají vzorem tří základních způsobů přijetí a prožívání salesiánského povolání. Je proto důležité rozpoznat rysy, které tyto postavy utvářejí, abychom uvnitř jedné salesiánské charismatické zkušenosti viděli zvláštnost a mnohotvárnost. Pro přípravu na beatifikační mši 25. dubna byly již vypracovány nejrůznější pomůcky, které mají napomoci lépe poznat vnější i vnitřní cestu těchto členů naší rodiny.

Spojení těchto dvou skutečností nám vzhledem k obsahu tohoto listu dovoluje učinit první poznámku. Svatost je zářivým Božím darem, a vždy našla velkorysá a Bohu otevřená srdce, do kterých se vtělit. Srdce, jakým bylo i srdce Dona Boska. Dominik Savio je nejkrásnějším plodem jeho výchovné a apoštolátní činnosti. Toto poselství o svatosti se však potom stále více rozrůstalo a dnes můžeme klidně říct, že se rozšířilo až „na sám konec země“. Z chudobného domku v Becchi do Turína, z Turína do celé Itálie a z Itálie do celého světa. Stačí vzpomenout na album mladých salesiánských svatých, kterému byl věnován kalendář Bollettino Salesiano 2004. Většina z nich chtěla být jako Dominik Savio.

Dále můžeme poznamenat, že jako každý Boží dar, i blahořečení několika členů salesiánské rodiny je pro nás všechny „novým povoláním“ k hlubokému a radostnému prožívání našeho salesiánského povolání. Tato znamení duchovní plodnosti nás povzbuzují na duchovní cestě a dávají další sílu našemu poslání. Skutečnost, že tři blahořečení jsou příslušníky různých větví salesiánské rodiny, a v tomto případě dokonce větví založených přímo Donem Boskem a představují­cí její tři základní typy povolání, nás znovu utvrzuje v přesvědčení, že patříme do „svaté rodiny“. Zasvěcení i laici, muži i ženy, dospělí i mladí se v ní mohou stát svatými tím, že budou kráčet duchovní a pastoračně výchovnou cestou Dona Boska.

Na základě toho bych vám chtěl nyní představit salesiánskou kongregaci v Itálii jako znamení vděčnosti Bohu za to, že v této zemi vzbudil našeho Otce Dona Boska a mnoho dalších světců salesiánské rodiny, stejně jako zástup velkorysých spolubratří, kteří se stali věrnými interprety jeho charismatu a přenesli salesiánské dílo do mnoha částí světa.

Všichni si jistě vzpomenete, že jsem to toužil sdělit již při prvním slůvku na dobrou noc jako hlavní představený. Tehdy jsem řekl: „Jsem prvním hlavním představeným, který není původem Ital (don Vecchi byl Argentinec, ale měl italské rodiče)… Využívám této příležitosti, abych celé salesiánské Itálii poděkoval za to, že se až doposud dokázala zhostit své dějinné odpovědnosti věrně předat charisma Dona Boska. Drazí italští spolubratři, děkuji…“ (srov. 25. GK, č. 179).

Spontánně mi nyní přichází na mysl, s jak velkou rychlostí se tento zázrak rozšíření uskutečnil. Stalo se to díky ochotě velkorysých salesiánů, které nejprve vyslal Don Bosco a po něm další hlavní představení. Nejprve Francie a Argentina (1875), potom Uruguay (1876), Patagonie (1879), Španělsko (1881), Anglie (1887)… Tak, a stále víc! Udivující řada nových salesiánských děl! Velká víra, velké nadšení a neobyčejná velkorysost, jak to ukazoval stále větší počet misijních výprav. Například: 72 misionářů v roce 1891 – pouhé tři roky po smrti Dona Boska, 92 v roce 1895, 126 v roce 1898! Od státu ke státu, od kontinentu ke kontinentu.

Je záhodno připomenout, že nová díla byla ve velké míře záležitostí italských spolubratří. Šlo o salesiány, kterým se dostalo poctivé a ryzí formace přímo od Dona Boska nebo salesiánů první generace, kteří osobně znali našeho drahého otce zakladatele. Dostali salesiánského ducha v celé jeho čistotě, předávaného velmi věrně a živě, s ubíhajícími léty stále pozornějšího k nové kultuře, do které se měl zakořenit.

Na začátku každého velkého díla tak nacházíme pionýry salesiánského ducha. Od Cagliera, Costamagny a Fagnana v Latinské Americe, dona Branda, dona Rinaldiho a dona Ricaldoneho ve Španělsku, dona Rabagliatiho v Kolumbii, dona Piperniho a dona Piccona v Mexiku, dona Giorgia Tomatise v Indii, dona Versiglii v Číně, až po dona Cimattiho v Japonsku… Je to nádherný zástup našich spolubratří, kteří zakládali díla a především předávali dalším mladým salesiánské povolání v ryzí a živé formě.

Toto misijní poslání Itálie a italských spolubratří pokračuje i dnes. Počet se možná změnil, ale dobrá kvalita zůstává. A tak i v těchto letech jsou rozličná díla v Africe a Latinské Americe přiřazena k italským provinciím a dále podporována jejich činností pro misie. Ty často poskytly osoby i prostředky, aby se charisma Dona Boska dostalo i k mládeži v těchto zemích.

Domnívám se, že je to skutečný zázrak duchovní plodnosti. Zdá se mi však také důležité připomenout, že i v samotné Itálii byl dar salesiánského povolání vždy pozorně a věrně opatrován, a tak zde provincie celého světa mohly mít významný opěrný bod co do úsilí i svědectví. Musím také připomenout, kolik spolubratří dodaly italské provincie v minulosti i současnosti pro díla závislá přímo na hlavním představeném. Nemohou zapomenout ani na ty, kdo se věnovali bádání na poli salesiánských dějin, pedagogiky a spirituality, a učinili tak velmi cennou službu celé kongregaci.

