ACGRM-379_Svatost- chavez 2000-santi-cs


ACGRM-379_Svatost- chavez 2000-santi-cs

1 Pages 1-10

▲back to top

1.1 Page 1

▲back to top
DRAZÍ SALESIÁNI, BUĎTE SVATÍ
List o svatosti
Don Pascual CHÁVEZ Villanueva
ACG 379 14. 8. 2002

1.2 Page 2

▲back to top
2
svatí!
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
Obrázek na titulní straně byl převzat z Pastorale Giovanile Salesiana, vydaného Dikasteriem pro pastoraci
mládeže SDB v Římě v roce 1990, str. 29. Připojen je 21. článek Stanov:
„Pán nám dal v Donu Boskovi otce a učitele. Poznáváme ho a následujeme ho, neboť na něm obdivujeme
zářivou souhru [splendido accordo] přirozenosti [natura] a milosti [grazia]. Byl plně člověkem
[profondamente uomo], bohatě obdařeným kladnými vlastnostmi svého lidu, a jako takový otevřeným
pozemské skutečnosti; byl plně člověkem Božím [profondamente uomo di Dio], obdařeným hojně dary
Ducha svatého, a tak žil, »jako by viděl Neviditelného.« Tyto dvě stránky se spojily v jeden naprosto
jednolitý životní program [progetto di vita fortemente unitario]: sloužit mládeži. Uskutečňoval ho
s houževnatostí a vytrvalostí přes překážky a námahy a s citlivostí velkodušného srdce. »Neudělal krok,
nepronesl slovo, nepodnikl nic, co by nesledovalo spásu mládeže... Skutečně mu neleželo na srdci nic
jiného než starost o duše.«

1.3 Page 3

▲back to top
ACG 379
3
»DRAZÍ SALESIÁNI, BUĎTE SVATÍ«1
Drazí spolubratři,
V Římě 14. srpna 2002
Vigilie Nanebevzetí Panny Marie
uběhly čtyři měsíce od zakončení 25.GK, která byla silným salesiánským
duchovním zážitkem. Máte v rukou kapitulní dokument „Salesiánská komunita
dnes“, který – jak sdělují spolubratři, kteří nám píší – byl ze strany provincií
velice dobře přijat. Je studován a asimilován s cílem obnovit naše komunity. Nyní
se s vámi chci spojit prostřednictvím tohoto mého prvního okružního listu.
Psaní listů bylo formou apoštolátu, kterou používal sv. Pavel, aby tak
překonal jak zeměpisnou vzdálenost, tak nemožnost být ve svých komunitách
osobně přítomen, aby je tak mohl v jejich životě doprovázet. I když to není zcela
totéž, i listy hlavního představeného mají v úmyslu prostřednictvím této
komunikace vytvářet blízkost mezi jednotlivými provinciemi, sdílet to, co se děje
v kongregaci, a osvětlovat život a výchovně pastorační praxi komunit. Píšu vám
o vigilii nanebevzetí Panny Marie a dva dny před datem, které nám připomíná
narození našeho drahého otce, dona Boska. Neskrývám, že bych s vámi velice rád
sdílel vaši momentální práci i vaše nejkrásnější sny; v hloubi svého srdce zejména
cítím touhu se za každého z vás modlit. Kéž vás Pán naplní svým největším
darem, Duchem svatým, aby vás obnovil a posvětil k obrazu našeho zakladatele,
kterého jsme dostali jako vzor (srov. S 21). Maria, odbornice na Ducha svatého,
kéž vás ho učí přijímat a nechávat mu místo, aby vás učinil plodnými
v apoštolském poslání a šťastnými věřícími v Krista, Otcovo slovo.
Chci k vám dnes hovořit právě o svatosti, a navázat tak na svá některá
vystoupení v závěru kapituly, zejména po audienci u Svatého otce a blahořečení
pana Artemida Zattiho, sestry Marie Romero a dona Luigiho Variary. Mým
záměrem není sepsat malý traktát o svatosti, ale spíše vám na ni poukázat jako na
Boží dar a apoštolátní naléhavost, nabídnout několik motivací k jejímu prožívání
a naznačit metodu, která vám v tom pomůže.
1
JAN PAVEL II., Discorso ai partecipanti al Capitolo generale (Řeč k účastníkům Generální kapituly), in „L
´Osservatore Romano“, 13.4.2002, str. 5.

1.4 Page 4

▲back to top
4
svatí!
Souhra šťastných okolností
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
To, že jsem byl zvolen na generální kapitule, jejíž tématem byla salesiánská
komunita jakožto místo našeho každodenního posvěcení a která byla uzavřena
„darem blahořečení třech členů salesiánské rodiny“2 – salesiána kněze, salesiána
koadjutora a dcery Panny Marie Pomocnice – mi přikazuje mluvit o svatosti,
neboť, jak jsem řekl při zakončení 25.GK o primátu Boha: »Bůh musí být naším
prvním 'zaměstnáním'.«3 Svatost jako cíl potvrdil se svou nejvyšší autoritou Svatý
otec, když na ni apeloval v proslovu k účastníkům kapituly. Již ve svém poselství
k zahájení kapituly nám připomněl, že „směřování ke svatosti“ je »hlavní
odpovědí výzvám současného světa«, a že »se v podstatě ani tak nejedná o
zavedení nových aktivit a iniciativ, jako spíše o prožívání evangelia a vydávání
svědectví o něm, a to bez kompromisů, a to aby stimulovalo mladé lidi ke
svatosti«4. Při audienci pak toto svoje poselství shrnul do silné výzvy: »Drazí
salesiáni, buďte svatí! Svatost je – a vy to velice dobře víte – vaším základním
úkolem.«5
Jedná se o souhru okolností, které nechci vnímat jako náhodné – protože
pro křesťana nic není náhodné – ale jako zapsané v Božím plánu, a které je z
tohoto důvodu třeba interpretovat v duchu víry: proč by se tedy svatost neměla
stát jak programem života, tak i řízení? Přesně to bylo mým předsevzetím, když
jsem v závěrečném proslovu na kapitule řekl, že »svatost je odkazem kapituly,
která je zakončena darem tří nových blahořečených«6.
Začátek mé služby, osvícený takovým světlem, je pro mne výmluvnějším
pozváním než jakékoliv pronesené přání. Připomíná ten nejvyšší cíl. Je to určitě
náročné poselství, protože se váže k „nejvyššímu cíli“ v absolutním slova smyslu,
ale které vede k naději a optimismu, když nám ukazuje tolik našich bratří a sester,
kteří dosáhli Hory blahoslavenství. My, jejich duchovní sourozenci, s ohledem na
ně můžeme parafrázovat liturgii a říct: „Nehleď na naše hříchy, ale na svatost naší
rodiny.“
2
Il CG25 ai Confratelli Salesiani (25.GK spolubratřím salesiánům): CG25, č.137. Dokumenty 25.GK – budou
citovány pod zkratkou 25.GK – jsou publikovány v ACG 378 (2002). Protože překlady listu o svatosti i závěry 25.GK do
češtiny byly vytvářeny 2 spolubratry ve stejném období, byla i v závěrečné redakci ponechána rozdílnost překladů 25.GK.
3
25.GK, č. 191.
4
25.GK, č. 143.
5
JAN PAVEL II., Discorso ai partecipanti al Capitolo Generale (Řeč k účastníkům Generální kapituly), in „L
´Osservatore Romano“, 13.4.2002, str. 5. Srov. 25.GK, č. 170.
6
25.GK, č. 196.

1.5 Page 5

▲back to top
ACG 379
5
Toto jsou tedy společně se sbíhající významné okolnosti, které mě přivedly
k tématu mého prvního listu.

