415 strenna2013


415 strenna2013

1 Pages 1-10

▲back to top

1.1 Page 1

▲back to top
ACG 415
Heslo 2013
Don Pascual Chávez Villanueva
HLAVNÍ PŘEDSTAVENÝ
Po vzoru Dona Boska vychovatele
pedagogikou dobroty
nabízíme mladým
evangelium radosti
1

1.2 Page 2

▲back to top
2

1.3 Page 3

▲back to top
Heslo 2013
„Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ (Fp 4,4)
Po vzoru Dona Boska vychovatele
pedagogikou dobroty
nabízíme mladým
evangelium radosti
překlad: P. Ladislav Heryán SDB
Obsah:
Úvod
4
Znovu objevit preventivní systém
4
Znovu o „poctivém občanu“ a „dobrém křesťanovi“
7
Vrátit se k mladým s větší odborností
11
Výchova srdcem
13
Konkrétní závazky pro salesiánskou rodinu:
14
1. Evangelium radosti
14
2. Pedagogika dobroty
15
3. Výchova je záležitost srdce
16
4. Formace poctivého občana a dobrého křesťana
17
5. Salesiánský humanismus
17
6. Preventivní systém a lidská práva
18
7. Co je třeba si přečíst
19
Závěr
20
Když sis myslela, že se nedívám
22
3

1.4 Page 4

▲back to top
Drazí bratři a sestry Salesiánské rodiny,
druhý rok tříleté přípravy na dvousté výročí narození Dona
Boska bude zaměřen na jeho pedagogiku. V roce 2012 jsme soustředili
pozornost na jeho životní příběh a snažili se lépe pochopit, jak byl celý
jeho život ovlivněn přednostní láskou k mládeži. K tomuto cíli upřel
všechny své síly právě proto, že v tom rozpoznal poslání, jež mu svěřil
Bůh.
V roce 2013 se budeme snažit prohloubit záměr výchovy Dona
Boska: co chtěl mladým nabídnout a jakou metodu použil k otevření
jejich srdcí, aby získal jejich důvěru a mohl budovat silné osobnosti
z lidského i křesťanského hlediska. Konkrétně vzato, chceme se
přiblížit k Donu Boskovi jako vychovateli. Jde tedy o prohloubení
preventivního systému a jeho aktualizaci, a právě to je tématem Hesla
2013.
Náš přístup ani tentokrát nebude přístupem pouze
intelektuálním. Jistě je zapotřebí prohloubeného studia salesiánské
pedagogiky a její aktualizace podle vnímání a požadavků dnešní doby.
Společenské, ekonomické, kulturní, politické i náboženské kontexty, ve
kterých dnes prožíváme povolání a konáme salesiánské poslání, se
hluboce proměnily. Pro charismatickou věrnost našemu otci Donu
Boskovi je však stejně nezbytné ztotožnit se s obsahem a metodou jeho
výchovné a pastorační nabídky. V kontextu dnešní společnosti jsme
povoláni být svatými vychovateli jako on tím, že jako on darujeme svůj
život a budeme pracovat s mladými a pro mladé.
Znovu objevit preventivní systém
Jestliže znovu přemýšlíme nad výchovnou zkušeností Dona
Boska, jsme povoláni ji i dnes věrně uvádět do života. Jistě, všichni
jsme přesvědčeni, že se preventivní systém díky některým zvláštním
výrazům a interpretacím evidentně jeví jako „dobový“, svázaný se
světem, který již neexistuje; vždyť co „revolucí“ na pedagogické,
psychologické, náboženské, politické, kulturní, filosofické,
technologické a demografické úrovni ve 20. století proběhlo, a svět se
4

1.5 Page 5

▲back to top
již stal „globální vesnicí“. Je proniknut neustálými mediálními
globalizujícími inovacemi, které ovlivňují všechny kultury planety.
Způsob myšlení se zdá být poznamenán dříve neslýchanými kritérii
produktivity, účinnosti, kalkulace a vědecké racionality. V tomto
interpretačním rámci společenských jevů se tedy mnohé předešlé
interpretační kategorie jeví jako překonané.
Abychom preventivní systém aktualizovali správně, spíše než
hned myslet na programy, formulace nebo pro každou dobu platné
obecné „slogany“, se dnes budeme snažit o dějinné pochopení metody
Dona Boska. Víme, že zvláštní hodnocení situací vedla k základním
pojetím a ke zpracování teologických, antropologických, pastoračních
a pedagogických metod, které se mu pro mladé lidi jeho doby zdály
vhodné. Toto pochopení v kontextu dějin nám napomůže jeho
zkušenost neizolovat, nýbrž ji s jejími principy a prostřednictvím
nových způsobů aplikovat. Konkrétně jde o analýzu toho, v čem se
činnost Dona Boska pro mladé, lid, církev, společnost a řeholní život
odlišovala a v čem se lišil i jeho způsob výchovy mládeže v první
sváteční oratoři, v malém valdockém semináři, způsob výchovy
salesiánských i nesalesiánských kleriků a misionářů. Je jasné, že již
v první oratoři v Pinardiho domě byly v zárodku přítomny některé
důležité prvky, jejichž platnost Don Bosco následně prohloubil
v komplexní humanisticko-křesťanské syntéze. Jsou to:
a)
pružná struktura (tj. způsob, jak si Don Bosco
představuje oratoř) jako prostředek komunikace mezi
církví, městskou společností a mladými z lidových
vrstev;
b)
úcta k lidovému prostředí a jeho doceňování;
c)
náboženství jako základ výchovy podle učení
katolické pedagogiky, jež si osvojil v prostředí
kněžského konviktu;
d)
dynamické propojení náboženské formace a lidského
rozvoje, katechismu a výchovy; jinými slovy: soulad
mezi výchovou a výchovou k víře (integrace víry
a života);
e)
přesvědčení, že vzdělání je podstatným prostředkem
k osvícení mysli;
5