Děkuji vám tedy, drazí italští spolubratři, ať už jste v různých komunitách a provinciích v Itálii či misionáři ve světě. Vězte, že kongregace i sám hlavní představený jsou vám velice vděčni. Dějinná odpovědnost, která vám byla svěřena a kterou jste tak věrně spravovali, již nyní přešla na všechny. Všichni se cítíme povoláni vtělit Dona Boska kdekoli jsme a kdekoli nás poslušnost pošle (srov. 25.GK, č.179).

Abych vás mohl lépe seznámit se salesiánským dílem v Itálii, zdá se mi vhodné – především těm z vás, kteří žijete vzdáleni italskému a evropskému prostředí – nejprve tuto zemi krátce představit. Itálie má dnes necelých šedesát miliónů obyvatel. Porodnost je především v severních krajích velmi nízká. Stále více rodin má pouze jedno nebo dvě děti a populace proto stále rychleji stárne. Malý zájem především o jednoduché a druhořadé práce, ale mnohem víc i výhled na důstojnější život, přivedly do Itálie mnoho emigrantů. Pocházejí zejména z oblastí Magrebu, Balkánu a Východní Evropy, v menší míře také ze Středního východu, Filipín a Latinské Ameriky. Itálie se fenoménem masové imigrace zabývá poměrně krátkou dobu. Následkem toho dnes proces adaptace a integrace postupuje poněkud pomalu.

Z ekonomického hlediska je sice Itálie jednou z nejrozvinutějších zemí, je však velký rozdíl mezi silně industrializovaným a sociálně dobře organizovaným severem a jihem, kde na mnoha místech panuje vysoká nezaměstnanost a další značné sociální problémy. A tak zatímco Itálie přijímá tisíce imigrantů z ciziny, její vlastní občané za prací migrují v rámci Itálie, nebo dokonce odcházejí do ciziny. Díky těmto a dalším problémům je politické klima často rušeno nadměrnými konflikty mezi politickými seskupeními ši mezi průmyslovým sektorem a různými odborovými organizacemi.

Z náboženského hlediska je Itálie tradičně katolickou zemí. Podobně jako všechny západoevropské země byla však i ona zasažena silnou sekularizací a náboženství bylo v každém případě prožíváno poněkud povrchním způsobem a bez silného zapojení do křesťanské služby. Některé příznaky se zdají varujícími, jako je stoupající počet pouze civilních manželství, pokles kněžských a řeholních povolání, menší účast na bohoslužbách, odliv mladých lidí.

I přesto však je v Itálii „pevné jádro“ křesťanů, kteří intenzivně prožívají náboženský rozměr a vytrvale pěstují hluboce křesťanské hodnoty. Je třeba zdůraznit početné skupiny sociálního, občanského i náboženského volontariátu, který se projevuje v bezpočetných způsobech solidarity. Za zmínku stojí i typicky křesťanská citlivost mnohých jednotlivců i rodin, která se ukazuje ve velkorysých formách dobročinnosti ve prospěch především církevních institucí, misií a děl pro ty nejchudší.

Situace na Středním východě je mnohem složitější. Všichni víme o tvrdosti současného konfliktu mezi židovským státem a palestinským lidem. K tomu se navíc přidává válečný stav mezi Izraelem a některými arabskými zeměmi, stále nevyřešený mírovými smlouvami. Nedávná válka v Iráku dále zostřila vztahy se Západem. Dalšími těžkostmi v soužití mezi národy jsou dány chybějícími řešeními některých problémů spojených s etnickými menšinami, jako jsou například Kurdové.

Politická nestabilita a neustálá hrozba válek zabraňují zajištěnému vývoji hospodářství jednotlivých zemí. Velikým zdrojem bohatství je ropa. Ta je však ovládána vládci, kteří ji nedovedou využít k význačnějším zásahům ke zlepšení sociálních a hospodářských podmínek. Velká chudoba existuje především v arabských zemích. Mladí lidé jsou často skleslí, protože jim chybí skutečná životní perspektiva.

Z náboženského hlediska zde křesťané představují velmi malou menšinu, rozdrobenou v důsledku různých ritů: latinský, byzantský, chaldejský, koptský. Křesťanské komunity především v Sýrii prožívají svou náboženskou příslušnost silně a mají i mnoho nových povolání. Silný počet muslimů, díky kterému je společnost co do uspořádání a zákonů často uzpůsobena islámu, však život křesťanů stěžuje. V některých zemích se setkáme s projevy neúcty a netolerance vůči těm, kdo muslimské náboženství nevyznávají.

Region Itálie a Střední východ se v současnosti skládá z devíti provincií v Itálii (CISI) a jedné na Středním východě (MOR).

1. Spolubratři

Spolubratrů v Itálii je asi 2800, na Středním východě 118. Průměrný věk různých provincií je velice vysoký, mezi 59 a 65 roky. Počet noviců klesl, průměrně jich bývá 30 – 20 (za posledních sedm let 242), v letošním roce je jich pouze 19. Na druhé straně je nutno zmínit, že jich velmi málo odchází, a to i potom v období časných slibů.

Na celkovém poklesu počtu spolubratří se význačnou měrou podílí počet zesnulých (v šestiletí 1998 – 2003 jich bylo 488 v Itálii a 10 v provincii Střední východ). V posledních šesti letech zhruba 50 spolubratří odešlo do misií, a tak současný počet nových spolubratří není samozřejmě schopen chybějící stav nahradit.

2. Salesiánské domy

V regionu došlo jak k zavírání starých, tak k otevírání nových domů. Mezi lety 1998 a 2003 jich bylo 11 otevřeno a 32 zavřeno. Jak je vidět, poslední léta jsou charakterizovány zavíráním domů. Z části je to dáno utlumováním činnosti domů s výhledem jejich pozdějšího zavření, k němuž pak došlo právě v tomto období. Důvody byly nejen personální, ale i byly dány potřebou otevřít dům jinde.