1.6 Page 6

▲back to top
6
svatí!
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
1. SVATOST, TRVALÉ RODINNÉ DĚDICTVÍ
Nikdy nebudeme moci dostatečně poděkovat Bohu za dar světců v naší
charismatické rodině. Papež nám napsal, že naše historie je »historií bohatou na
světce, z nichž mnozí jsou mladí lidé«7. Stejně tak k nám znovu hovořil při
audienci o »mnohých svatých a blahořečených, kteří tvoří nebeský zástup vašich
ochránců«8. To dokazuje, že salesiánské charisma je nejen schopné ukazovat
cestu ke svatosti, ale také – je-li prožíváno – tohoto cíle dosáhnout, jak se
u nemála našich bratří a sester skutečně stalo.
Moji předchůdci před tímto panoramatem s oblibou setrvávali.9
Kontemplovat tento náš »nikoli malý oddíl salesiánských světců a
blahořečených«10 je i mým přáním. Chci přitom s vámi sdílet to, co mi na srdci
leží nejvíc.
1.1. Ve stopách dona Boska
Naši svatí jsou zcela jistě nejkvalifikovanějšími „svědky“ naší spirituality,
protože ji žili, a žili ji hrdinským způsobem. Zvláštní zájem ve mně vzbuzuje
skutečnost, že v každém z nich se vtělil jeden ze specifických aspektů našeho
charismatu. Tím, že ho zdůraznili, ho učinili více viditelným, více zářícím, více
výrazným. Osvojili si ho a zdůraznili až do té míry, že o nich můžeme hovořit
jako o „monografických prohloubeních“ našeho zakladatele.
Část z nich dokonce v církvi založila nové kongregace jako větve
vyrostající z téhož kmene. Rozvinuli tak skryté možnosti vrozené původnímu
semínku. Každý z nich je tedy výrazný díky svému zvláštnímu poselství.
7
25.GK, č. 143.
8
JAN PAVEL II., Discorso ai partecipanti al Capitolo Generale (Řeč k účastníkům Generální kapituly), in „L
´Osservatore Romano“, 13.4.2002, str. 5. Srov. 25.GK, č. 171.
9
Jako příklad uvádím několik významných dopisů posledních hlavních představených o našich světcích a o svatosti:
VECCHI JUAN E. Esperti, testimoni e artefici della comunione (Odborníci, svědci a tvůrci společenství), ACG 363; Il Padre ci
consacra e ci invia (Otec nás zasvěcuje a posílá), ACG 365; Santità e martirio all´alba del terzo millenio (Svatost a
mučednictví na úsvitu třetího tisíciletí), ACG 368; Verso il Capitolo Generale 25 (Směrem k 25. Generální kapitule), ACG
372; La beatificazione del coadiutore Artemide Zatti: una novità dirompente (Blahořečení koadjutora Artemida Zattiho:
převratná novinka), ACG 376; VIGANÒ EGIDIO, Riprogettiamo insieme la santità (Vytvořme znovu společně projekt svatosti),
ACS 303; Don Bosco Santo (Světec don Bosko), ACS 310; Don Rinaldi, genuino testimone e interprete del carisma salesiano
(Don Rinaldi, ryzí svědek a interpret salesiánského charismatu), ACG 332; RICCERI LUIGI, Don Rua richiamo alla santità
(Don Rua, volání po svatosti), ACS 263.
10
JAN PAVEL II., Discorso ai partecipanti al Capitolo Generale (Řeč k účastníkům Generální kapituly), in „L
´Osservatore Romano“, 13.4.2002, str. 5.

1.7 Page 7

▲back to top
ACG 379
7
Z tohoto celku je možné vytěžit autentičtější a kompletnější vizi naší
duchovní zkušenosti. Jedná se o různé tóny, které společně tvoří jedinou
harmonii, tóny velmi pestré: od těch známějších až po ty méně výrazné,
vyslovované skoro potichu; od těch, řekli bychom, nejzřejmějších až po ty
nejneobvyklejší, jakoby skoro naší spiritualitě cizí. Všechna tato různá „nová
vydání“ dona Boska, oficiálně uznaná církví, mají mezi námi domovské právo.
Znovu nám ho představují živého, abychom k němu byli pozorní, střežili si ho. A
tak se jako jeho synové, dědici tak bohatého dědictví, radujeme, když v tom či
onom prvku hned rozpoznáváme některý z fyziognomických rysů našeho otce.
Některé z těchto rysů, které originálním způsobem zobrazují společné
rodinné dědictví – salesiánskou svatost – bych chtěl uvést jako příklad:
Spiritualita, která dokáže mezi sebou propojit práci a umírněnost.
Myslíme zde na dona Ruu, vzor vzácné obětavosti, jehož nejlepší poctou
byla slova Pavla VI.: »Jestliže dona Ruu můžeme skutečně považovat za
prvního pokračovatele příkladu a díla dona Boska, budeme na něj stále
rádi vzpomínat a uctívat pro jeho asketickou pokoru a závislost.«11
Spiritualita, která se rodí z pastorační lásky, která dokáže být přijímaná
s láskou a ukazovat Boží otcovství.12 Zde vzpomeňme na dona Rinaldiho:
»Kdokoli se k němu přiblížil – čteme v procesních aktech – cítil, že se
přiblížil k tatínkovi.«13
Spiritualita, která je vyjádřena prostřednictvím činné pokory a která je
»jednoznačným znamením Boží logiky, protikladné k logice světa«14.
Jejím zářivým příkladem byla Marie Dominika Mazzarelová.
Spiritualita každodennosti a práce.15 V tomto panoramatu pozorujeme
laickou identitu, a to jak zasvěcenou, tak nezasvěcenou. Co se týká první
skupiny, můžeme vzpomenout na dvě postavy „milosrdných
samaritánů“, Simona Srugiho a Artemida Zattiho. Co se týká laické
identity nezasvěcené, naše myšlenky směřují k první ze všech
salesiánských spolupracovníků – matce Markétě – jejíž postava vyvolává
stále větší sympatii, vzbuzující zbožnost a vděčnost.
11
PAVEL VI, Omelia di Beatificazione (Homílie při blahořečení). 20.9.1972.
12
Srov. S 10,11; 24.GK, č. 90.
13
Summarium, č. 425.
14
INSTITUT DCER PANNY MARIE POMOCNICE, Strumento di lavoro del Capitolo Generale XXI (Pracovní text
21.Generální kapituly) (Řím 2002), str. 46.
15
Srov. 24.GK, č.97-98.

1.8 Page 8

▲back to top
8
svatí!
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
Spiritualita, která uvádí do souladu kontemplaci s činností.16 Zdá se, že
zde vidíme obraz nedávno blahořečené sestry Marie Romero Meneses,
animátorky 36 oratoří a řady pastoračních institucí, které vznikaly s
neočekávanou rychlostí a stávaly se tradicemi. Můžeme také vidět Attilia
Giordaniho, krásný příklad salesiánského spolupracovníka, který byl
vulkánem iniciativ mezi svými oratoriány.
Spiritualita vztahů a rodinného ducha plného radosti.17 Myslíme zde na
někoho, jako byl don Cimatti: »Když se objevil – jak názorně tvrdí jeden
ze svědků – usmívaly se i zdi.«
Spiritualita rovnováhy. Naše myšlenky se ubírají k donu Quadriovi,
neodolatelnému magnetu svých kleriků, v němž se nádherně kloubily
přirozené dary s milostí.
Spiritualita, která přijímá dimenzi oběti. Čteme-li životopisy dona
Beltramiho, Czartoryského a Variary, vidíme, jak z utrpení udělali
královskou cestu svého posvěcení, a jak – v případě dona Variary – z něj
vytěžili nové charisma kongregace. Obraz trpícího dona Boska v nich
vzbudil až „touhu“ po kříži a po přijetí jeho vnitřní radosti.
Nemůžeme nakonec nezdůraznit již tak velikou skupinu našich
mučedníků – spolubratrů, spolusester, a mladých! – jejichž blahořečení
označovala konec a začátek dvou století. Salesiánská rodina je hrdá na to,
že má více než sto let, a je přitom šťastná, že má více než sto mučedníků
(dnes je jich 11118). Je si vědoma zodpovědnosti, která je s tím spojená:
mučednictví, násilné prolití krve stejně tak jako dar vlastního života v
každodenní oběti, je salesiánskému duchu vrozené. Pochopíme poselství
tohoto daru? Přijmeme jeho důsledky? Svatý otec při nedělní homilii 11.
března 2001, když blahořečil 233 španělských mučedníků, z nichž bylo
32 salesiánů, řekl: »Církev putující ve Španělsku je na počátku třetího
tisíciletí volána prožívat nové jaro křesťanství.«19 Proč bychom neměli
také my počítat s nesrovnatelnou pomocí našich mučedníků, abychom
»naše apoštolátní iniciativy a pastorační snahy naplnili nadějí při ne vždy
snadném úkolu nové evangelizace?«20 I pro nás salesiány musí platit:
Sanguis martyrum, semen christianorum. Krev mučedníků je semenem
16
23.GK, č.167-168.
17
Srov. 23.GK, č.165-166; 24.GK, č.91-93.
18
95 Španělů, 14 Poláků, 2 v Číně.
19
JAN PAVEL II., in „L´Osservatore Romano“, 12.-13.3.2002, str. 6-7.
20
Tamtéž.

