Světoběžník 11/97


Světoběžník 11/97



























Dopis volontariím dona Boska, salesiánům a skupinám salesiánské rodiny

u příležitosti 80. výročí vzniku

Institutu VDB

don Juan Edmund Vecchi

přeložili: Slávka T. a Petr Chovanec


ACG 36024. 5. 1997

Dopis hlavního představeného salesiánů volontariím dona Boska.

salesiánům a skupinám salesiánské rodiny

u příležitosti 80. výročí vzniku Institutu



V Římě 24. května 1997

Slavnost Panny Marie Pomocnice

Milí spolubratři salesiáni,

při návštěvách salesiánských komunit v různých částech světa vidím zájem místních komunit o realizaci závěrů 24. kapituly (téma bylo: Salesiáni a laici). Salesiánská rodina se upevňuje tím, že každá její skupina se snaží růst a současně hledět na celek. Právě proto se mi zdálo vhodné nabídnout také vám text dopisu Volontariím dona Boska, který jsem napsal na jejich žádost u příležitosti 80. výročí založení jejich Institutu.

Řekl jsem si, že by bylo užitečné, aby celá salesiánská rodina Institut lépe poznala. Tento Institut má v současnosti asi 1300 členek ve 150 skupinách a podskupinách. Je rozšířen do 44 národů a může se ještě šířit do mnoha zemí, kde působí jiné skupiny naší duchovní rodiny. Zamyšlení o Institutu zároveň pomůže nám – salesiánům – a celé salesiánské rodině lépe pochopit jeden z rozměrů našeho poslání, rozměr laicko-sekulární, jenž máme právě v tomto šestiletí s rozhodností přijmout, především pokud jde o praktické důsledky (zapojení laiků do salesiánského poslání).

Dopis by však měl mít i praktický dopad pokud jde o duchovní asistenci, kterou v souladu s našimi stanovami (srov. čl. 40) máme VDB poskytovat, a která na nás v současné době klade nové požadavky s ohledem na situaci světa i život církve.

Doporučuji tedy tento dopis Vaší pozornosti. Přijměte ho také jako poděkování Pánu a jako projev lásky vůči našim sestrám Volontariím. Dopis je o našem charismatu, našem duchu, našem poslání a naší rodině.

* * *

Drahé sestry v donu Boskovi,

už při prvním setkání s Vaší ústřední radou jsem byl požádán o napsání dopisu, který by byl adresován Institutu a který by u příležitosti 80. výročí založení Institutu mohl dát nový podnět na cestě obnovy podniknuté Vámi ve světle II. Vatikánského koncilu.

Rád plním toto Vaše přání. Je v souladu s výsledky 24. kapituly Salesiánů, kteří chtějí své poslání sdílet spolu s laiky, jejichž povolání má sekulární povahu. A Vy jste pro nás reprezentanty zvláštní kategorie laiků. Jste jakoby styčným bodem, protože ve Vás se setkává zkušenost řeholníků i laiků.

Dopis mi dává příležitost znovu se zamyslet nad smyslem a hodnotou salesiánského charismatu, prožívaného životem zasvěceným ve světě.

Nechci opakovat věci, které dávno znáte a které se snažíte převádět do konkrétního života. Protože však píši různým skupinám salesiánské rodiny, zdá se mi vhodné opakovat některé skutečnosti, které jsou již církvi vlastní a měly by být součástí našeho společného pohledu a mentality.

Vy, jako sekulární institut, představujete určitý charakteristický jev v církvi. Zastavíme-li se a zkoumáme-li aspekty, které vytvářejí Vaši novost a kořeny Vaší originálnosti, pomůže to nám všem více chápat a věrněji prožívat naše salesiánské povolání.

1. Novost Božího Ducha

Vaše povolání k zasvěcení ve světě vyrůstá v historickém a církevním kontextu z rodící se postmoderny. Lidstvo se nachází na křižovatce vlastní historie, poznamenané mnoha pozitivními, ale i negativními znameními. Mezi nimi vyniká tendence myslet si, že člověk si vystačí sám, že Boha a církev pro rozvoj vlastního života nepotřebuje. Přihlížíme nebezpečnému rozdělení technického pokroku vědy a víry v živého Boha, která se odkládá do soukromých sfér. Tvrdil to Pavel VI. v encyklice Provida Mater: „Nejvážnějším problémem současného rozvoje je vztah mezi přirozeným a nadpřirozeným řádem.“

S projevy této tendence se střetáváme neustále. Na jedné straně se náboženský život v mnoha oblastech veřejného a sociálního života zatemňuje a potlačuje, na druhé straně se věnuje pozornost rádoby duchovním zážitkům, které však jsou útěkem z konkrétní existence.

Církev věnuje mimořádnou pozornost zasvěcenému životu a uznává jeho různé formy, kterými se již projevil, i ty, které teprve přijdou. Je to novost Ducha svatého, který je přítomen v každé době.

