V roce 1983 při příležitosti blahořečení prvních salesiánských mučedníků napsal don E.
Vigano, že každá spiritualita má svoji formu odevzdání se jako nekrvavou účast na utrpení
Pána. Ve škole Dona Boska je touto formou "da mihi animas" (dej mi duše) a toto se v míře
maximální stává i obětí a mučednictvím pro dobro druhých.
Don Vigano zdůraznil, že "tato optika apoštolské lásky pro dobro druhých charakterizuje také
krvavou oběť našich dvou mučedníků, kteří trpěli a byli zabiti jako aktivní křesťanští
apoštolové a především jako ochránci lidské důstojnosti a ctnosti třech mladých čínských
dívek.
Mons. Versiglia a don Caravario svou krvavou obětí představují nejvyšší míru tohoto rozměru
salesiánského ducha. Víme, že mons. Versiglia věděl, že jej čeká toto dovršení jeho
salesiánského a misionářského poslání. Donu Sante Garelli citoval slova z prorockého snu
Dona Boska:" Ty mi přineseš Pánův kalich naplněný krví."
Moje odpověď na Lásku našeho Pána
Po měsíci v Římě stráveném intenzivní přípravou na život misionáře jsem
byl poslán do Brazílie v salesiánské provincii Recife. Formační kurz pro nové
misionáře v Římě dal impuls mému duchovnímu životu a lépe mě připravil na
různé situace, které jsou součástí života misionáře.
Posílen nadšením pro misie jsem se brzy seznámil se spolubratry a
posláním provincie. Proto mi přišlo poměrně jednoduché být mezi spolubratry a
mladými lidmi, aniž bych byl schopný říci kvůli jazykové bariéře jediné slovo. Portugalština byla pro
mě opravdu velkou zkouškou. Ani slovo jsem před příjezdem do Brazílie neznal. Všichni kolem mě
mluvili pouze portugalsky a jen málo italsky, které jsem alespoň trochu rozuměl. Cítil jsem se mezi
nimi jako právě narozené dítě.
Velmi křehkým se v této situaci stalo moje řeholní a misijní povolání. Musel jsem si na začátku
hodně připomínat svoji původní motivaci pro zasvěcený a misijní život. Během tohoto počátečního
období mě duchovně doprovázel ředitel komunity a pomáhal mi také salesián, který byl misionářem
v Indii. Opravdu hodně mi pomohl.
Moje řeholní a misijní povolání je pro mě odpovědí na nekonečnou lásku, kterou mě Kristus
naplňuje. Je to výraz vděčnosti, přání úplného odevzdání se, které mi dává touhu říkat slova svatého
Pavla: "Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal." (1
Kor 9, 16).
Bůh, který jediný může zkoumat naše srdce, zná důvody, které občas naše mysl nedokáže
pochopit. Bůh řekl Abrahámovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země,
kterou ti ukážu." (Gen 12,1). To mě oslovuje. Teď už jsem schopný se svými spolubratry pokračovat
v práci Dona Boska na poli vzdělávání a zlepšování budoucnosti mládeže v severovýchodní Brazílii.
bratr Maximillian Kolbe
konžský misionář v Brazílii
Afričané, jste misionáři pro celý svět!
Církev v Africe není povolána, aby nesla svědectví Krista pouze na svém
kontinentu. […] Prorocká řeč Pavla VI. "Vy, Afričani, jste misionáři pro své
lidi”, musí být chápána jako "misionáři pro celý svět”.
Jan Pavel II.: Církev v Africe, 128, 129