1.9 Page 9

▲back to top
ACG 379
9
nových křesťanů!21 Neztrácejme tedy odvahu před těžkostmi: pojďme
vstříc budoucnosti v dobré partě!
Toto jsou tedy okvětní lístky květu naší svatosti, která se – díky jim – v
polychromii let, forem života a služby, dob, poselství, etnik, kultur ukazuje jako
stimulující a přesvědčivá. »Za touto rozdílností původů, životních stavů, rolí
a úrovní vzdělání, zeměpisného původu se skrývá jediná inspirace: salesiánská
spiritualita. Je možné ji nabídnout jako nauku; ale je možné ji rovněž s užitkem
vyprávět prostřednictvím životopisů, které její rysy mnohem více přibližují
každodenním okolnostem života.«22
1.2. Naše posvěcení, dar a výzva
Bratři a sestry, které jsme si připomněli, představují svatost, která je již dovršena
a jednou provždy pevně fixována ve stupni dosaženého růstu. Naše svatost se
naopak teprve uskutečňuje. Oni ušli cestu, dorazili k cíli. Jelikož známe jejich
život a jdeme po jejich cestě, i my se učíme odpovídat na Boží milost a na dar
svatosti. Každý z nich je příkladem různých cest salesiánského života a jejich
jistého úspěchu. Ptám se sám sebe, zda a nakolik mají vliv na naše pozemské
putování.
Bratři a sestry, kteří dosáhli svatosti, nás ujišťují, že svatost je možná; ale
především nám ukazují rozdílné a zároveň fascinující cesty, jak jí dosáhnout.
Nemůžeme rovněž my nalézt tu cestu, která je nejpřiměřenější našim možnostem,
která nejvíce souzní s naší osobní situací, tu nejvhodnější pro náš životní stav?
Mým přáním je uskutečnění toho, co tvrdí naše Pravidlo Života: »Spolubratři,
kteří žili nebo žijí naplno evangelní program Stanov, jsou pro nás povzbuzením
a pomocí na cestě našeho posvěcení.«23
Od života našich svatých se učíme třem důležitým pravdám, které si musíme
osvojit:
Naše posvěcení je „základním úkolem“ našeho života, jak to řekl papež. Když
toho dosáhneme, dosáhli jsme všeho; pokud ne, vše je ztraceno, jak se to tvrdí
o lásce (srov. 1 Kor 13,1-8), která je podstatou svatosti.
21
Tertulián, Apol 50,13: CCL 1,171.
22
ACG 368, str.13.
23
S 23.

1.10 Page 10

▲back to top
10
svatí!
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
Proti tendenci duchovní prostřednosti si každý den musíme zdůrazňovat
prioritu tohoto cíle: naše posvěcení, které není ničím jiným než onou „vysokou
mírou každodenního křesťanského života“, jak to ukazuje Jan Pavel II.
v encyklice Novo Millenio Ineunte24. »Bůh musí být tím prvním, co máme na
mysli, jak jsem připomínal odjíždějícím účastníkům kapituly. Je to on, kdo nás
posílá a svěřuje nám mladé lidi… Bůh na nás čeká v mladých lidech, aby nám
daroval milost setkání s ním.«25 Pokud je náš život osvěcován touto touhou, má
všechno, i přes svoje nedostatky; pokud se však tato pohnutka zeslabuje, naše
cesta se stává bezbarvou, a je zbytečné po ní jít i přesto, že se zdá být svým
způsobem účinná.
Posvěcení je Boží dar. Iniciativu měl a vždy má Bůh: jistota změnit náš život
je zakořeněna v jistotě, že jsme již předtím byli objektivně proměněni v něm.
Proto je svatost – řečeno slovy kardinála Suenense – »nejdříve přijetím, a
teprve potom výstupem«26.
»Existuje pokušení, které odedávna strojí úklady každé duchovní cestě
i samotnému pastoračnímu působení: pokušení domnívat se, že výsledky závisí
na naší schopnosti konat a programovat. Bůh po nás zajisté žádá reálnou
spolupráci se svou milostí, a tedy nás vyzývá, abychom do své služby pro Boží
království investovali všechny zdroje své inteligence a činorodosti. Ale běda,
pokud bychom zapomněli, že „bez Krista nemůžeme dělat nic“ (srov. Jan
15,5).«27
Při hledání svatosti nepopíratelně září primát Boha: Svatost nikdy není
osobním projektem, který by byl programován a vykonáván v závislosti na námi
stanovených dobách, metodách a volbách. Svatost není ani tak obecnou touhou po
Bohu, jako jeho vůle, která je vyslovena každému z nás (1 Sol 4,3). Čiré milosti,
která je vždy darem, nemůžeme nikdy dosáhnout vlastními silami, ale ani ji
nemůžeme bez vážných následků odmítnout. Bůh nás stvořil jako dobré, ba velmi
dobré (srov. Gen 1,26-31) a měl nás v mysli jako svaté již „před stvořením světa“
(Ef 1,4). Zůstává však naše spoluúčast: můžeme Bohu pomáhat dokončit jeho dílo
stvoření v nás, pokud mu na sobě dovolíme uskutečnit jeho nádherný a
nejpůvodnější plán. Nic víc po nás nežádá; ale také od nás neočekává nic
menšího.
24
Novo Millenio Ineunte (NMI), č.31.
25
25.GK, č.191.
26
Lo Spirito Santo nostra speranza (Duch svatý naše naděje), Ed. Paoline, str.88.
27
NMI, č.38.

2 Pages 11-20

▲back to top

2.1 Page 11

▲back to top
ACG 379
11
Svatost se pro nás salesiány buduje každodenní odpovědí, jako výraz mystiky
a askeze hesla „da mihi animas cetera tolle“. Jelikož podíl Boha, který je
pramenem každé svatosti, je jistý, je potřeba každodenně stimulovat naši
odpověď, jak říká náš sv. František Saleský: »Ať je pramen vydatný, jak chce,
jeho voda vniká do zahrady ne podle jejího množství, ale pouze podle velkého
či malého objemu kanálu, který ji zde přivádí.«28
Zde je potřeba se bezpodmínečně odvolat na umrtvování, tedy na smrt
všeho, co uzavírá naše bytí k obdarování; všechno to, co v nás dává Boha na
druhé místo, si nezaslouží ani péče ani pozornosti. Naše existence je existencí
velikonoční. Jak dobře víme, cesta směrem k Velikonocím nutně vede přes
Kalvárii (srov. Mt 16,21-23): vzkříšen byl ten, který byl předtím ukřižován. Pro
křesťana tedy umrtvování není cílem, ale prostředkem; není cílem, ale cestou;
není potřeba je vyhledávat, ale není možné se mu vyhnout.
Naši světci jsou živoucím svědectvím této touhy po svatosti a této cesty
k životu a vzkříšení. V tomto ohledu mi vstupují na mysl některé výrazy
blahoslavené Marie Romero: »Vezmi si, Pane, všechno, co jsi mi doposud dal, a
nedávej mi už nikdy nic do budoucnosti, ale dopřej mi milost žít každý den stále
více ve spojení s tebou v nepřerušeném postoji lásky, odevzdanosti a důvěry, a
tak abych nikdy ani na okamžik neztratila tvoji přítomnost.«29 »Milovat tě, snažit
se, aby tě milovali, a vidět tě milovaného, můj velebený Bože, to je moje jediná
touha, nesplnitelná naděje, ambice, starost a posedlost.«30
2. MY JAKO VYCHOVATELÉ KE SVATOSTI
Jelikož jako salesiáni nikdy nemůžeme od sebe oddělit svou řeholní identitu od
identity vychovatelů, ani své řeholní zasvěcení od apoštolátního poslání.
Pojednání o našem posvěcování v sobě nutně zahrnuje rovněž nabídku svatosti
pro naše mladé lidi. I pro nás je »pastorační cesta cestou svatosti«31.
Papež nám chtěl připomenout, že »naše svatost je nejlepší zárukou účinné
evangelizace, protože v ní spočívá to nejdůležitější svědectví, které můžeme
nabídnout mladým adresátům různých našich aktivit«32. Slova Svatého otce se
zdají být parafrází toho, co říkají naše Stanovy v již shora citovaném článku:
28
SV.FRANTIŠEK SALESKÝ, Trattato dell´amor di Dio (Pojednání o Boží lásce), kniha II, kap. 11. Ed. Paoline, str.215.
29
GRASSIANO DOMENICA, Con Maria tutta a tutti come Don Bosco (S Marií všechna všech jako don Bosko), str. 228.
30
Tamtéž, str.417.
31
Srov. NMI, č.30. «Additare la santità resta più che mai un´urgenza della pastorale (Poukázat na svatost zůstává více
než kdy jindy naléhavostí pastorace)» (ivi).