3. Typologie salesiánských děl

Počet salesiánských komunit v posledních letech zaznamenal postupný pokles. V roce 1990 jich bylo v Itálii 276, v roce 1996: 260, v roce 2000: 243. V roce 2003 jich je 235, z nichž je kanonicky zřízeno 228.

Lze říci, že i přes nevyhnutelné oslabení v důsledku nedostatku peněz nejvýznamnější a nejrozšířenější službu v oblasti CISI vykonává školský sektor.

V Itálii je 53 základních škol druhého stupně, se zhruba 8 000 žáky a 600 laickými učiteli. V MOR jsou tyto školy 3 a mají asi 600 žáků. V Itálii je dále 51 škol středních, s přibližně 12 000 studenty a 1 000 laických učitelů. V MOR jsou střední školy 3.

V posledních letech jsme vzhledem k budoucí školské reformě převzali řízení a výchovu i v různých základních školách prvního stupně.

Podstatný rozvoj zaznamenal sektor učňovských středisek. Je jich 46, s 13 400 učni a asi 1 000 laických učitelů (v MOR jsou střediska 3, s 2 550 učni a 23 učiteli). Je třeba poznamenat, že vedle denního studia pro dospívající mladé, kteří vždy byli našimi prvními adresáty, mnohé provincie dnes nabízejí vzdělání s pestrou nabídkou rovněž různým vrstvám dospělých klientů.

Region má 137 farností (3 z nich v MOR) s asi 1 020 000 věřícími. Oratoří a středisek mládeže je 177 (z toho 13 v MOR) s mnoha desítkami tisíc klientů.

V oblasti CISI je 32 vysokoškolských středisek s 1 340 studenty.

Rodinných domů pro mladistvé je 18, s přibližně 300 klienty. Dalších děl pro mladé na okraji společnosti (imigranti, drogově závislí, domy na půl cesty atd.) je 15, se zhruba 2 000 klienty, o něž je pečováno nejrůznějšími způsoby. Jedná se o velice významnou činnost na tomto poli.

Jako velmi životaschopný se v těchto letech ukazuje misijní rozměr: v letech 1978 – 2003 z oblasti CISI do misií odešlo 250 spolubratrů (50 v posledních šesti letech). Vezmeme-li v potaz nedostatek personálu, kterým celý region trpí, jedná se o opravdu pozoruhodný počet.

4. Skutečnosti, které je nutno zdůraznit

Statistické informace mohou pro vás, drazí spolubratři, být jistě zajímavé. Ty však nevypovídají o celém bohatství, které Itálie dokázala a stále dokazuje v salesiánské kongregaci projevovat. Mou povinností je tedy zdůraznit některé další skutečnosti, aby má informace i vděčnost byly kompletní.

Myslím v prvé řadě na obrovskou službu ve formaci tolika salesiánům ze strany domů a studijních středisek, která jsou již po léta východisky na mezinárodní úrovni. Jedná se zejména o mezinárodní institut Crocetta v Turíně, který byl po tolik let sídlem našeho vysokoškolského vzdělávacího střediska. Z něj se postupně zrodila naše římská universita. Chci rovněž vzpomenout římské domy San Tarcisio a Testaccio, které poskytují ubytování zahraničním studentům při jejich studiu na církevních universitách. K nim se přidružuje Dům sv. Tomáše v Messině, který poskytoval a nadále poskytuje ubytování a studium studentům teologie ze zahraničí. Podobnou službu nabízí komunita Gerini v Římě, a dnes již mezinárodní noviciáty v Pinerolu a Genzanu.

V této souvislosti musím poděkovat mnoha italským spolubratřím, kteří s kompetencí a dalekosáhlými vizemi přispěli k vybudování a růstu naší Papežské salesiánské university (UPS). Stala se významnou skutečností pro dobro, specificky salesiánskou formaci a kulturní a pastorační rozvoj mnoha spolubratří, kteří dnes animují naše formační komunity po celém světě.

Dále bych chtěl připomenout Formační učňovská střediska, především Colle Don Bosco, Rebaudengo a Cumio. Mnozí naši spolubratři koadjutoři se zde profesně připravili pro kvalifikovanou a kompetentní službu mladým učňům v učňovských školách. Velká salesiánská díla se v minulosti vyznačovala téměř symetrickým uspořádáním svých budov. Uprostřed kostel, z jedné strany chlapci studenti, z druhé strany učni. Jako by se tím chtělo říct, že salesiánské poslání nemá hranice a nikoho nevylučuje. Jakýkoli chlapec mohl být přijat a rozvíjet své dary jako klasický student nebo učeň, podnikatel nebo specializovaný dělník. Všichni mladí společně, studenti i učňové, spolu pak lidsky i křesťansky rostli díky intenzivní animaci, která tato jejich léta provázela: kapely, divadlo, spolky a skupiny, modlitba, obnovy a duchovní cvičení… Bylo to pro ně zážitkem plného života a velikou životní školou. Kostel „uprostřed“ všem připomínal, co je skutečným pramenem salesiánské animace a středem, v němž se všichni setkávali.

Dobro, které naše díla vykonala a stále konají, je skutečně veliké. Mám před očima velká střediska jako Valdocco, Sesto San Giovanni, San Zeno ve Veroně, Mestre, Janov Quarto, Boloňa, Řím, Aquila, Ortona, Bari, Catania, Palermo, Selargius a Lanusei… S radostí vzpomínám na svou nedávnou návštěvu v domě v Este, který je co do nového vnitřního uspořádání skutečným zázrakem. Velký a slavný internát se střední školou, dříve určený převážně mladým studentům, se v důsledku nové doby ocitl na pokraji uzavření. Znovu však rozkvetl díky intuici a odhodlanosti spolubratří, zejména koadjutorů, kteří byli schopni vymyslet a uskutečnit jeho přetvoření na učňovské středisko.