1.6 Page 6

▲back to top
f)
výchova, stejně jako katecheze, která probíhá ve všech
svých formách i přes nedostatek času a zdrojů:
vyučování čtení a psaní u těch, kteří nikdy neměli
jinou možnost vzdělání, hledání pracovních
příležitostí, asistence během týdne, rozvoj dovedností
činností v rámci různých spolků a sdružení atd.;
g)
plná zaměstnanost a kvalitní využití volného času;
h)
laskavost jako výchovný styl i jako styl křesťanského
života obecně.
Metoda, v určitém momentu pojmenovaná jako preventivní
systém, se tak z jeho osobní zkušenosti stane „systémem“, zveřejněným
a prezentovaným jako metoda univerzální. Don Bosco jej nabízel a
chtěl, aby byl používán pro výchovu a převýchovu mladých
z nejrůznějších skupin.
Jak je známo a jak o tom hovoří dokument Charta identity
Salesiánské rodiny, preventivní systém „shrnuje pedagogickou
moudrost Dona Boska a představuje prorocké poselství, které on sám
zanechal svým dědicům a celé církvi. Je duchovní a výchovnou
zkušeností, která se zakládá na rozumu, náboženství a laskavosti.
Rozum zdůrazňuje hodnoty křesťanského humanismu, jakými je
hledání smyslu v práci, studiu, přátelství, veselosti, zbožnosti, svobodě
spojené s odpovědností, v souladu mezi lidskou a křesťanskou
moudrostí.
Náboženství znamená vytvářet prostor pro spasitelnou milost,
pěstovat touhu po Bohu, napomáhat setkání s Kristem Pánem, které
dává plný smysl životu a naplňuje touhu po štěstí, postupně se
zapojovat do života a do poslání církve.
Laskavost vyjadřuje skutečnost, že k navázání účinného
výchovného vztahu mladí nejen potřebují být milováni, ale potřebují
vědět, že je někdo miluje; je to zvláštní typ vztahu a je to láska, která
probouzí energii v srdci mladých lidí a uzrává v nich až ke schopnosti
obětování.
Rozum, náboženství a laskavost jsou dnes více než kdy dříve
nezbytnými prvky výchovné činnosti a vzácným kvasem, který oživuje
6

1.7 Page 7

▲back to top
společnost, aby byla více lidská a odpovídala očekáváním nových
generací.“1
Jestliže jsme správně poznali to, co nám bylo předáno
z minulosti, je třeba uplatnit velkou intuici a základní prvky
preventivního systému přetlumočit do současnosti. Je zapotřebí
modernizovat principy, pojmy a původní směrnice a na teoretické i
praktické rovině reinterpretovat jak základní velké ideje, které všichni
známe (větší sláva Boží a spása duší; živá víra, pevná naděje,
teologicko-pastorační láska; dobrý křesťan a poctivý občan; veselost,
studium a zbožnost; zdraví, studium a svatost; zbožnost, mravnost,
kultura, civilizace; evangelizace a civilizování…), tak hlavní metodické
směrnice (aby nás mladí milovali a ne aby se nás báli; rozum,
náboženství, laskavost; otec, bratr, přítel; rodinný duch především při
rekreaci; získat srdce; vychovatel „zasvěcený“ dobru svých žáků; široká
možnost skákat, běhat a libovolně křičet…). To vše ve prospěch
„nových“ mladých 21. století, v povolání v radikálně proměněné době
žít a konfrontovat se s nesmírně pestrou a dříve neslýchanou paletou
situací, které jsou předmětem kritické reflexe i ze strany společenských
věd.
Chci nabídnout tři perspektivy, přičemž tu první rozeberu
podrobněji.
1. Znovu o „poctivém občanu“ a „dobrém křesťanovi“
Ve světě, který se vzhledem k 19. století hluboce proměnil, by
bylo vážným nedostatkem sociologické i teologické povahy
uskutečňovat charitu podle úzkých, místních a pragmatických kritérií
(a zde musíme uznat, že Don Bosco jistě nemohl učinit více, než učinil)
a zapomínat přitom na širší rozměry společného dobra v národním
i světovém měřítku. Etická zralost současného uvědomování si věcí
totiž vnímá, že asistencialismus (tj. různé formy pomoci), který
zapomíná na politický rozměr nedostatečného rozvoje, již není schopen
pozitivně ovlivňovat příčiny chudoby a struktury hříchu, ze kterých se
tato všemi neustále odsuzovaná sociální situace rodí. Chápat charitu
1 Identita Salesiánské rodiny Dona Boska, čl. 21.
7