2.2 Page 12

▲back to top
12
svatí!
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
»Svědectví této svatosti, jež se uskutečňuje v salesiánském poslání, odhaluje
jedinečnou hodnotu blahoslavenství. A je to nejdrahocennější dar, který můžeme
mládeži nabídnout.«33
Naším náročným úkolem je tedy posvěcovat sebe při posvěcování mladých,
růst v Duchu při úsilí o jejich růst, a stávat se stále více a lépe vychovateli
svatých, schopnými klást svatost jako výslovný cíl našich pastoračně výchovných
programů. Svatý otec si položil podobnou otázku: »Je možné svatost
naprogramovat?« A odpověděl: »Neváhám říct, že perspektiva, do které je
potřeba klást celou cestu pastorace, je perspektiva svatosti.«34 Jedná se o slova,
která by se našemu srdci vychovatelů měla jevit obzvlášť sugestivní.
»Jelikož jste pozornými vychovateli a kompetentními duchovními průvodci
– řekl ještě papež na naši adresu – budete umět jít vstříc mladým lidem, kteří
touží vidět Ježíše. Budete je umět vést s laskavou pevností k náročným cílům
křesťanské věrnosti.«35 »Salesiáni třetího tisíciletí! Buďte nadšenými učiteli a
vůdci, svatými a formátory svatých, tak jak to byl svatý don Bosco.«36
Prvním přesvědčením, kterého je potřeba se uvnitř takového programu
držet, je to, že svatost je dosažitelná každému, a že je „tou nejlepší cestou ze
všech“37, po níž je potřeba kráčet. Láska-agape je pro Pavla skutečně především
nepostradatelným prvkem budování církve. Její přednost vyplývá z toho, že
nikdy nekončí a činí nás podobnými Bohu, který je Láska.
2.1. Svatost jako nabídka salesiánské výchovy
Všichni jsme povoláni ke svatosti. Jedná se o povolání každého lidského života,
který – jak všichni víme – je způsobilý k tomuto úkolu díky křtu. »Všichni věřící,
jakéhokoliv stavu a druhu, jsou povoláni k plnosti křesťanského života a k do-
konalosti v lásce.«38 Pavel VI. řekl, že proklamace povolání všech pokřtěných ke
svatosti je »nejcharakterističtějším prvkem učení koncilu, a abychom tak řekli,
jeho posledním cílem«39.
32
JAN PAVEL II., Discorso ai partecipanti al Capitolo Generale (Řeč k účastníkům Generální kapituly), in „L
´Osservatore Romano“, 13.4.2002. Srov. 25.GK, 170.
33
S 25.
34
NMI, č.30-31.
35
Messaggio del Papa all´inizio del CG25 (Poselství papeže k začátku 25.GK): 25.GK, č.141.
36
25.GK, č.143.
37
1K 12,31b.
38
LG, č.40.
39
PAVEL VI., Sanctitas clarior, 19.1.1969.

2.3 Page 13

▲back to top
ACG 379
13
Jan Pavel II. v encyklice Novo Millenio Ineunte celé církvi řekl: »Je čas
znovu všem rozhodně předložit tuto vysokou laťku každodenního křesťanského
života.«40 Jedná se text, který v sobě odráží exhortaci sv. Pavla Efesanům41
a který 23.GK přijala jako vodítko, když hovořila o cíli výchovy mladých lidí
k víře: »Vychovávat mladé lidi v plnosti podle míry Krista, dokonalého člověka,
je cílem salesiánské práce.«42
I když se nám to někdy může zdát neobvyklé nebo neadekvátní pro naší
dobu, nevhodné pro všechny, je to naopak těmi, kdo berou svůj život vážně,
velmi oceňováno. Zde je jedno svědectví, které může sdílet tolik spolubratří
a laiků, kteří se vážně zabývají svou křesťanskou zralostí: »Překonal jsem
důležitou duchovní etapu: podařilo se mi považovat svatost nikoli za luxus, ale za
jedinou možnost našeho pozemského života.«43
Naše výchovně pastorační nabídka nabízí duchovní cestu: »Cesta výchovy
k víře postupně mladým lidem ukazuje základní projekt křesťanského života
a pomáhá jim uvědomovat si jej. Mladý člověk se učí novým způsobem
vyjadřovat, jak být věřícím ve světě, a uspořádává život kolem některých
poznatků víry, vybraných hodnot a evangelních postojů: žije určitou
spiritualitu.«44
Takto náročná nabídka v mladých lidech probouzí neočekávané zdroje. To, co
přitahuje lidské srdce a po čem ono touží, není prostřednost, ale „vysoká kvalita“
života. Tato skutečnost, spíše než vnější příkazy, je vnitřním požadavkem lidské
přirozenosti. Třebaže je tato přirozenost raněna hříchem, cítí v sobě ozvěnu
původního stavu, který předcházel počáteční vině. Právě z této počátečně sdílené
svatosti se v člověku uvolňují toužebná přání a neustálé nostalgie.
Ti, kteří s největší radikalitou kráčejí tímto směrem – svatí – v nás
probouzejí hlubokou a tajemnou nostalgii, protože nás odkazují ke kořenům
našeho bytí a pomáhají nám vycítit, že pro tuto excelentní cestu jsme stvořeni
všichni. Následovat tuto nostalgii je tajemstvím opravdové velikosti a stává se
pramenem neočekávané energie.
To platí také a především o mladých lidech. Jejich věku je vlastní cítit
okouzlení náročnými hodnotami, třebaže potom – a zvláště dnes – zakoušejí svou
vlastní křehkost. Je řada na nás, »vychovatelích ke svatosti«45, abychom ocenili
40
NMI, č.31.
41
Srov. Ef 4,13b.
42
23.GK, č.160.
43
Henri d´Hellencourt, in Diario di Bordo (Palubní deník).
44
23.GK, č.158.
45
25.GK, č.143.

2.4 Page 14

▲back to top
14
svatí!
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
a pomohli rozvinout tuto touhu, která je každému z nich vrozena. Byl nám
»svěřen úkol být vychovateli a evangelizátory mladých třetího tisíciletí«46.
Nesmíme našim mladým zamlčovat, že úsilí o svatost uspokojuje jejich nejhlubší
aspirace a uspokojuje jejich touhu po štěstí. Následujme příklad Jana Pavla II.,
který jim v Torontu, plný apoštolské odvahy, řekl: »Nečekejte na to, až budete
starší, abyste se mohli vydat na cestu svatosti! Svatost je neustále mladá, tak jako
je věčně mladý Bůh.«47 Tímto způsobem budeme následovat příklad samotného
dona Boska, který byl přesvědčen, že mladí lidé mohou být svatí a že je jen málo
více fascinujících cílů, které je jim možno nabídnout, než stát se svatými. »Buďte
těmi, kteří dokáží přijmout a dokáží být otci,« vybídl nás ještě Jan Pavel II.,
»takovým způsobem, že se při každé příležitosti budete svým životem ptát
mladých: „Chceš se stát svatým?“«48
Don Bosco, úspěšný vychovatel, neměl strach ukazovat k vysokým cílům. Mějme
tedy »oči upřeny na dona Boska«49.
Můžeme říci, že okamžikem, kdy se zrodila svatost Dominika Savia, je
kázání, v němž don Bosco hovořil o svatosti, která je dosažitelná každému.
Třebaže je trochu dlouhý, dovolím si zde citovat celý tento text Životopisných
pamětí, protože nám ukazuje jednak výchovnou genialitu dona Boska, který
dokáže „vysokou laťku“ nabídnout i svým chlapcům, jednak každodennost tohoto
modelu svatosti, díky které je možno nabídnout ji každému.
»O jedné z těch nedělí měl don Bosco kázání o tom, jak se stát svatým.
Rozvinul zejména tři myšlenky: Boží vůle je, aby se všichni stali svatými;
dokázat to je docela snadné; pro toho, kdo se stane svatým, je v nebi připravena
velká odměna. Na duši Dominika Savia tato slova učinila veliký dojem. Donu
Boskovi potom řekl: – Cítím touhu, potřebu stát se svatým; nevěděl jsem, že se
mohu stát svatým tak snadno; ale nyní, když jsem pochopil, že to mohu učinit i
když budu veselý, chci se zcela stát svatým.
Don Bosco ho v jeho předsevzetí posílil. Ukázal mu, že Bůh po něm na
prvním místě chce neustálou a umírněnou veselost; a když mu poradil, aby byl
vytrvalý v plnění svých povinností vzhledem ke zbožnosti a učení, doporučil mu,
aby se vždy účastnil her se svými kamarády. Zároveň mu zakázal jakékoliv tvrdé
46
25.GK, č.146.
47
JAN PAVEL II., Discorso durante l´incontro nel Downsview Park (Řeč při setkáni v Downsview Park), Toronto, L
´Osservatore Romano, 29.-30.7.2002, str.5.
48
25.GK, č.143.
49
25.GK, č.144.

2.5 Page 15

▲back to top
ACG 379
15
pokání a příliš dlouhé modlitby, protože se neslučují s jeho věkem a zdravím,
a s jeho povinnostmi.
Savio poslechl. Jednoho dne ho však don Bosco potkal celého nešťastného,
jak chodí a vykřikuje: – Jaký jsem to ubožák. Byl jsem opravdu podveden. Pán
říká, že jestli nebudu činit pokání, nedostanu se do nebe; a přitom to mám
zakázáno dělat. Jaké tedy bude moje nebe? – Don Bosco mu řekl: „Pokání, které
od tebe Pán chce, je poslušnost. Poslouchej, a to ti stačí.“ «50
50
MB V, str. 209.