Tuto originální a charismatickou dimenzi našeho apoštolátu pro mladé je třeba připomínat. Stejně tak je zapotřebí opakovaně vyjádřit vděčnost tolika našim spolubratřím koadjutorům, kteří s nasazením a odhodlaností všude v Itálii i po celém světě zakládali nové školy pro mladé učně.

Svou pozornost chci dále zaměřit na oblast sdělovacích prostředků. V prvé řadě musím zmínit Bollettino Salesiano, které se stalo mimořádným prostředkem animace a šíření salesiánské spirituality. Tato původně geniální myšlenka Dona Boska se stala nádherným vydavatelským počinem, který dnes zasahuje více než 300 000 rodin. Itálie jeho prostřednictvím dostává zprávy ze salesiánského prostředí, začleňuje se do duchovního hnutí naší salesiánské rodiny, aktivně se podílí velkorysými formami dobročinnosti. Jeho současná podoba je krásná, svěží, mladistvá; stává se východiskem pro mnohá vydání Bollettina jiných zemí, dnes již ve 32 jazycích.

Musím dále připomenout nakladatelství ElleDiCi, založené za dona Ricaldoneho, které již po celá desetiletí pracuje živým a tvořivým způsobem. Za podpory a kompetence katechetických odborníků Katechetického střediska pro italskou církev je kvalifikovaným přínosem v oblasti katecheze a pastorace mládeže. Podobně záslužnou službu vykonává Società Editrice Internazionale, a to především díky vydávání školních učebnic.

Ještě musím připomenout další dvě významné a záslužné skutečnosti. První se týká salesiánské komunity ve Vatikánu, La Poliglotta, která vždy představovala „okno“, skrze které Svatá stolice vnímá a oceňuje kongregaci, stejně jako přirozené a jednoduché „vstupní dveře“ ke Svatému otci a římským kongregacím.

Další z nich je velkorysé přijímání italských misionářů, kteří se vracejí staří či nemocní do svých původních provincií poté, co své nejlepší energie a síly věnovali službě provinciím rozesetým po celém světě. Nádherný skutek lásky vůči těmto salesiánům.

5. Salesiánské komunity. Kvalita a kvantita

Již jsem se zmínil, že počet salesiánských komunit se v posledních letech postupně zmenšoval. Počet domů však přesto neposkytuje dostatečný obraz o skutečné situaci, protože počet a kvalita spolubratří v nich byly výrazným způsobem poznamenány probíhajícími přeměnami.

Pokud jde o řeholní život, je spravedlivé si všimnout ducha věrnosti spolubratří, kteří své salesiánské povolání, pastorační a výchovnou službu, bratrský život, věrnost slibům, život modlitby a stálou formaci ve velké většině prožívají s poctivostí a přesvědčením, ve stále ještě dobré evangelní pohodě.

Počet spolubratří v domech se samozřejmě snížil a podstatně se zvedl věkový průměr.

Zlepšila se však pozornost k formaci: komunitní den, plánování obnov a dalších důležitých událostí dostalo podstatný impuls zejména návrhům, vzešlým z 25. generální kapituly.

6. Salesiánská rodina

Kongregace v Itálii je v procesu objevování a oceňování salesiánské rodiny. Provinciální rady Sdružení salesiánských spolupracovníků a Konfederace exalievů kupříkladu dosahují značné zralosti. Zdá se, že místní rady více pociťují křehkost komunit, díky které je někdy obtížné vybrat správného delegáta. Rostoucí odpovědnost v salesiánském apoštolátu má rovněž Hnutí salesiánské mládeže. Nikdy nevnímal region tak jako dnes potřebu salesiánsky připravených a motivovaných laiků.

7. Účast a formace laiků: zdroje a problémy

Konkrétní potřeby našich děl a nový objev eklesiologie společenství zaměřeného na Boží lid a jeho spoluzodpovědnost naše komunity donutil k hledání stále většího počtu laických spolupracovníků, kteří se zapojili do práce téměř na všech úrovních, a tak stále uvědoměleji sdílejí salesiánskou spiritualitu a poslání.

Zejména u osob odpovědných za domy a provincie se prosadilo vědomí, že formačním základem nových laiků se musí stát požadavek 24.GK: společná, organická a stálá salesiánská formace, zaměřená na potřeby mládeže a okolního prostředí. Jedná se o skutečnou „formaci ve službě“, doprovázená postoji, které zvou a provokují k dalšímu růstu.

V regionu byly zavedeny zajímavé formační iniciativy především pro učitele v sektoru školství. Téměř všude vznikly školy pro animátory oratoří. Vznikly rovněž formační iniciativy pro laiky na vedoucích a řídících místech.

Je jasné, že formace musí pečovat o řadu profesních dovedností. Základem však musí být osvojení „salesiánského ducha“, protože pouze tak díla v regionu neztratí svou identitu.

Situace rovněž vyžaduje vzít na vědomí současné výzvy, kterým region musí čelit. Vyjmenuji ty, které jsou podle mého názoru nejdůležitější.

1. Situace povolání

Situace povolání v regionu Itálie a Střední východ má zejména v oblasti CISI stagnující úroveň. Musíme si uvědomit, že jestliže v roce 1985 byl v Itálii jeden milion devatenáctiletých, v roce 2005 jich bude pouze 560 000. Počet mladých se tedy snížil o 50 %, a to nemůže nemít vliv na povolání. Již před léty to říkal don Viganò: „Jestliže není dostatek dětí pro rodiny a společnost, nebudou ani pro církev a kongregace.“

Jak jsem již napsal, křesťané v provincii Střední východ se nacházejí v těžké situace. Mnozí mladí lidé sní o tom, že odejdou do ciziny. K tomu se přidává další problém: v důsledku nedostatku personálu lze jen obtížně mladé lidi dlouze a osobně doprovázet.

