koadjutor3 :: Salesian spirituality

Expand document

Collapse document

koadjutor3

1 Pages 1-10

1.1 Page 1

1.2 Page 2

1.3 Page 3

1.4 Page 4

1.5 Page 5

1.6 Page 6

1.7 Page 7

1.8 Page 8

1.9 Page 9

1.10 Page 10

2 Pages 11-20

2.1 Page 11

2.2 Page 12

2.3 Page 13

2.4 Page 14

2.5 Page 15

2.6 Page 16

2.7 Page 17

2.8 Page 18

2.9 Page 19

2.10 Page 20

3 Pages 21-30

3.1 Page 21

3.2 Page 22

3.3 Page 23

3.4 Page 24

koadjutor3

1 Pages 1-10

▲back to top

1.1 Page 1

▲back to top

SALESIÁN KOADJUTOR

Povolání „řeholníka laika“ ve službě salesiánského poslání.

(Dokument 21. generální kapituly Salesiánské společnosti)

Il Salesiano Coadiutore. Una vocazione di „religio laico“ a servizio della mis-

sione salesiana. – Documenti Capitolari. Capitolo Generale 21 della Societá

Salesiana. Editrice SDB, Roma 1978: Documento 2, n. 166 – 211, p. 137 –

162.

1.2 Page 2

▲back to top

Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3

1. Salesián koadjutor v salesiánském společenství . . . . . . . . . . . . . . . . 5

1. 1. Základní rysy identity povolání salesiána koadjutora . . . . . . . . . . 5

1. 1. 1. Úplné a významné salesiánské povolání . . . . . . . . . . . . . . . 5

1. 1. 2. Povolání naroubované na povolání ke křesťanství . . . . . . . . 6

1. 1. 3. Ve službě salesiánského poslání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

1. 1. 4. Povolání prožívané a uskutečňované ve společenství . . . . . 6

1. 1. 5. Povolání potvrzené slibem evangelních rad . . . . . . . . . . . . . 7

1. 1. 6. Povolání vyznačující se laickým rázem . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

1. 2. Apoštolátní činnost salesiána koadjutora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1. 3. Některé rysy duchovního života salesiána koadjutora . . . . . . . . 11

1. 4. Účast na životě a řízení kongregace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1. 5. Podstatná vzájemná závislost salesiána koadjutora

a salesiána kněze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

2. Salesiánská kongregace a salesián koadjutor . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

3. Služba salesiánského představeného a salesián koadjutor . . . . . . . 17

3. 1. Problematika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

3. 2. Úvaha a rozhodnutí zvláštní generální kapituly . . . . . . . . . . . . . 17

3. 3. Světový sjezd salesiánů koadjutorů

a inspektoriální kapituly r. 1977 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

3. 4. Dvacátá první generální kapitula . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

4. Praktické pokyny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

5. Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

5. 1. Vysvětlivky zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

5. 2. Vlastní poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

1.3 Page 3

▲back to top

Úvod

166 Velké srdce Dona Boska chtělo zachránit celý svět. Proto stále hle-

dal spolupracovníky, kteří by mu pomohli uskutečňovat jeho apoštolátní sen.

Napřed to byli jeho chovanci, pak přišli kněží, klerici a laici. Někteří z nich se

stali jeho salesiány – „kněžími, kleriky a laiky“, jak o nich mluví první ruko-

pisný náčrt jeho Stanov (1858 – 1860) (1).

Salesiánům koadjutorům Don Bosco naznačil specifickou cestu svatosti

při vykonávání nejrůznějších služeb pro společenství, jako jsou např. správa

a vedení zvláštních zodpovědných úkolů, vychovatelské a apoštolátní úkoly,

evangelizační činnosti v misiích a celá paleta dalších činností. Spatřoval nut-

nost a obohacující prospěšnost jejich přítomnosti v kongregaci v tom, že

mohli mít účast na apoštolátní činnosti společenství v oborech vhodnějších

pro laika než pro kněze a že mohli nést křesťanské svědectví a rozvíjet evan-

gelizační dílo tam, kam kněz jít buď vůbec nemůže nebo to není vhodné (2).

Toto první století historie naší kongregace dosvědčuje postupné, i když ne

vždycky snadné uskutečňování Don Boskova ideálu ve formách stále boha-

tějších, rozmanitějších a hlubších.

167 Naše 19. generální kapitula (1965) pozorně sledovala nové cítění

a nové požadavky církve projevené při koncilu a mezi jinými věnovala pozor-

nost prostudování profilu salesiána koadjutora a podtrhla jeho skutečnou je-

dinečnost i souhrn jeho význačných vlastností. Prohlásila, že salesián koad-

jutor „patří k podstatě salesiánské společnosti a že bez něho by nebyla již

tou společností, jakou ji chtěl Don Bosco mít“ (3). Kapitula podpořila širší za-

pojení koadjutora do života kongregace (4), zamýšlela se nad jeho úplnější

formací (5) a „pověřila kompetentní orgány, aby dále studovaly vskutku jedi-

nečný ráz salesiánského koadjutora po stránce právní, duchovní, historické

a apoštolátní s cílem vypracovat nauku a spiritualitu spolubratra laika“ (6).

168 Zvláštní generální kapitula (1971), svolaná k tomu, aby definovala

novým způsobem celkovou totožnost kongregace, pojednala o salesiánu ko-

adjutorovi v rámci salesiánského poslání uskutečňovaného v řeholním spo-

lečenství. Tam, kde hovořila o spoluzodpovědnosti za naše poslání, zdůraz-

nila vzájemné doplňování různých úkolů, nutnost bratrské soudržnosti

a spoluzodpovědnosti všech členů v zájmu dosažení salesiánských pasto-

račních cílů. Vykreslila proto profil salesiána koadjutora, jeho Boží a originál-

ní povolání, jeho účast na všech salesiánských výchovných a pastoračních

formách práce, pokud nejsou vázány na kněžskou službu, jeho pro zdárný vý-

sledek společné práce nezastupitelnou a nenahraditelnou roli (7).

1.4 Page 4

▲back to top

Na závěr podala několik praktických pokynů; mezi nimi čteme toto tvrze-

ní: „Ovšem nejdůležitější a nejzávažnější úkol, který je nutno splnit, je vytvo-

řit v celé kongregaci mínění a mentalitu příznivou pro salesiána koadjutora“

(8). Za tím účelem vyhlásila pořádání inspektoriálních, oblastních sjezdů

a nakonec sjezdu světového (9).

169 Světový sjezd salesiánů koadjutorů, který se konal v Římě ve dnech

31. srpna až 7. září 1975, projednal tato témata: Postava salesiána koadju-

tora pro stránce historické, teologické a právní; jeho apoštolátní činnost;

jeho formace; seznámení hochů dnešní společnosti s laickým řeholním po-

voláním.

Z tohoto sjezdu spolu se značným přínosem naukovým vyvstaly též zřejmě

problémy (10). Jimi se zabývaly četné inspektoriální kapituly v roce následu-

jícím, svolané za účelem přípravy 21. generální kapituly. Ty žádaly, aby tato

generální kapitula organicky shrnula studijní materiál o této věci z posled-

ních let ve snaze odpovědět na dosud otevřené problémy (11).

Snad nynější krize povolání, která více postihla koadjutory než kněze,

a obtíže soužití a spolupráce, které se v některých komunitách vyskytly, mají

svůj původ také v nedostatečném poznání a následkem toho i v nedocenění

postavy salesiána koadjutora. „Na rozdíl od krize kněze, která je zaviněna vy-

prázdněním a deformací jeho duchovního profilu, podstata krize koadjutorů

je v neznalosti toho, čím koadjutor je, nebo také můžeme říci, že spočívá

v nedokonalé, zkomolené nebo dokonce falešné představě. Na tuto nevědo-

most si bohužel často musíme naříkal u salesiánů kněží a … někdy dokonce

u samotných spolubratří koadjutorů“ (12).

170 Naše 21. generální kapitula chce především zdůraznit plnou plat-

nost tohoto laického řeholního povolání ve všech projevech, jak to chtěl Don

Bosco i jak to žádá salesiánské poslání dnes.