1.8 Page 8

▲back to top
pouze jako milodar, naléhavou pomoc, znamená vystavit se riziku, že se
budeme pohybovat pouze v mezích „falešného samaritánství“, které se
– bez ohledu na dobré úmysly – nakonec stane výrazem špatné
solidarity, podřízené způsobům rozvoje, které jedny posunují
k blahobytu a druhé nechávají spolknout pozlacenou hořkou pilulku.
Vzpomeňme, že v pokoncilním období pojmy jako „chudoba
církve“ a „církev chudých“ měly více podob, které si někdy protiřečily,
ale připomeňme i to, že jsme to nebyli my, kdo vymyslel evangelium,
ani jeho osudný dopad na politiku a ekonomiku. Víra se dotýká dějin,
ale neomezuje se na ně. I když celé křesťanské poselství nespočívá jen
v lásce k bližnímu, lze snad popřít, že láska v něm má ústřední a
podstatné postavení?
Bylo řečeno a napsáno, že v moderním státě, který převzal
sociální ochranu občanů, již církev nemá takový prostor pro charitu
a asistenci jako v minulosti. Avšak skutečnost, ve které dnes žijeme,
tuto hypotézu, jež živila laicistické a státotvorné ideologie, vyvrací.
Církev se velmi často znovu stává opěrným bodem i v rámci Welfare
state. Dlouhá léta jsme slýchávali, že charita a asistence jsou starými
a překonanými prostředky, které se v moderní společnosti
a v demokratickém státě staly nepotřebnými. Dnes se však i v laických
prostředích uznává sociální funkce křesťanského volontariátu, tzv.
třetího, neziskového sektoru iniciativ, které vycházejí z farností,
sdružení a institucí místních církví.
Posloužíme-li si formulí Dona Boska „poctivý občan a dobrý
křesťan“, může v nás skutečnost, že miliardy lidí dnes žijí
v podmínkách značně vzdálených „civilizaci lásky“, jak si to přál papež
Pavel VI. a jak to opakovali jeho nástupci, najít „specifickou odpověď“?
Chceme-li hovořit o „poctivém občanu“, je třeba provést
hlubokou reflexi. Ta musí především na badatelské rovině do svého
zorného pole zahrnout všechno, co se týká tématu lidského růstu
mládeže a lidových vrstev, a zároveň musí mít na zřeteli různé
kompetentní poznatky filosofie, antropologie, teologie, historie a
metodologie. Tato reflexe pak musí být konkretizována na rovině
8

1.9 Page 9

▲back to top
zkušenosti a operativní reflexe jednotlivců i komunit. Chtěl bych zde
připomenout, že 23. generální kapitula, pro salesiány Dona Boska velmi
významná, za důležitá místa a cíle výchovy označila „sociální rozměr
lásky“ a „výchovu mladých k angažovanosti a účasti v politice“, což je
námi „poněkud zanedbávaná a nepoznaná oblast“ (srov. 23. GK, čísla
203-210-212-214).
I když chápeme volbu Dona Boska nedělat nic než „politiku
Otčenáše“, musíme se zároveň ptát, zda jeho původní volba výchovy
chápané v užším slova smyslu a následná praxe jeho vychovatelů, kteří
vyloučili „politiku“ ze svého života, neovlivnila a neomezila důležitý
společensko-politický rozměr formace vychovávaných. Nepřispěli
k tomu náhodou, kromě objektivních obtíží, vyvolávaných různými
politickými režimy, s nimiž Don Bosco musel žít, také vychovatelé se
sklonem ke konformismu a izolaci, s nedostatečným vzděláním a slabou
znalostí historicko-společenského prostředí?
Musíme tedy pokračovat ve směru „společensko-politicko-výchovné
volby“ Dona Boska, aktualizovaným způsobem potvrzené. Nechceme
tím razit ideologický aktivismus, spojený s určitými politickými postoji,
nýbrž formovat společenskou a politickou citlivost, vedoucí
k investování vlastního života jako poslání pro dobro společnosti, se
stálým východiskem v nezcizitelných lidských a křesťanských
hodnotách. Jedná se tedy o činnost ve znamení důslednějšího
praktického provádění v konkrétním sektoru. Jinak řečeno, nové
promýšlení společenské kvality výchovy (to, byť ještě ne plně
uskutečňováno, je již vlastně přítomné v základním rozhodnutí pro
mladé, a to i v jejích vyjádřeních a formulacích) by mělo podněcovat
vytváření explicitních zkušeností v sociální angažovanosti v nejširším
slova smyslu. To však předpokládá i specifické teoretické a praktické
úsilí, inspirované rozšířenou vizí výchovy samotné a zároveň realismem
a konkrétností. Nestačí prohlášení a manifesty. Je zapotřebí rovněž
teoretických pojmů a konkrétních operativních projektů a je třeba
převést je do dobře definovaných a formulovaných programů.
Ten, komu skutečně záleží na výchovném rozměru, se snaží
uplatňovat vliv prostřednictvím politických nástrojů, aby byl tento
9

1.10 Page 10

▲back to top
rozměr brán v potaz ve všech oblastech: od urbanizace a turismu po
sport a radiotelekomunikační systém, tedy tam, kde jsou často
upřednostňována kritéria trhu.
Ptejme se: Činí v tomto směru Salesiánská kongregace,
Salesiánská rodina, naše provincie, skupiny a domy vše, co je v jejich
silách? Má jejich solidarita s mladými pouze podobu láskyplného gesta,
peněžního daru, anebo je také kompetentním příspěvkem, racionální,
přiměřenou a relevantní odpovědí na potřeby mládeže a nejslabších
sociálních vrstev?
Stejně tak by se mělo znovu hovořit o pojmu „dobrý křesťan“.
Don Bosco, „spalován“ horlivostí pro duše, pochopil nejednoznačnost
a nebezpečnost situace, postavil se proti jejím předpokladům a i přes
nedostatečné kulturní, ekonomické a jiné zdroje, jež měl k dispozici,
nalezl nové formy boje proti zlu.
Jde o to objevit a pomoci vědomě prožívat povolání člověka
a pravdu o jeho osobě. A právě zde mohou věřící lidé přispět tím
nejcennějším způsobem.
Vědí totiž, že bytí a lidské vztahy jsou definovány stvořeností
člověka. Tento stav neznamená podřízenost nebo závislost, nýbrž
nezištnou a tvořivou lásku ze strany Boha. Člověk za svou existenci
vděčí daru. Je postaven do vztahu k Bohu, který má opětovat. Mimo
tento vztah jeho život nenachází smysl. Ono „za“ a „nad“, které vnímá
a po kterém nejasně touží, je Absolutno, a to nikoli absolutno cizí
a abstraktní, nýbrž pramen jeho života, který jej k sobě volá.
Pravda o člověku, kterou rozum počátečním způsobem vnímá,
nachází v Kristu své plné osvícení. Ježíš Kristus svými slovy
a především silou své božsko-lidské existence, ve které se ukazuje jeho
vědomí, že je Božím Synem, člověka otevírá plnému pochopení sebe
sama a svého osudu.
V něm jsme ustanoveni za syny a dcery, a jako takoví povoláni
žít v dějinách. Jde o skutečnost i dar, jehož smysl člověk musí postupně
10