Nelze říct, že by v oblasti CISI panovala taková sterilita jako v některých oblastech na Západě, ale možná je cítit určitou únavu. Množství práce se téměř všem spolubratřím znásobilo. Díky tomu se objevuje riziko, že pozornost k animaci povolání může především na úrovni místních komunit upadnout, nebo být dokonce přesunuta na provinciálního delegáta jako na toho, kdo je přece za ni na prvním místě odpovědný.

Křesťanskou kvalitu naší pastorace nelze jistě opomenout. Ovzduší sekularizované a konzumní společnosti, široká škála různých nabídek, snižující se počet dětí v rodinách, nedostatek základní pastorace v důsledku sníženého počtu diecézních kněží atd.: to vše jsou skutečnosti, které vyžadují nové promyšlení pastoračního projektu povolání, se zvláštní pozorností k evangelizaci. Ta musí být natolik hluboká, aby se mladí lidé skutečně mohli setkat s Pánem Ježíšem a aby v nich živila silnou motivaci „riskovat pro něj život“.

2. Změna velikosti a polohy salesiánských děl

Snižování počtu salesiánů musí vést k rozumné revizi naší přítomnosti v regionu, a to zejména v Itálii. Jak již napsal můj předchůdce don Vecchi v jednom ze svých listů: „Mnohé domy jsou dobré, ale ne všechny hovoří se stejnou výmluvností, realismem a pravdivostí. Mnohá díla mohou být užitečná; ne všechna však vyjadřují evangelium, Boží lásku zasetou do srdcí věřících se stejnou bezprostředností a hloubkou. Mnohé činnosti se zdají přijatelné a vhodné pro společnost, v níž žijeme; některé jsou silně evangelizační a prorocké… Snaha o postupnou změnu velikosti a polohy salesiánských děl v závislosti na počtu spolubratří je po více než stech letech salesiánského života v Itálii součástí věrnosti Donu Boskovi.“ (srov. List provinciálům Itálie a Středního východu, 1997)

Tuto snahu o změnu velikosti a počtu děl musí samozřejmě přijmout jednotlivé provincie jako takové, ale je potřeba ji rovněž chápat jako nové a více uspořádané rozmístění provincií po celém území Itálie. Mělo by se tak dosáhnout posílení slabších oblastí a zlepšení animace jako celku. Některá sjednocení již byla uskutečněna. Třebaže to představovalo někdy složitý a náročný proces, nakonec se dospělo k dobrým výsledkům.

Při takovém procesu je nutné jak na úrovni jednotlivých provincií, tak na úrovni CISI zachovat pozitivní postoj, plný naděje. Nostalgicky nebo puntičkářsky za každou cenu setrvávat v obranné pozici ohledně domů nebo oblastí je postojem, který nemůže přinést ovoce skutečné obnovy: nese to s sebou riziko, že budeme nekonkrétní, a stejně tak nebezpečí, že nás doba samotná přemůže a donutí k rozhodnutím, která měla přijít už dávno. Chci proto vyzvat italské provinciály, aby opustili úzké a mnohdy příliš uzavřené názory na problémy vlastních provincií, přijali širší vizi a spolupracovali při opravdovém hledání toho, co je dobré pro působení salesiánů v Itálii jako celku. Z tohoto důvodu se nyní rovněž jeví jako velice příhodné revidovat i uspořádání samotné CISI a jejich animačních orgánů, aby se směrnicím na národní úrovni dostalo větší jistoty, a aby se ty největší problémy mohly řešit jednotně a koordinovaně. Nesmíme zapomenout, že podle Dona Boska musí být podoba našich děl určována potřebami mládeže, a že tedy naše strukturu mají cenu jen do té míry, do jaké na tyto potřeby odpovídají.

3. Stálá formace

Složitost naší doby je velice důležitou výzvou pro naši formaci, abychom byli schopni účinněji a více jako svědkové prožívat a interpretovat své povolání a salesiánské poslání.

To se netýká pouze struktur počáteční formace, které na území regionu mají bohaté a dobře vyzkoušené možnosti. Obracím se ke všem salesiánům v plné službě. Stálá formace nám totiž napomáhá být dobrými pozorovateli naší doby a věrnými interprety ducha Dona Boska v naší moderní době. Ta vyžaduje velikou intelektuální a pastorační pružnost, abychom byli schopni nabídek, metod, řešení a především křesťanského hlásání a výchovného doprovázení, které by jí více odpovídalo. Povinnost stálé formace v salesiánské, pastorační, výchovné a profesní oblasti se musí týkat všech spolubratří.

Jak jsem se již zmínil shora, dalším požadavkem bude formace laiků. V domech regionu je jich stále více. Péče o tyto naše spolupracovníky a snaha o to, aby byli dobrými interprety salesiánského stylu a jeho výchovně pastorační metody, je neodmyslitelnou podmínkou, aby si naše díla udržela svoji opravdovou charismatickou identitu.

4. Přítomnost na Středním východě

Salesiánská provincie Střední východ sice před nedávnem oslavila sté výročí přítomnosti salesiánů, ale v posledních desítiletích jejich počet výrazně klesl. Co do personálu byla vždy úzce svázána s Itálií, ale příliv nových misionářů je již dlouhou dobu poněkud nízký… V současnosti se skládá z přibližně 120 spolubratří, kteří pracují v 16 komunitách rozptýlených v 7 zemích této oblasti: Egypt (3), Palestina (2), Izrael (3), Libanon (2), Sýrie (4), Turecko (1), Írán (1). 71 spolubratří je z Itálie, 39 ze zemí Středního východu, zbytek z jiných 11 zemí. Někteří spolubratři již po několik let provozují letní aktivity animace mládeže v Iráku s nadějí, že zde jednou dostanou povolení k založení domu.

Je to hezká mozaika, třebaže s sebou nese obtíž vysílat na různá místa vhodné spolubratry. Jistě si dokážete dobře představit jazykový problém: arabština, hebrejština, angličtina, perština, turečtina. Další problémy představuje rozmisťování spolubratří a jejich přesun z jedné země do druhé, je-li to potřeba. Nelze rovněž zapomenout na to, že mezi Izraelem, kde je provinciální dům, a Libanonem, Sýrií, Irákem a Íránem neexistují diplomatické styky.