Za druhé by ráda alespoň částečně odpověděla na očekávání kongregace

novým zvážením postavy salesiána koadjutora v rámci závěrů zvláštní gene-

rální kapituly a ve světle nauky 2. vatikánského sněmu. Toto zkoumání ne-

řeší otázku vyčerpávajícím způsobem, jen pokračuje v bádání a vybízí k dal-

šímu prohlubování ve smyslu linie, otevřené koncilem na úseku teologie

řeholního života vůbec a řeholního života laického zvlášť.

Naše práce zapadá tak do tématické linie, která byla stanovena pro 21.

generální kapitulu: „Být svědky a hlasateli evangelia.“ Salesián koadjutor je

ovšem neoddělitelnou složkou salesiánského společenství – (to má evange-

lium přijímat i evangelium hlásat) – a proto je povolán k tomu, aby byl stále

a všude opravdovým svědkem a věrným hlasatelem evangelia.

1.5 Page 5

▲back to top

1. Salesián koadjutor v salesiánském společenství

171 Don Bosco neužíval při své záchranné práci mezi mládeží jen naho-

dilých jednotlivých pomocníků, ale z vnuknutí Ducha svatého shromáždil ty

nejvěrnější a nejoddanější v kongregaci. Nejsou tedy nositeli jeho ideálů jed-

notlivci, ale jeho komunity „tvoření kněžími a laiky“, kteří se navzájem bratr-

sky doplňují (13). Proto jen v komunitě vyznačující se bratrstvím a apoštolá-

tem lze přiměřeně poznávat a hodnotit pravý rozměr každého salesiána.

Chceme-li tedy pojednávat o povolání salesiána koadjutora, musíme nut-

ně vycházet z toho, že je členem salesiánského společenství, a to musíme

mít na paměti během celého pojednávání. Ve společenství žije, rozvíjí a do-

plňuje své povolání; v něm projevuje sobě i ostatním svou pravou totožnost.

1. 1. Základní rysy identity povolání salesiána koadjutora

172 Na první pohled je vcelku jasné, že salesián koadjutor není „du-

chovní“ (14), a ani pouze „laik“ (15). Je pokřtěný člověk, od Boha povolaný,

aby se mu dal úplně v Kristu a aby mu sloužil jako „řeholník laik“ v salesi-

ánské kongregaci. V ní a ve spojení se salesiánem knězem naplňuje v duchu

Dona Boska zvláštní poslání, a to ucelenou křesťanskou výchovu hochů,

zvláště nejchudších (16). Nyní bude vhodné důkladněji zvážit některé prvky.

1. 1. 1. Úplné a významné salesiánské povolání

173 Stanovy říkají: „Křesťan, který vstupuje do Společnosti jako koadju-

tor, odpovídá na zvláštní Boží volání: prožívat laické řeholní zasvěcení ve služ-

bě salesiánského poslání“ (17).

Toto povolání je skutečnost:

– Konkrétní. Bůh volá, ne aby byl nějakým obecným salesiánem, ale dává

mu pochopit, někdy postupně, že je volán, aby uskutečňoval Don Boskův pro-

jekt jako řeholník laik.

– Samo o sobě úplné. V lůně kongregace neexistují dva různé stupně, pro-

to salesián koadjutor má účast na všech prvních, které vytvářejí salesiánské

povolání, jako je poslání k mládeži, bratrská a apoštolátní pospolitost, řehol-

ní zasvěcení, salesiánský duch (18). Z toho vyplývá, že má účast na poslání

z vlastního práva a ne z přizvání od druhých.

– Jedinečné. Salesián koadjutor je „geniální výtvor velké lásky Dona Bos-

ka, který byl k tomu inspirován Pannou Marií Pomocnicí“ (Don Rinaldi) – (20).

Je to povolání, vzhledem k jiným, příznačné: uvnitř církve, protože je ve pro-

spěch salesiánského poslání; uvnitř salesiánské rodiny, poněvadž je prožívá

1.6 Page 6

▲back to top

jako řeholník laik ve společenství a s vlastními příznačnými vlastnostmi, kte-

ré jsou odkazem zakladatele.

– Významné. Týká se všech rozměrů života a dává možnost plně rozvinout

vlastní osobnost.

1. 1. 2. Povolání naroubované na povolání ke křesťanství

174 Povolání salesiána koadjutora je rozvinutím zasvěcení, vyplývajícího

ze svátosti křtu a biřmování, jímž plně prožívá křesťanské hodnoty Božího

lidu. Posvěcen a vyslán od Boha Otce pro spásu světa, má účast na poslání

a činnosti Krista – proroka, kněze a pastýře – a tak se zapojuje do vlastního

poslání církve: hlásat evangelium a vydávat o něm svědectví.

Ve svém povolání salesiánského laického řeholníka salesián koadjutor

upevňuje význam základních křesťanských postojů, jako je př. vědomí spo-

lečné důstojnosti synů Božích a bratří Ježíše Krista, přesvědčení o společné

zodpovědnosti za budování jeho tajemného těla a vědomí společného povo-

lání ke svatosti; evangelní svoboda; dary Ducha svatého; živý smysl přísluš-

nosti k místní církvi, jíž předsedá biskup; obnovená přítomnost v lidské spo-

lečnosti a konečně křesťanská solidárnost, zejména s chudými, vnímavost

a otevřenost pro „znamení doby“, činorodá pozornost ke konkrétním potře-

bám (21).

1. 1. 3. Ve službě salesiánského poslání

175 Don Bosco měl za to, že k plnému realizování jeho poslání – to je

k lidskému a křesťanskému povznesení chudých a opuštěných hochů – je

zapotřebí pomoci řeholních laiků.

Povolání činí každého salesiána koadjutora účastným na poslání, které je

svěřeno salesiánskému společenství, a spoluzodpovědným za jeho uskuteč-

ňování. Každý salesián koadjutor „má přidělenu část salesiánského poslání

a má ji splnit jako člen a tudíž v těsném spojení se svými spolubratry“. Pro-

to každá jeho „služba ve společenství, i když to není přímý apoštolát, je účas-

tí na zmíněném poslání a je službou i svědectvím, které má církevní rozměr“

(22).

1. 1. 4. Povolání prožívané a uskutečňované ve společenství

176 Don Boskův apoštolátní projekt je povahy společenské. Proto sale-

sián koadjutor dostává od Boha salesiánské povolání vzhledem k jeho vstu-

pu do společenství a prožívá je v něm s vědomím své společné důstojnosti

bratra, jak to chtěl Don Bosco a jak to nesčíslněkrát zdůraznila salesiánská

tradice (23). Víra a láska jsou základem tohoto salesiánského bratrství, jehož

charakteristickou známkou je rodinný duch. Tento duch zase vytváří ve spo-

lečenství ono „ovzduší opětované lásky, spočívající podstatně na vzájemné

1.7 Page 7

▲back to top

úctě a důvěře, a vede k bratrské vzájemnosti i činorodé účasti na dobru mezi

spolubratry“ (24).

Účastní se společné modlitby, poslouchání božího slova, eucharistie a svá-

tosti smíření.

Má spoluzodpovědou účast na plánování, uskutečňování i prověřování

společného apoštolátního podnikání.

Zde dostává stále nové podněty k věrnosti svému zvláštnímu povolání

a stává se spolu se svými spolubratry znamením nového definitivního bratr-

ství založeného Kristem.

1. 1. 5. Povolání potvrzené slibem evangelních rad

177 Salesián koadjutor si je vědom, že úkol osobního posvěcování a svě-

řené poslání přesahuje lidské síly. Ví ovšem, že Pán, když ho povolal,

uschopní ho k tomu zvláštním zasvěcením, které obsáhne celý jeho život

i jeho činnost. Pod vedením Ducha svatého salesián koadjutor odpovídá na

volání Boha tím, že mu nabízí pro spásu jinochů celou svou existenci a všech-

nu svou činnost.

Toto své úsilí vyjadřuje řeholními sliby; jimiž dosvědčuje svůj životní styl

Kristova učedníka a hlásá nový život i budoucí vzkříšení. Veřejný slib evan-

gelních rad je podstatným prvkem jeho salesiánského bytí (25).