2 Pages 11-20

▲back to top

2.1 Page 11

▲back to top
proniknout. Povolání Božích dětí není luxusním přídavkem, vnějším
doplňkem pro realizaci člověka. Naopak, je jeho naprostým dokonáním,
nezbytnou podmínkou autenticity a plnosti, naplněním jeho
nejradikálnějších potřeb, těch, jež tvoří podstatu jeho struktury jakožto
stvořené bytosti.
Jak ale Don Boskova „dobrého křesťana“ uskutečnit? Jak dnes
ve formálně či převážně náboženských a pastoračních iniciativách
lidsko-křesťanskou celistvost projektu uchránit před nebezpečími
starých i nových omezení a vylučování? Jak tradiční výchovu, jejímž
prostředím byla „společnost jednoho náboženství“, v podmínkách
současného pluralismu transformovat ve výchovu otevřenou a zároveň
kritickou? Jak vychovávat k samostatnému životu a zároveň k účasti na
životě v multináboženském, multikulturním a multietnickém světě?
Je-li překonána tradiční pedagogika poslušnosti, jež odpovídala
určitému modelu eklesiologie, jak se dnes snažit o šíření pedagogiky
svobody a odpovědnosti, s cílem budovat osobnosti zodpovědné,
schopné zralých a svobodných rozhodnutí, otevřené ke vzájemné
komunikaci, s nekonformním, ale konstruktivně-kritickým postojem,
aktivně zapojené do společenských struktur?
2. Vrátit se k mladým s větší odborností
Bylo to mezi mládeží, kde Don Bosco vypracoval svůj životní
styl, své pastorační a pedagogické dědictví, svůj systém a spiritualitu.
Jedinečnost poslání k mládeži byla u Dona Boska vždy a v každém
případě skutečná; i tehdy, když ze zvláštních důvodů nemohl být
s mladými v kontaktu; i tehdy, když jeho činnost nespočívala přímo ve
službě mladým; i tehdy, když proti ne vždy osvíceným církevním
autoritám houževnatě chránil své charisma zakladatele pro mladé
z celého světa. Salesiánské poslání je zasvěcením, je „přednostní
láskou“ k mládeži a víme, že tato přednostní láska je ve svém
počátečním stádiu darem Božím a že je úkolem naší inteligence a
našeho srdce ji rozvíjet a zdokonalovat.
Skutečný salesián pole mladých neopouští. Salesián je ten, kdo
zná mladé do hloubky; jeho srdce bije tam, kde bije jejich srdce.
11

2.2 Page 12

▲back to top
Salesián pro ně žije a pracuje, snaží se odpovídat na jejich potřeby
a problémy; jsou smyslem jeho života: práce, škola, citový život, volný
čas. Salesián je tím, kdo mladé zná i z teoretického a existenciálního
hlediska, které mu umožňuje odkrývat jejich skutečné potřeby
a realizovat pastoraci mládeže odpovídající požadavkům doby.
-li mít věrnost našemu poslání silný vliv, musí být v kontaktu
se „síťovými uzly“ dnešní kultury, se současnými základními schématy
myšlení a jednání. Stojíme před opravdu velkými výzvami, které
vyžadují seriózní analýzu, kritickou odbornost, prohloubené kulturní
srovnávání, schopnost psychologické účasti na dané situaci. Proto si
položme několik otázek:
a)
Kdo přesně jsou mladí, kterým osobně i jako komunita
„zasvěcujeme“ svůj život? Co chtějí, po čem touží,
a co pro ně chceme my (a Bůh)? Známe dnešní
mládež? Jsme přesvědčeni, že nejrůznější problémy
současné mládeže se liší od těch, kterým před sto
padesáti lety čelil Don Bosco?
b)
Jaká je naše pastorační profesionalita na rovině
teoretické reflexe výchovných itinerářů a na rovině
pastorační praxe? Zkušebnou, kde ji lze posoudit, je
tvořivost, pružnost, flexibilita, odmítání se vzdát. Je
jisté, že chceme-li se „inkulturovat“, nemůžeme zůstat
pouze u dokumentů generálních kapitul našich
kongregací, u důležitých rozhodnutí různých skupin
nebo u listů hlavního představeného.
c)
Odpovědnost za výchovu dnes může být jedině
kolektivní, společná, vzájemně sdílená. Co je tedy
naším „záchytným bodem“ v „síti vztahů“ na území,
ve kterém žijí naši mladí, i mimo ně? Co je naším
konkrétním příspěvkem k účasti a spolupráci v takto
globální výchovné síti? Vzali jsme v potaz možná
řešení tak, že jsme se konfrontovali i s jinými?
d)
Jestli se vůči mladým církev někdy cítí bezbranná, není
to i proto, že se tak cítí i dnešní salesiáni a Salesiánská
rodina?
12