2.6 Page 16

▲back to top
16
svatí!
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
2.2. Cesta výchovy ve světle salesiánské spirituality
Výše citovaný text ukazuje, že svatost je proces, který se rozvíjí kolem určité
duchovní zkušenosti. Ta je ovzduším, cestou, pokrmem. Spiritualita je zvláštní
a konkrétní cestou ke svatosti. My máme svou spiritualitu mládeže. Jedná se
o spiritualitu, která staví do středu mladé lidi, která je však pro všechny,
především pro ty nejmenší a nejpotřebnější. Díky dosud provedeným studiím se
dnes můžeme těšit z dostatečné systematické vize této spirituality. Stačí pomyslet
na to, co bylo řečeno 23.GK, 24.GK a donem Vecchim, který z ní učinil téma
jedněch duchovních cvičení a rovněž o ní hovořil na různých setkáních
Salesiánského hnutí mládeže51.
Myslím, že bude užitečné si připomenout některé základní rysy:
Spiritualita každodennosti. Rád zdůrazňuji privilegovaný prostor, který
zaujímá pokorná každodennost, protože právě ta byla zamilovanou notou
dona Boska. »Don Bosco po celý život uváděl chlapce na cestu prosté,
klidné a radostné svatosti a spojil do jediné vitální zkušenosti „hřiště“,
„studium“ a neustálý smysl pro povinnost.«52
Nikdy neměl sympatii pro výjimečná gesta, ale ukazoval svým chlapcům
královskou cestu vlastní povinnosti. Byl přitom přesvědčen, že je-li přijata
s láskou a radostí, obsahuje vše, co je potřebné pro duchovní růst. Víme dobře, že
tato přednostní láska k němu přišla z veliké dálky. Inspiroval se sv. Františkem
Saleským – apoštolem všeobecného povolání ke svatosti v jakémkoli stavu
a v kterémkoli věku – a rád zdůrazňoval, že je třeba dávat přednost tomu, co nám
Bůh dává, než tomu, co si vybereme sami. Ono „nic nežádat a nic neodmítat“ má
skutečně velmi cenný pedagogický obsah a teologickou moudrost. Don Bosco
vychovatel převzal Františkovo zdůrazňování lásky, která je přirovnána k náplni
vzhledem k velikosti nádoby (upozornění pro nás, kteří jsme někdy tak pozorní
k formám na úkor toho podstatného).
Bystrá pedagogická moudrost. Co do nabídky svatosti se don Bosco
ukázal jako opravdový pedagog, mistr. Chlapci Dominiku Saviovi mluví
o svatosti naprosto otevřeně. Dominik ho byl schopný pochopit, protože
51
Srov. VECCHI JUAN, „Andare oltre“ („Jít za hranice“), Temi di spiritualità giovanile, ElleDiCi, Torino, 2002.
52
23.GK, č.166.

2.7 Page 17

▲back to top
ACG 379
17
sám toto slovo předtím vyslovil. Michalovi Magonemu naopak na
nádraží v Carmagnole říká: „Poslyš, přijď do oratoře, tam budeš moci
studovat, hrát si, tam najdeš kamarády.“
To znamená, že je důležité, abychom my vychovatelé věděli, že existuje
šťastná cesta ke svatosti, schopná uspokojit očekávání srdce mladého člověka,
a že ji tedy musíme umět vhodnými slovy nabídnout každému chlapci naší
oratoře, střediska mládeže nebo školy. Může se stát, že ke skupince mladých
oratoriánů budeme o svatosti nebo povolání mluvit výslovně, a budeme přitom
vědět, že nás pochopí. V jiných případech budeme muset začít od začátku –
a tedy změnit způsob jejich uvažování, očistit falešné obrazy o Bohu nebo rozbít
modly, které si vytvořili a které se snaží ve svém životě napodobovat.
Nejdůležitější věcí je, abychom si jako vychovatelé uvědomovali, že Bůh
volá ke svatosti, a tedy k radostné odpovědi jemu, všechny a že svatost je cestou,
po které je možné kráčet. Zároveň je třeba vědět, že chlapce musíme doprovázet,
počínaje situací, ve které je potkáme: »cesty svatosti jsou cesty osobní«53. Proto je
nutná »opravdová pedagogika svatosti, schopná přizpůsobit se životnímu stylu
jednotlivých osob«54. O ní jako salesiáni musíme přemýšlet a uskutečňovat ji při
doprovázení.55 Vzpomeňme, že prvním krokem dona Boska bylo pozvání
chlapců, aby v neděli přišli do oratoře a tam si hráli s mnohými kamarády. To
bylo jeho prvním apelem ke „svatosti radosti“ a svatému životu.
Již od prvních let svého kněžství don Bosco vytušil možnost doprovázet
mladé lidi k plnosti jejich křesťanského života vzhledem k jejich věku za pomoci
určitého druhu spirituality mládeže uspořádané kolem několika silných myšlenek
otevřených k víře. Byly to samozřejmě myšlenky jeho doby, ale byly zároveň
prorocké a uskutečňované se zápalem a pedagogickou genialitou. Rozhodujícím
faktorem této geniality byla právě ona schopnost strhnout mladé do
dobrodružství, a učinit je tak těmi, kdo z toho jako první mají užitek a kdo jsou
zároveň opravdovými protagonisty. Sami mladí pomáhali donu Boskovi »započít
v každodenní zkušenosti nový styl svatosti, a to šitý na míru typickým nárokům
rozvoje chlapce. Určitým způsobem se tak stali zároveň učedníky i učiteli«56.
Naše svatost je svatostí pro mladé a s mladými; neboť i při hledání svatosti
»mladí i salesiáni kráčejí společně«57: buď se posvětíme s nimi, tím že s nimi
budeme kráčet a učit se, nebo se nestaneme svatými nikdy.
53
NMI, č.31.
54
Tamtéž.
55
Srov. tamtéž.
56
23.GK, č.159.
57
JAN PAVEL II., Messaggio per l´inizio del CG XXV (Poselství k začátku 25.GK), 25.GK, č.145.

2.8 Page 18

▲back to top
18
svatí!
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
Etapy této cesty již byly jasně definovány. Zvláště 23.GK nám je
prezentovala souhrnným a dost povzbuzujícím způsobem. Pozvala nás,
abychom kolem těchto etap uspořádali život mladých lidí a abychom na
nich trvali při volbě hodnot a evangelních postojů. Připomínám vám je a
velmi vás žádám, abyste znovu vzali do rukou tento dokument58 a
hlouběji ho promysleli:
* Základem je praktický realismus soustředěný na každodennost, která je
místem rozpoznávání Boží přítomnosti a kde je možno objevit jeho neúnavnou
činorodost, jak jsem už upozorňoval dříve. »V salesiánské praxi je to radostné
a zároveň základní bezprostřední poznání: Abychom nalezli Pána, nemusíme se
oddělovat od běžného života.«59. Proto don Bosco často mluvil o „náboženském
smyslu povinnosti“ v jednotlivých momentech dne.
* Postoj naděje, spojený s „radostí“. »Chci vás naučit – to byla jeho první
slova v Giovane provveduto – způsobu křesťanského života, který vás může…
učinit veselými a spokojenými.«60 Nabídnout mladým lidem možnost zakoušet
život jako slavnost a víru jako štěstí je zajisté »stylem svatosti, který by mohl
budit údiv u některých expertů spirituality a pedagogiky, obávajících se, že
mohou být umenšeny nároky evangelia a výchovné povinnosti. Pro dona Boska je
však pramenem radosti život v milosti, který v nesnadném období zavazuje
mladého člověka, aby usiloval o askezi a snažil se být dobrý.«61
* Silné a osobní přátelství se Vzkříšeným Pánem (srov. S 34), „s tím, který
člověku umožňuje znovu nalézt svou identitu podle míry samotného Boha“62.
»Není snad právě Kristus tajemstvím opravdové svobody a hluboké radosti v
srdci? Není snad Kristus tím nejlepším přítelem a zároveň tím, kdo utváří každé
opravdové přátelství? Je-li Kristus představen mladým lidem ve své pravé
podobě, vnímají ho jako přesvědčivou odpověď a jsou schopni přijmout jeho
poselství, Přestože je náročné a poznamenané křížem«63. »V kontaktu se
vzkříšeným Pánem mladí obnovují intenzivnější lásku k životu.«64 Když dospějí
ke vztahu blízkého přátelství, které překračuje prostý obdiv a nečinnou sympatii,
58
Srov. 23.GK, Educare i Giovani alla Fede (Výchova mládeže k víře). Kapitulní dokumenty (Řím 1990), č.158-180.
59
23.GK, č.162.
60
BOSCO GIOVANNI, Il Giovane Provveduto, OPERE EDITE, sv. XXVI, str. [5]. Srov. MB III, str.9.
61
23.GK, č.165.
62
X Simposio dei Vescovi di Europa. Messaggio finale (10. Symposium evropských biskupů. Závěrečné poselství), 2,a.
63
NMI, č.9.
64
23.GK, č.168.