Mimo to salesián koadjutor v řeholním zasvěcení projevuje svůj hluboký

vztah k salesiánskému poslání a společnému životu. V slibech nalézá záru-

ku opravdovosti a nadpřirozené účinnosti svého poslání, zdroj bratrství

a pastorační lásky, nadšení a apoštolátního elánu. Sliby ho také činí zcela po-

hotovým ve službě pro druhé a zavazují ho, aby prožíval plně evangelium,

o kterém má vydávat svědectví a které má hlásat hochům (26).

1. 1. 6. Povolání vyznačující se laickým rázem

178 Laický rozměr je konkrétní formou života a činností salesiána koad-

jutora jako salesiánského řeholníka. Je jeho zvláštním rysem, význačnou

a základní hodnotou jeho identity. To, že není knězem, se nesmí chápat jako

něco negativního, ani nelze redukovat jeho laický stav na pouhou službu

nebo funkci. Naopak, je to souhrn hodnot, které charakterizují křesťana lai-

ka na úrovni salesiánského řeholního zasvěcení.

Zvláštní generální kapitula tento laický ráz vykresluje takto: „Prožívá

s vlastnostmi příznačnými pro řeholní život své povolání laika, který usiluje

o Boží království tím, že se zabývá časnými věcmi a pořádá je podle Boha. Vy-

konává křestní kněžství, svou funkci bohopocty jako Boží tlumočník a svě-

dek, i svou službu královskou tak, že se skutečně podílí na životě a poslání

Krista v církvi. Realizuje své poslání evangelizační a mimo rámec svátostí

posvěcující s intenzitou, která pochází z jeho zvláštního zasvěcení a z „pově-

1.8 Page 8

▲back to top

ření“ církve, nikoli za svou osobu jako prostý laik. Rozvíjí svou činnost lásky

s větším zaujetím uvnitř kongregace, která se věnuje celistvé výchově hochů,

zvláště nemajetných. Konečně jako řeholník křesťansky ovlivňuje časný řád

tím, že se sám zřekl světských výhod a koná velmi účinný apoštolát výcho-

vou hochů k tomu, aby vnášeli křesťanského ducha do práce a ostatních lid-

ských hodnot“ (27).

Laická dimenze prostupuje celý život salesiána koadjutora: jeho salesián-

ské poslání, jeho společný život, jeho apoštolátní činnost, jeho řeholní za-

svěcení, modlitbu i duchovní život. To vše prožívá jako řeholník laik. Tak se

celé jeho bytí proměňuje v konkrétní salesiánské svědectví jak vůči sale-

siánským kněžím, tak vůči těm, k nimž se salesiáni obracejí, tak vůbec vůči

všem skupinám salesiánské rodiny. To dodává také salesiánskému spole-

čenství jeho vlastní tvářnost, jak si to přál Don Bosco. Vždyť společenství

obohacené o laický rozměr je schopné představit se světu po stránce apoš-

tolátní působivěji (28).

179 Řeholním zasvěcením se salesián koadjutor liší od světských kněží

a světských laiků. Jako řeholník salesián se odlišuje od zasvěcených v jiných

řeholních společnostech nebo ve světských institutech i od skupin salesián-

ské rodiny. Jako salesián laik se odlišuje od salesiána kněze. Zde nejde o ně-

jakou třídní rozdílnost, ale o charismatickou odlišnost; ta se nesmí rozply-

nout v nějaké salesiánské obecnosti přehlížející konkrétní rozdíly, ani se

nesmí oddělit od vzájemné závislosti ke kněžství, protože v naší kongregaci

„salesián koadjutor projevuje svůj laický ráz v těsném sjednocujícím vztahu

ke kněžství salesiána kněze“ (29). První nebezpečí hrozí, když se zdůrazňují

prvky společné pro salesiána koadjutora i salesiána kněze a tvrdí se pouze,

že „všichni jsme salesiáni“; to by znamenalo, že kněžský i laický stav pova-

žujeme za nahodilý a druhořadý prvek. Když se naopak uvažuje o salesiánu

koadjutorovi a salesiánu knězi odděleně bez ohledu na jejich vzájemnou

spojitost, která je bytostně slučuje, vyvstává tu nebezpečí, že upadneme do

individualistického pojetí a co by bylo ještě horší, do nějakého třídního poje-

tí salesiánského života.

Tato charismatická rozdílnost vyžaduje, aby se při základní formaci sale-

siánů koadjutorů správně vyzvedly zvláštní prvky jejich identity (30). Také

pastorační péče o povolání musí salesiánské povolání představovat v jeho

dvou složkách, laické a kněžské (31).

180 Musíme přiznat, že studium identity salesiána koadjutora naráží

ještě dnes na zvláštní těžkosti proto, že vůbec nejsou dostatečně prohlou-

bena témata laického stavu a laické složky (křesťanský laický stav v církvi

a v jednotlivých křesťanských společenstvích – laická složka a řeholní život

– charismata a autorita řeholního života se zřetelem k laické složce). Dále

1.9 Page 9

▲back to top

prohlubovat význam laické složky v životě a činnosti salesiánského spole-

čenství vůbec a salesiánského koadjutora zvlášť tím, že se vyjádří jejich bo-

hatství, možnosti a konkrétní požadavky, je podnětným úkolem pro všechny

spolubratry na příští roky. Tento úkol musí být splněn rozpravou, která by

měla být salesiánská a zároveň aby přihlížela, jak se v tomto směru vyvíjí te-

ologie.

1. 2. Apoštolátní činnost salesiána koadjutora

181 Salesián koadjutor má na základě svátosti křtu a biřmování i svého

zasvěcení účast na salesiánském poslání v církvi. V důsledku toho má jako

člen vychovatel a hlasatel evangelia salesiánského společenství povinnost

a právo vykonávat Božím jménem činnost apoštolátní i činnost časný řád po-

svěcující a obrozující.

Z toho, že má jako řeholník laik účast na našemu společenství svěřeném

poslání, vyplývá jemu vlastní laický způsob poskytování služeb pro lidský

a křesťanský rozvoj, jimiž se plní salesiánské poslání.

Tento způsob se uskutečňuje vykonáváním typicky laických funkcí a slu-

žeb ve prospěch salesiánského poslání; plněním nejrozmanitějších úkolů

uvnitř apoštolátního společenství, na jehož poslání se podílí; plněním všech

výchovných, pastoračních a misionářských úkolů, pokud nejsou vázány na

kněžskou službu, do nichž vnáší své svědectví vychovatele k víře (32).

182 Všechny činnosti salesiána koadjutora, ať jsou katechetické, misio-

nářské, evangelizační nebo výchovné, kulturní, administrativní, úřednické

nebo domácí, mají výchovně pastorační význam a hodnotu uvnitř salesián-

ského apoštolátního společenství, vytvářejí pravé svědectví povahy spole-

čenské, jsou navzájem pevně skloubeny a všechny dohromady směřují ke

Kristu (33).

V tomto ohledu se zdůrazňuje, též jako odpověď na žádosti mnoha in-

spektoriálních kapitul, nutnost potvrdit a jasně vyjádřit apoštolátní dimenzi

práce a výchovné činnosti salesiána koadjutora, a nebrat přitom zřetel pou-

ze k jeho profesionální činnosti.

Kde je to možné, tam bude vhodné rozšířit úkoly salesiána koadjutora tak,

aby se jevil především jako vychovatele ve víře. To mu usnadní, aby mohl ve

své činnosti stále hlouběji spojovat lidský pokrok a křesťanskou formaci.

Také ho to otevře ke stále větší snaze o formaci a o spolupráci pro stále pů-

sobivější salesiánskou službu mládeži (35).

Naše 21. generální kapitula přijímá výzvu Pavla VI.: „Také laici se mohou

cítit povoláni a být povoláni ke spolupráci s jejich pastýři ve službě církevní-

mu společenství, pro jeho vzrůst a rozvoj. Mohou vykonávat nejrůznější

1.10 Page 10

▲back to top

služby podle milosti a podle chrismat, která jim Bůh uděluje“ (36). Kapitula

si přeje, aby také dobře připravení koadjutoři měli možnost jako řeholníci ko-

nat ve prospěch evangelizační činnosti salesiánského společenství „služby,

které nevyžadují svěcení“ (37).