Občanské a církevní autority si našich děl velmi cení. Musíme si přitom uvědomit, že provincie musí udržovat styky s alespoň 6 patriarcháty, a tedy se stejným počtem nunciů nebo apoštolských delegátů, a s 18 arcibiskupy. Podobně jako v Etiopii-Eritreji, i zde rity hrají nemalou roli.

Je jasné, že za těchto podmínek je pastorační koordinace nebo provinciální plánování velmi svízelné, protože se vše uskutečňuje za velké roztříštěnosti. Spolubratři přesto dovedou pracovat typicky salesiánským stylem. Snaží se při tom inkulturovat charisma a uskutečňovat svoje poslání mezi muslimy a křesťanskými komunitami různých ritů, a praktikují ekumenismus a mezináboženský dialog jak jen to jde. V egyptské Káhiře pečujeme o súdánské uprchlíky. V Turecku v Istanbulu vykonáváme podobnou službu iráckým a kurdským dětem. Hlavními aktivitami v Libanonu a Sýrii jsou oratoře a střediska mládeže. V minulém roce jsme otevřeli učňovské středisko v Al Fidar v Libanonu. Přál bych si, aby byla podobná střediska zřízena rovněž v Sýrii, Iráku, Jordánsku a Egyptě.

Neustálým a velkým problémem jsou války, které se táhnou již 35 let a vyvolávají vyjímečný stav: války mezi Izraelem a Palestinou, islámská revoluce, Válka v Zálivu, občanské války v Libanonu, intifada a nakonec poslední válka v Iráku. Jak vidíte, provincie Střední východ se nachází na horké a těžce zkoušené půdě, kde jeden konflikt ještě neskončil a již propuká další.

Jak dlouho bude tato situace trvat nikdo neví. Je však jasné, že následky zůstanou po mnoho let, přičemž některé z nich budou nezvratné (jako například islamizace Libanonu a Palestiny díky odchodu katolíků).

Jak nejít pracovat do takového prostředí? A jak nebýt hrdí na naše spolubratry, kteří zde již působí? Doufám, že po přečtení tohoto dopisu, a tedy lepším poznání situace našich spolubratří na Středním východě, se provincie i jednotliví spolubratři budou cítit voláni k solidaritě a disponibilitě posílit a pojistit tuto naši přítomnost v této oblasti. Jsou zde díla, které je třeba díky jejich umístění udržet.

Je velice důležité zaujmout vůči těmto výzvám postoje, kterými se bude vyznačovat a podle nich se ubírat naše práce v blízké budoucnosti.

Vzhledem k tomu zde zanechávám jen základní ukazatele, určené především spolubratřím v regionu, aby o nich dále přemýšleli.

1. Znovu přemýšlet o naší výchovně pastorační nabídce

Tento úkol směřuje k novému promyšlení naší výchovné a evangelizační nabídky. Je třeba překročit práh apoštolátní bázlivosti, kterou se riskujeme uzavřít do pastorace spočívající v pouhých volnočasových aktivitách bez toho, abychom nabízeli pastoraci skutečně misijní, schopnou zapojit mládež, umožnit jí růst v plnosti života a pomocí zkušenosti víry je směřovat k osobnímu vztahu k Ježíši Kristu. Jedná se o základ, na kterém se pak staví veškerá animace a doprovázení povolání. Tento proces předpokládá zapojení salesiánů přímou přítomností mezi mladými. Jako adresáty své činnosti musíme rozhodně preferovat ty poslední a nejchudší. Konkrétně v Itálii musejí být předmětem přednostní lásky mladí imigranti, a to především nyní, kdy se nezřídka objevují postoje a politiky odmítání a vylučování, někdy i rasismu. Itálie vždy vynikala jako velkorysá a štědrá země, s velmi bohatou humanistickou kulturou a dějinami římského práva. Kromě toho byla rovněž zemí početných a velkých migračních přesunů; nemůže tedy zapomenout na svou zkušenost, jak to připomíná Deuteronomium Izraeli: „Milujte tedy cizince, protože jste sami byli cizinci v egyptské zemi.“ (Dt 10,19)

To co říkám platí to pro všechna prostředí, ve kterých salesiáni regionu pracují. Mám však na mysli zejména naše školy, které se musí stát skutečnými prostředníky kultury inspirované velikými hodnotami křesťanského humanismu a místy intenzivní animace mládeže, kde mohou děti i mladí lidé nacházet doprovázení a výchovné cesty plné nabídek pro jejich lidský i duchovní růst.

Mám před očima naše učňovská střediska, kde se často scházejí ti nejkřehčí chlapci. Zde se mohou znovu zrodit díky výchovné zkušenosti, kdy jim práce dodá novou důstojnost a jistotu, a zároveň budou moci být doprovázeni ve svém křesťanském životě.

Myslím na naše oratoře, střediska mládeže a farnosti, které musejí vyjadřovat „původní dar“ charismatu Dona Boska a nezplošťovat se pouze na všeobecné nabídky, kterým schází bohatství preventivního systému.

Myslím na naše stále početnější university, které se spolubratřím regionu umožňují stát průvodci a přáteli dospělé mládeže, připravující se na vstup do plné zkušenosti života. Tito mladí lidé často propůjčují velikou pozornost autentickým nabídkám v kulturní i křesťanské oblasti.

Drazí spolubratři, máme tedy důvod k vážné revizi, abychom znovu nalezli ty nejryzejší prvky naší spirituality a poslání, a tak obnovili naši službu mládeži.

Tento proces rekvalifikace naší výchovně pastorační nabídky, společně se všemi dalšími specifickými iniciativami, nás jistě přivede k silné animaci z hlediska pastorace povolání.

