Region

JIŽNÍ ASIE

PROVINCIE

INB Indie Mumbai

INC Indie Kalkata

IND Indie Dimapur

ING Indie Guwahati

INH Indie Hyderabad

INK Indie Bangalore

I NM Indie Chennai

INN Indie New Delhi

INP Indie Panjim

INT Indie Tiruchy

LKC Srí Lanka – Kolombo

MYM Myanmar (Barma)

– Yangon

„Čekali jsme na tebe, nemohli jsme se dočkat. Konečně jsi tady: jsi mezi námi a už nám neutečeš!“

Prezentace Regionu Jižní Asie

don Pascual CHÁVEZ Villanueva

přeložil: Ladislav Heryán

ACG 395 21. září 2006

„Čekali jsme na tebe, nemohli jsme se dočkat. Konečně jsi tady: jsi mezi námi a už nám neutečeš!“ (MB XVIII, 72)

Presentace regionu Jižní Asie

1. Uskutečnění velkého snu.

2. Region Jižní Asie. Indie. Srí Lanka. Myanmar. Nepál. Kuvajt. Jemen.

3. Dějiny salesiánské přítomnosti v Regionu. 3.1 Misijní činnost v první polovině století. 3.2 Dva velcí misionáři. Arcibiskup Louis Mathias (1887–1965). Don José Carreño (1905–1986). 3.3 Rychlý rozvoj kongregace. Salesiáni v Indii. Salesiáni v Myanmaru (Barmě). Salesiáni na Srí Lance. Salesiáni v Nepálu. Salesiáni v Kuvajtu. Salesiáni v Jemenu.

4. Přítomnost salesiánů v současnosti. 4.1 Koordinace mezi provinciemi. 4.2 Formace. Stálá formace. Počáteční formace. 4.3 Pastorace mládeže. Výchovné instituce. Internáty a konvikty. Střediska mládeže. Apoštolát ve prospěch mladých lidí v rizikových situacích (YaR). Služby pro profesní orientaci. Orientace v povolání. 4.4 Salesiánská rodina. 4.5 Sociální komunikace. 4.6 Misijní činnost. Misie v Arunachalu. Farnosti. Program sociálního rozvoje, integrující součást misijní činnosti.

5. Svatost prvních misionářů. Arcibiskup Stefano Ferrando (1895–1978). Don Francesco Convertini (1898–1976).

6. Velké náboženské výzvy. 6.1 Absolutní priorita: dát mladým Boha. 6.2 Nadšení pro „missio ad gentes“. 6.3 Posílit společný život. 6.4 Pečovat o charismatickou identifikaci spolubratří.

21. září 2006

Svátek svatého Matouše, apoštola

Drazí spolubratři,

před třemi měsíci jsem publikoval svolávací list 26.GK, který byl všude velmi dobře přijat. Dokazují to nesčetné e-maily a dopisy, které jsem dostal a stále dostávám. Vyjadřují radost spolubratří z volby tématu, jejich hrdost na to, že jsou syny Dona Boska, stejně jako ochotu k osobním, komunitním i institučním změnám, aby tak mohli stále zůstat věrní Bohu, Donu Boskovi a mladým.

Tímto dalším listem chci pokračovat v představování regionů. Jen co začínám se psaním, mysl mi zaplavují stále živé vzpomínky na dvě moje návštěvy Regionu Jižní Asie: první v únoru 2005 v provinciích Kalkata, Guwahati a Dimapur v severovýchodní Indii, a v hlavním městě Indie New Delhi, kde jsem se účastnil oslav stoletého výročí přítomnosti salesiánů v Indii a následně zde předsedal visitu d’insieme; druhá v únoru 2006 na Srí Lance, kde slavili padesát let salesiánského díla v tomto ostrovním státě, a indických provinciích Chennai, Bangalore a Hyderabad, zvláště pak v Thanjavuru v provincii Tiruchy při zakončení oslav stoletého výročí.

V únoru 2007 se chystám navštívit další provincie regionu: Bangalore (zejména Keralu při oslavách padesáti let naší přítomnosti v tomto státě) a Mumbai, visitatorii Panjim (zde budou slavit šedesát let příchodu salesiánů do této oblasti), visitatorii Myanmar, a poté Ranchi v provincii New Delhi.

Při mých prvních návštěvách regionu jsem byl udiven plodností, se kterou salesiánské charisma v různých provinciích prožívá a ukazuje. Stále mám před očima tisíce tváří mladých lidí plných života a nadšení, jak jsem mohl pozorovat při různých setkáních. Kdekoli jsem přišel, slyšel jsem děti i mladé volat a křičet „Ať žije Don Bosco!“ Jak nezapomenout na setkání v Chennai, kde se při shromáždění za mír sešlo více než 15 000 mladých z různých našich zařízení? Všechno to jejich jásání bylo výrazem radosti z toho, že byli vychováni jako děti Dona Boska, náleží k salesiánské rodině a mohou se setkat s nástupcem Dona Boska.