Salesián koadjutor může tedy mít účast na všech salesiánských výchov-

ných a pastoračních úkolech, které nejsou vázány přímo na kněžskou službu

(38). To znamená, že v salesiánském společenství mimo služby striktně

kněžské nebo laické neexistuje pole působnosti vyhrazené výlučně jen kně-

žím nebo jen koadjutorům. Osobitý přínos tu spočívá spíše v tom, že se růz-

né úkoly nebo povinnosti salesiánské služby realizují buď v laickém nebo

kněžském stylu, duchu a rozměru. Tím vzrůstá bohatství a účinnost společ-

ného poslání.

183 Máme-li však na mysli povahu určitých činností a společensko-

-kulturní prostředí, v němž se tyto činnosti vykonávají, může z toho vyplynout,

že některé z nich jsou příznačnější pro identitu salesiána koadjutora. Tak, při-

hlédneme-li k důležitosti a vlivu, který má u mnohých národů tak zvaný „svět

práce“, je jasné, že se činnosti, týkající se úseku práce, jeví nikoli jako jedi-

né, ale zajisté jako jedny z nejdůležitějších pro apoštolátní působnost sale-

siána koadjutora v oněch zemích (39).

Už Don Bosco, s vnímavostí pro svou dobu, zdůraznil, že jedním z charak-

teristických úkolů salesiána koadjutora má být křesťansky prodchnut svět

práce. Vážil si jeho některých stále aktuálních hodnot, jako je např. asketic-

ký postoj a přísná sebekázeň koadjutora; jeho svědectví a apologetická pů-

sobivost jako pracujícího řeholníka pro veřejné mínění, které je právě vzhle-

dem k práci velmi citlivé.

Dnes se však práce neredukuje jen na to. Je zde nový široký jev vzájemné

závislosti mezi různými společenskými kategoriemi, určují se povahové rysy

sociálních seskupení, vznikají nové modely kulturní povahy, tvoří se nový člo-

věk. Práce je mocným faktorem v rozvoji lidské osobnosti. Proto když mluví-

me o „světě práce“, nemáme na mysli jen její materiální stránku, ale bereme

práci jako kulturní a společenskou skutečnost.

184 Různá přítomnost salesiána koadjutora na tomto poli bude mít vý-

znam pod dvěma podmínkami:

– Nesmí nikdy zapomenout, že je vždy a všude salesiánským vychovate-

lem, jehož cílem je zapojit všechny různé jevy této společenské skutečnosti

do služeb osoby, která má stoupat stále výš a která právě ve víře má najít ce-

stu k plnému sebeuskutečnění.

– Musí zůstat věrný svému povolání „řeholníka, salesiána a laika“. To

nese s sebou řadu povinností:

2 Pages 11-20

▲back to top

2.1 Page 11

▲back to top

Dovést rozpoznat, co dobrého je ve světě práce (ideál společnosti a člo-

věka, který je cele osobou, má smysl pro kolektiv a dovede být solidární

s ostatními), ale také dovést říci, co je zde nebezpečné (materialistické po-

jetí života, uzavřenost vůči duchovním hodnotám, sobectví, závist, nevraži-

vost, pokušení k násilnictví).

Dovést hájit a propagovat tyto hodnoty. Jako řeholník cele orientovaný ke

Kristu, který je základ a vrchol týchž lidských hodnot, jistě snáze rozpozná

nebezpečí jim hrozící a bude druhým pomáhat je překonat.

Vydávat svědectví svou nezištností a láskou, která se ustavičně rozdává,

hlubokou a všeobecnou vzájemností, která by zvrátila každou formu egois-

mu, vykořisťování a hledání vlastního prospěchu.

Zjevovat Boží království, které už na zemi začalo a je přítomno v dějinách,

a právě tímto osobitým způsobem prorocky oznamovat Království budouc-

nosti.

185 Odborná škola, mládežnické středisko pracujících, různá hnutí mla-

dých křesťanských dělníků, to jsou stále ještě účinné formy výchovné čin-

nosti salesiána koadjutora.

Konečně salesián koadjutor je zvlášť určen k tomu, aby povzbuzoval spo-

lupracovníky a bývalé chovance z řad dělníků v jejich lidské a křesťanské for-

maci a v jejich apoštolátní činnosti (41).

1. 3. Některé rysy duchovního života salesiána koadjutora

186 Duchovním životem zde rozumíme konkrétní formu chápání, zkou-

šení, zrání a prožívání křesťanské a salesiánské svatosti. Salesián koadjutor

je povolán k tomu, aby v salesiánském společenství prožíval a projevoval zku-

šenost víry a církve podle svého specifického povolání, kterého se mu do-

stalo. I to patří k identitě jeho povolání.

Salesiánská spiritualita neexistuje abstraktně, ale je osobně konkrétně

prožívána laiky, řeholníky, kněžími. Salesián koadjutor ji prožívá jako řeholní

laik, aby duchovně podporoval apoštolát laického typu (42).

187 V souladu s nosnými liniemi salesiánské spirituality salesián koad-

jutor navázal životní spojení s Kristem, přilnul ke Kristu, Otcovu vyslanci, kte-

rý neustále všechny volá ke spáse. Ví, že má účast na přednostní lásce Kris-

ta k chudým chlapcům. Je si vědom toho, že je Božím pomocníkem a sice

pokorným, ale i nutným a účinným nástrojem v jeho rukou. Má v sobě zako-

řeněn živý smysl přináležitosti k církvi a k salesiánskému společenství. Ve

svém životě a činnosti se stále odvolává na osobu, styl a ducha Dona Boska,

jako na svého zakladatele a vzor. Ví také, že tyto postoje pramení z Ducha

2.2 Page 12

▲back to top

svatého, kterého přijal při křtu a biřmování. Stále v sobě živí své zvláštní po-

volání a usměrňuje je ke slávě Otce a k spáse strádající mládeže.

Každá duchovní zkušenost má zajisté povahu hluboce osobní a proto ni-

koli snadno sdělitelnou. Přesto by však k tomuto účelu znamenitě posloužil

soubor svědectví salesiánů koadjutorů, kteří vynikli intenzivním životem

modlitby a spojení s Bohem, velkou láskou k práci, živým smyslem pro při-

náležitost ke kongregaci a hlubokým přilnutím k Donu Boskovi.

188 Zde můžeme uvést některé základní prvky duchovního života sale-

siána koadjutora z celého údobí salesiánské zkušenosti.

– Salesián koadjutor prožívá radostně své povolání laického salesiánské-

ho řeholníka jako hodnotu pozitivní a úplnou, významnou a podstatnou pro

kongregaci. Pokládá ji za boží dar a zároveň považuje povolání za odpověď

svobodnou a osobní. Je pro něho jediným smyslem života a jedinou možnou

cestou ke svatosti (43).

– Žije v práci i modlitbě v bratrském svazku s kněžími. Z toho plyne, že hlu-

boké společenství se salesiánem knězem je pro něho charakteristickou

známkou jeho spirituality. To mu dodává živé církevní smýšlení, v církvi vidí

rodinu, kde všichni jsou syny jednoho Otce a mají jednu a tutéž zodpověd-

nost, i když každý má jinou úlohu, a tak se navzájem obohacují. Má proto vě-

domí vlastní zodpovědnosti i originality svého nepostradatelného přínosu

a zároveň cítí, že potřebuje druhého.

189 – Charakteristické vlastnosti „světa práce“ – pole častého apošto-

látního působení salesiána koadjutora – (solidárnost, věcnost, přizpůsobi-

vost, důslednost apod.) mu umožňují, aby si sám prověřil některé hodnoty

salesiánského ducha, jako je smysl pro konkrétnost a naléhavost, duch ini-

ciativy a tvořivosti, schopnosti prověřovat si vše a přizpůsobovat se (45).

– To, že je laik, a ráz jeho práce, kterou často vykonává, usnadňují salesi-

ánu koadjutorovi „novou zvláštní blízkost“ mladým a laikům. Tato skutečnost

mu umožňuje praktikovat originálním způsobem „salesiánský styl vztahů“:

otevřenost a srdečnost, prostotu a jemnost v jednání i rozvíjení občanských

ctností doporučovaných laikům (46).