2.3 Page 13

▲back to top
3. Výchova srdcem
V posledních desítiletích prožívají nové salesiánské generace
tváří v tvář starým formulacím preventivního systému snad určitý pocit
dezorientace: buď si neví rady s tím, jak jej dnes aplikovat, nebo si jej
nevědomky představují jako „paternalistický vztah“ k mladým. Naopak,
hledíme-li na Dona Boska v jeho konkrétně prožívané realitě,
objevujeme v něm instinktivní a geniální překonání výchovného
paternalismu, vštěpovaného velkou částí pedagogiky předešlých staletí
(16. - 18. století). Pedagogický diskurz té doby totiž odrážel evropskou
společnost, která byla i na politické rovině strukturována
paternalisticky. Život Dona Boska je naopak celý utkán z osobních
vztahů s mladými i dospělými, ze kterých se rodí i jeho osobní
obohacení. Tisíce epizod a výroků, jako „Dovolte mi, ať vám to řeknu,
a nikdo ať se neurazí: všichni jste zloději; říkám a znovu opakuji: vzali
jste mi všechno […] zbylo mi jen to ubohé srdce, ze kterého jste již
vykradli všechny city […] vzali jste si celé toto srdce, kterému již
nezůstalo nic než živá touha vás milovat v Pánu“2, ukazují na
symbiózu, modernost a aktuálnost, daleko přesahující obvyklá hesla
jako prevence, laskavost nebo láska. „Zmocnit se srdce“ je u Dona
Boska analogickým a symbolickým výrazem. Chlapci do srdce Dona
Boska pronikali, obohacovali se v něm a těšili se jím. Dnes jsou formy
vztahů mezi osobami samozřejmě různé: pluralitní společnost,
globálnost způsobů poznávání, internet, cestování atd.
Můžeme se ptát: Vstupují nebo mohou dnes mladí i dospělí
vstoupit do srdce salesiánského vychovatele? Co přitom objevují?
Technokrata? Schopného, ale prázdného řečníka? Nebo spíše bohatou
lidskost, která je utvářena a animována milostí Ježíše Krista
v Mystickém těle, atd.? Pokud zde neobjeví toto, nemohl by Don Bosco
více méně opakovat slova jako „Jestliže se v srdci salesiána nenachází
bohatství a hloubka Kristovy milosti, Kongregace a Salesiánská rodina
skončily svoji úlohu“?
2 Lettera ai ragazzi di Lanzo, 3 gennaio 1876, in Epistolario, ed. CERIA, vol. III, str. 5.
13

2.4 Page 14

▲back to top
KONKRÉTNÍ ZÁVAZKY PRO SALESIÁNSKOU
RODINU
Na základě poznání pedagogiky Dona Boska a ve světle shora
uvedených úvah jsou hlavní výchozím body a závazky Hesla 2013 pro
Salesiánskou rodinu tyto:
1. „Evangelium radosti“, jež charakterizuje celý příběh Dona
Boska a je duší jeho rozmanitých děl. „V Ježíši Nazaretském
se Bůh zjevil jako ‘Bůh radosti’3 a evangelium je ‘radostná
zvěst’, která hlásá ‘blahoslavenství’, účast lidí na samotné
blaženosti Boha. Není to povrchní, ale hluboký dar, protože
radost není jen nějakým pomíjivým pocitem, ale vnitřní
energií, která odolá i nesnázím života. Svatý Pavel říká:
‘Potěšili jste mě a naplnili nesmírnou radostí uprostřed
našeho soužení’ (2 Kor 7,4). V tomto smyslu je radost,
kterou zde na zemi prožíváme, velikonočním darem,
předzvěstí plné radosti, kterou zakusíme na věčnosti.
Don Bosco dokázal zachytit touhu mladých po štěstí a jejich
radost ze života přeložil do jazyka veselosti, hřiště a slavení;
nikdy ale nepřestal připomínat Boha jako zdroj pravé
radosti. Některé jeho spisy jako Průvodce mladého člověka
(Giovane Provveduto), životopis Dominika Savia nebo
obrana obsažená v příběhu Valentýna jsou důkazem toho, že
Don Bosco spojoval milost se štěstím. Stále připomínal
‘odměnu v nebi’, která promítala radosti pozemského života
do perspektivy dosažení plnosti.
Ve škole Dona Boska každý příslušník Salesiánské rodiny
pěstuje sám v sobě postoje, které přispívají k radosti
a k jejímu sdílení s ostatními.
a) Důvěra ve vítězství dobra: ‘V každém mladém člověku,
i v tom nejubožejším, píše Don Bosco, je kousek dobra;
3 SAN FRANCESCO DI SALES, Lettre à la Présidente Brulart, Annecy, 18 febbraio
1605, in Oeuvres, vol. XIII, str. 16.
14

