don_bosko-cz


don_bosko-cz

1 Pages 1-10

▲back to top

1.1 Page 1

▲back to top
Od roku 1989 zde zase salesiáni pracují spolu
se sestrami salesiánkami a velkým množstvím
dobrovolníků. Snaží se jako Jan Bosko pomo-
ci nalézt mladým smysl života v radosti a službě
druhým. O jejich práci se můžeš dočíst také na
www.brno.sdb.cz
Pokud máš jakýkoliv dotaz, nebo se chceš jen
s něčím svěřit, napiš nám na adresu
komunita@brno.sdb.cz
Rádi ti odpovíme. A konečně, když se dostaneš
někdy do Brna, nezapomeň nás navštívit
v oratoři na adrese: Foerstrova 2,
616 00 Brno-Žabovřesky
Ilustrace Alena Urbánková
Těšíme se na tebe!

1.2 Page 2

▲back to top
2
e 19. století a v Evropě se budují nové
a nové továrny. Do nich je potřeba dělníků
a tak se do měst stěhuje stále více lidí,
zvláště mladých kluků. Žijí v chudobě,
bez domova, bez rodičů. Málokomu leží
jejich osud na srdci. Bohu na nich ale záleží
a tak jim posílá svého posla lásky.
Zcela nenápadně…
Když 16. srpna 1815 vstoupil novorozený
Jeník do rodiny Bosků v osadě Becchi,
byl přijat s něžnou radostí i s obavou.
Jak vidíš, otec byl malý rolník, rodina byla
chudá a s dvěma dalšími syny se jen těžce
protloukala životem.
3

1.3 Page 3

▲back to top
4
Bohužel, Jeníkovi zemřel ve dvou letech
tatínek. Maminka Markéta byla statečná
žena a vzala na sebe všechnu těžkou práci
na poli. Chlapci museli převzít každý svůj
díl zodpovědnosti. I malý Jeník, jak toho byl
schopen, začal s drobnou prací doma
a s hlídáním dobytka.
Uběhlo dalších sedm let. Jedné noci se Jendovi
zdál zvláštní sen: ocitl se na louce, kde byla
spousta klejících kluků. Jenda mezi ně vběhl
a začal se s nimi bít. Nechtěl, aby tak mluvili.
Bylo to bezvýsledné. Najednou se objevil zářící
muž a řekl mu: „Jendo, tyto své přátele nezískáš
bitím, ale láskou. Vysvětli jim, jak je zlo škaredé
a dobro krásné. Dám ti k tomu učitelku.“
5

1.4 Page 4

▲back to top
6
A vtom se vedle něj objevila vznešená Paní…
Chlapci se změnili v roztodivná zvířata. Paní
vzala Jendu za ruku … a zvířata se přeměnila
v přítulné beránky. „Toto musíš udělat pro mé
syny. Až přijde čas, všechno pochopíš!“…
A Jenda se probudil.
Díky snu pochopil, že více dokáže laskavostí
a radostí, než trestáním.
A našel svůj zvláštní způsob, jak přitáhnout
kamarády, jak je zaujmout pro dobro
a pro Boha…
Začal se učit a předvádět kouzelnická
a artistická čísla. Stálo ho to spoustu práce,
pádů, modřin a času, ale odměnou mu byl
velký zájem okolí.
A když pak nastala chvíle vrcholného
akrobatického čísla, přerušil program
a pomodlil se s lidmi, nebo jim převyprávěl
něco z evangelia. Tak
zaséval do jejich srdcí
dobro a lásku
k Bohu.
7

1.5 Page 5

▲back to top
8
Jenda pochopil, že Bůh ho vede ke
kněžství. A tak při vší práci si našel čas,
aby se naučil číst a psát. Za dlouhých
zimních večerů čítával rodině a přátelům
zajímavé příběhy. Tonda, nejstarší bratr,
který neuměl číst a na němž leželo mnoho
práce, neviděl moc rád Jendu s knihami.
9

1.6 Page 6

▲back to top
10
Přijali ho na statku Mogliových. Během své
práce si vždy našel také trochu času na četbu
a studium. V zimě dokonce mohl navštěvovat
i školu. Jak jinak, i zde shromažďoval chlapce,
předváděl jim svá kouzla, četl jim a modlil se
s nimi. Byla to dobrá příprava na jeho životní
poslání.
Vztahy mezi dvěma bratry se
stále zhoršovaly. Tondovi se zdálo, že Jenda
stále leží v knihách a málo pracuje. Jenda mu
nezůstával jeho výpady nic dlužen. Matka
Markéta s těžkým srdcem rozhodla, že nejmladší
musí na čas z domu.
A tak Jenda jednoho zimního rána opouští
rodné Becchi.
11