– Všeobecně typ práce salesiána koadjutora více přibližuje k tvořivosti,

k technice a k výtvarnictví a činí ho schopným zvlášť praktikovat salesiánský

optimismus. Tak koadjutor přijímá vděčně pozemské hodnoty (47), obdivuje

stvoření i moc, kterou v něm Bůh svěřuje člověku, a raduje se z úspěchu lid-

ského pokroku.

190 – Salesián koadjutor je řeholník svatě zaujatý tím, že všechny své

činnosti, od těch nejnižších až po ty nejvznešenější, proměňuje v oběť Bohu

k jeho slávě a pro jeho království. Tak jeho život dostává zvláštní „synovský

2.3 Page 13

▲back to top

a kněžský rozlet: stává se bohoslužbou, zaměřenou jedině k oslavě Otce“

(48).

– Druhý vatikánský sněm tvrdí, že řeholní zasvěcení umožňuje připodobnit

se „k onomu způsobu života chudého a panenského, který si zvolil Kristus

Pán a který přijala i jeho panenská Matka“ (49). A Marii představuje laikům

jako „dokonalý vzor pro jejich duchovní a apoštolátní život (50). Tak marián-

ská úcta salesiána koadjutora může být prožívána příznačným a osobním

způsobem.

191 Hloubka duchovního života dostupuje nejvyššího stupně a stává se

bohatstvím celé kongregace, když někdo ve šlépějích svatého Jana Boska

dosáhne dokonalosti lásky v hrdinném stupni. Máme dostatečné důvody

k tomu, že tento dar dostalo už mnoho salesiánů koadjutorů. Každý spolu-

bratr může uvést nejednu koadjutorskou postavu, která tento ideál uskuteč-

nila za nejrůznějších okolností, na různých místech, i zcela skrytě a obětova-

ně. Mnozí se zapsali do dějin kongregace a někteří se stali mučedníky víry

nebo hrdiny lásky a jsou mezi kandidáty oslavy svatých.

Všechna tato svědectví nám poskytují další důkaz o charakteristické bo-

hatosti v laickém salesiánském povolání.

1. 4. Účast na životě a řízení kongregace

192 Na salesiána koadjutora jako člena salesiánské společnosti se vzta-

huje dimenze vzájemné závislosti a spoluzodpovědnosti, která vyplývá z jeho

svérázného salesiánského povolání; v něm je bratrem mezi bratry.

Celá salesiánská tradice dokazuje bohatý a různorodý přínos salesiána

koadjutora pro život společenství s možnostmi přímé zodpovědnosti též v or-

gánech vedení na všech úrovních:

– Na místní úrovni zastává různé zodpovědné úkoly jak ve společenství ře-

holním tak výchovném: jako ředitel školy, mistr, technický vedoucí, eko-

nom,… člen rady (51).

– Na inspektoriální úrovni má účast ve všech strukturách vedení inspek-

torie (v poradních sborech, sekretariátech…), účastní se inspektoriální rady

(52) a může být delegátem na inspektoriální kapitulu (53).

– Na světové úrovni může být člen generální kapituly (54) a také hlavní

rady kongregace.

Tak salesián koadjutor odpovědně a účinně, v souladu s ostatními a or-

ganicky (56) přispívá k vedení bratrského apoštolátního společenství, a to

s opravdovou autoritou podle zásady spoluúčasti, odstupňovanosti a de-

centralizace (57). Tuto autoritu vykonává vždy „ve jménu a podle příkladu

2.4 Page 14

▲back to top

Krista a v duchu Dona Boska. Je to služba prokazovaná bratřím, aby se hle-

dala a plnila vůle nebeského Otce“ (58).

193 Naše 21. generální kapitula může konstatovat, že salesiáni koadju-

toři jsou účastni ve značném počtu místních rad a jsou členy asi poloviny in-

spektoriálních rad; naproti tomu jejich účast na inspektoriálních kapitulách

r. 1977 byla spíše skrovná a přítomnost na 21. generální kapitule velmi

malá. Mimochodem, jak světový sjezd salesiánů koadjutorů tak inspektori-

ální kapituly konané r. 1977 (60) žádaly, aby byla zajištěna a stala se účin-

nější jejich účast v radách a zvláště v kapitulách, jak to již bylo možné.

Když zvážíme povahu a účel inspektoriálních kapitul i generální kapituly

(61), jeví se opodstatněná žádost zajistit v nich skutečnou a významnou pří-

tomnost koadjutorům, aby kongregace nebyla ochuzena o přímý přínos sale-

siánské laické zkušenosti ve chvílích tak důležitých úvah, prověřování a roz-

hodování o jejím životě a poslání.

Nejde tu o zajištění účasti nějaké „skupiny nebo třídy spolubratří“ ani

o splnění sociologického požadavku. Je to naopak charismatický požadavek,

pro který snad nejsme ještě dosti vnímaví: účastí salesiánů koadjutorů na

přítomnosti obou dimenzí naší kongregace – kněžské i laické.

Jestliže konstatujeme, že přítomnost laické dimenze je velmi slabá, zdá se

nutné co nejvíce se vynasnažit tuto mezeru zaplnit. Dvacátáprvní generální

kapitula však spíše než by vydávala další právní normy, považuje za účelněj-

ší spolehnout se na salesiánskou citlivost spolubratří.

1. 5. Podstatná vzájemná závislost salesiána koadjutora

a salesiána kněze

194 Řekli jsme na začátku, že salesiánská společenství jsou z vůle Dona

Boska složena z duchovních a laiků. To znamená, že salesián koadjutor pro-

žívá své salesiánské povolání se všemi rysy a bohatstvím, jak jsme o tom do-

sud hovořili, nikoli sám, ale v bratrství a ve vzájemné závislosti se salesiá-

nem knězem. „V naší kongregaci“ – říká Don Ricceri – „salesián koadjutor se

projevuje svým význačným laickým rázem v těsném doplňujícím se vztahu

s kněžským charakterem salesiána kněze… Takový laický ráz neexistuje sám

o sobě a nezávisle… V naší kongregaci se laická a kněžská složka prostupu-

jí. V tom záleží originální charakteristická koncepce, kterou je třeba hlouběji

pochopit… To je ta živá skutečnost, o které právě přemýšlíme. Jsme spole-

čenstvím kněží a laiků, kteří si vitálně vzájemně poskytují duchovní bohatství

svých různých povolání, přičemž jedni i druzí jsou vnitřně poutáni na společ-

né pastorační poslání mezi mládeží a lidem“ (62).

2.5 Page 15

▲back to top

Tato vzájemná závislost ovšem neznamená ani podřízenost ani protiklad,

ale ani ne ztrátu nebo smíšení vlastních rysů. Naopak, je to něco, co cha-

rakterizuje osoby i salesiánské apoštolátní společenství.

195 Tímto způsobem přítomnost salesiána koadjutora obohacuje spole-

čenství. Kněžím staví před oči hodnoty laického řeholního života a stále je vy-

bízí spolupracovat s laiky. Realizuje Don Boskův požadavek, aby k mládeži šli

kněží v úzké spolupráci s laiky, bratřími téhož řeholního společenství. Sale-

siánům kněžím připomíná… velmi konkrétní a rozsáhlý apoštolátní výhled

a úkol, který jde mnohem dál, než kam dosahuje činnost čistě kněžská a ka-

techetická“ (63). Hochům pak uvádí na mysl, že neexistuje řeholní život jen

kněžský, ale také laický. A těm, kdo nejsou povoláni k zasvěcenému životu,

poskytuje pro ně bližší vzor křesťanského života posvěcování práce a laické-

ho apoštolátu. Přítomnost salesiána koadjutora konečně umožňuje našemu

společenství jedinečně proniknout do světa a zaujmout v církvi zvláštní po-

stavení.

196 Pro svou vzájemnou závislost uvnitř salesiánského společenství sa-

lesián koadjutor a salesián kněz jeden druhého charakterizuje a ovlivňuje.

Není možno přiměřeně vymezit, kdo je salesián koadjutor, aniž bychom ne-

museli připomenout totožnost salesiána kněze a naopak. Krize identity nebo

změna charakteristických vlastností jednoho působí více méně hluboko na

druhého. Jejich duchovní bohatství se navzájem podporuje, ochuzení du-

chovního života jak laického tak kněžského ovlivňuje negativně oba dva.