2.5 Page 15

▲back to top
hlavním úkolem vychovatele je hledat tento kousek
dobra, tuto citlivou strunu srdce, a rozeznít ji.4
b) Úcta k lidským hodnotám: Následovník/ce Dona Boska
přijímá hodnoty tohoto světa a brání se naříkání nad
dnešní dobou: přijímá všechno dobré, zvláště pokud to
mají rádi mladí a obyčejní lidé (srov. S 17).
c) Výchova ke každodenní radosti: je třeba trpělivě
vychovávat a znovu a znovu učit mladé, aby dokázali
v jednoduchosti ocenit mnohé lidské radosti, které nám
Stvořitel každý den připravuje.
Jelikož se následovníci Dona Boska úplně svěřují do rukou
Boha radostia svými činy i slovy svědčí o ‘evangeliu
radosti, musí být stále veselí. Šíří tuto radost a umí
vychovávat k nadšenému křesťanskému životu a ke smyslu
pro slavení, pamětliví výzvy svatého Pavla: ‘Radujte se
v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!’ (Fp 4,4).5
2. Pedagogika dobroty. „Laskavost Dona Boska je bezpochyby
charakteristickým rysem jeho pedagogické metodologie,
který je platný i dnes, ať už v křesťanském prostředí nebo
v oblastech, kde žijí příslušníci jiných náboženství.
Nelze ji ovšem zredukovat na pouhý pedagogický princip, je
třeba ji považovat za základní prvek naší spirituality. Ona je
totiž pravou láskou, protože čerpá z Boha; je láskou, ze které
se rodí touha po opětování; je láskou, která vzbuzuje důvěru
a otevírá cestu ke sdílení a hlubokým rozhovorům (‘výchova
je záležitostí srdce’); je láskou, která se šíří budováním
atmosféry rodiny, kde je krásné a obohacující být spolu.
Pro vychovatele je to láska, která vyžaduje pevné duchovní
síly: vůli být a být ve společenství, odříkání a oběť, čistotu
vztahů a sebeovládání v postojích, účastné naslouchání
a trpělivé čekání na vhodnou chvíli a vhodné způsoby
4 MB V, str. 367.
5 Identita Salesiánské rodiny Dona Boska, čl. 33.
15

2.6 Page 16

▲back to top
intervence, schopnost odpustit a navázat znovu kontakt,
mírnost člověka, který dokáže občas prohrát, ale neustále
věří s bezmeznou nadějí. Není pravé lásky bez askeze a není
askeze bez setkání s Bohem v modlitbě.
Laskavost je plodem pastorační lásky. Don Bosco říkával:
‘Na čem stojí naše vzájemná láska? […] Na mojí touze
spasit vaše duše, které byly vykoupeny drahou krví Ježíše
Krista. A vy mě milujete, protože se vás snažím dovést na
cestu věčného spasení. Takže dobro našich duší je základem
naší lásky.’6
Laskavost se tak stává znamením Boží lásky a nástrojem
k probuzení Jeho přítomnosti v srdcích těch, kdo se setkali
s dobrotou Dona Boska; je to cesta evangelizace.
Proto jsme přesvědčeni, že apoštolská spiritualita
Salesiánské rodiny je charakteristická ne nějakou
všeobjímající láskou, ale schopností milovat a nechat se
milovat.“7
3. Výchova je záležitostí srdce. Abychom mohli pochopit
slavná slova „Výchova je záležitostí srdce a jen Bůh je jeho
pánem“ (MB SVI, 447)8, a tedy pochopit pedagogiku
dobroty v preventivním systému, považuji za důležité si
poslechnout jednoho z nejuznávanějších odborníků na
svatého vychovatele: „Pedagogika Dona Boska se ztotožňuje
s veškerou jeho činností; a veškerá jeho činnost s jeho
osobností; celý Don Bosco je pak v podstatě shrnut v jeho
srdci.“9 V tom spočívá jeho velikost i tajemství jeho úspěchu
6 GIOVANNI BOSCO, Lettera a don Giuseppe Lazzero e alla comunità degli artigiani di
Valdocco, Roma 20 gennaio 1874, in Epistolario, a cura di Francesco MOTTO, LAS
Roma 2003, vol. IV str. 208.
7 Identita Salesiánské rodiny Dona Boska, čl. 32.
8 Srov. G. BOSCO, Dei castighi da infliggersi nelle case salesiane, in P. BRAIDO,
Don Bosco educatore. Scritti e testimonianze, LAS, Roma 1992, str. 340.
9 Srov. P. BRAIDO, Prevenire non reprimere. Il sistema educativo di Don Bosco,
LAS, Roma 1999, str. 181.
16

2.7 Page 17

▲back to top
jako vychovatele: Don Bosco dokázal sladit autoritu
s jemností, lásku k Bohu s láskou k mládeži.
„Láska Dona Boska k těmto mladým sestávala z konkrétních
a vhodných gest. Zajímal se o celý jejich život, přičemž
vnímal jejich nejnaléhavější potřeby a vytušil i ty
nejskrytější. Tvrdit, že celé jeho srdce patřilo mladým,
znamená říci, že celá jeho osoba, inteligence, srdce, vůle,
fyzická síla a vůbec celé jeho bytí bylo zaměřeno k jejich
dobru, k podpoře integrálního růstu a k touze po jejich věčné
spáse. Být člověkem srdce tedy pro Dona Boska znamenalo
být zcela zasvěceným dobru jeho mladých a až do
posledního dechu jim darovat všechny své síly!“10
4. Formace poctivého občana a dobrého křesťana. „Formovat
‘dobré křesťany a poctivé občany’ je cíl, který Don Bosco
opakovaně vyjadřoval, aby poukázal na všechno to, co mladí
potřebují, aby žili v plnosti svého lidského i křesťanského
bytí: oblečení, jídlo, bydlení, práci, studium a volný čas,
radost, přátelství, činorodou víru, Boží milost, cestu ke
svatosti, angažovanost, dynamiku, začlenění do společnosti
a do církve. Jeho zkušenost s výchovou mu pomohla najít
zvláštní plán a styl práce, který sám vypracoval do
preventivního systému, který ‘je založen na laskavosti,
rozumu a náboženství’.“11
Výchovná přítomnost v sociální oblasti zahrnuje tyto
skutečnosti: výchovnou citlivost, výchovnou politiku,
výchovnou kvalitu společenského života, kulturu.
5. Salesiánský humanismus. „Spočíval u Dona Boska
v ocenění všeho pozitivního, co je zakořeněné v životě lidí,
10 P. RUFFINATO, Educhiamo con il cuore di Don Bosco, in “Note di Pastorale
Giovanile”, n. 6/2007, str. 9.
11 G. BOSCO, Il sistema preventivo nella educazione della gioventù, in PIETRO BRAIDO
(ed.), Don Bosco Educatore, scritti e testimonianze, LAS, Roma3 1997, str. 248nn.
(Citováno z Identita Salesiánské rodiny Dona Boska, čl. 17).
17

