ÀžPane, ke komu bychom Å¡li


ÀžPane, ke komu bychom Å¡li

ACG 386Boží slovo a salesiánský život dnes37











































PANE, KE KOMU BYCHOM ŠLI?

TY MÁŠ SLOVA VĚČNÉHO ŽIVOTA“

(jan 6,68)

Slovo Boží a salesiánský život

v dnešní době

don Pascual Chávez Villanueva

přeložil: Ladislav Heryán

ACG 386 13. 6. 2004



Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.“

(J 6,68)



Slovo Boží a salesiánský život v dnešní době



Shrnutí:



1. Kontemplovat Krista nasloucháním Božímu Slovu

2. Naslouchat Božímu slovu jako salesiáni

2.1 Don Bosco, „kněz Božího slova“

- Biblická formace a pastorační služba

- Účinné používání při výchově

2.2 Mládež – způsob a důvod našeho naslouchání Bohu

3. „Není správné, abychom my zanedbávali Boží slovo“ (Sk 6,2)

3.1 Naslouchat Božímu slovu, abychom udělali zkušenost s Bohem

- Adorovat v tichu

- Odmítnout si o Bohu vytvářet obrazy

3.2 Naslouchat Božímu slovu, abychom se stali komunitou

- Jsme shromážděni, protože jsme spaseni

- Odpovědní za bratry

3.3 Naslouchat Božímu slovu, abychom zůstali věrní

- „Pramen duchovního života“ (S 87)

- „Strava pro naši modlitbu“ (S 87)

- „Světlo k rozeznání Boží vůle v dění kolem nás“ (S 87)

- „Síla k věrnému uskutečňování našeho povolání“ (S 87)

3.4 Naslouchat Božímu slovu, abychom se stali apoštoly

- Umět vytvářet prostředí se silným duchovním nábojem

- Nabídnout pastoraci jako cestu duchovního vyzrávání

4. „Jako Panna Maria se otevíráme Božímu slovu a o něm uvažujeme ve svém srdci“ (S 87)





V Římě 13. června 2004

Slavnost Těla a Krve Páně

Drazí spolubratři,

píšu vám o slavnosti Corpus Domini, „památce“ Páně, tajemství jeho života obětovaného na kříži a znamení jeho bezmezné lásky k nám. Je nám připomínkou, že se církev jako autentické společenství věřících rodí z eucha­ris­­tie. Všichni zůstáváme stát v údivu nad neslýchanou Ježíšovou fantazií. Ježíš se vtěluje, aby se pro nás stával „tělem“, a tak nám dával svůj božský život.

I když nám liturgická čtení cyklu C nabízejí k meditaci Lukášův text o rozmnožení chlebů, nemůžeme pominout eucharistickou řeč Janovu, která je stále tou nejhlubší. Pomáhá nám pochopit, že se Slovo skutečně stalo tělem a že se jeho tehdejší i dnešní posluchači mají stát jeho spolustolovníky.

Kéž se naše eucharistická slavení, při nichž nás Ježíš u svého stolu sytí chlebem svého Slova a Těla, stanou pramenem jednoty a bratrství našich komunit, zdrojem touhy po spáse mládeže. Tak pro ně budeme schopni dát život, aby i oni měli život v hojnosti.

To bylo tajemstvím síly a svatosti našich nových blahoslavených, dona Augusta Czartoryského, sestry Eusebie Palomino, Alexandriny da Costa; zejména tato posledně jmenovaná nežila posledních třináct let svého života z jiné potravy než ze svatého přijímání. Eucharistie se stala pramenem duchovní síly našich mladých svatých Dominika Savia a Laury Vicuni. Jejich věrnost Pánu byla živena jeho Slovem a Tělem až k naprosté odevzdanosti a smrti pro druhé. To je i naší cestou, abychom se stali autentickými Ježíšovými učedníky.

Být jeho učedníky a sdílet jeho život a poslání totiž dnes není snadným zaměstnáním, a ostatně nikdy nebylo. Čtyři evangelisté shodně vypravují, že pro Ježíše bylo možná až příliš snadné některé povolávat k následování (srov. Mk 1,16-20; J 2,1-11), ale nepodařilo se mu je dlouho v jejich věrnosti vedle sebe udržet (Mk 14,50; J 18,15.27).

Čtvrté evangelium nám zanechalo vzpomínku, stejně tak památnou jako dramatickou, na obtíže, které měli nejbližší Ježíšovi učedníci pro setrvání s ním. Po podivuhodném rozmnožení chlebů na hoře před tisíci lidmi (J 6,3-14) a náhlém i uklidňujícím setkání na rozbouřeném moři za absolutní tmy (J 6,16-21) se Ježíš v synagoze v Kafarnau nabídl nasycenému zástupu a užaslým učedníkům jako chléb, který sestoupil z nebe (J 6,35.41). Žádal, aby věřili v jeho slovo a jedli jeho tělo. Vypravěč uvádí, že poprvé „mnozí z jeho učedníků“, když slyšeli tvrdost těchto slov, jej pohoršeni „opustili a už s ním nechodili“ (J 6,66; srov. 6,60).

Na Ježíšovu otázku vyjádřilo Dvanáct Petrovými ústy touhu zůstat nikoli proto, že by jeho slova pochopili, nýbrž proto, že neměli nikoho jiného s takovou autoritou, ke komu by mohli jít. Ne že by Ježíšova slova byla zmírněna, ale oni v nich rozpoznali slova věčného života (J 6,68). Skuteční Ježíšovi učedníci s ním dnes stejně jako včera zůstávají i přes tvrdost jeho řeči, protože nikdo jiný si skutečně nezasluhuje jejich víru a protože pouze jeho slova dávají naději očekáváním a zajišťují život, který nekončí.

Drazí spolubratři, tolik bych si přál, abychom my všichni mohli naslouchat Ježíšovi jako Dvanáct, a abychom mu tak jako oni pomáhali sytit naše mladé chlebem i Bohem. Velice toužím, abychom mu naslouchali i tehdy, jsme-li jako věřící zmateni nebo v úzkých. On nám přichází vstříc, i když jsme ponořeni ve tmě nebo se topíme ve zlu. Tolik bych chtěl, aby každý z nás věnoval trochu více času pro přijetí Ježíše a naslouchání jeho slovu, „tomu jedinému, čeho je třeba“ (Lk 10,42), a tak konečně pochopil, že nikdo kromě něj nemá slova, která dávají naději a umožňují žít nyní i navěky. Proto vás zvu, abyste znovu začali od Krista, Slova Božího.

1

▲back to top