2.9 Page 19

▲back to top
ACG 379
19
prohlubují poznání a připojují se ke Kristově osobě a k tomu, oč mu jde, otevírají
se evangelní radikalitě a odpovídají velkorysým nasazením.
Pro budování tohoto přátelského vztahu je zapotřebí osobní modlitby,
zaměřené na naslouchání Božímu slovu, což přispívá k vyzrávání »vidění ve víře,
kdy se člověk učí pohlížet na události stejným okem jako Bůh až to té míry, že
získá „Kristovo smýšlení“ (1 Kor 2,16)«65. Don Bosco zvlášť přemýšlel o
„pedagogice svatosti“, v níž je kladen důraz na „výchovný vliv svátostí smíření a
eucharistie“66; ty totiž »poskytují prostředky mimořádné hodnoty pro výchovu ke
křesťanské svobodě, k proměně srdce a k duchu solidarity a služby v církevním
prostředí« (S 36).
* Vždy zodpovědný a odvážný smysl pro příslušnost k církvi – jak místní, tak
univerzální. Podporováni vztahem, který se rodí mezi osobami nacházejícími
v Kristu společného přítele a jediného Spasitele, »mladí lidé salesiánských
prostředí pociťují velkou potřebu být spolu«67, vytvářet komunitu a stávat se
»účinným znamením církve, která chce být budována společně«68. »Co to
znamená konkrétně? […] Znamená to především obrátit srdce k tajemství Trojice,
která v nás přebývá a jejíž jas máme zachytit také na tváři bližních, žijících kolem
nás… Znamená to rovněž vnímat bratra ve víře […] jako někoho, kdo „mi patří“,
abychom dokázali sdílet jeho radosti i utrpení, vytušit jeho přání, postarat se o
jeho potřeby, nabídnout mu opravdové a hluboké přátelství.«69
* Konkrétní a činorodý „závazek“ dělat dobro, a to podle vlastní společenské
odpovědností a hmotných a duchovních potřeb druhých. Pomáhat mladým – jak
nás o to požádal papež – »aby byli oni sami apoštoly svých přátel a vrstevníků«70.
»Za života Dona Boska dění mezi chlapci v jeho oratoři přinášelo hojnost
takových ponaučení pro křesťanský život; tak si zvykali sloužit ostatním běžným
způsobem a někdy i mimořádným jednáním.«71 Služba bratrovi je mírou cesty
osobní svatosti, a ta vůči tolika potřebám vzbuzuje »novou „fantazii lásky“, jejíž
měrou nebude ani tak účinnost poskytnutých služeb, jako spíše schopnost přiblížit
65
Ripartire da Cristo, Istruzione della Congregazione per gli Istituti di vita consacrata e le Società di vita apostolica
(Znovu začít od Krista, Instrukce Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolátního života), 19.5.2002,
č.24.
66
23.GK, č.173.
67
23.GK, č.169.
68
23.GK, č.170.
69
NMI, č.43.
70
25.GK, č.145.
71
23.GK, č.179.

2.10 Page 20

▲back to top
20
svatí!
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
se tomu, kdo trpí, být s ním solidární, aby tuto pomoc nevnímal jako ponižující
milodar, nýbrž jako bratrské sdílení«72.
* »Salesiánská spiritualita mládeže dává privilegované místo postavě Panny
Marie«73, jejíž mateřská přítomnost dominuje tomuto procesu ve své celistvosti
a inspiruje každou jeho etapu. »Maria živým způsobem představuje náročnou
a šťastnou cestu jednotlivého člověka i celého lidstva k vlastnímu dovršení. V ní
se setkávají cesty člověka s cestami Božími. Ona je tedy klíčem k poznání,
vzorem, předobrazem a cestou.«74 Panna Maria má opravdu výjimečnou
výchovnou energii Božích dětí a učedníků Pána Ježíše: tam, kde je Ježíšova
matka, se učedníci stávají věřícími (Jan 2,1-11) a dokáží zůstat věrní (Jan
19,25-27).
3. SVATOST SE RODÍ V KOMUNITĚ
Právě jsme zakončili kapitulu, která byla cele zaměřena na téma komunity. Poté,
co jsem souhrnně prošel průběh dvouměsíční práce, jsem naznačil náčrt
komunitní cesty pomocí pěti praktických modulů:
»Salesiánská komunita je hlavním subjektem, jemuž je tento text určen.
Řekněme, že komunita je vyzvána přijmout dokument jako výzvu, kterou jí Bůh
adresuje prostřednictvím historických a církevních událostí, svým Slovem a
našimi Stanovami, výzvami mladých, potřebami laiků a salesiánské rodiny.
Komunita má prohloubit analýzu vlastní situace a objevit svou disponibilitu na
straně jedné i neochotu na straně druhé, své zdroje i nedostatky, své možnosti i
omezení. Krom toho se komunita má učit vnímat základní výzvy dneška a
reagovat na ně s odvahou a nadějí, umět si také pokládat příslušné otázky a
odpovídat na ně. Konečně ať se komunita pokusí adekvátně postavit tváří v tvář
praktickým směrnicím dokumentu a stanoví si, jak je proměnit v praxi..«75
72
NMI, č.50.
73
23.GK, č.177.
74
23.GK, č.157.
75
Závěrečná řeč 25.GK: 25.GK, č.184.

3 Pages 21-30

▲back to top

3.1 Page 21

▲back to top
ACG 379
21
3.1. Ozvěny 25. GK
Komunita je skutečně kolébkou i tavicím kelímkem našeho posvěcení. Chtěl bych
zdůraznit, že komunitní a osobní svatost se vzájemně doplňují. Jestliže je na jedné
straně správné očekávat, že komunity budou svým členům usnadňovat a
podporovat je v neustálém hledání Boha, je rovněž pravdou, že jsou to právě
jednotliví členové, kteří díky své osobní svatosti dovolují, aby se tohoto cíle
mohlo dosáhnout společně.
Don Vecchi o tom mluvil velice dobře, když ve svém známém listu
„Odborníci, svědkové a tvůrci společenství“ popisoval komunitu na Valdoccu
jako náš komunitní model: »Jedná se o komunitu se silným duchovním nábojem,
charakterizovanou heslem „Da mihi animas“. Don Bosco jednoduše a konkrétně
ztvárňuje své první spolupracovníky podle programu: práce, modlitba,
umírněnost. Žádá po nich „praktikování lásky“ ve prospěch bližního. Láska k
Ježíši Kristu a důvěra v jeho milost inspirují starostlivost o dobro chlapců,
počínaje jejich lidskými a duchovními potřebami. Těm nejopuštěnějším se
pomáhá vstoupit do kontaktu s Bohem a církví, a ti, kteří k tomu projevují
zvláštní dispozice, jsou výslovně orientováni ke svatosti. Blízkost Boha
a přítomnost Panny Marie jsou zde takřka hmatatelnými.«76
Výchovné a evangelizační poslání ve prospěch mládeže přivedlo dona
Boska k vytvoření školy spirituality, kde »svatost byla budována společně, byla
sdílena a vzájemně sdělována, takže není myslitelná svatost jedněch (svatost
mládeže) bez svatosti druhých (svatost salesiánů)«77.
A don Vecchi pokračuje: »Závazkem zasvěcených osob je tohoto ovzduší
sdílené „svatosti“ budovat a radovat se z něj. Komunita je místem, kde je možné
zakusit Boha. Vše bylo vymyšleno a zaměřeno právě za tímto účelem. „Na
prvním místě programů rodin zasvěceného života musí být duchovní život… Na
této prioritní volbě, rozvinuté jak v osobním, tak komunitním úsilí, závisí
apoštolátní plodnost, velkorysost v lásce k chudým i samotná přitažlivost pro
povolání z nových generací“ (VC 93).«78
25. GK se k tomuto tématu vrátila velice specifickým způsobem ve druhé
části v tématu „Apoštolské svědectví“, kde je zdůrazněn primát Boha,
následování Krista a milost jednoty: »Tuto naši volbu prožíváme s jistotou, že je
naší cestou k vybudování alternativního modelu lidství a lidské rodiny
s křesťanským horizontem naděje. Odpovídáme tím na Boží darování se,
76
ACG 363, str.17.
77
24.GK, č.104.
78
ACG 363, str.23-24.