Toto první století přítomnosti salesiánů v regionu bylo skutečným Božím darem církvi i kongregaci. Pro salesiány bylo stoletím učení, růstu a uskutečňování snu Dona Boska, stoletím hojných požehnání. Musím zde vyjádřit vděčnost kongregace všem, kdo byli nástroji tohoto úžasného rozvoje. Pulsující salesiánská přítomnost v regionu dnes je plodem pionýrské činnosti zahraničních misionářů, pro které se „Da mihi animas“ Dona Boska stalo motorem i smyslem jejich života. Zaseli zde salesiánské charisma, a to dnes přináší bohaté plody. Všem těmto misionářům různých zemí a jazyků, z nichž většina již odešla k Otci pro svou odměnu, patří ze strany hlavního představeného i celé kongregace velký dík!

Jak jsem řekl 28. února 2006 při mši svaté na zahájení stoletých oslav v New Delhi, „nemůžeme nezůstat zasažení enormní expanzí charismatu Dona Boska, množstvím povolání a rozvojem salesiánské rodiny do takové míry, že dnes můžeme říci, že kongregace má svou indickou tvář“. Právě o této indické a jihoasijské tváři kongregace vám chci na následujících stránkách vyprávět.

1. Uskutečnění velkého snu

Dějiny salesiánského díla v regionu sahají velmi daleko. Již v roce 1875 Don Bosco hovořil o Indii jako o jedné z možných zemí, kam pošle své misionáře.¹ Rok na to mezi možnými misiemi budoucnosti zmínil Cejlon (dnešní Srí Lanka).² V tomtéž roce Pius IX. nabízel Donu Boskovi vikariát v Indii, a roku následujícího Don Bosco napsal donu Caglierovi: „Přijmeme apoštolský vikariát Mengador (Mangalore).“ Plánoval, že by se totiž don Cagliero sám mohl stát apoštolským vikářem.³ V noci z 9. na 10. dubna 1886 pak měl Don Bosco v Barceloně misionářský sen, který „vyprávěl donu Ruovi (a dalším) zlomeným hlasem plným vzlyků“.

Don Bosco „viděl nespočetné množství mladíků, kteří běhali kolem něj a říkali: »Čekali jsme na tebe, nemohli jsme se dočkat. Konečně jsi tady: jsi mezi námi a už nám neutečeš“ […] A zatímco stál ohromen uprostřed nich a pozoroval je, spatřil ohromné stádo beránků vedených pastýřkou. Oddělila ovce od chlapců, postavila každé na jednu stranu, přišla k Donu Boskovi a řekla: »Vidíš, co máš před sebou?« »Ano, vidím», odpověděl Don Bosco. »Dobře. A vzpomínáš na sen, který jsi měl v devíti letech?« Poté zavolala chlapce k Donu Boskovi a řekla jemu i jim: »Napni ty i všichni ostatní zrak a čtěte, co vidíte.“ Jeden z chlapců přečetl: »Valparaiso«, další »Santiago« a jiní chlapci »Peking». Pastýřka, která se zdála být učitelkou chlapců, na to řekla: »Nyní udělej čáru z jednoho konce na druhý, z Pekingu do Santiaga…« A pokračovala k Donu Boskovi: »Zde vidíš deset dalších středisek od středu Afriky až po Peking. I o tato střediska se budou starat misionáři, stejně jako o ostatní území. Tam je Hong Kong, tam Kalkata… Zde všude, a také jinde budou domy, studentáty a noviciáty. «“.⁴

Když jsem pak sám při různých setkáních v Indii viděl ony zástupy mladých, vzpomněl jsem si na slova, která k Donu Boskovi ve snu pronesli chlapci: „Čekali jsme na tebe, nemohli jsme se dočkat. Konečně jsi tady: jsi mezi námi a už nám neutečeš!“. S vděčností jsem pozoroval, jak se uskutečnila. Don Bosco naši práci v Asii, a to zejména v Asii jižní, předvídal. Jako součást budoucnosti kongregace mu byla jasně ukázána pastýřkou z nebe, a to, co vidíme dnes, je naplněním onoho snu.

Bezprostředními nástroji v Božích rukou, kteří salesiány do regionu přivedli, byli biskupové „padroada“ Mylapore v jižní Indii. O vyslání salesiánů do své diecéze od roku 1896 opakovaně dona Ruu žádá mons. Antonio de Souza Barroso. Jeho nástupce, biskup Teotonio Manuel Ribeiro Vieira de Castro, byl velkým obdivovatelem Dona Boska. V roce 1885 jako mladý kněz navštěvuje Turín, aby se zde setkal s Donem Boskem a dostal jeho požehnání. Když se pak stává biskupem v Mylapore, velice touží, aby do jeho diecéze přišli salesiáni. Od roku 1901 proto často o ně donu Ruovi píše. Don Rua nakonec souhlasí, ale za splnění určitých podmínek (většina se týká nákladů, ubytování a jídla). Formální dohoda mezi mons. Manuelem de Castrem a donem Ruou je připravena a podepsána v Turíně 19. prosince 1904. Jedná se o konkordát, že salesiáni budou vysláni do Thanjavuru, který byl tehdy součástí diecéze Mylapore, a ujmou se zde již existujícího sirotčince a učňovské školy. 5. ledna 1906 do Indie přijíždí první skupina pěti salesiánů, vedená donem Giorgiem Tomatisem.