Aby salesiánské společenství zůstalo důvěrné původnímu ideálu a aby

jeho členové rozvíjeli věrně svůj charakteristický ráz, bude třeba, aby se kně-

ží a koadjutoři sobě navzájem otvírali a oba se chápali ve společném za-

hloubání nad Božím darem. „Tak se uskutečňuje toto podivuhodné vzájemné

sdílení, ve kterém každý zůstává tím, čím je, ale ne pro sebe, nýbrž pro dru-

hé, a všichni pro ty, k nimž jsou posláni. Konec konců kněz, který nepohlíží

takto na svého bratra koadjutora a umenšuje dosah jeho prorockého daru,

potírá tím svůj vlastní význam.

Táž obava by musela zneklidnit vědomí koadjutorů a jejich touhu po bra-

trství, totiž je, kteří se společně s kněžími zavázali ke komunitnímu životu,

kdyby tu byli kněží, kteří by se snad nedali proniknout burcujícím přesvědče-

ním, že veškerou svou existencí náleží Bohu… a zaprodali by svou kněžskou

službu různým klerikalismům, přízemním zájmům nebo takovým duchovním

proudům“ (64).

O vzájemné závislosti kněží a laiků hlavní představený Don Egidio Vigano

prohlásil: „Myslím, že je velmi užitečné, aby odborníci dále hlouběji zkouma-

li tento zvláštní typ vzájemného organického sjednocení a doplňování mezi

službou kněžskou a laickou složkou v salesiánském zasvěcení“ (65).

2.6 Page 16

▲back to top

Proto kongregace musí dále uvažovat o způsobu, jímž laický ráz a kněžská

povaha charakterizují ve vzájemné závislosti a doplňování salesiána koadju-

tora a salesiána kněze v jednotném salesiánském apoštolátním společen-

ství.

2. Salesiánská kongregace a salesián koadjutor

197 Dosud jsme hovořili skoro výlučně o osobním povolání salesiána ko-

adjutora. Teď rozšíříme úvahu na celou kongregaci.

Z toho, co jsme doposud řekli, vyplývá, že salesián koadjutor představuje

pro kongregaci velké bohatství a něco, co patří k její podstatě a je nepostra-

datelné.

Zvláštní povolání salesiánského laického řeholníka má vliv na celkový ráz

kongregace a vymezuje ji spolu s kněžskou dimenzí.

Téma salesián koadjutor „se dotýká podoby kongregace… Ptát se na po-

vahu salesiána koadjutora znamená klást si zároveň otázku, jaká je povaha

salesiánské kongregace, jaké je její poslání a její duch. Vždyť kongregace, jak

ji chtěl mít a jak ji založil Don Bosco, je myslitelná jen jako apoštolátní spo-

lečenství zasvěcených laiků a kleriků. Problematika salesiána koadjutora je

problematikou celé kongregace, problematikou nejvlastnější a nejpodstat-

nější“ (66).

198 Kongregace se musí udržet ve věrnosti své charismatické povaze,

jak ji určil Don Bosco. A nejen ve věrnosti teoretické a doktrinální, nýbrž ve

věrnosti konkrétně se projevující v jejich dějinách. Nesmí se totiž omezit na

tvrzení, že ji tvoří duchovní a laici, nýbrž musí takovou být skutečně a viditel-

ně ve svém uvědomění, ve svých postojích, v životě a ve vnějších projevech.

Salesiánská kongregace za nepřítomnosti členů laiků by nebyla Don Bosko-

vou kongregací. Byla by dějinně nevěrná, i kdyby ve svých dokumentech po-

řád říkala, že je tvořena kněžími a laiky.

Snad je možno dodat, že jestliže je v některé inspektorii číselný poměr

mezi salesiány koadjutory a salesiány kněžími značně nevyvážený, nevydá-

váme tam po stránce charismatické plné a výstižné svědectví o tom, co vlast-

ně jsme.

Naše 21. generální kapitula tvrdí s Donem Riccerim, že „znovuobjevení

a nová aktualizace salesiána koadjutora bude znamenat větší věrnost ideá-

lu Dona Boska a hlubší poznání naší salesiánské komunitní podstaty“ (67).

2.7 Page 17

▲back to top

3. Služba salesiánského představeného a salesián koadjutor

3. 1. Problematika

199 Po jednom století pokojné a všeobecné tradice, že se vyžaduje kněž-

ský charakter pro ty, kdo mají vést salesiánské společenství (68), byla v kon-

gregaci, někde více a někde méně, rozvířena otázka, zda je možné, aby sa-

lesiáni koadjutoři byli voláni také k službě představených.

Otázky znějí: Proč nemůže salesián koadjutor vést salesiánské společen-

ství? Což nemůže salesiánská komunita plnit své poslání také v případě, že

by byla duchovně vedena koadjutorem? Proč Stanovy v této věci nezruší kaž-

dý rozdíl mezi kněžími a koadjutory?

Otázky vycházejí hlavně ze skutečnosti, že se zdá, jako by v kongregaci ne-

byla plně zavedena bratrská rovnost, jestliže v tomto bodě naše zvláštní prá-

vo neodstraní každý rozdíl. Říká se, že jen pod touto podmínkou lze počítat

s rozvojem salesiánského laického povolání a že moderní mládež jinak toto

povolání nedokáže pochopit.

Jiné úvahy vycházejí z obnovené citlivosti a také z nového postavení laiků

v církvi, zvláště po 2. vatikánském sněmu. Otazníky vycházejí z živé touhy in-

terpretovat Don Boskovu vůli, jaká by byla dnes (69).

Je jasné, že nejde o otázku právní nebo sociologickou nebo o něco, co se

týká všeobecně řeholního života v církvi. Jedná se o zvláštní církevně řehol-

ní otázku, o otázku „salesiánskou“. Jde o určitý způsob života salesiánského

společenství, začatý a uspořádaný Donem Boskem, prožívaný v církvi a také

schválený církví vzhledem k rozvinutí konkrétního poslání, které našemu za-

kladateli a otci svěřil Duch svatý (70).

3. 2. Úvaha a rozhodnutí zvláštní generální kapituly

200 Otázka byla velmi pociťována na zvláštní generální kapitule

(r. 1971), která měla za úkol zamyslet se nad totožností salesiánské kongre-

gace vzhledem k revizi Stanov (71). Již z pečlivé přípravy bylo možno poznat

motivace a složitosti otázky (72).

Problém kněžství jakožto podmínky, aby mohl být někdo salesiánským

představeným, byl důkladně probrán zvláště v pojednání „Kdo jsou spolu-

zodpovědni za naše poslání“ (73). Diskutovalo se do hloubky, protože se jed-

nalo o něco, co se týká kořenů ducha a života salesiánů, ať uvnitř společen-

ství nebo vzhledem k pastorační metodě vlastní našemu poslání.

2.8 Page 18

▲back to top

Zvláštní generální kapitula vyjádřila nakonec svoje mínění rozhodnutím,

které pak bylo zakotveno v novém textu Stanov: „Podle naší tradice má sa-

lesiánské společenství pro toto apoštolátní poslání v čele člena, který skrze

kněžské svěcení a pastorační zkušenost může usměrňovat ducha a činnost

svých bratří“ (74).

V období po kapitule, kdy se mělo podporovat zavádění jejich rozhodnutí,

byly na programu schůze koadjutorů s cílem probírat kapitulní dokumenty,

které se jich týkají (75), objasňovat jejich identitu a vypracovat praktické

směrnice ve světle generální kapituly (76).

3. 3. Světový sjezd salesiánů koadjutorů a inspektoriální

kapituly konané r. 1977

201 Autoritou zvláštní generální kapituly daná odpověď přesto nebráni-

la, aby se otázka živě nepociťovala dále v různých částech kongregace.

Na světovém sjezdu salesiánů koadjutorů v Římě r. 1975 v ovzduší opra-

vdového salesiánství (77) se hluboce studovala různá témata o identitě sa-

lesiána koadjutora, jeho apoštolátní činnosti a jeho formace (78). Přitom

znovu přišla na přetřes otázka tak zvané „právní rovnosti“ (79).