2.8 Page 18

▲back to top
v celém stvoření, v událostech dějin. To ho přimělo hledat
autentické hodnoty ve světě, zvláště když tyto hodnoty byly
pozitivně vnímány mladými lidmi; zapojit se do současné
kultury a rozvoje společnosti a v ní podporovat dobro
a nestěžovat si na zlo; moudře usilovat o spolupráci
mnohých s přesvědčením, že v každém je třeba objevit,
rozpoznat a docenit jeho dary; věřit v sílu výchovy, která
podporuje růst mladého člověka a povzbuzuje ho k tomu,
aby se stal čestným občanem a dobrým křesťanem; svěřovat
se vždy a za všech okolností do rukou Boha, kterého vnímal
a miloval jako Otce.“12
6. Preventivní systém a lidská práva. Kongregace nemá jiný
důvod existence než integrální spásu mládeže. Jako Don
Bosco ve své době, ani my nemůžeme být pouhými diváky;
musíme být protagonisty jejich spásy. Dopis z Říma z roku
1884 po nás i dnes vyžaduje, abychom jako každodenní
závazek i jako trvalé životní rozhodnutí každé naší komunity
postavili „chlapce do středu naší pozornosti“. Integrální
spása mládeže, evangelium a naše charisma nás proto žádají,
abychom se vydali i na cestu lidských práv; jde o novou
cestu i jazyk, které nesmíme zanedbávat. Jde-li o spásu
mladých, musíme se pokusit o všechno; nemohli bychom se
dnes podívat do očí dítěti, pokud bychom se nestali zastánci
i jeho práv.
Preventivní systém a lidská práva se vzájemně ovlivňují
a obohacují. Vzhledem ke skutečnosti, že podpora a ochrana
lidských práv byla doposud chápána z perspektivy
odsuzování „ex post“, tedy odsuzování jejich porušování,
preventivní systém lidským právům nabízí jedinečný
a inovační výchovný přístup. Jde o výchovu preventivní,
tedy činnost a nabídku „ex ante“.
Jako věřící lidé můžeme říci, že preventivní systém nabízí
lidským právům antropologii, která je inspirována evangelní
12 Identita Salesiánské rodiny Dona Boska, čl. 7.
18

2.9 Page 19

▲back to top
spiritualitou a základ lidských práv spatřuje v bytostné
skutečnosti důstojnosti každé osoby „bez jakéhokoli
rozlišování, zejména na základě rasy, barvy pleti, pohlaví,
jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení,
národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo
jiného postavení“13.
Stejně tak lidská práva preventivnímu systému nabízejí nové
výhledy a možnosti dialogu a spolupráce v síti jiných
subjektů s cílem vyhledávat a odstraňovat příčiny
nespravedlnosti, bezpráví a násilí. Dále lidská práva
preventivnímu systému nabízejí nové výhledy a možnosti
společenského a kulturního dosahu jako účinnou odpověď na
„drama moderního lidstva v rozkolu výchovy a společnosti,
školy a občanského života“14.
V novém globálním kontextu se lidská práva stávají
nástrojem schopným překračovat úzké národní hranice, klást
společné limity a cíle, vytvářet aliance a strategie
a mobilizovat lidské a ekonomické zdroje.
7. Co je třeba si přečíst. Preventivní systém ve výchově
mládeže, List z Říma, Životopisy Dominika Savia, Michala
Magoneho, Františka Besucca, to vše jsou spisy Dona
Boska, které dobře ilustrují jak jeho výchovnou zkušenost,
tak jeho pedagogické volby. Tato díla byla totiž napsána
proto, abychom mohli poznat pedagogickou a výchovnou
citlivost našeho drahého zakladatele a otce, to, co mu
vzhledem k ústřednímu postavení mladých, jejich
účinkování ve vlastní formaci a vzhledem k atmosféře,
kterou je třeba pro úspěch ve výchově vytvořit, leželo na
srdci. Z tohoto pohledu se životopisy stávají třemi různými
itineráři podle toho, odkud každý z těchto chlapců valdocké
oratoře vyšel a co bylo přiměřené jim nabídnout. Podle Dona
13 Všeobecná deklarace lidských práv, čl. 2.
14 Viz P. Pascual CHÁVEZ VILLANUEVA, Educazione e cittadinanza. Lectio
Magistralis per la Laurea Honoris Causa, Genova, 23 aprile.
19