1.7 Page 7

▲back to top
12
Ve svých patnácti letech se vrátil domů.
Antonín, který se chtěl ženit, již zmoudřel.
Janovo úsilí o studium podpořil starý kněz
Don Calosso. Snažil se pomoci chlapci
uskutečnit jeho rostoucí touhu po kněžství.
Don Calosso jej přijal i do svého domu, ale
jeho brzká smrt zbortila Janovy tajné sny.
Jan měl velkou chuť studovat, ale škola
v Castelnuovu byla daleko od domova. Každý
den musel za každého počasí absolvovat
dvacet kilometrů. Ostatní spolužáci si z něj
dělali legraci pro jeho chudé oblečení.
Nechápali, proč kluk od krav tolik touží
po vzdělání.
13

1.8 Page 8

▲back to top
14
Matka Markéta neměla peníze, aby mohla dát
Jana zapsat na vyšší školu do Chieri. Nezbylo,
než aby si Jan vzal pytel a obešel známé
a sousedy, aby mu přispěli na studia. I to byli
chudí lidé a tak dostal místo peněz hrozny,
kukuřici, obilí. Po celá studia bude ubytování
platit potravinami.
Práce, které musel vykonávat aby si vydělal
na živobytí, mu zabíraly hodně času.
A protože nechtěl zanedbávat ani studium
ani modlitbu, dostal se často do postele až
hodně pozdě v noci.
15

1.9 Page 9

▲back to top
16
Jeho zájem o přátele nesl dobré plody. Protože
byl vynikajícím studentem, pomáhal mnohým
spolužákům se studiem. A tak se kolem něj
začali seskupovat chlapci, kteří jako on chtěli
usilovat o dobro. Dali si název: „Veselá
společnost“.
Když skončil studia, vstoupil konečně do
semináře. Tolik po tom toužil. Ale nezapomínal
na své přátele a kdykoliv nastaly prázdniny,
vždy se k nim vracel.
Konečně se splnil Janův sen: 5. června 1841
byl vysvěcen na kněze. Od té chvíle mu
všichni začali říkat „Don Bosko“. Don Cafasso,
jeho rádce, mu ukázal bídu mladých lidí
v Turíně. Mladých, žijících na ulicích, bez jídla,
bez práce, bez rodiny, zvláště příležitostných
stavebních dělníků. Protože se o ně nikdo
nestaral, velice snadno zhrubli a spolčovali se
do násilných
skupin.
17

1.10 Page 10

▲back to top
18
Ale Don Bosko ještě neviděl vše. Don Cafasso
ho vzal do turinské věznice, kde uviděl
odsouzené chlapce. Často se sem dostali za
obyčejnou krádež chleba, protože neměli co
jíst. A každým uvězněním se snižovala jejich
naděje do budoucna. Don Bosko s nimi
hluboce cítil a poznal, že pro chudé mladíky
musí něco udělat.
Vězení není místo
pro chlapce.
8. prosince 1841 na svátek Neposkvrněné
se Don Bosko chystal sloužit mši svatou,
když do sakristie vstoupil zanedbaný výrostek.
Kostelník se ho snažil vyhnat ven. „To je můj
přítel“, zastal se Don Bosko chlapce. Po boho-
službě se dal do řeči s mladým Bartolomějem
Garellim. Zjistil, že je to sirotek, zcela bez
vzdělání, pracující těžce jako stavební dělník,
aby se uživil. Když Bartoloměj zjistil, že ho
se zajímavým knězem spojuje umění pískat
a nejen to, slíbil mu, že příště přijde se svými
kamarády.
19

2 Pages 11-20

▲back to top

2.1 Page 11

▲back to top
20
Don Bosko se svými hochy se dal do práce.
Nejdříve vyčistili kůlnu a udělali z ní kapli.
Z dalších získaných místností vytvořili ložnice
pro chlapce a nakonec několik místností
upravili na dílny a učebny. Don Bosko viděl,
že chlapcům schází vzdělání a tak kromě školy
otevřel i obuvnickou, krejčovskou či tiskařskou
dílnu. Nechtěl si s chlapci jen hrát, ale připravit
je na život v dospělosti.
Skutečně přišli za
Donem Boskem. Nejdříve na mši a potom na
dvůr zahrát si hry. Don Boskovo přátelství
začalo přitahovat nové a nové chlapce. Brzy
jich už byly stovky. Ale Don Bosko pro ně
neměl dost místa. Naštěstí se objevil pan
František Pinardi, který nabídl Donu Boskovi
a jeho chlapcům dostatečně velkou kůlnu
a pozemek, kde si hoši mohli bez překážek
hrát hry.
21

