Číslo 8
«Newsletter pro salesiánskou misijní animaci»
11. srpna 2009
„CETERA TOLLE“: Utekl jsem z Československa, abych se stal misionářem!
V noci z 21. srpna 1984 jsem jako mladý salesián přešel Alpy mezi Jugoslávií a
Itálií, abych se přidal k Projektu Afrika. Toto dobrodružství, které poznamenalo
moje misionářské povolání, jsem již mnohokrát vyprávěl v různých jazycích. Dva
roky bylo třeba připravovat útěk z komunistické země, z Československa do
Itálie, abych mohl být misionář ad gentes. Dnes 25 roků po tomto „exodu“ mohu
vidět jeho plody. Můj život změnilo jedno večerní slůvko o povolání misionáře
v roce 1982 a nasměrovalo všechny mé síly, abych odpověděl na toto Boží
volání. Po tomto večerním slůvku jsem nemohl usnout. Jeho výzva byla
jednoduchá – „je to ostuda, že v posledních 25 letech žádný spolubratr z české
provincie nešel do misií.“ V tom okamžiku jsem si uvědomil, že mi Pán dal dobré
zdraví, schopnost učit se jazyky a zápal pro sdílení víry s nekřesťany, což jsou
základní nezbytné podmínky k tomu, abych Jej mohl následovat jako misionář.
V srpnu 1984 to trvalo dva dny, než jsem s turistickou výpravou dorazil na pobřeží Jadranu poloostrova Istrie (v té době to byla
Jugoslávie), potom jeden den cesty bez dokumentů k horám, italské hranici. Pak následoval noční přechod hor za doprovodu
jednoho salesiána spolupracovníka (dnes ze Slovinské provincie) do italského Trestu. Zde poprvé v životě uviděl řádný salesiánský
dům. Bez cestovního pasu, s malou taškou, jen lehce letně oblečený a s jedinou knihou Novým zákonem, jsem nechal všechno za
sebou. Kvůli bezpečnosti o mé cestě nevěděli ani rodiče, ani spolubratři. Můj přechod připravil regionál tehdy pro střední Evropu
Don Roger Van Severen (+1984) a další slovinští a italští salesiáni.
Proč jsem všechno opustil? Proto, abych mohl jít do misií. Protože jsem pochopil, že si mě Pán připravil mnoha způsoby, abych
mohl přinést evangelium ostatním. Moje původní přání jít do Afriky představení změnili na Jižní Koreu, ale směr mého života se tím
nezměnil. Opustit všechno, abych se stal všem vším. Toto svědectví vyprávím již 25 let mládeži i spolubratřím a chápu stále víc
jednu věc. Od prvních dní v Itálii a potom na začátku mého misionářského života v Koreji jsem vždy poměrně snadno nacházel
posilu v námaze, nadšení v těžkostech a zápal pro apoštolát.
Až po mnoha letech jsem pochopil, že opustit všechno ve smyslu „Cetera tolle“ mě přivedlo blíže k mladým lidem, ke
spolubratřím, k jejich srdcím, abych mohl s nimi kráčet pokojně a vytrvale. V rozhovorech s některými misionáři jsem často zaslechl
něco podobného. Zasvětili celý svůj život tomu, aby přinášeli evangelium mladým, a to „až na kraj světa“. To jim také pomáhalo
snášet těžkosti a mnoho obětovat, aniž si to vlastně uvědomovali. Děkuji Pánu za jeho misionářské povolání. Nedostal jsem
misionářský kříž od hlavního představeného, nemohl jsem se zúčastnit žádného kurzu pro nové misionáře, ale úplná poslušnost
Jeho volání mi dala každý den mnoho sil k tomu, abych zcela všechno dal Ježíši a tak mohl dát Ježíše všem.
V prvním večerním slůvku po svém znovuzvolení během 26, generální kapituly popsal hlavní představený tři postoje, které
zaručují budoucnost pro salesiánskou kongregaci. První je bezpodmínečná disponibilita našemu poslání. Prosme Pána, aby
mnoho salesiánů zakusilo radost z odevzdání se ve smyslu „Cetera tolle“.
Václav Klement, SDB
hlavní rádce pro misie