2.10 Page 20

▲back to top
Boska bylo třeba vyjít z aktuálních podmínek každého z nich
a nečekat na ideální situace, klást důraz na hodnoty
a postoje, které každý z nich v sobě nesl, a předložit jim cíle,
kterých mohli dosáhnout.
ZÁVĚR
Uzavírám tento komentář k Heslu 2013 básní, kterou mi poslal
jeden indický spolubratr. Její text velmi dobře shrnuje to, co je
opravdová výchova, především proto, že je viděna a vyjádřena slovy
dítěte, které pozoruje jednání své matky a přitom říká, co se mu honí
hlavou a co mu zůstává v srdci. Četba básně mi připomněla svědectví
Dona Boska o matce Markétě.
Výchovný styl, uskutečňovaný na Valdoccu a dnes rozšířený ve
světě, má ve skutečnosti své kořeny v dětství Dona Boska, jež bylo
určeno prostým a tvrdým zemědělským prostředím Becchi a především
osobami, které byly kolem něj. Don Bosco řekl: „Ptají se mne, jak
chlapce vychovávám. Vychovávám je tak, jako má matka vychovávala
v rodině nás. Víc nevím.“
První a velkou vychovatelkou Dona Boska byla matka Markéta.
Když ovdověla, dokázala svým synům dát náročnou lásku otce
i jemnou a nezištnou lásku matky. Od ní se Don Bosco naučil oněm
hodnotám a postojům, které praktikoval vůči svým chlapcům a
postupně zanechal salesiánům, aby se nakonec staly základem jeho
pedagogiky:
• Aktivní přítomnost. Salesiánská asistence není jen pouhým
dozorem; je přítomností, která chlapci umožňuje zažít, že je milován;
která s ním sdílí chuť pracovat a společně růst, aby se stal protagonistou
vlastního života.
• Každodenní práce. Vychován zkušeností práce na poli
v Becchi a u Mogliů, Don Bosco rád svým chlapcům říkal: „Lenivý
chlapec navždy zůstane oslem.“ „Kdo si nenavykne pracovat zamlada,
20

3 Pages 21-30

▲back to top

3.1 Page 21

▲back to top
zůstane lenochem až do stáří.Lenost na Valdoccu neměla místo
a práce se střídala s modlitbou, hrou a učením.
Smysl pro Boha. Matka Markéta byla Jeníkovi i katechetkou.
Připravila jej ke svátosti smíření a k prvnímu svatému přijímání
a především jej učila vnímat Boží přítomnost v každodennosti, ve
stvoření, ve smutných i radostných událostech života. Když pozoroval
její velkorysost vůči chudým a potřebným, v budoucím knězi zrála
zbožnost, která se ve vhodné chvíli proměnila v konkrétní, prostou a
jedinečnou lásku.
Rozum jako synonymum dialogu. Rolnická moudrost dávala
slovu „přemýšlet“ (italsky „ragionare“, od „ragione“, česky „rozum,
ale také „pravda“, „důvod“, „příčina“ atd. pozn. překl.) různé
významy; používalo se pro rozhovor, vysvětlování, hledání společného
řešení bez toho, že by někdo prosazoval svůj pohled na věc. Don Bosco
pak ze slova „rozum“ učinil jeden z nosných sloupů své výchovné
metody. Dialog Dominika Savia s Donem Boskem je z tohoto hlediska
skutečnou výchovnou smlouvou, která mladého světce vedla k závazku:
„Tedy já jsem látkou a vy buďte krejčím. Vezměte mne k sobě a ušijte
krásný oblek pro Pána.“
Ve světle této vzpomínky se předkládaná báseň stává poselstvím
každému dospělému odpovědnému vychovateli, protože děti, chlapci
i děvčata, pozorují to, co děláš, a ne to, co říkáš.
21

3.2 Page 22

▲back to top
KDYŽ SIS MYSLELA, ŽE SE NEDÍVÁM
Když sis myslela, že se nedívám,
viděl jsem, jak přilepuješ můj první obrázek na ledničku,
a hned jsem chtěl nakreslit další.
Když sis myslela, že se nedívám,
viděl jsem, jak dáváš najíst toulavé kočce,
a naučil jsem se, že je dobré chovat se hezky ke zvířatům.
Když sis myslela, že se nedívám,
viděl jsem, jak mi pečeš mé oblíbené cukroví,
a naučil jsem se, že malé věci v životě mohou být velikými.
Když sis myslela, že se nedívám,
viděl jsem tě, jak vaříš oběd a neseš ho nemocnému kamarádovi,
a naučil jsem se, že se máme starat jedni o druhé.
Když sis myslela, že se nedívám,
viděl jsem, jak pečuješ o náš dům a ty, kteří v něm bydlí,
a naučil jsem se, že je třeba pečovat o to, co jsme dostali.
Když sis myslela, že se nedívám,
viděl jsem, jak konáš své povinnosti, i když ti není dobře,
a naučil jsem se, že až budu velký, musím být zodpovědný.
Když sis myslela, že se nedívám,
viděl jsem, jak ti z očí tečou slzy,
a naučil jsem se, že některé věci někdy bolí a pláč je namístě.
Když sis myslela, že se nedívám,
viděl jsem, jak jsi ustaraná,
a chtěl jsem být vším, čím jsem být mohl.
Když sis myslela, že se nedívám,
naučil jsem se většinu toho, co musím pro život vědět,
abych, až budu velký, byl dobrým a užitečným člověkem.
22

3.3 Page 23

▲back to top
Když sis myslela, že se nedívám,
díval jsem se na tebe a chtěl říct: „Děkuji za vše, co jsem viděl,
když sis myslela, že se nedívám.“
Každý z nás (rodiče, prarodiče, strýcové, tety, učitelé, přátelé) ovlivňuje
život nějakého dítěte.
A je důležité vědět, jak se dnes dotkneme života nějakého člověka.
Žijme prostě. Milujme velkoryse. Starejme se vážně. Hovořme vlídně.
Řím, 31. prosince 2012 1. ledna 2013
Don Pascual Chávez Villanueva, SDB
hlavní představený
23

3.4 Page 24

▲back to top
24