2.2 Page 12

▲back to top
22
Don Boskovy aktivity se nelíbily všem
a učinil si dost nepřátel: jedni ho považovali
za blázna a pomlouvali ho. Někteří se ho
pokusili i zabít. Naštěstí, když byl Don Bosko
v největším nebezpečí, se objevil šedý pes,
který mu několikrát zachránil život.
Poté se vždy ztratil
stejně tajemně,
jako se objevil.
Zajímal se o to, jak se jim vede v práci.
Zvláště těm, kteří se vrátili z vězení a měli
méně možností mít zaměstnání než ostatní.
Snažil se získat pro ně písemné smlouvy
se zaměstnavateli, kratší pracovní dobu
a přestávky v práci.
23

2.3 Page 13

▲back to top
24
Vyčerpávající práce, nedostatek spánku a napětí
z nebezpečí přivedly Dona Boska na práh smrti.
Těžce onemocněl. Lékař již nad ním zlámal hůl,
ale stovky chlapců se vrhly před Bohem na
kolena a modlily se celé dny za zdraví svého
duchovního otce. Mnozí učinili Bohu závažné
sliby, když se Don Bosko uzdraví. A skutečně,
po několika dnech mohli s jásotem přivítat
nemocného mezi sebou. Don Bosko tehdy řekl:
„Ujišťuji vás, že můj život od této chvíle patří
výhradně vám.“
Don Bosko měl v hlavě velké plány, které
ale nemohl realizovat sám. Potřeboval kněze
a laiky, kteří by pracovali v oratořích, školách
a dílnách, které chtěl otevřít pro potřebné
chlapce. 26. ledna 1854 pozval k sobě několik
mladých, kteří s ním již několik let pracovali
a nabídl jim trvalé společenství. Ti, kteří
souhlasili, vytvořili řeholní společenství
„Salesiánů“, pojmenovaných podle laskavého
světce Františka Saleského.
25

2.4 Page 14

▲back to top
26
Nejen chlapci hledali Dona Boska.
Osoby všech postavení i věku u něj hledali
odpovědi na své otázky, možnost vyzpovídat se.
Přicházeli z celé vlasti i z cizích zemí.
Jedním z chlapců, kteří přišli bydlet a studovat
k Donu Boskovi byl Dominik Savio. Byl to
zajímavý chlapec, který chtěl zasvětit svůj
život pomocí ostatním hochům s jejich
těžkostmi. Bohužel brzy těžce onemocněl
a 9. března 1857 ve věku 15 let zemřel.
Papež jej prohlásil za svatého v roce 1954.
27

2.5 Page 15

▲back to top
28
Don Bosko se nezajímal jen o chlapce.
I mnoho děvčat potřebovalo pomoc.
Seznámil se s Marií Dominikou Mazzarellovou
a dalšími ženami, které chtěly pro chudé dívky
něco udělat. Tak vznikl Institut „Dcer Panny
Marie Pomocnice“, nazývaný také jako
„salesiánky“.
Léta běžela, a i Don Bosko zestárl.
Jednoho dne ulehl na lůžko a již nevstal.
Zemřel 31. ledna 1888 poté, co vzkázal
svá poslední slova hochům: „Řekněte mým
chlapcům, že je očekávám v nebi.“
29

2.6 Page 16

▲back to top
30
O stavbu brněnské oratoře a její počáteční
rozvoj se zasloužil P. František Lepařík. První
kaple a oratoř byly dřevěné a stály od prosince
1939. Při náletu během války byla oratoř
zasažena nevybuchlou bombou. Panna Maria
ochránila toto své dílo. V roce 1950 byli
salesiáni násilně odvlečeni do vězení. Starší
chlapci vedli oratoř ještě dalších deset let
a o čtyři roky později záhadně vyhořela.
Dnes je Salesiánská
rodina přítomna
ve 120 zemích světa.
A tak Don Bosko
stále pokračuje ve výchově tisíců dětí a mladých,
kteří stále potřebují být milováni. Byl prohlášen
za svatého v roce 1934.
Prvním českým synem Dona Boska byl
P. Ignác Stuchlý. Do naší země přišli salesiáni
v roce 1927 a první dům otevřeli ve Fryštáku.
31