Sekulární zasvěcení představuje jednu z těchto novostí, jejíž projevy církev nepřestala shromažďovat a rozpoznávat. Jeho základní etapy znáte, protože jste je osobně následovaly. Je to období od Provida Mater (1947), přes první Mezinárodní kongres sekulárních institutů (1970) až po apoštolskou exhortaci Vita Consecrata (1995) a oslavy 50. výročí Provida Mater (1997). Dovedete také ocenit bohatství myšlenek, které Vám věnovaly papežské spisy od Pia XII. až po Jana Pavla II.

Váš Institut nastoupil s rozhodností cestu obnovy, kterou si přál koncil, a v generálních shromážděních pak prohluboval různé základní prvky Vašeho charismatu.

Po papežském uznání Institutu (7. srpna 1978) jste prožívaly hloubku a bohatství spirituality při novém formulování Vašich stanov. Blahořečení dona Filipa Rinaldiho (1990) bylo posledním impulsem Vaší obnovy, při kterém Vás doprovázel hlavní představený don Edigio Vigano. Stál při Vás otcovsky svým slovem a sympatiemi, svým zamyšlením i praktickou orientací.

V té době jste se rozšířily do nových oblastí a Váš počet se stále zvyšoval, zatímco jste upevňovaly svou organizaci a nabízely účinné prostředky k formaci. Váš Institut je dnes početný, má dobré základy a bohatá povolání, je schopen autonomie.

Současná náboženská a sociální situace si naléhavěji žádá poznat, kdo jste a jaké je Vaše místo v církvi a v salesiánské rodině.

Všichni uznáváme, že sekulární povolání je „nepřerušený sled nových pokladů, nečekaný rozkvět iniciativ svatostí“ (s použitím slov Pavla VI.) v církvi a z našeho pohledu v rodině dona Boska. Cítíme, že poznat je přispívá k dobru všech.

2. Služba hlavního představeného

Čtu z vašich stanov: „Založení, projekt života a tradice začleňují institut do salesiánské rodiny, za jejíž součást byl oficiálně uznán. V hlavním představeném salesiánů, nástupci dona Boska, vidí institut otce celé rodiny. Je povolán k tomu, aby mezi různými skupinami a členy podporoval jednotu ducha a věrnost společnému poslání.“

V síle toho, že si společně uvědomujeme otcovství dona Boska a ve snaze o věrnost úkolu, který mi byl svěřen – chránit a rozvíjet salesiánského ducha v souladu s různým prožíváním salesiánského povolání – chci tímto zamyšlením proniknout do sekulárně zasvěceného povolání. Činím to z různých pohledů: Salesiánská rodina jako celek, originalita sekulárního institutu VDB, vztah volontarií ke kongregaci, salesiánský duch a jeho různé projevy podle té které skupiny apod.

Styl dokumentu chce zůstat stylem bratrského a orientačního dopisu. Proto sjednocuje přínosy zamyšlení a podněty k orientaci.

Je dopisem obracejícím se k Vám, drahé sestry. Nabízím ho však k pozornému přečtení všem skupinám salesiánské rodiny. Mohl by přispět, jak doufám, k vzájemnému obohacení poznáním a sdílením darů každého z nás. Bude to rozvojem ducha dona Boska, kterého spoluprožíváte a obohacujete svým originálním způsobem.

Událost 80. výročí Institutu se tak stane událostí milosti a věrnosti, která zahrne celou naši rodinu. (Pokračování příště)

3. „Salesiánskost“ institutu

O tomto tématu bylo řečeno a napsáno mnoho. Podstatu salesiánskosti jste shrnuli v 5. článku stanov: „Volontarie prožívají své povolání tím, že si osvojují salesiánské charisma, které jim dává schopnosti pro život v církvi i ve světě.

Pastorační láska, jádro ducha don Boska, způsobuje, že jsou obzvlášť vnímavé a otevřené pro lidské a evangelní hodnoty, které svatý Jan Bosco čerpal z Ježíšova srdce.

Jako Don Bosco úplně důvěřují Panně Marii Pomocnici, protože vědí, že Panna Maria v dějinách nepřestává uskutečňovat své poslání Matky církve a Pomocnice křesťanů“. (Viz St. VDB čl. 5.)

Může se zdát zbytečností pozastavit se nad těmito prvky povolání VDB, jestliže se bere v úvahu váš vznik a vývoj. Nicméně chci ještě jedenkrát, ač jen v krátkosti, zaměřit na ně vaši pozornost, neboť tvoří podstatu vaší originality mezi sekulárními instituty a uvnitř samotné salesiánské rodiny nabývají typického vyjádření.

Vy samy definujete salesiánskost jako “schopnost pro život v církvi a ve světě” (srov. St. VDB 5). Činíte ji rozlišujícím znamením – ostatní ve vás rozpoznávají salesiánský kořen. Život má ukazovat vaše sepětí se salesiánskostí, aby myšlení a jednání, volby a kritéria, slova a svědectví života vyjadřovala a rozšiřovala v církvi a ve světě salesiánského ducha.

Don Egidio Viganò připomíná v dopise vám adresovaném v roce 1979, že “salesiánskost není přídavkem vašeho zasvěcení, ale podstatou, která je utváří a dává život“.