3.2 Page 22

▲back to top
22
svatí!
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
a kráčíme tak po cestě komunitní a osobní svatosti vstříc plné zralosti v Kristu,
skrze nějž se stáváme znamením a proroctvím nejvyšších hodnot Božího
království v duchu blahoslavenství.«79
Viděno v tomto světle, možná by bylo lépe vyjádření „komunita je
privilegovaným místem stálé formace“ formulovat takto: „komunita je
privilegovaným místem růstu ve svatosti“. Tak je možno pochopit hluboký
význam toho, čím je pro nás komunita a co je míněno stálou formací.
3.2. Stimulováni třemi nedávno blahořečenými
Jestliže se ještě jednou podíváme na naše světce, můžeme si hned všimnout,
jakým přínosem byli pro komunity, do kterých je poslušnost postavila. Příkladů
bychom mohli uvést tolik jako nikdy předtím. Omezím se na naše poslední tři
blahořečené, abych poukázal na originální prvky každého z nich, které souvisí
s posláním budovat komunitu: jedná se o »tři nádherné vzory svatosti, kterou
chceme prožívat v našich komunitách a nabídnout mladým lidem dneška«80.
Blahoslavený Artemide Zatti
Třebaže měl zaměstnání, které ho mohlo od komunitního života vzdalovat, je
popisován jako jeden z těch, který se ho nejvíce účastnil, počínaje dochvilnou
přítomností na společných aktivitách komunitního života. Výňatek z „Positio“
pro kauzu blahořečení:
»Ten, kdo se v řeholní komunitě stará o osoby přicházející zvenku, se často
vzdaluje od vlastních spolubratří. Zatti byl naopak zcela začleněn do své
komunity. Byl bezchybně přítomen na komunitních modlitbách, u stolu a při
společných setkáních. Jako ošetřovatel se staral o spolubratry a mládež. Byl
především tvůrcem duchovního společenství a bratrského života.«81
Byl pramenem optimismu a příjemné veselosti, mezi spolubratry možná
ještě víc než mezi nemocnými. Byl vynikajícím prostředníkem mezi salesiánskou
institucí a laickými pracovníky: lékaři, ošetřovateli. Opravdu se cítil jako člen
komunity – a to i v okamžicích, kdy by někdo jiný mohl propadnout pocitu zrady
79
25.GK, č.25.
80
25.GK, č.168.
81
Positio, str. 253.

3.3 Page 23

▲back to top
ACG 379
23
– jako například tehdy, když byla zbořena nemocnice. V dopise sestře Ildegardě v
Bahía Blance čteme:
»Jelikož byla zbořena nemocnice v centru vedle kostela, aby se tak uvolnilo
místo pro biskupský palác, byli jsme s tělem i duší přestěhováni do zemědělské
školy, kde se cítíme jako v pozemském ráji. A až budou skončeny plánované
práce, které v těchto dnech začínají, nebude existovat nemocnice ani poutní
místo, které by nás mohly překonat!!! Ať je Bůh co nejvřeleji pochválen.«82
Blahoslavený Luigi Variara
Z těžkostí učinil křídla k létání. A tohoto ducha vlil i svým sestrám. Je příkladné
vidět jeho postoj vůči protivenstvím, když blahoslavený nazývá rájem to, čemu
provinciál říká malé peklo, a říká, že se má dobře, zatímco téhož dne psal jeho
ředitel provinciálovi o svých starostech o jeho zdraví, přičemž navíc v Agua de
Dios pokračovaly boje mezi ozbrojenci. Don Variara píše:
»Práce pokračuje pomalu, protože nejsou dělníci. Uběhlo 15 dní a neudělalo
se nic, navíc se přidal déšť. Dělníci, kteří zůstali, mají takový strach, že jakmile
začne padat listí, utíkají… a tak to jde dál… Tady jsou všichni dobří, spokojení,
zdá se, že jsme jako v ráji. Kéž nám Pán pomáhá svým požehnáním, protože při
této práci není vůbec čas na odpočinek. Nikdy jsem se necítil tak šťastný, že jsem
salesián, jako letos a dobrořečím Bohu za to, že mě poslal do tohoto malého
lazaretu, kde jsem se naučil nenechat si ukrást nebe. Kéž mi Nejsvětější Srdce
stále žehná, a já udělám všechno, co budu moci, abych ho uspokojil.«83
Největší zkouškou pro něj bezpochyby byl příkaz opustit Agua de Dios;
tehdy dokázal, že umí zapřít sám sebe, aby se sjednotil s Boží vůlí. Při této
příležitosti se svěřil jednomu spolubratrovi: »Podívej se, Giuseppe Gioachino,
kdybych měl odejít z Agua de Dios, asi bych umřel, ale poslechl bych.«84
A skutečně příkazu svého představeného uposlechl.
Don Variara se stal zakladatelem, přičemž ale zůstal salesiánem. Jedná se
o dvě role, které by se mohly zdát protichůdné, s pokušením zaujmout autonomní
postoje. On však byl vždy oddaný svému řediteli a provinciálovi, třebaže to bylo
pramenem největších nepochopení.
Blahoslavená Maria Romero
82
Positio, str.182.
83
Positio, str.88.
84
Positio, str. 151.

3.4 Page 24

▲back to top
24
svatí!
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
Jejích tisíc aktivit se nikdy nepřeměnilo v alibi vzhledem ke komunitnímu životu.
Již od noviciátu ukázala, že má dar, který se projevil jako velice důležitý
z hlediska komunity: pozitivní vidění všech sester.
Sestře Anně říkávala: »Jak šťastná jsem byla v noviciátě! Všechny sestry se
mi zdály stejně svaté, především moje novicmistrová… Tolik jí toho dlužím! Jak
čistá to byla duše, zachovávající chudobu, jemná a chápající! Když na ni
vzpomínám, vidím ji jako opravdovou světici: její uctivé chování a její usebranost
byly odrazem jejího neustálého spojení s Bohem. Její rady vyjadřovaly to, co
sama žila. Dělalo na mně dojem to, že mluvila vždy správně, že se dokázala
ovládat a byla zbožná. Stále se usmívala a vždy byla laskavá, ale přesto nám
nenechávala projít nic, co nebylo tak, jak mělo být. Její příklad byl školou.«85
Jestliže měla tento pohled na svět, můžeme si představit, jak se asi chovala ke
všem spolusestrám.
85
GRASSINO DOMENICA, Con Maria tutta a tutti come Don Bosco (S Marií všechna všech jako don Bosko), str. 40-41.

3.5 Page 25

▲back to top
ACG 379
25
4. POZVÁNÍ K REVIZI
Začali jsme u radostné jistoty, že jsme všichni povoláni ke svatosti. Aplikovali
jsme ji na sebe, abychom tak pocítili svou vlastní odpovědnost. Aplikovali jsme ji
na mladé lidi, protože my jako vychovatelé máme ukazovat k tomuto cíli i přesto,
že je náročný. Jsme přitom přesvědčeni, že nabízíme program blahoslavenství,
který jim pomůže na cestě ke zralosti při jejich volbách a životních projektech.
Aplikovali jsme ji konečně také na komunitu: ta je nepominutelným prostorem,
ve kterém se odehrává proces našeho posvěcení, protože jsme přesvědčeni, že
»budoucnost naší životaschopnosti závisí na naší schopnosti vytvářet komunity,
které by byly charismaticky význačné pro dnešní dobu,« a že »základní
podmínkou je znovu obnovené úsilí o svatost«86.
Opakuji zde to, co jsem řekl při zakončení generální kapituly: »Svatost je
velice náročnou cestou, kterou spolu chceme realizovat v našich komunitách; je
„nejcennějším darem, který můžeme nabídnout mladým lidem“ (S 25); je
nejvyšším cílem, který musíme s odvahou nabízet všem. Jedině v ovzduší
prožívané a zakoušené svatosti budou mít mladí lidé možnost uskutečnit odvážná
životní rozhodnutí, objevit Boží plán ohledně své budoucnosti, ocenit a přijmout
dar povolání ke zvláštnímu zasvěcení.«87
Naše jména jsou zapsána v nebi
Zvu vás nyní, abyste upřeli pohled na ty, kdo dokázali vzlétnout nejvýše. Máme
nad sebou hvězdné nebe. Když se na něj díváme, můžeme opravdu všichni říct, že
i naše jména jsou zapsána v knize života (srov. Zj 13,8; 17,8). Napodobme je
a staňme se vychovateli, kteří při doprovázení mladých lidí dokáží vytrvale
předkládat myšlenky na horu svatosti a kteří jsou prorocky směrováni jít právě k
těm, kteří se zdají být těmi nejodmítavějšími.
86
D. PASCUAL CHÁVEZ, Presentazione, „La comunità salesiana oggi“. Documenti capitolari (Presentace, „Salesiánská
komunita dnes. Dokumenty kapituly), ACG 378 (2002), str. 20.
87
25.GK, č.196.

3.6 Page 26

▲back to top
26
svatí!
4.1. Nutnost konkrétnosti
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
Bude mít pedagogickou hodnotu, přimějeme-li se k pohledu na realitu a
položíme-li si několik konkrétních otázek, které se budou týkat našeho
každodenního života a přímo vztahovat k naší zkušenosti. Právě tímto způsobem
jsme postupovali na generální kapitule; a v každém z praktických modulů se
kladou otázky, které vyžadují odpověď. Jedná se o způsob, který má umožnit, aby
si komunita skutečně uvědomila svou vlastní situaci, rozpoznala výzvy a naučila
se s odvahou a nadějí hledat správné odpovědi.
Chtěl bych, aby jak téma svatosti, tak i to, co bude tématem dalších listů,
bylo motivací pro revizi života, abychom tato témata konkrétně přijali a
uskutečnili je. Je to možné dělat jak individuálně, tak i v komunitě. Chceme-li – a
bylo by to dobré – můžem e zde najít podnět pro společnou, nahlas vyjádřenou
revizi komunitního života.
Pokusím se vyjmenovat několik otázek, které se více vztahují na to, co bylo
řečeno shora:
Svatost a osobní projekt života
Cítím se Bohem a mladými lidmi povolán k tomu, abych se stal svatým?
Pokud jsem tento Boží plán opustil, z jakých to bylo důvodů? Pokud po něm stále
toužím, co dělám pro jeho uskutečnění?
Jaký je můj postoj vůči zástupu světců naší rodiny? Jaký mám k těmto
vzorům salesiánské rodiny vztah? Znám je dostatečně? Nechávám se inspirovat
jejich životem?
Svatost a společný život
Jsem přesvědčen, že „první výchovnou službou, kterou od nás mladí lidé
očekávají, je svědectví bratrského života“88, že „to, co činí naše poslání plodným,
je výmluvnost svatosti“89, a konečně, že svatost „je nejcennějším darem, který
můžeme mladým lidem nabídnout“ (S 25)? Co udělat pro to, aby se svatost stala
hlavním cílem při plánování našeho společného života?
88
25.GK, č.7.
89
FMA, Strumento di Lavoro del Capitolo Generale XXI (Pracovní dokument 21. Generální kapituly), Řím 2002,
str.48.