V závěrečném proslovu tehdejší hlavní představený Don Luigi Ricceri po-

dal návrh dále studovat tyto důležité náměty (80) a prohlásil: „Tváří v tvář to-

muto problému vidím, že vědomí kongregace zatím promluvilo projevy for-

málně vyjádřenými zvláštní generální kapitulou, kde problém byl předložen,

hluboce zkoumán a úředně kodifikován ve Stanovách“ (81).

A poznamenal, že kdyby mělo dojít k případné změně v této věci, bylo by

třeba napřed vyjasnit, zda jde o „podstatný“ prvek našeho chrismatu či ni-

koli. Za tím účelem připomenul, že chceme-li si objasnit ten či kterýkoli jiný

bod našeho ustavujícího charismatu, musíme mít na zřeteli tři podmínky:

– výslovnou vůli zakladatele, kterou možno prokázat;

– spojitost mezi tímto konstitučním prvkem a naším posláním;

– formální prohlášení církve (82).

202 Vzhledem k těmto kritériím je třeba uznat, že studia provedená v po-

sledních letech o této otázce nedokazují evidentní možnost navrhované změ-

ny (83).

Při přípravě 21. generální kapituly se určitý počet inspektoriálních kapitul

k námětu vrátil: Některé kapituly žádaly, aby byla ze Stanov odstraněna kaž-

dá právní nerovnost mezi salesiánem koadjutorem a salesiánem knězem,

jiné potvrdili stanovisko zvláštní generální kapituly, jiné zas žádaly, aby se tak

důležitá otázka dále studovala (84).

2.9 Page 19

▲back to top

Motivace jimi uváděná, ať už ve prospěch zachování dosavadního stavu

nebo pro změnu, v podstatě odpovídaly důvodům, které byly vyjádřeny na

zvláštní generální kapitule i na světovém sjezdu salesiánů koadjutorů (85).

3. 4. 21. generální kapitula

203 Naše 21. generální kapitula měla na mysli žádost inspektoriálních

kapitul i přání vyslovené na sjezdu koadjutorů a stanovila si, že vše znovu

zváží. Na začátku prací kardinál státní sekretář jeho svatosti jménem pape-

že Pavla VI. poslal hlavnímu představenému Don Luigi Riccerimu list obsa-

hující „exhortaci a orientaci pro účastníky kapituly“. V něm kardinál Villot pří-

mo věnuje pozornost našemu tématu následujícími slovy: „Posléze

náměstek Kristův pohlíží s důvěrou na vzrůstající organizační rozkvět salesi-

ánské rodiny a vyjadřuje přání, aby institut, i co se týče osoby a funkce ředi-

tele, zůstal věrný své původní ústavě, aby ředitel, obdařený charismaty kněž-

ského svěcení, mohl vést s moudrostí duchovního různorodé a rostoucí voje

těch, kteří chtějí bojovat pod vedením a v duchu svatého Jana Boska.“

204 Význam tohoto poselství podtrhl nejprve odstupující hlavní předsta-

vený Don Luigi Ricceri a později nový hlavní představený Don E. Vigano.

„Dopis zřejmě vnesl dobře vymezenou směrnici do práce této naší kapitu-

ly; dodal nám světlo, abychom lépe a bezpečněji viděli, jak to řekl Don Ri-

cceri, když odpovídal na některé dotazy: „Jsou to slova Otce, který nás vybí-

zí, abychom studovali s klidem, důkladně, se salesiánským smyslem

problémy kapituly a co nejpodrobněji ty, které se živě dotýkají naší totožnos-

ti. Jsou to slova toho, kdo nás vede při rozhodování, kdy cítíme povinnost jed-

nat a nikoli mluvit, abychom jako nejpovolanější činitelé zabezpečili identitu

a autentičnost našeho povolání“ (86).

205 Naše generální kapitula s vědomím vlastní zodpovědnosti studova-

la dlouho postavení salesiána koadjutora a plně definovala také postavení

salesiánského představeného, aby podtrhla především jeho funkci duchov-

ního vůdce našeho společenství a vedoucího pastorační péče v našem sale-

siánském poslání (87).

Tedy naše kapitula v úctě a oddanosti k nástupci svatého Petra (88), nej-

vyššího představeného naší Společnosti, ochotně uznává jeho učitelské po-

slání (89) a pamětlivá smýšlení Dona Boska, který říká, že „slovo papeže

musí být naším pravidlem ve všem a pro všechno“ (90), v modlitbě, uvažo-

vání a v upřímném hledání Boží vůle, rozhodla zachovat ve shodě s přáním

papeže salesiánskou tradici, vyslovenou zvláštní generální kapitulou v 35.

článku Stanov: „Salesiánské společenství“ má „v čele člena, který skrze

kněžské svěcení a pastorační zkušenost může usměrňovat ducha a činnost

svých bratří.“

2.10 Page 20

▲back to top

Tato 21. generální kapitula svěřuje všem salesiánům úkol vyvinout veške-

ré úsilí, aby vzrostla mezi námi citlivost pro opravdové a hluboké salesiánské

bratrství, jak to chtěl Don Bosco. Ono má být duší a formou našeho spole-

čenství.

4. Praktické pokyny

206 My, salesiáni, musíme se zvláštní pozorností mít v úctě a vážit si bo-

hatství všech vlastností a vztahů charakterizujících povolání salesiána koad-

jutora a jeho zásadní význam pro život a poslání naší kongregace.

a.) Ať tedy každá provincie předem stanoví účinné prostředky

k tomu, aby spolubratři, kněží i koadjutoři, hlouběji poznali pravý význam za-

svěceného laického života salesiána koadjutora a jeho osobitou účast ve

společenství.

Velmi vhodná doba k tomu může být při duchovních cvičeních a v kursech

trvalé formace.

207 b.) Aby se zajistilo patřičné poznání salesiána koadjutora v salesi-

ánském prostředí, aby se posílil jeho duchovní život a podpořil nábor a du-

chovní péče o koadjutorská povolání, odbor pro formaci ať zajistí další zkou-

mání novějších význačných vlastností tohoto povolání i vydávání životopisů

salesiánů koadjutorů.

208 c.) Aby rovnost i odlišnost zakotvená v salesiánské podstatě salesi-

ána koadjutora a salesiána kněze byly považovány za bohatství pro salesi-

ánské společenství a staly se každodenně prožívanými skutečnostmi, je za-

potřebí, aby je každý salesián vnitřně přijímal a navenek projevoval

některými zásadními postoji, jako je např.: hluboký smysl pro takovou zá-

kladní rovnost a příslušnou odlišnost; rodinný duch; bratrské spoluzodpo-

vědnosti; radostné uznání, že „jeden nemůže být bez druhého“; vzájemná zá-

vislost a velkodušná solidarita; praktické uznání vlastní, i když relativní

autonomie a odpovědnosti.

209 d.) Přítomnost salesiána koadjutora v salesiánském společenství se

hluboce dotýká samotné identity naší kongregace. Provincie se vynasnaží

v příštím šestiletí intenzívněji propagovat povolání salesiánů koadjutorů;

apoštolátní přítomnost salesiána koadjutora mezi chlapci ať dosáhne vyšší

úrovně, aby jeho svědectví pro jinochy bylo průkazné a přitažlivé.

3 Pages 21-30

▲back to top

3.1 Page 21

▲back to top

210 e.) Výrazná přítomnost salesiánů koadjutorů v radách a kapitulách

je především službou osobitému charismatu zasvěcené laické složky proka-

zovanou salesiánskému společenství. Proto, když jde o průzkum, kdo by měl

být v provinciální radě, a při volbě delegátů na provinciální kapituly, ať mají

spolubratři na mysli vhodnost přítomnosti salesiánů koadjutorů.

f.) Při volbě delegátů provincie na generální kapitulu, členové pro-

vinciální rady ať uvažují o možnosti vybrat své zástupce též ze spolubratří ko-

adjutorů, zvláště když provincie má právo vyslat na generální kapitulu více

než jednoho delegáta.

211 g.) Abychom věrně tlumočili církvi i světu charismatický dar přijatý

od Dona Boska, je třeba, aby kongregace na všech úrovních úředně před-

stavovala správný obraz řeholního společenství kněží a laiků a dbala na to,

aby nedávala přednost jedné salesiánské složce před druhou.