2. S odvahou znovu definovat salesiánskou přítomnost v Itálii

Vše, co v tomto směru vykonáme, jistě bude dobrou investicí pro poslání salesiánů v Itálii a na Středním východě do blízké budoucnosti.

V procesu změny velikosti a polohy salesiánských děl se musíme kromě moudrého a vyváženého rozlišování – jak se to již děje při provinciálních kapitulách – řídit následujícími kritérii:

• Pozornost k nejchudším lidem a oblastem regionu, a to jak z církevního tak občanského hlediska. Musíme-li nějaké dílo opustit (například farnost), je lépe začít odcházet ze sociálně lépe situovaných prostředí…

• Péče o díla a iniciativy směřující k nové nabídce víry v souvislosti s uskutečňováním nové evangelizace.

• Udržování děl a struktur, která dovolují nejlépe vyjádřit salesiánské charisma, ať z výchovného či evangelizačního hlediska. Jedná se tedy o díla, která umožňují živější kontakt s mládeží, jako jsou oratoře, školy, učňovská střediska, univerzitní centra, prostředí pro volontariát a službu… Musíme si dát pozor především na to, abychom charisma nezploštili na „farářování“.

• Bránit „kvalitativní podniky“, jakými jsou studijní střediska, nakladatelství, katechetická střediska, skupiny zajišťující trvalou formaci, pedagogická nebo kulturní střediska, formační domy… Tyto iniciativy jsou místem růstu a šíření naší salesiánské spirituality a pedagogie…

• I když některá díla za sebou mají stoletou historii, rozhodujícím kritériem musí stále být služba mladým… Změna služby (vnitřní přestavba) se někdy může stát oživujícím prvkem. Když však není možné ani to, je jasné, že nás Pán volá jinam. Podobně i na úrovni provincií je nutno postupně rozlišovat a dozrávat k volbám, které dají salesiánské Itálii právní uspořádání, které by více odpovídalo stávající situaci. Je dobře, aby všichni spolubratři věděli, že tyto volby jsou pro udržení naší živé a silné přítomnosti v Itálii nezbytné. A o to nám musí jít všem. Jak jsem již řekl při jiných příležitostech, je to otázka proroctví, a nikoli přežití! Situace je taková, že nerozhodovat se v těchto záležitostech znamená kráčet bez budoucnosti k postupnému vymření přirozenou smrtí. Změnit se – a někdy s tím ztratit i určitou „jistotu“ – ukazuje na vitalitu nechat se vést Duchem svatým, který „obnovuje tvář země“. Posledním důležitým prvkem je propojení mezi různými provinciemi, které musí být inspirováno kritérii solidarity a spolupráce. Musí růst společná vize a zlepšovat vše, co může přispět k jednotným a propo­je­ným iniciativám, spolu s velkorysou výměnou personálu a prostředků.

3. Zkvalitnit formaci našich laických spolupracovníků

Již jsem se shora zmínil o důležitosti formace našich spolupracovníků. Je jich mnoho ve všech oblastech našeho salesiánského výchovného působení. Pro udržení identity našich děl je nezbytná jejich kvalifikace. Sice již v tomto směru mnohé iniciativy probíhají, bylo by ale potřeba více pečovat o to, co je pro naše salesiánské působení specifické a v podstatě je spojeno se znalostí a promýšlením našeho preventivního systému.

Kromě teoretických znalostí je potřebné i skutečné sdílení ideálů a života, které v těchto „externích salesiánech“ musíme posilovat. Spolu s různými iniciativami proto musíme zkvalitnit rovněž styl, jak laické spolupracovníky přijímáme a jak se s nimi sdílíme, a často je zvát i ke sdílení specifických prvků našeho života jako jsou modlitba a bratrské sdílení.

4. Podpora provincii Střední východ (MOR)

Na počátku šestiletí jsem výslovně požádal, aby byl tento bod zařazen do plánování pro region Itálie a Střední východ. Chtěl jsem Itálii navrhnout, aby se stala iniciátorem projektu, který pomůže Provincii Střední východ překonat současné obtíže spojené se sociálními a politickými podmínkami, s nimiž se musí konfrontovat, a to i pomocí v podobě personálu. Toto pozvání samozřejmě platí všem, a nikoli pouze italským spolubratřím.

Konkrétně mám na mysli, že by každá z italských provincií darovala alespoň jednoho mladého spolubratra Provincii MOR. Jsem si jist, že se to i pro samotné hnutí za získání nových povolání stane skutečným požehnáním.

Nebojte se tedy, mladí italští spolubratři. Obracím se na vás, protože tato naše díla mají zapotřebí mladých lidí, kteří by se dobře naučili místním jazykům, do tohoto prostředí se inkulturovali a v salesiánském charismatu darovali svůj život. Tak jako Don Bosco neustále snil o nových zemích, kde se salesiáni stanou přáteli a vychovateli mládeže, i já sním o brzkém vytvoření nového salesiánského díla v Iráku, v Bagdádu. Politické a sociální prostředí této země nás volá, abychom dali znamení naší práce pro ty nejslabší a nejchudší. To, že nám Pán již předem dává první irácké novice, nám již možná dává výslovně pocítit své volání k uskutečnění tohoto snu.

5. Docenit salesiánská místa

Drazí italští spolubratři, chci vám předložit ještě jednu naléhavou potřebu. Jedná se o plné zhodnocení tzv. „svatých míst“ naší spirituality a charismatu: salesiánských míst. Mám na mysli přímo Colle Don Bosco, městečko Valdocco, místa Dominika Savia a dalších našich svatých salesiánů, ale i další místa, která doposud uchovávají živou vzpomínku na Dona Boska i v jiných městech, jako například Janov Sampierdarena nebo „Sacro Cuore“ v Římě.

Tato místa je třeba chránit a pečovat o ně s láskou, a to nejen z materiálního hlediska, ale také nabídkou poutí, animace, formace. Jsou skutečnou „školou spirituality a modlitebním večeřadlem“.