3.7 Page 27

▲back to top
ACG 379
27
Vzpomíná se v komunitě, ve které se nacházím, na svaté? Využívá se
pastoračním způsobem jejich svátků? Existuje v tomto směru nějaká snaha
o aggiornamento?
Svatost a apoštolské poslání
Jak se tato „ohnivá slova“ projevují v mé výchovně pastorační službě, a to
zejména při mém působení mezi mladými lidmi?
Věřím, že svatost, tedy vysoká míra křesťanského života, je cílem, ke
kterému Bůh volá každého chlapce? Mluvím o tom vhodnými slovy s mladými
lidmi a dělám jim konkrétní a přiměřené návrhy?
4.2. Revize, která se stává modlitbou
»Drazí salesiáni, buďte svatí!« »Buďte nadšenými učiteli a průvodci, buďte
svatými a formátory svatých, jako byl svatý Jan Bosco.« Přijměme toto papežovo
pozvání a svěřme těmto prorokům budoucnosti, kterými svatí jsou, toto
pokapitulní období, které právě prožíváme a v němž, jak doufáme, načerpáme
novou sílu pro lepší budoucnost. V ní má s větší zřejmostí zazářit, že Bůh je v nás
na prvním místě a že s ním sdílíme jeho intenzivní lásku k tomuto světu.
»Nelze jinak, než hluboce věřit v určitou skutečnost a doprovázet ji modlitbou
a obětí tak, aby postupně mezi námi začala žít. Tak žil don Bosco!«90 Když
kontemplujeme divy, které už Pán v salesiánské rodině vykonal, můžeme si
představit, jak mnohem více toho ještě udělá, pokud nás nalezne s otevřeným
a dobře disponovaným srdcem.
90
Card. Eduardo MARTÍNEZ SOMALO, Vystoupení na 25.GK, 25.GK, č.150.

3.8 Page 28

▲back to top
28
svatí!
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
Tento láskyplný Boží plán provokuje k modlitbě.
Můj Pane a můj Bože! Díky za povolání a účast na samotném tvém božském
životě a za vylití tvé Lásky do našich srdcí. Kolik divů jsi vykonal v dějinách
lidstva a církve, když jsi vzbudil muže a ženy, kteří dosáhli nejvyššího stupně
zralosti. Počínaje donem Boskem jsi nechal i v salesiánské zahradě vykvést
zástupu světců a světic, kteří ze salesiánského povolání učinili cestu
zdokonalování se v lásce, zástupu mučedníků, kteří vydali svědectví Kristu i
násilnou smrtí, zástupu mladých, kteří nalezli v salesiánské výchově cestu ke
svatosti.
Dobrořečím ti, Pane, za spolubratry a členy salesiánské rodiny, kteří v tebe
stále věří a otevírají se, aby naslouchali tvému Slovu a působení Ducha svatého.
Jsou znamením tvé lásky mladým, zejména těm, kteří potřebují nejvíce pociťovat
tvou blízkost, tvoji starostlivost o ně, tvou touhu, aby byli šťastní. Chválím tě za
povolání, která neustále rozséváš na poli světa, za rodiny, které o ně pečují, a za
komunity, které umožňují jejich růst.
Děkuji ti, Otče, že nám dovoluješ žít v této hodině dějin, která je plná
podnětů a výzev, a že nás posíláš na širé moře rozhodit sítě. Chtěl bych, aby
všichni, kdo slyší toto volání, živě pocítili vděčnost a mohli nám i nadále věřit a
na nás se spolehnout, aby znovu nalezli víru, naději a odvahu vydat se s hloubkou
života na širé moře reality mládeže.
Konstatování velikosti tvých darů neskrývá naše omezení; za ně cítím potřebu
prosit o odpuštění.
Tíží nás nejen nedostatky osobní, ale i instituční, když si jako kongregace
uvědomujeme, že jsme nebyli vždy schopni vzít vážně připomínky, které nám don
Bosco zanechal ve své duchovní závěti: „Bděte a chovejte se tak, aby ani láska ke
světu, ani oddanost k příbuzným, ani touha po pohodlnějším životě vás nesvedla
k tak velké pošetilosti, že byste znesvětili posvátné sliby a zradili své řeholní
povolání, jímž jsme se zasvětili Pánu… Ať se přinášejí oběti finanční i osobní, ať
se však také uplatňuje preventivní systém – a budeme mít povolání habaděj…
Jakmile se u nás zahnízdí pohodlí a blahobyt, dohrála naše zbožná společnost
svou roli… Nezapomeňme, že přicházíme pro chudou a opuštěnou mládež.“91
91
Spisy dona Boska v Dodatku ke Stanovám Společnosti sv. Františka Saleského, 1984, str. 249-252.

3.9 Page 29

▲back to top
ACG 379
29
Někdy jsme se namísto toho v chápání a organizaci našeho osobního
i komunitního života nechali podvést duchem světa. Scházela nám pastorační
horlivost, prožívali jsme poslání pouze na částečný úvazek, a nechávali si tak více
času na své osobní zájmy. Měli jsme málo odvahy nabídnout mladým lidem Krista
jako nejvyšší hodnotu jejich života a jeho evangelium jako cestu k dosažení
plnosti. Bohužel jsme také někdy mladým, kteří nám byli svěřeni, ublížili, a místo
abychom do jejich srdcí vtiskli tvůj obraz, zanechali jsme zde stopy našeho
egoismu.
Vyznávám, že někdy naše komunity pochybily v řeholní identitě a že naše
díla nebyla vždy výchovná a pastorační, a prosím s pokorou a bolestí za
odpuštění. Prosím za odpuštění ty, které jsme zklamali svými postoji: dobrodince,
spolupracovníky, adresáty našeho poslání. Zvláště prosím za odpuštění mladé
lidi, kterým jsme způsobili nějaké zlo, a to právě proto, že jsou důvodem existence
našeho salesiánského života, protože nám byli svěřeni tebou, protože jsi nás
v donu Boskovi povolal, abychom jim nabídli „domov, hřiště, školu a farnost“.
Nakonec prosím za odpuštění dobra, které jsme mohli vykonat, a nevykonali.
Důvěřujeme v tebe, Pane, v jistotě, že budeš i nadále s námi a budeš nás provázet
tak, jako jsi vedl naši kongregaci a salesiánskou rodinu až do této chvíle.
Věříme v tebe, doufáme v tebe, milujeme jenom tebe.
Panno Maria, matko a učitelko, otevři nás působení Ducha svatého, ty,
odbornice na Ducha svatého, aby v nás vykonal zázraky milosti tak, jako to již
učinil v našich světcích. Budeme tak moci být hodni povolání, ke kterému jsme
byli povoláni, a plnosti života, kterou pro každého z nás Otec přichystal. Amen.
Srdečně vás zdravím a přeji vám výchovný a pastorační rok bohatý na
ovoce svatosti pro vás i pro vaše mladé lidi. Ať vás Pán provází a ať vám žehná.
D. Pascual Chávez Villanueva

3.10 Page 30

▲back to top
30
svatí!
D. Pascual Chávez Villanueva: Drazí salesiáni, buďte
OBSAH
Souhra šťastných okolností....................................................................4
1. Svatost, trvalé rodinné dědictví...........................................................5
1.1. Ve stopách dona Boska...............................................................5
1.2. Naše posvěcení...........................................................................8
2. My jako vychovatelé ke svatosti........................................................10
2.1. Svatost jako nabídka salesiánské výchovy................................11
2.2 Cesta výchovy ve světle salesiánské spirituality.......................14
3. Svatost se rodí v komunitě................................................................18
3.1. Ozvěny 25. GK...........................................................................19
3.2. Stimulováni třemi nedávno blahořečenými................................20
4. Pozvání k revizi...................................................................................23
Naše jména jsou zapsána v nebi......................................................23
4.1. Nutnost konkrétnosti..................................................................24
4.2. Revize, která se stává modlitbou...............................................25