Znamená to, že zasvěcení, které žijete, buď nachází vyjádření v některých typických hodnotách evangelního života žitého v salesiánském duchu, nebo nesplňuje to podstatné, co církev žádá k úřednímu uznání vašeho institutu.

Velmi rychlým způsobem a snad poněkud souhrnným vyjádřením vám chci připomenout: váš růst ke svatosti je buď salesiánský nebo žádný.

Toto je „schopnost pro život v církvi a ve světě“, o němž mluví článek vašich stanov.

4. Skutečnost, která salesiánům a salesiánské rodině klade otázky

Zamyšlení nad salesiánskostí, která vás charakterizuje, vzbuzuje u mne otázku: Je institut volontarií dostatečně znám mými spolubratry a také všemi členy salesiánské rodiny?

Není to řečnická otázka. Uvedu ve zjednodušené formě některá vyjádření, užívaná v našich komunitách a skupinách, která podtrhují rozměry a otazníky problémů, které nelze přehlížet.

Pro některé zůstává nejasná vaše identita. Vidí ji na rozhraní mezi sestrami a laiky, protože není definovaná viditelnými znameními. To pravděpodobně vysvětluje jejich obtíž mluvit o vašem povolání.

Jiným připadá zvláštní vaše rezervovanost. Zdá se jim, že vám ukládá za povinnost nesnadnou úlohu přítomnosti a zároveň nepřítomnosti, nutí vás do způsobů málo účinné evangelizace a omezuje možnosti povolání.

Konečně jiní se zabývají otázkami týkajícími se vašeho skutečného zapojení se v sekularizované společnosti při evangelizaci bratří a sester, kteří díky konzumismu ztratili smysl života. Domnívají se, že vaše přítomnost je více spjata s církví než se světským prostředím.

Jestliže tyto otázky existují, znamená to, že také my, salesiáni, musíme znát lépe skutečnou identitu sekulárního institutu, který působí jak uvnitř, tak vně salesiánské rodiny. Přál bych si tedy, aby tento dopis vedl salesiánské komunity k zamyšlení.

Salesiánské povolání potřebuje mnoho originálních způsobů, jak vstoupit do každodenního života. Způsob, který si vybraly volontarie, se vyznačuje souladem mezi evangelizací a začleněním se do obyčejného lidského života. Má tedy vlastní možnosti přítomnosti a působení.

5. Zasvěcená sekulárnost

Vy, VDB, jste tedy salesiánky a charakterizuje vás zasvěcená sekulárnost.

Na vašem 4. generálním shromáždění kladete velmi vhodně do základu vaší reflexe o zasvěcené sekulárnosti tajemství a kritérium vtělení. Z tohoto pohledu je možno znovu objevit smysl zasvěcené sekulárnosti a spiritualitu, která má formovat váš život.

Mám na mysli vše to, co jste již samy nabídly svým sestrám. Na doplnění uvedu další kroky, které je třeba uskutečnit pro rozvoj povolání volontarie dona Boska.

Uvědomuji si od začátku, že je ještě mnoho otevřených problémů, týkajících se zasvěcené sekulárnosti. Jednoduchým, ale zřejmým příkladem je nerozlišování výrazů „zasvěcená sekulárnost“ a „sekulární zasvěcení“. Mezi oběma pojmy existuje odstín, který není bezvýznamný.

Mým úmyslem není psát o problémech, ani je zkoumat z různých pohledů. To by zasluhovalo širší teologické, právní a duchovní pojednání. Spíše se zaměřím na salesiánskou rodinu, abych jí pomohl vás pochopit, a na vás, abych vám dodal odvahu plně uskutečnit vaše povolání.

Je zapotřebí uznat, že sekulárnost (a následně zasvěcená sekulárnost) je způsob života, jenž je v neustálém pohybu. Každodenně dochází ke změnám na poli rodiny, ekonomiky, sociálního života, politických rozhodnutí, zkrátka všeho lidského úsilí.

Existují však pevné a jasné body. Část textu Perfectae Caritatis vymezuje jasně význam a zaměření sekulárních institutů. “Sekulární instituty nejsou sice řeholními instituty, ale přece mají pravý a úplný závazek zachovávat evangelní rady ve světě, uznaný církví. Pro muže a ženy, laiky i kleriky, kteří žijí ve světě, tento závazek přináší posvěcení. Proto ať usilují hlavně o úplné odevzdání se Bohu v dokonalé lásce. Instituty samy ať si zachovají svůj vlastní a zvláštní ráz, totiž světský, aby mohly ve světě a jakoby z jeho středu účinně a všude vykonávat apoštolát, pro který vznikly. Přesto ať si dobře uvědomí, že nemohou zastávat tak velký úkol, nebudou-li jejich členové pečlivě vzděláni v náboženském i světském vědění; jen tak budou opravdu kvasem ve světě pro posilu a růst Kristova těla. Představení ať tedy vážně pečují o výchovu členů, zejména duchovní, a o jejich další vzdělávání“ (PC 11).

Dlouhá citace mi slouží pro potvrzení základních skutečností vyjádřených koncilem, jehož obsah není však ještě všemi přijat. Pozastavit se a komentovat je povede k zodpovězení otázek, které jsem shora načrtl.

1

▲back to top