5. Poznámky

5. 1. Vysvětlivky zkratek

– annus (lat.); anno (it.) – ročník

AA – Apostolicam Actuositatem (Apoštolská exhortace Pavla VI.)

ACMSC – Atti del Convegno Mondiale Salesiano Coadiutore. Roma 1975.

(Akta ze Světového sjezdu salesiánů koadjutorů).

ACS – Atti del Capitolo Superiore della Societá Salesiana di San Giovan-

ni Bosco

– Atti del Consiglio Superiore della Societá Salesiana di San Gio-

vanni Bosco

cap. – Capitolo (it.) – kapitola; odstavec (zákona)

cfr. – confer (lat.), confronta (it.) – viz, viz též, srovnej, porovnej

CG 19 – Atti del Capitolo Generale XIX – ACS, a. 47, n. 244, Gennaio 1966.

CG 21 – Documenti capitolari, Capitolo Generale 21 della Societa Salesia-

na. Roma 1978.

CGS – Atti del Capitolo Generale Speciale della Societá Salesiana, Roma

1971.

čl.

– článek

– Evangelii Nuntiandi (Apoštolská exhortace Pavla VI.)

3.2 Page 22

▲back to top

– Ecclesiae Sanctae

ib.

– ibidem, tamtéž

–v

– Lumen Gentium (konstituce 2. vatikánského sněmu)

– Memorie Biografiche di (…..) Don Giovanni Bosco (Životopisné

paměti Dona Boska)

– numerus (lat.), numero (it.) – číslo

– pagina (lat., it.) – strana

– Perfectae Caritatis (konstituce 2. vatikánského sněmu)

Prav. – Všeobecná pravidla Společnosti sv. Františka Saleského (1972)

Sch.Prec. – Schemi Preacapitolari CG 21

Stan. – Stanovy Společnosti sv. Františka Saleského (1972); (pokud jde

o jiné vydání, je to na příslušném místě uvedeno)

srov. – srovnej, porovnej

vol.

– volumen (lat.), volumine (it.) – svazek

5. 2. Vlastní poznámky

1.) MB 5: 937.

2.) MB 12: 152, 823; 14: 394, 783; 16: 312–314.

3.) ACS 255, p. 65.

4.) ACS 244, p.69.

5.) ACS 244, p. 71–72.

6.) ACS 244, p. 70.

7.) Stan., čl. 34; CGS, n. 145–149.

8.) CGS, n. 184.

9.) Ib.

10.) ACMSC, p. 545–554.

11.) Sch.Prec., n. 349–351.

12.) ACMSC, p. 607.

13.) ACMSC, p. 88–89; MB 5: 937 (kde citovány rukopisné Stanovy).

14.) Cfr. LG. cap. 3, zvláště n. 28.

15.) Cfr. LG, n. 31.

16.) Srov. Stan., čl. 2–7, 9–10, 17–20, 40.

17.) Stan. čl. 37.

18.) Cfr. PC, n. 10.

19.) Srov. Stan., čl. 3.

20.) Cfr. ACS 40, p. 572.

21.) Cfr. ACMSC, p. 116–126.

22.) Cfr. CGS, n. 29.

23.) Cfr. CG 19, p. 65–67; CGS, n. 146.

3.3 Page 23

▲back to top

24.) CGS, n. 499.

25.) Cfr. LG, n. 44; Stan., čl. 3.

26.) Cfr. Stan., čl. 68–72; CGS, n. 106, 117–125.

27.) CGS. n. 149.

28.) Cfr. ACMSC, p. 147–154, 574–576.

29.) Cfr. ACMSC, p. 574.

30.) Srov. Prav., čl. 92; CG 21, Documento 3, La formazione alla vita salesi-

ana, n. 263.

31.) Cfr. CG 21, Documento 1, I salesiani evangelizzatori dei giovani, n. 111.

32.) Srov. Stan., čl. 37; CGS, n. 149; ACMSC, p. 134–141, 148–154,

185–186, 555–557, 641–642.

33.) Srov. Stan., čl. 37; CGS, n. 29.

34.) Cfr. Sch. Prec., n. 367–371, 400.

35.) Cfr. ACMSC, p. 338–342, 555–557.

36.) EN, n. 73.

37.) Ib.

38.) Srov. Stan., čl. 37.

39.) Cfr. ACMSC, p. 322–338.

40.) (V originále toto číslo schází.)

41.) Cfr. CGS, n. 744–750.

42.) Cfr. ACMSC, p. 154–157, 186, 189–191; M. Midali: Spiritualita dell azi-

one, Roma 1977, p. 278–282.

43.) Srov. Stan., čl. 4, 37.

44.) Srov. Stan., čl. 2, 34.

45.) Srov. Stan., čl. 43.

46.) Srov. Stan., čl. 45; AA, n. 4i, 29e.

47.) Srov. Stan., čl. 47.

48.) Srov. Stan., čl. 67, 70.

49.) Cfr. LG, n. 46b; PC, n. 25.

50.) Cfr. AA, n. 4.

51.) Stan., čl. 185–189.

52.) Stan., čl. 171–176.

53.) Stan., čl. 179.

54.) Stan., čl. 156.

55.) Stan., čl. 146.

56.) Srov. Stan. čl. 34.

57.) Srov. Stan. čl. 126, 127.

58.) Stan., čl. 125.

59.) ACMDC, p. 552, proposta 7.

60.) Sch. Prac., n. 372–374.

61.) Stan., čl. 151, 177.

3.4 Page 24

▲back to top

62.) ACMSC, p. 574–577.

63.) Don Ricceri, cfr. ACMSC, p. 575.

64.) ACMSC, p. 307–308.

65.) CG 21: Intervento del Rettor Maggiore Don Egidio Vigan`o sulla „Parteci-

pazione alla vita e al governo della Congregazione“ … Discorso pronun-

ciato… il 24 gennaio 1978…, n. 235.

66.) Don Ricceri, ACS 272, p. 63–65; ACMSC, p. 588, 590–591.

67.) ACS 272, p. 65; ACMSC, p. 591.

68.) „Je nepopiratelnou skutečností, že ředitelem v naší kongregaci byl

vždycky ,kněz‘.“ CG 21: Intervento del Rettor Maggiore Don Egidio Vi-

gan`o…, n. 214.

69.) Cfr. Contributo di Studio allo Schema III (1977), n. 572–579, special-

mente n. 579, 580, 584; Vedere Sch. Prec., n. 318.

70.) Cfr. Don Ricceri: Discorso di chiusura del CMSC, in ACMSC, p. 576–577,

n. 3.3.‘.

71.) Cfr. ES, cap. 2. n. 3; PC, n. 2, 3.

72.) Cfr. „Ecco eio che pensano i Salesiani della loro Congregazione oggi“

(1969), vol. 4, cap. 6, p. 134–143.

73.) Cfr. Sch. Prec., n. 319.

74.) Stan., čl. 35.

75.) Cfr. CGS, n. 763. 4b.

76.) Cfr. CGS, n. 184. 4a.

77.) Cfr. Don Ricceri: Discorso di chiusura del CMSC, in ACMSC, p. 569–571,

n. 1.

78.) Cfr. Sch. Prec., n. 334–340.

79.) Cfr. Don Ricceri: Discorse di chiusure del CMSC, in ACMSC, p. 573,

n. 3.3; Sch. Prec., n. 342; Vedere: Proposte e mozioni del CMSC“, n. 4.,

ACMSC, p. 548–551.

80.) Cfr. Don Ricceri: Discorso…, ACMSC, p. 573, n. 3,2.

81.) Don Ricceri: ACMSC, p. 578, n. 3.3.5.

82.) Ib., p. 579, n. 3.3.6.

83.) Cfr. Studi presentati al CMSC, in ACMSC.

84.) Cfr. Sch. Prec., n. 47–53.

85.) Cfr. Sch. Prec., n. 48, 49, 51: Contributo di studio allo Schema III (1977),

n. 578–601. „Důvody pro to jsou však v podstatě ty, které vzala v úva-

hu již zvláštní generální kapitula.“ Ib. 603.

86.) Cfr. n. 221.

87.) Cfr. „I Salesiani evangelizzatori dei giovani“, (n. 46–57).

88.) Srov. Stan., čl. 44.

89.) Srov. Stan., čl. 128.

90.) MB 6: 494.