Toto dědictví je sice svěřeno Itálii, ale zajímá kongregaci na celém světě. Jedná se o duchovní bohatství, které jsme ještě plně nedocenili. I tento závazek se připojuje k hnutí duchovní a pastorační obnovy, o kterou se v posledních letech konkrétněji snažíme.

Na závěr tohoto dopisu, který je určen spolubratřím celého světa, mi dovolte vyjádřit svou zvláštní blízkost spolubratrům tohoto regionu Itálie a Střední východ. Mnohokrát jsem řekl, že největším dobrem kongregace jsou její spolubratři, a poté, co jsem navštívil více než padesát provincií světa, to dnes opakuji s ještě větším přesvědčením.

Chtěl bych teď vyjádřit svou blízkost především starým a nemocným spolubratrům. Věnovali celý svůj život pro dobro mládeže a rozvoj salesiánského díla. Dnes jsou neobyčejným přínosem díky svým modlitbám a každodenní oběti svých nemocí a stáří.

Zvláště zdravím taky mladé spolubratry. Každý den na vás vzpomínám a přináším před Pána, aby vám dal odvahu, entusiasmus, schopnost společenství a apoštolátních iniciativ, vytrvalost. Generace před vámi vám odevzdávají salesiánskou Itálii bohatou svými díly a iniciativami, a ještě bohatší svou velkou věrností Donu Boskovi a jeho duchu. Buďte jejich hodnými pokračovateli a přijí­mej­te výzvy současné doby s klidem a odpovědností. Především však mějte srdce plné veliké „vášně pro Boha“ a „soucitu k člověku“ vůči dnešním mladým, kteří jsou vašimi adresáty. Pokud bude ve vás hořet tato pastorační láska, budete skutečnými salesiány podle srdce Dona Boska a váš život zcela jistě vzbudí nová povolání.

Pozdrav plný lásky posílám i vám, dospělým a zralým salesiánům, kteří každého dne nesete velikou tíhu práce v našich dílech. Díky za vaši věrnost, námahu a neutuchající naději, víru, která animuje vaše životy, lásku, kterou vkládáte do poslání k mladým. V Donu Boskovi vám vyjadřuji svou blízkost, úctu a lásku.

Drazí spolubratři kteréhokoli regionu nebo provincie, všechny vás zvu ke chvále Boha za dobro, které skrze salesiánské charisma v tomto regionu Itálie a Střed­ní východ vykonal. Opravdu se hodí říct, že „Pán vykonal veliké věci a požehnané je jeho jméno…“ Tak se stalo v Itálii, tak je tomu dnes již v mnoha zemích světa, „až na sám konec země“.

Každého z vás svěřuji mateřské péči Panny Marie Pomocnice, Panny Marie Dona Boska, která byla jeho matkou i učitelkou a je jí každému z nás, která ho vedla ve všech jeho činnostech ve prospěch mládeže, a která nadále povede i nás.

Odesílám tento dopis o Slavnosti Zvěstování Páně. Ta nám připomíná postoje, které je třeba pěstovat, abychom uměli naslouchat a odpovídat Bohu, který k nám nepřestává mluvit a volat nás v dějinách. Mohli bychom vše shrnout do tří velkých postojů:

• Hledání Božího plánu pro svůj život. Víme přece, že Bůh má pro každého z nás svůj plán a zjevuje nám jej v míře, v které se jej ptáme, co od nás chce ve prospěch druhých. Boží slovo, jeho „zvěstování“ k nám přichází skrze události, osoby a Písmo svaté. Proto se musíme obrátit a stát se pozornými posluchači Božího slova a věřícími čtenáři dějin. V tomto smyslu se mi zdají velmi výmluvnými obrazy Panny Marie při Zvěstování, na kterých je malována s Písmem svatým v ruce nebo na kolenou, a medituje nad ním, téměř jakoby je chtěla přijmout do svého srdce. Panna Maria nás na prvním místě učí věnovat pozornost: „A ptala se, co ten pozdrav znamená“, říká evangelium (Lk 1,29).

• Přijetí Boží vůle jako životního projektu. Musíme uznat, že Boží plán je vždy lepší než náš. Otevřít se Bohu znamená přijmout vlastní situaci omezeného tvora, který by si rád vyráběl modly a bohy podle své míry. Přijmout Boha do svého života znamená uznat jeho vládnutí, nebýt závislý na nikom jiném, nemít v životě žádné jiné priority, ztotožnit se s jeho vůlí tak, aby se stala skutečně vůlí naší. Nemůžeme být opravdovými věřícími a přitom chtít s Bohem manipulovat, aby tak spíše on konal naši vůli a plnil naše přání. Panna Maria nás dále učí v Boha věřit, důvěřovat mu, poskytnout mu v našem životě prostor jako pro někoho, který je milován, protože nás miloval a na nás myslel jako první. „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se ve mne naplní jeho plán.“ (srov. Lk 1,38)

• Poddajnost Duchu svatému. Ten činí možným to, co je nemožné. Evangelium vypráví, že se Panna Maria mohla stát Matkou Boží díky Boží síle, kterou je sám Duch svatý. Panna Maria se stává plodnou díky své poddajnosti Duchu svatému. Ukazuje to Alžbětina odpověď na Mariin pozdrav: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod tvého života.“ (Lk 1,42) Hluboké prožívání této božské energie Marii umožňuje, aby se mohla cítit svobodná a tak nabídnout sama sebe a stát se otrokyní svého Boha. To je hlubokým smyslem Mariina „panenství“, které spíše než vyjádřením určité fyziologické skutečnosti je vyjádřením naprosté disponibility svému Bohu: „U Boha není nic nemožného“ (Lk 1,36). Ať nás Panna Maria učí přijímat Boží plán a spolupracovat s ním na dokončování jeho plánu spásy.

Všem vám přeji plodný půst a radostné Velikonoce!

Don Pascual Chávez V.