„Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ (1K 11,24)

KONAT EUCHARISTII,

ABYCHOM SE STÁVALI EUCHARISTIÍ

don Pascual CHÁVEZ Villanueva

přeložil: Ladislav Heryán

ACG 398 7. června 2007

„Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ (1K 11,24)

KONAT EUCHARISTII, ABYCHOM SE STÁVALI EUCHARISTIÍ

1. „KONAT EUCHARISTII“ DNES 1.1 Eucharistie v současné cestě církve. 1.2 Eucharistie v současné cestě kongregace. 1.3 Eucharistie v životě spolubratří.

2. VZPOMÍNKA NA ZKUŠENOST UČEDNÍKŮ. 2.1 První zklamání učedníků (J 6,66-71). 2.2 Odpadnutí Dvanácti (Mk 14,17-31). 2.2.1 Následování Krista nezajišťuje, že jej nezradíme. 2.2.2 Slíbit mnoho Ježíšovi nás neosvobodí od toho jej zapřít. 2.2.3 Je-li právě ustavená smlouva zrazena, je třeba si ji připomenout. 2.3 Gesto Ježíšovy hodiny: milovat až do krajnosti (J 13,1-20).

3. ,STÁVAT SE EUCHARISTIÍ‘ DNES. 3.1 Zasvěcený život je „životem eucharistickým“. 3.1.1 Zasvěcený život, „památka“ skrze poslušnost. 3.1.2 Zasvěcený život, „oběť“ skrze čistotu. 3.1.3 Zasvěcený život, „hostina“ skrze chudobu. 3.2 Salesián, člověk Eucharistie. 3.2.1 Od slavení k připodobnění. 3.2.2 Od připodobnění k adoraci. 3.2.3 Od adorace k poslání.

Závěr

List vychází ze dvou v základu stojících předpokladů, které však nejsou výslovně uvedeny, protože se to nezdá nutné.

(1) Mám dojem, že jak v kongregaci, tak v církvi, existuje deficit eucharistického života, který nespočívá pouze v opuštění či zanedbávání každodenní celebrace. To je spíš důsledek toho, co stojí v ,srdci‘ aktuální krize: neschopnost hluboce a plně pochopit eucharistické tajemství.

(2) Obnova církve, jak ji žádal II. Vatikánský koncil a jak tedy byla znovu předložena jako úkol nové evangelizace ve třetím tisíciletí, prochází skrze Eucharistii, z níž se rodí a znovu zrodí církev. Změna, která se v církvi i kongregaci požaduje, přímo zasahuje „eucharistickou formu existence“: k církevní i salesiánské obnově dojde tehdy, bude-li více prožívána Eucharistie.

Na základě těchto předpokladů má list následující vnitřní logickou strukturu:

První část, „konat Eucharistii dnes“, se snaží ukázat, jak se cesta církve, zasvěceného života i kongregace na prahu a úsvitu třetího tisíciletí soustředila na požadavek/motivaci ke změně (znovu začít od Krista, svatost, primát Boha), jejímž neuralgickým bodem a základním dynamismem je právě Eucharistie. Jedná se o nikoli bezvýznamnou otázku, a proto je nutné problematiku adekvátně formulovat: Eucharistie je srdcem křesťanství, a pro nás salesiány podstatnou součástí našeho výchovného charismatu.

Druhá (biblická) část, zkušenost učedníků, odhaluje, že těžkosti, které potkávají toho, kdo chce Eucharistii prožívat, jsou do jisté míry dány samotnou její podstatou. Jednoduše řečeno, jedná se o dar natolik veliký, dar Krista, Boží lásky přivedené do krajnosti, že není snadno přijímán, ani snadno přijatelný. Když je tento dar oznámen či ustanoven, v učednících, kteří jej dostali zadarmo, má paradoxně za důsledek ochod nebo nesouhlas. Toto vidění skutečnosti není ničím pesimistickým. Je-li tomu tak, pak se jedná o ten nejpodivuhodnější dar, a tomu, kdo jej dostává, nezbývá než úžas a obdiv, jak o tom hovoří Benedikt XVI. v exhortaci „Sacramentum caritatis“, stejně jako plody a přínos, které jeho přijetí vyvolává. Oba tyto postoje přivádějí k identifikaci s Kristem, který se dává, k autentickému eucharistickému životu.

Třetí část, konat Eucharistii dnes (a v případě zasvěcených osob živou památku Krista), je naléhavým pozváním k tomu, abychom se osobně stávali Kristovou památkou. Představuje motivy a ukazuje cestu k vnitřní identifikaci s eucharistickým Kristem jako zasvěcených a věřících lidí. Proto se staví do vzájemného vztahu Eucharistie a evangelní rady, a jsou nabídnuty tři cesty k eucharistickému prožívání víry a poslání.

Podle mého názoru, „hodnota“ listu spočívá v objasnění, že učiní-li se ze života Eucharistie, zasvěcený život se stane životem stejně odevzdaným jako život Kristův, řešením našich problémů nedostatku identity a mystiky, a že tedy pak bude přinášet důvěryhodnost, přitažlivost i plodnost.

Abych napomohl k lepšímu přijetí listu, nabízím několik otázek k osobní i komunitní práci:

1. Skutečně jsme v kongregaci přijali úsilí církve, vyjadřované oficiálním magisterem od II. Vatikánu až podnes, aby se slavená i adorovaná Eucharistie stala motivem a motorem obnovy?

2. Domníváš se, že v kongregaci (provinciích, komunitách) skutečně existuje deficit eucharistického života? Které projevy tomu nasvědčují? Jaké to má následky?

3. Proč se domníváš, že pro Ježíšovy učedníky (a nejen pro ty první) je tak těžké dar Eucharistie přijmout? V čem spočívá kořen obtíží přijmout Krista, který se nám daroval svým skutkem lásky do krajnosti?

4. Co dělat, abychom v salesiánském životě znovu získali eucharistickou dimenzi? Jak se musí změnit naše návyky (oblečení, čas, mentalita), aby se Eucharistie stala „středem našeho dne“?

5. Co dělat, aby se Eucharistie udržovala (případně znovu stala) „sloupem“ našeho výchovného systému? Jak mladé přivádět k adoraci a setkání s Kristem Eucharistií?

don Pascual Chávez Villanueva

hlavní představený